Milan Chovanec mi pomůže
Patrik EichlerBohuslav Sobotka měl i ve chvíli, kdy oznámil složení funkce předsedy ČSSD, situaci ve straně pod kontrolou. Jeho odstoupení do pozadí umožňuje pominout velkou část dosavadních konfliktů mezi ním a stranickými regiony.
„Přejímám plnou odpovědnost za výsledek sociální demokracie v říjnových volbách a o tu odpovědnost se nehodlám s nikým dělit. Tohle beru na sebe. A Milan Chovanec jako první místopředseda mi pomůže, abychom dosáhli co nejlepšího výsledku,“ řekl na středeční tiskové konferenci místopředseda ČSSD a její nově pověřený volební lídr Lubomír Zaorálek.
Tou tiskovou konferencí se stal Zaorálek nejen lídrem volebním, ale i lídrem stranickým. Jeho politická budoucnost do dalších let se jistě bude odvíjet i od výsledku podzimních voleb. Do povolebního střetu o vedení sociální demokracie ale vstupuje z pozice jedničky.
Milan Chovanec je všem v české politice znám. Na nejvyšší posty se začal systematicky připravovat ve chvíli, kdy se na brněnském sjezdu v roce 2011 stal místopředsedou sociální demokracie.
To už byl tři roky hejtmanem Plzeňského kraje a měl zkušenosti i ze zastupitelstva západočeské metropole. Jeho politický vzestup byl doprovozen změnou, pokud jde o politická témata — ze stínového ministra dopravy se postupně čím dál více stával aspirantem na post v čele ministerstva vnitra.
Zpětně nemusí překvapit, že v době lánského puče vykličkoval ze situace natolik šikovně, že od válu šli v dané chvíli jeho soupeři Michal Hašek a Jeroným Tejc. Nebude zcela chybná úvaha, že možnost zastávat v dresu sociální demokracie vlivný ministerský post převážila nad snahou pokračovat v nejistém skupinovém konfliktu o vedení sociální demokracie jako strany a o post předsedy vlády.
A jelikož asociál Zeman dává Sobotkovi za pět, koriguji své osobní hodnocení z dobrý na -2, tj. s výhradami chvalitebný.
A pokud by Sobotka dokázal v ČSSD pokračovat i po volbách v roli třeba významného poslance, bylo by to fajn.
Konkrétně se však na tu "rošádu" pozitivně nedívám.
1. Na průzkumy preferencí není správné reagovat. Mají sloužit hlavně k tomu, aby si je strany nemohly věrohodně fabrikovat, jak by se jim hodilo. Lidé mají právo strany (vládnoucí, zavedené apod.) strašit, či vybuzovat, podstatné jsou volby.
2. Jestliže nemají být stranické sjezdy a demokracie k ničemu, mělo by právě z nich vzcházet vedení a pověření úkoly.
3. Podobně jako ve školní třídě nebo na burze, i o straně platí, že neustojí-li testování stresem, je jasné, na destrukci koho bude vržen disponibilní potenciál.
Pověření M. Chovance a L. Zaorálka nemůže působit jako překvapivý gambit. Spíš jako z nouze ctnost nutnost po pádu (proč asi, že?) ve skutečnosti dobrého a bezproblémového lídra.
Za další je třeba uvážit, že M. Chovanec ani s kulometem v klíně nezruší u mnohých asociaci sebe se zrádcem, příp. zrádcem zrádců. Dokonce ani L. Zaorálek nemá situaci jednoduchou. Jako ministr zahraničí stěží přesvědčí veřejnost, že je v ekonomické oblasti stejně kompetentní jako byl B. Sobotka.
Nelze vyloučit ani variantu, že bude v ČSSD vzrůstat vícekolejnost, ba napětí, a to až do opětovného nastolení jednoznačné vedoucí funkce. Rozdíly v politice a rétorice předsedy vlády, předsedy strany a volebního lídra budou v uších voličů rezonovat kakofonicky.
Takže v šalamounského kroku ČSSD zvítězilo malé "Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti." Prvním vlkem tohoto bědného koncertu o mnoha houslích v dnešní době určitě žádný ušlechtilý Akéla nebude.