Nová předsedkyně německé sociální demokracie to nebude mít lehké

Kateřina Smejkalová

Andrea Nahlesová má před sebou v době systémového úpadku sociální demokracie nelehký úkol znovu sjednotit rozpolcenou stranu a pomoci jí nalézt nová témata, propojená se zájmy členů i voličů. A to vše za vládního angažmá.

Na zvláštním sjezdu německých sociálních demokratů (SPD) ve Wiesbadenu byla včera odpoledne poprvé v dějinách strany zvolena předsedkyní žena. Stala se jí předsedkyně klubu poslanců SPD v Bundestagu Andrea Nahlesová. Volba však byla historicky ojedinělá ještě z jiného důvodu — o pozici soupeřila ještě další uchazečka. To v německé sociální demokracii není zvykem a předtím se to stalo v jejích poválečných dějinách pouze jednou (to když v roce 1995 vyzval Rudolfa Scharpinga Oskar Lafontaine).

Do boje o předsednický post se tentokrát přihlásila ještě starostka města Flensburg Simone Langeová a Andree Nahlesová poněkud nečekaně ukrojila celých 27,6 procenta hlasů. Favoritka tak dosáhla pouhých 66,35 procent hlasů, přičemž i při vědomí aktuální rozpolcenosti partaje se očekávalo o dobrých deset procentních bodů více. Za hranici mezi úspěšným a neúspěšným výsledkem se obecně považuje získání sedmdesát procent hlasů.

Volební skóre Andrey Nahlesové ne náhodou přesně kopíruje výsledek vnitrostranického referenda ze začátku letošního března. Týkalo se účasti strany ve velké koalici pod vedením Angely Merkelové a její zastánci a zastánkyně ho také vyhráli s podílem pouhých šestašedesáti procent z celkového počtu odevzdaných hlasů. Jednalo se o rozhodnutí velmi kontroverzní, v mnoha ohledech ne nepodobné současnému dilematu české sociální demokracie.

Nikdo neztělesňuje veškerý vývoj strany, který v posledních měsících odmítá tolik členů a členek, tak jako Andrea Nahlesová spolu s Martinem Schulzem. Foto The Local

SPD pod vedením svého bývalého předsedy, přechodné sociálnědemokratické popstar Martina Schulze, utrpěla v parlamentních volbách loni v září s pouhými 20 procenty voličských hlasů historickou porážku a bez okolků ohlásila odchod do opozice, aby se mohla personálně i programově zkonsolidovat. Krach vyjednávání Angely Merkelové se Zelenými a liberály, jejími preferovanými koaličními partnery, však o několik týdnů později donutil sociální demokraty ze svých rezolutních pozic slevit. Jiná početně možná vládní konstelace než velká koalice totiž už v tom okamžiku Německu nezbývala, takže se ocitli pod tlakem zachovat se státotvorně.

Za bolestných a místy vyhrocených vnitřních debat — otevřenou kampaň proti velké koalici vedli kupříkladu mladí socialisté JuSos se svým předsedou Kevinem Kühnertem, Andrea Nahlesová byla naopak tváří kampaně za účast ve vládě — se strana propracovala až k vyjednání konkrétní koaliční smlouvy, kterou si nechala v průběhu února schválit ve zmíněném korespondenčním referendu všemi členy a členkami.

×