Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová sdílela v neděli na svém facebookovém profilu fotografii nenávistné stařeny mávající holí, které dal původní autor popisku jméno Zdena. Upozorňuje, že paní Zdena bude volit naši budoucnost. Prý vzpomíná na mládí a miluje rudé prapory, pěticípé hvězdy, azbuku a pracovní symboly. Čte prý pouze pravdu z Aeronetu, AC24 a Svobodného vysílače a tu emailem rozesílá dál ostatním důchodcům s dovětkem „v ČT ani slovo“ a „Sdílej dál“. Důchodci jako paní Zdena mají mít obdivuhodnou voličskou disciplínu, k volbám se prý dostaví až osmdesát procet takových Zden. Autor končí naléhavou otázkou, jsme-li stále v klidu.

Je pravda, že my lidé pokročilého věku rádi vzpomínáme na mládí. Člověk bez paměti je na tom špatně. O národech bez paměti se říká, že jsou bezbranné. Mohu potvrdit, že každý věk má svůj půvab. Mně se však poslední dvě desetiletí dosavadního života jeví jako daleko zajímavější než doba, kdy mi bylo třeba dvacet.

O rudé barvě, barvě krve a ohně, barvě symbolizující ducha a svobodu, by možná ministryně mohla vědět, že je to tradiční barva sociální demokracie. Po listopadu 1989 si obnovená ČSSD nenechala tento symbol ukrást komunisty a hrdě se k němu přihlásila symbolem rudé růže. Ta je tradičním symbolem života. Rosikruciánské hnutí, které dostalo novou podobu v 17. století a posloužilo jako obnova uvadajícího církevního křesťanství, používá černý kříž jako znázornění smrti a rudou růži (či růže) na zelené ratolesti jako znamení života.

Přestaňte už přemlouvat báby