Než se dostaneme k samotným bojům o Singapur, které — jak dnes už víme — nakonec znamenaly Silvestrův tragický konec, pojďme se ještě podívat na jeho předchozí život. K tomu, abych napsal něco o jeho dětství, bych ale rád ještě získal nějaké další materiály a poznatky, tuhle etapu tedy nechme na později.

V tuto chvíli ani nevíme, kde Silvestr po vychození měsťanky ve Vémyslicích studoval — tedy kromě toho, že to patrně nebylo v rámci Baťovy školy práce, jelikož v jejích záznamech jeho jméno nenacházíme. Podle pozdějších údajů v registru pracovníků firmy absolvoval blíže neurčenou „obchodní školu“.

Silvestr Němec k Baťovi nastoupil 21. září 1936, tedy měsíc předtím, než mu bylo sedmnáct let. Jeho pracovní zařazení před odjezdem do Singapuru bylo na pozici prodavače. V té době už firma patřila mezi nejvýznamnější výrobce obuvi ve světě.

Roku 1936 vyrobila přes 58 milionů párů obuvi, z toho 28 milionů v Československu, které díky ní celosvětově stálo na prvním místě ve vývozu celokožené obuvi a na třetím ve vývozu obuvi gumové. Prodejní síť firmy Baťa zahrnovala už několik tisíc značkových obchodů. Ve kterém z nich Silvestr pracoval, nám ale rovněž není známo.

Celosvětový úspěch firmy Baťa byl založen mimo jiné na ve své době jedinečné modernizaci výroby a na vizionářském rozšiřování působnosti koncernu. Zatímco na samém počátku její existence roku 1894 stála drobná ruční výroba bot, ve 30. letech už Baťa figuroval v desítkách oborů včetně letecké dopravy, vydavatelské činnosti, pojišťovnictví, chemické výroby, výroby pneumatik, vzdělávání či zdravotní péče.

Podnikatelský génius vedení firmy dokázal tyto činnosti propojovat a díky tomu zákazníkům, ale i zaměstnancům (které Baťa zásadně oslovoval „spolupracovníci“), nabízet nevídanou pozornost a péči. Kromě nízké ceny a široké nabídky obuvi tak kupující v baťových obchodech nacházeli pod výmluvným heslem „Náš zákazník — náš pán“ i řadu doplňkových služeb.

Sledujeme-li Silvestrův příběh, pak jedním z důležitých milníků v historii firmy bylo zahájení podnikání v novém oboru „pedikúra“, k čemuž podle informací nadace Baťova vila došlo roku 1929. Tento obor se začal rozvíjet díky lékařům a znalcům zaměstnaným v Baťově nemocnici ve Zlíně, která byla otevřena o dva roky dříve.

V publikaci o historii Baťovy nemocnice se píše:

„Nejlépe placeným primářem byl dr. F. Račanský, který měl na starosti školení pracovníků pro pedikúru. V té době totiž byla na celém území republiky součástí každé baťovské prodejny pedikúra.“

Na internetu jsem díky vyhledávači nalezl diplomovou práci Barbory Mikoškové. Vypracovala ji roku 2009 na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a zařadila do ní i exkurz do historie péče o nohy ve firmě Baťa. O zavádění pedikérské péče napsala:

„S rostoucími zkušenostmi v oblasti zdravého obouvání vzrůstala potřeba vychovávat a proškolovat další pracovníky. Školením procházeli návrháři, kopytáři, modeláři, prodavači, všichni, co nějakým způsobem souviseli s vývojem ortopedie v obuvnictví. Zprvu se této činnosti ujímal dr. Albert, ale později tato iniciativa připadla dr. Račanskému. Své poznatky v této problematice pravidelně přednášel a publikoval v týdeníku ‚Sdělení zaměstnanců firmy Baťa’…“

Barbora Mikošová pak první kroky doktora Račanského popisuje takto: