„Pro romskou maminku je nejdůležitější, aby se dítě cítilo na škole příjemně a bezpečně. Jak je možné, že se romské děti necítí bezpečně na běžných školách?“ ptá se Lada Červeňáková, středoškolská pedagožka, která radí učitelům se vzděláváním romských dětí. U romských dětí je dle ministerstva školství patnáctkrát větší pravděpodobnost, že skončí v praktické škole. V České republice existuje osmdesát tři segregovaných škol, kde tvoří více jak polovinu žáků romské děti.

Od rozsudku Evropského soudu pro lidská práva „D. H. a ostatní“, podle něhož bylo umístěním na praktickou školu porušeno právo osmnácti romských dětí na vzdělání, uplynulo 13. listopadu deset let. Loňská novela školského zákona poskytla školám finanční a jinou podporu pro inkluzívní vzdělávání. Nástroje i pozitivní příklady tu jsou. Problémem jsou ale postoje pedagogů a zřizovatelů škol, tedy místních samospráv a komunálních politiků, shodli se účastníci konference Společně ve škole pořádané nadací Open Society Fund.

Konference probíhala v pražském Schebkově paláci ve dnech 14. a 15. listopadu za účasti ombudsmanky, expertů z ministerstva školství, Agentury pro sociální začleňování či z neziskových organizací a ředitelů a učitelů škol. Velkým tématem bylo inkluzívní vzdělávání obecně, debatovalo se i o implementaci rozsudku Evropského soudu či problému segregovaných škol.

„Smysl společného vzdělávání se dotýká podstaty pedagogické práce. Škola je tu proto, aby děti připravila na život, aby objevily, kým jsou a našly své místo. Děti se mají ve škole naučit komunikovat, samostatně a kriticky přemýšlet, spolupracovat s druhými, a to v prostředí, které odpovídá realitě. Různorodost lze pro přípravu dětí na život skvěle využít,“ uvedla konferenci Marie Gottfriedová, ředitelka základní školy v Trmicích, která prosazuje inkluzívní vzdělávání několik let.