ČSSD zápasí o hlasy, ale i o svoji duši
Lukáš JelínekTři týdny před volbami začínáme vydávat cyklus portrétů desítky hlavních kandidujících stran. Co znamenají nadcházející volby pro ČSSD? V jakém stavu se nachází a jaký výsledek jí přát?
Před každými volbami slýcháme, že právě tyto budou opravdu zlomové. Těžko říct, nakolik by „léčba Babišem“ předčila „léčbu Klausem“. Hrozí však několikaletá zacházka, z níž se stejně jednou budeme muset vrátit.
Ovšem budou-li pro lidstvo české sněmovní volby jen malým krůčkem, tak pro sociální demokracii budou mimořádně důležité. Tedy spíš to, co přijde po nich — a co je zatím zahaleno hustou mlhou.
Síla ČSSD je zároveň její slabostí. Volí ji pestrá směsice lidí a reprezentuje snad ještě pestřejší ansámbl. Její tradiční sympatizant má přes padesát, střední nebo nižší vzdělání a žije mimo Prahu. Můžeme za něj mít stejně tak člověka, jenž polistopadový vývoj holt bere jako nutnost, jako demokrata či dokonce aktivistu, který inklinuje k demokratické levici či sociálnímu liberalismu.
Členská základna se dávala dohromady z bývalých komunistů, osmašedesátníků zejména z prostředí Obrody, potomků tradičních sociálních demokratů i lidí, kteří se nadchli pro reformistickou levicovou politiku až v devadesátých letech a později.
Ovšem nejviditelnější jsou dnes ti sociální demokraté, kteří buď drží radikálně sociální směr (konec levné práce, růst důchodů, maximální dostupnost veřejných služeb), nebo si zahrávají s národovectvím až národním socialismem. Zejména na Ústecku se urodili kandidáti dávající na sociálních sítích průchod rasistickým výlevům, aniž by věcně popsali, jak by s odkazem na humanistickou tradici sociální demokracie systémově řešili problémy vyloučených lokalit oni.
Kde jsou ty časy, kdy podobné tendence vyvažoval aspoň Bohuslav Sobotka… Vzpomínáte na jeho výrok, že příštími sociálnědemokratickými lídry jsou ti, co pomáhají uprchlíkům na pražském hlavním nádraží? Dnes se i premiér zaklíná slogany, že u nás nechceme muslimy. Úřadující šéf ČSSD Milan Chovanec zase propaguje ozbrojování populace, ač by člověk od ministra vnitra očekával spíš akcentování profesionálních sborů policistů a vojáků.
Přesto je nejvíc vidět a slyšet volební lídr Lubomír Zaorálek s jeho tématy vyšších mezd či zdravotnictví a školství bez poplatků. Václav Bělohradský má pravdu, když píše, že jenom na slibech by sociální demokracie svoji kampaň stavět neměla a že by politickým programem měly být nejenom mzdy, ale i „strategické investice do politických institucí a technických infrastruktur, které usnadňují a urychlují procesy emancipace, komunikace, inovace a sdílení“.
http://a2larm.cz/2017/10/koho-volit-cssd-partu-krajskych-kmotru-a-fasounu/
P. S.: Titulek je vzhledem k obsahu trochu mimo.
Řady členů obrody v ČSSD časem prořídly, věk si vybral svoji daň. Také potomky někdejších členů sociální demokracie před rokem 1948 sice ještě v ČSSD najdeme, ale ani těch není mezi aktivními členy moc a v reprezentacích ČSSD velmi málo; pokud si promítnu poslance a senátory, vybaví se mi vlastně jen Martin Starec.
Voličská základna je spíše vyvěštěná než podložená věcným výzkumem (o problematičnosti metodologie interpretace těchto dat jsem tu kdysi psal v odpovědi Tomáši Tožičkovi), ale pokud by popis odpovídal, pak bych od stranického analytika v prvé řadě čekal, že se bude zabývat tím, proč došlo k takovému zúžení vzdělanostnímu, sociálnímu a regionálnímu zúžení voličské struktury -- nikoliv, že ho bude konstatovat jako trvající fakt. Struktura voličů v posledních parlamentních volbách byla přece prokazatelně pestřejší, co ČSSD udělala, že odradila část hardcorových voličů?
Obávám se, že opožděná je i diagnoza, podle které hraje ČSSD o duši. Znám v ni spoustu čestných a dobrých lidí, ale jako strana už nemá do hry o duši co vsadit.
Mimochodem, ta kampaň je hluboko pod úrovní ČSSD. Kateřina Valachová po dlouhé době dokázala něco udělat pro učitele -- proto si na bilboardech nepřečtu nic o školství, abych věděl, že v tom Chovanec a Zaorálek nehodlají pokračovat? Za čtyři roky vlády nebyla ministryně sociálních věci schopna prosadit nic v oblasti sociálního bydlení--takže na mne má nereálný slib o bezúročných půjčkách na bydlení pro mladé působit přesvědčivě?
Na rozdíl od Václava Bělohradského si myslím, že se dá kampaň postavit na slibech, ale ty sliby musí mít alespoň nějakou důvěryhodnost (pokud něco slibují -- např. jediný možný překlad hesel k zdravotnictví zní: Zakonzervujeme současný neudržitelný stav; protože to, že ČSSD zavedla znovu poplatky přece nikdo neočekával, ale to nezavedení je jediné, o čem v této oblasti mluví).
A že to při současné kondici ČSSD dalo práci, jít pod vlastní úroveň. Obávám se, že by dobrý volební výsledek (to jest výsledek, který by ČSSD umožnil přežít jako jedné z aktuálně rozhodujících sil politického spektra) vedl jen k jejímu dalšímu zhnědnutí a bezduchosti -- při troše štěstí se v ni snad spustí samočistící a revitalizační mechanismy, když padne dostatečně tvrdě na držku, jinou pomoc nevidím.
Soc. dem. již za Jiřího Paroubka prohrála boj o to, stát se stranou všelidovou a reprezentující specifické skupiny zaměstnanců a také občanských organizací. Kampaň Milana Chovance za ozbrojování je jasný symptom národně-socialistické a antievropské (nesociáldemokratické) orientace strany.