Jak pokračuje vyjednávání o nové vládě v Německu

Sondážní rozhovory o pokračování velké koalice skončily rámcovou shodou na programu. SPD čeká teď v neděli důležitý sjezd, na kterém zkusí překonat rozpolcenost a případně schválit mandát k uzavření konečné koaliční dohody.

V neděli se v Bonnu uskuteční zvláštní sjezd německých sociálních demokratů, který rozhodne o tom, zda se jejich SPD po ukončení nezávazných, tzv. sondážních vyjednáváních pustí do formálních rozhovorů o velké koalici s křesťansko-demokratickou unií sesterských stran CDU a CSU dosavadní kancléřky Angely Merkelové.

Připomeňme, že parlamentní volby se v Německu uskutečnily v září minulého roku. Přinesly ztráty obou velkých stran, které spolu v přecházejícím funkčním období zemi vládly právě ve velké koalici. V případě SPD šlo dokonce o historicky nejhorší hodnotu dvaceti procent voličské podpory. S hned dvojciferným výsledkem, celkově třetím nejlepším, naopak vstoupila do Bundestagu pravicově-populistická AfD.

Pozice předsedů hlavních německých stran – Angely Merkelové a Martina Schulze – postupně slábne. Pokud by došlo na předčasné volby, vedl by do nich strany pravděpodobně někdo jiný. Foto EP

Poté, co SPD bezprostředně po vyhlášení výsledků rezolutně ohlásila odchod do opozice, se začalo vyjednávat o tzv. jamajské trojkoalici CDU/CSU, Zelených a liberálů z FDP. Když to v druhé půli listopadu už už vypadalo na úspěšné zakončení jednání, vše znenadání na popud FDP krachlo, a Německu tak zbyly jen tři možnosti: další vláda velké koalice, menšinová vláda CDU/CSU, nebo nové volby, obojí naposled jmenované by však bylo v Německu na spolkové úrovni bezprecedentní.

Tento nečekaný vývoj SPD přivedl do svízelné situace: Na jednu stranu se jí v pozici juniora do další velké koalice z pochopitelných důvodů nechce. Má takové za sebou za poslední tři volební období již dvě, a jakkoli se jí v nich podařilo prosadit řadu vlastních velkých projektů, jako například zavedení zákonné minimální mzdy, tyto úspěchy se nikdy neprojevily v nárůstu voličské podpory.

Německá sociální demokracie čelí jako většina jejích sesterských stran napříč Evropou obecnější krizi levice, potřebovala by se zkonsolidovat personálně. Čtyři roky v opozici se proto jevily jako výborný strategický krok, který měl kromě toho zabránit tomu, aby se největší opoziční stranou stala AfD. A mimoto si SPD vrátka k vyjednávání s Angelou Merkelovou hlasitě přibouchla ještě o povolebním večeru, a jakýkoli obrat tak hrozil nedůvěryhodností.

Na druhou stranu ale byli sociální demokraté vystaveni riziku, že jim při trvání na původní odmítavé pozici bude připisována odpovědnost za jakékoli nevypočitatelné důsledky obou v Německu dosud nevyzkoušených zbývajících variant, například myslitelný další vzestup AfD při předčasných volbách, a jen si tím voličskou základnu dále ztenčí. Hranice mezi zásadovým držením jednou nabraného kurzu a nekonstruktivní umanutostí je koneckonců tenká.

Co se již dohodlo

Tlak se nakonec tímto směrem vystupňoval natolik, že si SPD – nikoli vnitřně k této otázce nerozpolcená – na prosincovém sjezdu vedle potvrzení neúspěšného volebního lídra Martina Schulze v čele strany nakonec odhlasovala zahájení sondážních jednání s CDU/CSU. Ta sice měla být vedena „s otevřeným výsledkem“, nicméně následující týdny ukázaly, že se jednalo jen o programu případné velké koalice a nikoli o podmínkách podpory SPD pro menšinovou vládu CDU/CSU, která představuje mnohými straníky preferovanou variantu.

Minulý pátek konečně vyjednávači a vyjednávačky obou stran předstoupili před veřejnost a ohlásili domluvu na konturách případné společné koalice. Jak se v této konstelaci dalo čekat, jsou skoro všechny body umírněným kompromisem.

Zejména na popud bavorské CSU dokument obsahuje konkrétní početní roční hranici pro přijímání uprchlíků (180 až 220 tisíc), SPD se ale zase prosadila s povolením dodatečného příchodu rodin uprchlíků, ačkoli velmi omezeným. Mezi smluvenými body není zvyšování daní u vysokých příjmů ani zákaz pracovních smluv na dobu neurčitou v případech, kdy proto neexistuje věcný důvod, obojí plány sociálních demokratů.

Dle očekávání se neprosadili sociální demokraté ani se svým radikálnějším požadavkem zrušení dvoutřídního zdravotního pojištění (v Německu existuje veřejné univerzální zdravotní pojištění s příspěvky orientujícími se podle výše platu a soukromé zdravotní pojištění, které je přístupné pouze lidem s vyššími příjmy, jehož příspěvky se odvíjejí od toho, pro jaký tarif se rozhodnou, ti pak většinou dostávají lepší a rychlejší péči). Dosáhli ale aspoň toho, že podíl zaměstnanců a zaměstnavatelů by se v odvodech na veřejné zdravotní pojištění zase měl vyrovnat z nerovnováhy v neprospěch pracujících.

Zbylé body už jsou vyloženě bez stranického profilu a konsensuální, jako zvýšení investic do vzdělávání nebo do práce s dlouhodobě nezaměstnanými. Vyloženě překvapivé je, jak málo konkrétního dokument obsahuje k digitalizaci obecně a k digitalizaci práce konkrétně, která je jako téma pro SPD klíčová a zároveň ji má dobře rozpracovanou z minulého funkčního období na spolkovém ministerstvu práce.

Odpovídajícím způsobem rezervované jsou odezvy na tyto výsledky vyjednávání. Média vedou polemiky, zda v době vzrůstající nestability doma, Evropě i globálním měřítku je tou správnou či naopak špatnou reakcí vláda, která zemi prostě jen poklidně spravuje, a přitom sem tam mírně poupraví parametry. Jednotlivé výhrady mají i odbory, ty nicméně stranu vyzývají k tomu pokračovat koaličními vyjednáváními.

Bouřlivý týden má ovšem za sebou SPD samotná. Podstatná část členské základny považuje výsledky za naprosto nedostatečné. Stranické svazy v Sasku-Anhaltsku a Berlíně je již formálně odmítly, velmi hlasitě proti nim protestují také mladí socialisté JuSos. Vedení strany se je snaží upokojit ujištěními, že se dalších věcí ještě dá dosáhnout v samotných koaličních vyjednáváních, proti tomu se však vymezuje CDU/CSU s tím, že toto již je závazný rámec a další ústupky se od nich čekat nedají.

Co čekat nyní
Taková je tedy atmosféra dva dny před sjezdem, který má rozhodnout o tom, zda na základě smluvených obrysů pokračovat ve formálních koaličních vyjednáváních. Výsledky sjezdu jsou mimořádně těžko odhadnutelné, dilema SPD nezměněné, pouze dál vyostřené.

Kdyby sjezd rozhodl ve prospěch velké koalice, budou se jednotlivé body dál konkretizovat do podoby koaliční smlouvy, o které by dle rozhodnutí prosincového sjezdu hlasovala v referendu kompletní členská základna SPD, jako již o koaliční smlouvě předchozí vlády. I zde je podpora pro velkou koalici velmi nejistá, strana je totiž opravdu velmi rozpolcená.

Pokud by projekt velké koalice v jednom z těchto hlasování neprošel, zbývají už asi opravdu jen předčasné volby – je těžko představitelné, že by Angela Merkelová napotřetí vstupovala do jednání s ostatními stranami o podporu menšinové vládě. K tomu by už asi koneckonců neměla ani ve vlastní straně podporu. Ta týden od týdne klesá a zdá se, že velká koalice s SPD je její poslední vyhlídkou na pokračování v kancléřství.

V případě nových voleb už by stranu velmi pravděpodobně nevedla ona, žádný vhodný nástupce či nástupkyně se ovšem nerýsuje a u sociálních demokratů a jejich Martina Schulze je situace podobná. Ani jedna z těchto stran kromě toho nemá v zásobníku zapamatovatelné, atraktivní a polarizační téma pro případnou brzkou kampaň, kromě toho jsou vyčerpané po nedávných volbách i finančně.

Ty by tak mohly pomoct jak AfD, která vedle zabydlování se v Bundestagu vše z pohodlné nezúčastněné pozice sleduje a už se třese na to, jak bude burcovat proti establishmentu neschopnému se ve prospěch lidí a země dohodnout. Profitovat by mohla ale i FDP, u které se proslýchá, že koaliční vyjednávání opustila, aby se mohla věnovat vybudování liberálního hnutí na špici s charismatickým mladým lídrem, totiž svým šéfem Christianem Lindnerem, po vzoru Emmanuela Macrona ve Francii.

Německo by tak mohlo s novými volbami vykročit směrem k osudu ne nepodobnému tomu francouzskému, kde se tradiční hlavní konfliktní linie štěpící politický prostor na levici a pravici pootočila napříč levo-pravým spektrem směrem ke kulturnímu konfliktu mezi uzavřeností a otevřeností.

Nové volby, které by se zřejmě uskutečnily nejdřív v létě, by pro zemi představovaly také prodloužení již nyní skoro půl rok trvající stagnace, která může začít rychle mít politické a hospodářské důsledky. Pořád není přijatý rozpočet na rok 2018 a jednotlivá ministerstva jsou prozatímně řízena v udržovacím módu. Německa přitom je třeba ve vyjednáváních o Brexitu i rozpočtu EU na další programovací období, musí se ale držet zpět. Bohužel ani po nedělním sjezdu SPD nebudeme mít zcela jasno, kdy a jaký konec to vezme.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 19.Ledna 2018, 12:02:28

Německá sociální demokracie skutečně naprosto selhala ohledně možnosti dát si konečně před veřejností jednoznačný sociální profil. Ne že by nedosáhla vůbec ničeho, ale jsou to povětšině jenom takové polovičaté věci, které ve veřejnosti daleko spíše zase zanechají dojem že se nezměnilo nic podstatného.

Příklad za všechny jsou důchody: v poslední době se v Německu začalo častěji hovořit a psát o tom, že narůstající počet důchodců žije v chudobě. V době předkoaličních jednání se dost často začal používat pojem "solidární důchod". To mohlo sugerovat že by Německo konečně převzalo rakouský model, kdy minimální důchod pro jednu osobu tvoří v současné době 890 euro. Namísto toho se německá sociální demokracie spokojila s tím, že pro důchodce kteří mají odpracovaných 35 příspěvkových let dostanou dávky o deset procent nad místním sociálním minimem - čili namísto nějakých 400 euro příště 440. Čili - čistě aritmeticky o polovinu méně nežli v Rakousku! V praxi je to srovnání poněkud složitější, ty německé sociální dávky mohou ovšem zahrnovat i příspěvek na bydlení; ale faktem je že z toho původně avizovaného "sociálního důchodu" nakonec zůstal vlastně jenom paskvil. Který ovšem vyjednávači sociální demokracie prezentují jako svůj údajný "úspěch".

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.