Pátrání po Silvestrovi: Baťovým pedikérem

Čtrnáctý díl seriálového pátrání vypráví o tom, co se autorovi podařilo zjistit o práci pedikéra ve firmě Baťa. Ačkoli se může zdát, že se nejedná o nijak příjemnou a prestižní práci, byla důležitou součástí působení firmy.

Než se dostaneme k samotným bojům o Singapur, které – jak dnes už víme – nakonec znamenaly Silvestrův tragický konec, pojďme se ještě podívat na jeho předchozí život. K tomu, abych napsal něco o jeho dětství, bych ale rád ještě získal nějaké další materiály a poznatky, tuhle etapu tedy nechme na později.

V tuto chvíli ani nevíme, kde Silvestr po vychození měsťanky ve Vémyslicích studoval – tedy kromě toho, že to patrně nebylo v rámci Baťovy školy práce, jelikož v jejích záznamech jeho jméno nenacházíme. Podle pozdějších údajů v registru pracovníků firmy absolvoval blíže neurčenou „obchodní školu“.

Silvestr Němec k Baťovi nastoupil 21. září 1936, tedy měsíc předtím, než mu bylo sedmnáct let. Jeho pracovní zařazení před odjezdem do Singapuru bylo na pozici prodavače. V té době už firma patřila mezi nejvýznamnější výrobce obuvi ve světě.

Roku 1936 vyrobila přes 58 milionů párů obuvi, z toho 28 milionů v Československu, které díky ní celosvětově stálo na prvním místě ve vývozu celokožené obuvi a na třetím ve vývozu obuvi gumové. Prodejní síť firmy Baťa zahrnovala už několik tisíc značkových obchodů. Ve kterém z nich Silvestr pracoval, nám ale rovněž není známo.

Celosvětový úspěch firmy Baťa byl založen mimo jiné na ve své době jedinečné modernizaci výroby a na vizionářském rozšiřování působnosti koncernu. Zatímco na samém počátku její existence roku 1894 stála drobná ruční výroba bot, ve 30. letech už Baťa figuroval v desítkách oborů včetně letecké dopravy, vydavatelské činnosti, pojišťovnictví, chemické výroby, výroby pneumatik, vzdělávání či zdravotní péče.

Podnikatelský génius vedení firmy dokázal tyto činnosti propojovat a díky tomu zákazníkům, ale i zaměstnancům (které Baťa zásadně oslovoval „spolupracovníci“), nabízet nevídanou pozornost a péči. Kromě nízké ceny a široké nabídky obuvi tak kupující v baťových obchodech nacházeli pod výmluvným heslem „Náš zákazník – náš pán“ i řadu doplňkových služeb.

Reklama firmy Baťa na nově zavedené pedikérské služby. Repro Jan Beránek

Sledujeme-li Silvestrův příběh, pak jedním z důležitých milníků v historii firmy bylo zahájení podnikání v novém oboru „pedikúra“, k čemuž podle informací nadace Baťova vila došlo roku 1929. Tento obor se začal rozvíjet díky lékařům a znalcům zaměstnaným v Baťově nemocnici ve Zlíně, která byla otevřena o dva roky dříve.

V publikaci o historii Baťovy nemocnice se píše:

„Nejlépe placeným primářem byl dr. F. Račanský, který měl na starosti školení pracovníků pro pedikúru. V té době totiž byla na celém území republiky součástí každé baťovské prodejny pedikúra.“

Na internetu jsem díky vyhledávači nalezl diplomovou práci Barbory Mikoškové. Vypracovala ji roku 2009 na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a zařadila do ní i exkurz do historie péče o nohy ve firmě Baťa. O zavádění pedikérské péče napsala:

„S rostoucími zkušenostmi v oblasti zdravého obouvání vzrůstala potřeba vychovávat a proškolovat další pracovníky. Školením procházeli návrháři, kopytáři, modeláři, prodavači, všichni, co nějakým způsobem souviseli s vývojem ortopedie v obuvnictví. Zprvu se této činnosti ujímal dr. Albert, ale později tato iniciativa připadla dr. Račanskému. Své poznatky v této problematice pravidelně přednášel a publikoval v týdeníku ‚Sdělení zaměstnanců firmy Baťa’…“

Bata_maj_1928_2Z oslavy 1. máje 1928 ve Zlíně. Vlevo ředitel Baťovy nemocnice MUDr. Albert, uprostřed MUDr. Račanský, vpravo Tomáš Baťa. Repro Neviditelný pes

Barbora Mikošová pak první kroky doktora Račanského popisuje takto:

„Významným počinem ve školící činnosti dr. Račanským bylo navázání spolupráce s Orthopedickou klinikou Karlovy university v Praze, přímo s profesorem Dr. Tobiáškem, přednostou již zmíněné orthopedické kliniky. Společně s Dr. Račanským se do Prahy vydalo 10 vybraných zaměstnanců baťových závodů na obuvnický kurs pořádaný ve dnech 21. – 30. 3. 1929 profesorem Tobiáškem. Kurz si vzal za cíl zdokonalení technických výkonů modelářů, kopytářů a obuvníků, prohloubení hygienické stránky obouvání a také studium anatomických poměrů nohou a podmínek chůze.“

Pediker1_reklama2Další z reklam na pedikérské služby. Repro z blogu Baťův odkaz

Aby prodavači i specializovaní pracovníci obor pedikérství zvládli, firma jim nabízela nejen praktické školení, ale vydala i vlastní „Učebnici péče o nohy“, jejímž autorem je právě doktor Račanský. Vzhledem k tomu, že na tuto práci byl později zařazen i Silvestr a tuto příručku měl docela jistě k dispozici, stojí za to z ní ocitovat ještě další podrobnosti z práce paní Mikošové:

„Příručka obsahovala mimo znalosti anatomie a zdravovědy nohou také doporučené prodejní postupy a poskytla návod prodavačům, jak si vychovávat stálé zákazníky, jež podpoří svojí koupí také příští nabídku obuvi firmy Baťa. Při prodejnách tak vznikla široká nabídka služeb zákazníkovi. Prodavači díky proškolení mohli snadno nabídnout svou pomoc a případně zákazníka nasměrovali k lékaři ortopedovi, který byl také součástí personálu prodejny. Ortoped poskytl odborné rady a péči, dále popřípadě doporučil zákazníkovi vhodné ortopedické pomůcky eliminující nežádoucí účinky zapříčiněné možnými vadami nohou. Často se nabízela také masáž nohou, jež byla příjemnou chvílí a odpočinkem zákazníka.

Běžným standardem každé velké Baťovy prodejny byla pedikérská ošetření. Prodavači byli nabádáni, aby vedli zákazníky k preventivní péči o nohy. Zákazníka bylo mnohdy těžké přesvědčit a získat na stranu tohoto způsobu preventivního ošetření. Jakmile však získali zákazníkovu důvěru, ten ztratil ostych a své nohy si nechal ošetřit školeným pedikérem. Častým jevem takového zprvu ostýchavého zákazníka byly jeho opětovné návštěvy. Prodavačům bylo doporučováno, aby si ošetřované zákazníky nevybírali podle vzhledu jejich nohou, jelikož zkušenosti ukázaly, že zákazník s nejvíce zanedbanými chodidly se většinou stal pravidelným návštěvníkem pedikúry a tím i spokojeným zákazníkem. Příkladem doporučeného přístupu k zákazníkovi v učebnici dr. Račanského je tento úryvek:

Každému zákazníku s plochou nohou proveďte masáž, třeba poprvé zdarma. Věnujte těmto zákazníkům mnoho péče, jsou to vaši budoucí předplatitelé týdenních ošetření nohou a masáží. Tyto zákazníky veďte v evidenci, každý hovor a doporučení zapište podrobně na kartotéku a při každém setkání se zákazníkem zajímejte se, jak vaše rady působí. O vložce zákazníka řádně poučte.“

Samotná školení prý prováděl zpočátku sám doktor Račanský v učebně Baťovy nemocnice. Pokud soudíme podle jeho učebnice, pak byl standardní postup péče o nohy poskytovaný v prodejnách firmy Baťa následující:

  1. Očistná koupel a umytí zákazníkových nohou
  2. Bezbolestné a nekrvavé odstranění tvrdé kůže, mozolů a kuřích ok. Ošetření předchází desinfekce merfenem, u starších osob joxem
  3. Desinfekce nehtové rýhy a valu merfenem, po ošetření opětovná desinfekce
  4. Ozáření nohou lampou s modrým filtrem na 5-10 min.
  5. Masáž nohou s použitím dobře pěnícího mýdla, pro suchou pokožku vždy s krémem, osvěžení francovkou a podle potřeby gymnastické cviky
Pokud během péče pedikér nešťastnou náhodou zákazníka zranil, ujal se případu vedoucí prodejny. Ten poraněného klienta musel nechat ošetřit lékařem a sepsat o případu protokol.

První rok firma Baťa vyučila 81 pedikérů, ale už v roce 1933 školením prošlo přes dva tisíce lidí. Od roku 1932 začal Baťa tuto službu nabízet i ve svých prodejnách v zahraničí.

Je možné, že Silvestr prošel školením už během své práce v českých prodejnách firmy, i když jeho osobní dokumentace zmiňuje pozici pedikéra až jako nové umístění, se kterým byl vyslán na konci roku 1938 do Singapuru.

Právě v té době začal Baťa zavádět pedikúru ve svých pobočkách na Dálném východě, jak dokládá článek na titulní straně Batanagarských novin pro zaměstnance indické pobočky, jež vyšel v listopadu 1938 – bylo to tedy pouhé dva až tři měsíce před Silvestrovým příjezdem do Singapuru. Úvodník je nazván „Vytvoření nové profese: příležitost pro stovky chirurgů a specialistů“.

Batanagar_news_19381119Titulní strana Batanagar News z 19. listopadu 1938. Repro Jan Beránek

Článek na začátku vysvětluje specifický přístup firmy Baťa k zákazníkům: Nejde o to jim po příchodu do prodejny pouze prodat boty, ale také poskytnout odborné poradenství a péči o nohy včetně masáží a drobných zdravotnických zákroků. V případě stálých zákazníků má prodavač-pedikér průběžně zaznamenávat do evidenční knihy jejich potíže, poskytnuté rady a zákroky, jakož i dotazovat se jich na následná zlepšení a sledovat jejich spokojenost – jinými slovy jim věnovat maximální pozornost a monitorovat jejich stav. Vedení firmy v Batanagarských novinách vyzývá zájemce z řad zaměstnanců, aby se přihlásili do vzdělávacího kurzu pro pedikéry:

„Každý pedikér, coby náš nejlepší prodejce, bude také odborníkem v oboru. Proto také bude dostávat vyšší, tomu odpovídající mzdu… například v naší prodejně v Kalkatě si takový pedikér může vydělat v průměru 22 až 28 rupií týdně, někdy i více.“

Na šesté straně stejného vydání pak noviny otiskují anglický překlad proslovu Jana Antonína Bati k firemním pedikérům. Nepodařilo se mi jej datovat, ale z kontextu vyplývá, že pochází z doby vzniku této profese, tedy z přelomu 20. a 30. let. Jeho úryvek můžeme dokonce vidět na filmovému záznamu:



Jan Antonín Baťa ve své motivační řeči mimo jiné vyzývá pracovníky, aby se v této službě zdokonalovali každodenní praxí, stejně jako to dělá proslulý Rafael Kubelík ve hře na housle:

„Tato nová služba bude nejvýnosnějším obchodem pro vás samotné. Výnos z pedikúry zůstává z největší části vám. Mimo to pomáhá vám zvýšit prodej obuvi, punčoch a drobných potřeb. Rozhodl jsem se, že místo prodejen obuvi, kde se sem tam provedla na výslovné přání zákazníka nějaká ta pedikúra, budou nyní všechny naše prodejny proměněny v Domy služby, kde ošetřujeme zákazníkům nohy a přitom jim prodáváme obuv, punčochy a jiné. Dejte se do této práce s odvahou a nadšením! Nebojte se ošetřit nohy i těm lidem, kteří je mají velmi zanedbané!

Vaše služba se musí trochu podobati veřejné službě lékaře, který obětavě a věrně ošetřuje i velmi těžce nemocné, kde styk s nimi je mnohdy nejen nepříjemný, ale i jeho zdraví nebezpečný. Lidé vám budou za tuto službu vděční a budou odcházeti z prodejny jako vaši věrní přátelé a nadšení zákazníci. Službě péče o nohu naučíte se tím, že ji každodenně budete prováděti. Jako kněz zahajuje svoji denní práci službě bohu, musíte vy denně konati službu péče o nohy – službu zákazníkům. Mistry se stanete teprve pravidelnou prací, konanou každodenně. Kubelík nešel by na dovolenou bez svých houslí. A kdyby šel bez nich, přestal by být Kubelíkem.“

Jedním z lékařů Baťovy nemocnice byl i nám již známý doktor Evžen Sträussler. Nastoupil tam roku 1932 o sedm let později byl podobně jako Silvestr vyslán služebně do Singapuru. Zatímco o Silvestrovi se toho v archivech firmy mnoho nedochovalo, v případě Dr. Sträusslera máme větší štěstí. Díky tomu si můžeme udělat aspoň trochu obrázek o tom, jak jeho příprava před odjezdem vypadala:

Zapracování dr. E. Sträusslera před odjezdem do Singapuru.
  • 1 týden v obuvnické škole
  • 1 týden v gumárenské škole
  • 1 týden v prodejně obuvi, z toho Náměstí práce 1/2 týdne, 1/2 týdne v prodejně obuvi v pedikúře
  • 1 týden jako pomocník osobního referenta na sociálním oddělení
Celkově tedy 4 týdny školení.
Ukončeno 1. 3. 1939

V archivech Státního archivu Zlín-Klečůvka jsem našel skupinovou fotografii z jednoho pedikérského kurzu pro prodavače z ledna 1940 – jejich školení podle zaznamenaného data trvalo jen deset dní. Silvestr, který do Singapuru cestoval jako prodavač-pedikér, prošel patrně spíše takovýmto rychlokurzem než celoměsíčním školením jako výše postavený Dr. Sträussler, který si měl před odjezdem zřejmě osvojit širší vhled do fungování firmy.

Pedikeri_1940Účastníci kurzu pedikérů firmy Baťa v lednu 1940. Repro Jan Beránek (s laskavým svolením Moravského zemského archivu v Brně, Státního okresního archivu Zlín)

Druhým s tematikou souvisejícím snímkem ze zlínského archivu firmy Baťa je fotografie z návštěvy Jana Antonína Bati v pedikérském oddělení hlavní zlínské prodejny firmy na Náměstí práce. Byl pořízen roku 1938, tedy právě v době, kdy asi probíhalo Silvestrovo zaškolování do oboru.

Ja_bataZ návštěvy Jana Antonína Bati v pedikérském oddělení hlavní zlínské prodejny. Repro Jan Beránek

Péče o často zanedbané nohy zákazníků rozhodně nezní jako obzvlášť lákavé nebo prestižní povolání a já se přiznám, že jsem poznatek o tom, že právě tuto práci dělal můj prastrýc Silvestr, zpočátku přijímal s jistými rozpaky. Jenže jak říká kamarád, „někdo to holt udělat musí“ – a i díky podrobnějšímu pochopení této profese a tomu, jak k ní ve firmě Baťa přistupovali, s tím už nemám problém.


A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Jan Kubelík či Rafael . malá oprava Neděle, 17.Září 2017, 13:54:15

Jan Baťa v citované řeči měl asi na myslí houslistu Jana Kubelíka, ne jeho syna dirigenta Rafaela Kubelíka, kterému v předpokládané době toho projevu ještě nabylo ani dvacet.

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam

děkuji za upozornění Neděle, 17.Září 2017, 14:14:57

To mi uniklo. Dobrý postřeh! Přeji pěknou neděli, JB

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.