ČSSD pomůže jen skutečný obrat doleva

Nový volební lídr ČSSD se snaží zvrátit nepříznivý stav, ve kterém se jeho strana nachází. Problém je však hlavně v politice, kterou sociální demokraté realizují – jak doma, tak v rámci Evropské unie.

„Žádnou novější a čerstvější tvář tu nevidím v tom sále,“ zakončil svůj projev na programové konferenci ČSSD její nově zvolený lídr Lubomír Zaorálek. Je pravda, že jeho strana nedisponuje druhým člověkem, který by dokázal rétoricky vystupovat tak jako on. V souboji s ostatními lídry bude jistě Zaorálek zářit. Jenže nejde jen o formu, ale také o obsah. A zde má nový volební lídr řadu slabin.

Lidé nechápou
ČSSD si ústy svých představitelů často stěžuje, že sice vede nejúspěšnější vládu za poslední léta, ale lidé to ne a ne ocenit. Pravda, tato vláda neútočila na sociální systém jako celek, nesnažila se zavést školné ani zprivatizovat důchody. Jedinou výjimkou byl obnovený Drábkův nápad, že nezaměstnaní budou pracovat za pár drobných, aby si svůj příspěvek zasloužili. To je v rozporu s lidskou důstojností i s právními předpisy. Ale za nezaměstnané si zjevně nikdo pálit ruce nebude.

Stejně tak – vzdor slibům ministryně Marksové-Tominové – spadl pod stůl zákon o sociálním bydlení. Exekuce nebo dostupné bydlení, zálohované výživné, otázky spojené s klimatickou změnou a digitalizací ekonomiky zůstaly buď úplně stranou, nebo se jich, jako v posledním jmenovaném případě, chopili lidé, kteří věří v neoliberalismus jakožto přirozený řád světa.

Lidé nechápou, čím by si měla ČSSD jejich důvěru zasloužit. Zastavení toho nejhoršího z předchozí vlády Nečase a Kalouska bylo samozřejmostí, kterou je dobré zmínit, ale těžko se s ní, pokud jste levicový politik, můžete chlubit. Navíc sociální demokraté nedokázali napravit jednu z největších privatizačních loupeží, kterou byly církevní restituce.

Těžko je také pochopitelné to náhlé prozření z účasti Andreje Babiše ve vládě. Byl přeci ve střetu zájmů od začátku. Všichni věděli o jeho majetkových poměrech. Všichni také věděli, že se nemůže dost dobře vyhnout zneužívání svého postavení. Je to přeci konkurenční výhoda a kapitalismus se na nějaké sentimenty v oblasti etiky neohlíží. Andrej Babiš byl, je a bude velkokapitalistou a podle toho se bude také chovat.

Vládní krize tak byla nečitelná, protože se nepodařilo vysvětlit, proč nevypukla již o tři roky dříve. Troufám si tvrdit, že přesně proto ČSSD vyšla nejvíce oslabena. Lidé potom oprávněně nechápou, kde se bere ten principiální postoj, který vede až téměř k pádu celé vlády. A Andrej Babiš klidně kroutí hlavou a říká, že tomu nerozumí, že chce pracovat pro lidi a že mu v tom pan premiér brání. A mediálně vyhrává.

Bezpečnost jako levicové téma

Zvrátit tento nepříznivý trend není úkol pro jednoho muže. Jenže i jako minstr zahraničí Zaorálek nedokázal zaujmout principiální postoj k otázce krize na Ukrajině a nyní dokonce kapituluje před jedním z nejhorších rasistický hoaxů, který se v českém prostředí objevuje: mýtem o „no-go“ zónách.

Podle Zaorálkova vyjádření jsou v západoevropských městech místa, kam vám nedovolí jít ani ve dne. To myslí ministr zahraničních věcí opravdu vážně? Samozřejmě, že například předměstí některých francouzských měst jsou vyloučené a sociálně devastované lokality. Vhled do atmosféry jedné z nich zprostředkovala skvěle Saša Uhlová. To ale neznamená, že vám tam nedovolí chodit nebo že jste v bezprostředním ohrožení života, pokud se tam vydáte.

Zaorálek tu ustupuje rasistické panice, kterou pečlivě hýčká a přiživuje jeho stranický předseda Milan Chovanec. Tím také argumentuje Petr Uhl, když oprávněně klade ČSSD spoluvinu za rozšíření xenofobních nálad v české společnosti. Zaorálek ale kritiku tímto směrem buď nechápe nebo chápat nechce a celý problém převádí na otázku, zda bezpečnost může být levicové téma.

ČSSD si musí znovu osvojit být stranou sociálního protestu a sociálního boje. Musí se znovu obrátit k lidem a nabídnout jim pomoc, organizaci a politické vzdělávání. Foto ceskatelevize.cz

Může a Zaorálkův instinkt ho vede správným směrem, když mluví o rozporu mezi bezpečím pro všechny a bezpečím pro vyvolené. Jenže už nemluví o soukromých bunkrech a ostrovech pověstného jednoho procenta, ale vrací se k mýtu o „no-go“ zónách.

Bezpečí je samozřejmě předpoklad pro jakoukoli demokratickou formu organizace společnosti. Pokud jste ve stavu obležení, jste ve válce, nemůžou být nikdy v platnosti všechny demokratické principy. Pro sociálního demokrata by otázka bezpečí měla být primárně otázkou sociálního zabezpečení a důstojného sociálního (tj. společenského) života. Místo toho jsme opět u nešťastných uprchlíků.

Zaorálek neváhá hájit odpor proti přijetí dvanácti (!) uprchlíků, včetně žaloby na Evropskou komisi. Obhajuje se tím, že není možné politicky některé členy EU válcovat a přehlasovávat je. Já jsem ten poslední, kde by se chtěl Evropské komise pod vedením Jean-Claude Junkera zastávat. Stejně tak si myslím, že EU je projekt postavený zejména na korporátních zájmech a hlas lidu je v ní minimální. Týká se to struktury EU i jejího fungování. Jenže to byla ČSSD a Lubomír Zaorálek osobně, kteří velice hlasitě a silně prosazovali přijetí tzv. Lisabonské smlouvy, dokumentu, který vytvořil právní nástroje na zavedení kvót.

Jen pro připomenutí, jak Zaorálek v rozhlasovém rozhovoru hájil přijetí Lisabonské smlouvy: „Ta smlouva je především velký krok kupředu, jako v situaci, kdy potřebujeme Evropskou unii, která bude efektivní a funkční (…) Měli bychom být rádi, že se bude efektivněji rozhodovat v celé řadě oblastí kvalifikovanou většinou, také v těch, které se týkají bezpečnosti (…).“

Samotná Lisabonská smlouva pak říká: „Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem… Politiky Unie podle této kapitoly a jejich provádění se řídí zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni. Kdykoli je to nutné, obsahují akty Unie přijaté podle této kapitoly vhodná opatření pro používání této zásady“ (článek 63, odstavec 3 a článek 63b).

Kvóty samozřejmě nejsou řešením a jsou bezprostřední reakcí na krizi, kdy je potřeba sdílet veškeré náklady na záchranu velkého množství lidí. Řešením je samozřejmě nepodporovat příčiny a nevyvážet zbraně do zemí, kde jsou lidská práva méně než kus hadru, například do Egypta

Povolování vývozu zbraní má v gesci ministr zahraničních věcí. Jenže to Lubomíra Zaorálka vůbec nezajímá nebo naprosto ve své funkci selhává. Tím také můžeme s klidem přijmout fakt, že se Černínskému paláci nebude už nadále věnovat. Žádnou škodu tím republice nezpůsobí.

Vize
Úkol střetnout se s Andrejem Babišem a hnutím ANO se nedá zvládnout v jednom člověku. Babiš, který je zbaven všech vládních povinností, se jal objíždět Českou republiku a baví se s lidmi. Neformálně, otevřeně a opět s velkým úspěchem. Na to je však potřeba mít tým a plné nasazení. Zaorálek by měl skutečně na roli ministra rezignovat, byť třeba jen formálně.

Větší problém je pak ve složení onoho týmu. Takový tým musí být složen z lidí, kteří vědí, co a proč dělají, a to nejen řemeslně, ale také politicky.

Sociální demokracii v České republice i v Evropě chybí vize, jak se s vlastní krizí, i krizí systému, ve kterém žijeme, vypořádat. ČSSD si prostě musí znovu osvojit být stranou sociálního protestu a sociálního boje. Musí se znovu obrátit k lidem a nabídnout jim pomoc, organizaci a politické vzdělávání.

Krize kapitalismu je tak hluboká, že vede k existenčnímu ohrožení lidské civilizace. Bez uznání tohoto základnímu předpokladu není možné vůbec rozřešit základná otázky dneška. Daňová pásma, OSVČ, migrace, důchody a další jsou pak od tohoto základního orientačního bodu odvozená.

Lubomír Zaorálek, pokud má mít vůbec šanci na nějakou změnu neblahé tendence, musí přestat nadbíhat rasistickým strachům, musí uznat chybnou politiku ve vztahu k EU (a začít hledat politické řešení její současné krize) a pojmenovat kapitalismus jako problém tohoto světa. To je začátek skutečně uvěřitelného levicového programu.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Obroda ČSSD ... Pondělí, 26.Června 2017, 18:27:24

Díky za pěkný článek, pane Májíčku.

Já se nemohu oprostit od dojmu, že ČSSD už svoje možnosti k tomu, po čem na konci článku, pane Májíčku, voláte, vyčerpala. Však to bylo v posledních deseti a více letech takových nápadů jak oslovit ty či ony voliče, takových programových konferencí, programů-vizí pro 21.století, akcí typu "mluvte nám do toho", a co z toho všechno vzešlo? Kdyby alespoň nic, ale ten přemet pana Sobotky a hlavně Milan Chovanec, to je ještě horší než úplné nic.

A také se mi zdá, že případ ČSSD je případem toho typu, kdy jedno vylučuje druhé. A sice, že kdyby ČSSD byla schopná obrody, po níž voláte, nedělala by ty strašné kiksy, jimiž popírá sama sebe a odhání od sebe voliče. Nevykazovala by věčně skandály z regionů i pražské organizace, nevyhazovala by Dienstbiera, nevychovala by si Chovance, vypořádala by se s šíbry ve vlastních řadách, nevyjadřovala by nenávist vůči uprchlíkům, její předseda Sobotka by se nechoval někdo, kdo neví co je a co chce, atd.

Dobrou noc, Jiří Vyleťal

Jan Májíček - Praha

Děkuji Středa, 28.Června 2017, 20:40:50

Děkuji za pochvalu.

Já jako nestranník to mám o něco jednodušší, že nejsem svázán stranickou loajalitou, ani omezeními, které tvoří znalost milých, ale v zásadě bezvýznamných členů strany. Ta strana je nepřipravená programově a také perzonálně. Ty věci jsou samozřejmě propojené. Chovancové, Zimolové a jiné Vaňhové jsou logickým důsledkem takové nevybavenosti. Je to smutné, protože to posiluje pravice všeho druhu a bude tomu náročné čelit jen protestem v ulicích (a to si pište, že udělám co budu moci, aby došlo a k pořádnému).

Přeji hodně sil a třeba se uvídme na nějaké brzké demonstraci.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

K haváriím autobusů už žádná záchranka nejezdí. Čí je to vina? Čtvrtek, 29.Června 2017, 10:17:2

"Petr Uhl oprávněně klade ČSSD spoluvinu za rozšíření xenofobních nálad v české společnosti."

---------------------------------------------------------------

Lidé (i v české společnosti) jsou schopni pochopit, že člověk, který se ocitl v opravdové nouzi a v ohrožení života, potřebuje pomoc a ať je jakéhokoliv náboženského vyznání či národnosti, tuto pomoc mu nebudou odpírat. (Pokud pro existenci takového přirozeného soucitu s uprchlíky a s trpícími hovoří i výsledky nějakého tuzemského experimentu, bojovníci proti xenofobii si jich moc nevšímají, zato stále opakují, jak jsme tu všichni špatní.)

Co lidé schopni pochopit nejsou je, že například při havárii autobusu by se zachránci ke všem cestujícím měli chovat stejně, ať už jsou těžce zranění, nebo nejsou zranění vůbec - neměli by mezi nimi činit žádné rozdíly. Ano, to po nás chce radikální levice, a když si klepeme na čelo, častuje nás urážkami - jsme podle ní fašisté, rasisté a xenofobové. Tenhle programový postoj radikální levice – nerozlišovat mezi uprchlíky a ostatními migranty, společně s agresivitou vůči názorovým odpůrcům – byl vodou na mlýn skutečné xenofobní krajní pravici, a tak radikální levice s krajní pravicí společnými silami přispěly k radikalizaci společnosti, k tomu, že dnes už lidé nechtějí "ošetřovat ani ty těžce zraněné".

Vinu ať ale radikální levice přičítá také i sobě a nekřičí pořád jen na ostatní.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

ČSSD pomůže, pokud se odvrátí od nepopulárních ideologií i od populárního populismu Čtvrtek, 29.Června 2017, 11:35:50

a navrátí se k normálnímu levicovému programu ve smyslu toho, čím byla tato vláda nejúspěšnější vládou za poslední léta.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 30.Června 2017, 09:50:53

Rád bych se u dvou nejdůležitějších bodů článku zastavil.

Zbraně.
Jako jeden z léků je nabízeno neprodávat zbraně režimům, které porušují lidská práva.
Ano, bylo by krásné, kdyby se to dalo takhle řešit.
Jenže situace stojí jinak - Egypt ty zbraně koupí tak jako tak. A někdo mu je prodá.
Tečka.
Situace, která by měla být řešením, prostě nemůže ani nastat, natož něco řešit. Vždycky se najde někdo, kdo ty zbraně prodá. Zbraně jsou úplně stejné zboží jako mixéry nebo barvy na ploty.
Jenže neměly by zbraně být ve stejné kategorii, jako tvrdé drogy?
Kdo potřebuje atomové bomby nebo rakety zasahující cíl s přesností 1m ze vzdálenosti 2000km?
Kdo potřebuje bombardéry a ponorky?
Kapitalismus funguje a jestli ČZ prodá nějaké pistole do Egypta nebo ne je zcela lhostejné.
Víte například, že vaším nehtem u palce každou vteřinu prolétne zhruba pět miliard neutrin?

Jak vypadá poražený kapitalismus?
Zbraně by ze světa asi nezmizely, ale dokážete si představit, že by nějtěžší zbraní byl kulomet?
(v první velké válce prokázal, že bez těžší podpory přes něj neprojde ani milionová armáda).
Kulomety jako dostatečná záruka suverenity.
Že by neexistovaly atomovky ani tanky ani děla ani rakety ani nic????
A těm, kteří něco porušují, by byly odňaty vůbec.

No-go zóny.
V informační válce to nejsou "hoaxy", ale vlajky, "flag". Aspoň smyslem svého použití. Dá se pod ně zařadit.
Jak vysvětlit to, co se dnes děje ve Francii?
Vždyť je tam výjimečný stav, který začal platit na pořád.
V Paříži jsou všude vojáci se samopaly a stejně už to začíná vypadat v Bruselu.
Co se to děje ???????

No a "no-go zóny" jsou pokusy o názorné vysvětlení.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.