V Brazílii se v posledním roce situace jeví opravdu vážně. Zejména to pociťuje domorodé obyvatelstvo, LGBTQI+, osoby černé barvy pleti a pracující, ale i ochránci lidských práv a  životního prostředí. Zdá se, že současná brazilská vláda se snaží o dekonstrukci již uznaných a fakticky nabytých práv domorodých obyvatel zajištěných brazilskou ústavou z roku 1988. Celkově podniká takové kroky, které nutně musí vést k radikálnímu narušení už tak křehké institucionální ochrany životního prostředí. Jde o likvidaci něčeho, co lze nejen v brazilském kontextu chápat jako dva na sobě závislé světy.

Nechám teď stranou okolnosti a příčiny odvolání prezidentky, takzvaného impeachmentu. O tom již bylo napsáno mnohé. Podstatné je, že nastal. Uplynul právě rok, a proto už v tuto chvíli můžeme hodnotit některé jeho dopady. Ty ve svém důsledku nutně vyvolávají tíživé představy o velmi sofistikované šokové doktríně, řízené z těch nejkonzervativnějších venkovských kruhů.

Viceprezident vrací úder

Na místo prezidentky Dilmy 12. května loňského roku dočasně usedl její po celou dobu vládnutí zcela upozaděný viceprezident Michel Temer. Jeho místo ze své funkce převzal předseda kongresu Eduardo Cunha. To platilo do doby, než rozhodl Nejvyšší soud a věc s konečnou platností schválil Senát.

To vše v termínu daném ústavou, který v takovém případě stanovuje maximálně 180 dní od suspendace. Prezidentka byla nakonec definitivně odvolána 31. srpna 2016. Michel Temer zůstal v prezidentském křesle dodnes a s ním i jeho kabinet.

Úplně prvním krokem, který Temer učinil, bylo snížení ministerských postů z 31 na 22 a odvolání všech čtyř žen — ministryní. A to včetně ve vládě vůbec jediné zástupkyně početné afro-brazilské populace. Poprvé od roku 1979 tak Brazílie neměla ve vládě ani jednu ženu. Netrvalo ani den a celý kabinet ovládli privilegovaní bílí muži. S trochou nadsázky lze konstatovat, že 107 milionů žen se ze dne na den ocitlo bez politické reprezentace.

Vláda začala razit tezi, že nerovnost je přirozenou součástí bytí a rovností žen a mužů se zabývat nehodlá. Oficiálně (sic!) žádné vhodné ženy nenašla. Jak prosté. Umístění Brazílie na 115. místě z hlediska reprezentativního zastoupení žen v politice nechalo Temera zcela chladným. Teprve až v lednu 2017 jmenoval první ministryni.

Korupce střídá korupci

Zloděj volá: „Chyťte zloděje!“, chtělo by se říct. Krátce po odvolání Dilmy obvinila brazilská federální policie Eduarda Cunhu, již zmíněného předsedu brazilského kongresu, hlavního strůjce a architekta impeachmentu, blízkého Temerova spolupracovníka a přední politický kádr Partido do Movimento Democrático Brasileiro (Strany demokratického hnutí Brazílie, PMDB).

Cunha čelí hned několika obviněním včetně toho, že pro sebe a své spojence obdržel od státem většinově vlastněné energetické společnosti Petrobras odhadem 40 milionů dolarů jako úplatky. Rovněž čelí obvinění z praní špinavých peněz a ovlivňování nezávislého vyšetřování úřadů.

Netrvalo dlouho a další Temerovi blízký politický kádr, bývalý guvernér státu Rio de Janeiro a člen PMDB Sérgio Cabral byl obviněn z organizované hospodářské trestné činnosti a čelí odsouzení až k padesátiletému trestu odnětí svobody. Konkrétně si přišel na nejméně 224 milionů brazilských realů, což je dnes přibližně 70 milionů dolarů. Jak? V úplatcích na rekonstrukci stadionu Maracanã před MS ve fotbale v roce 2014 a v rámci dalších menších metropolitních projektů.

Cabral si během svého působení ve funkci dokázal vytvořit velmi efektivní systém korupce, který mu mezi lety 2007 až 2014 zaručoval příjem ve výši pět procent z rozpočtu každého stavebního projektu ve státě Rio de Janeiro a další procento pro jeho pobočníky. Od vůbec druhé největší brazilské stavební společnosti Andrade Gutierrez si dokonce vymohl výměnou za svoji loajalitu měsíční rentu 100 tisíc dolarů a od Carioca Engenharia, jež se v Brazílii už od 40. let minulého století věnuje městskému developmentu, dalších 60 tisíc dolarů měsíčně.

Obvinění čelí i Renan Calheiros, další vysoce postavený člen PMDB, který byl až do prosince loňského roku předsedou Senátu. Calheiros je vyšetřován v souvislosti s nároky na úplatky ve skandálu Petrobras. Dále byl obviněn z daňových úniků. Aby to nebylo tak jednotvárné, další obvinění padlo za to, že umožnil jistému lobbistovi získat výživné pro dítě z mimomanželského vztahu.

Od května loňského roku postupně odstoupilo a bylo nahrazeno šest ministrů Temerovy vlády, převážně kvůli korupčním skandálům. Za poněkud symptomatický projev lze pak považovat hned druhou takovou rezignaci, kterou podal ministr pro transparentnost (a boj proti korupci). Ta přišla pár týdnů po sestavení vlády. Jak jinak než z důvodu obvinění z korupce.

Kdo je to vlastně onen Temer? Michel Miguel Elias Temer Lulia je vzděláním právník libanonského původu, původní profesí ústavní právník a prokurátor. V minulosti byl členem Ústavodárného shromáždění, které dalo světu současnou podobu brazilské ústavy platné od roku 1988, již dnes sám tolik ohrožuje. V současnosti působí jako politik a lídr nejsilnější politické strany v Brazílii (PMDB), a jak jinak, i on čelí obvinění z korupce a potýká se se snahami opozice vyvolat další impeachment.

Jenže hospodářská kriminalita není zdaleka vše, co v Brazílii vře. Jak jsem již naznačil, v bojovné pozici se ocitají i základní práva a svobody včetně práv domorodých obyvatel společně s tím nejzranitelnějším — brazilským ekosystémem. Současná vláda jde totiž na ruku venkovským kasikům (španělsky cacique) a velkostatkářským zájmům. Vláda je ve společenských otázkách až extrémně konzervativní, ekonomicky velice liberální, prosazuje politiku škrtů veřejných výdajů a k tomu všemu je ještě otevřeně rasistická a sexistická.

V Brazílii probíhá pokus o nastolení vlády bílého muže nad vším živým i mrtvým. Jde o obrat o 180 stupňů, který využívá okamžiku šoku z vyrovnávání se s dopady impeachmentu za masivní korupce. Výsledkem je situace, kdy se Temer a jeho vláda usilovně snaží pod záminkou jimi definovaného pokroku zlikvidovat hospodářská, sociální a kulturní práva svých obyvatel. Například tím, že prostřednictvím ústavní změny prosazuje snížení a zastropování růstu mandatorních výdajů na školství a zdravotnictví. V důsledku pak lidskoprávní, sociální a environmentální politiku dělají lidé, kteří ji chtějí ze své podstaty zrušit a nastolit pořádky připomínající rok 1500.

Funai je v rukou PSC

V současné době jako by se do puntíku plnilo vše, co v létě loňského roku uvedla ve své zprávě o Brazílii Victoria Tauli-Corpuzová, zvláštní zpravodajka OSN pro práva domorodých národů. Tauli-Corpuzová zdůraznila nenahraditelnou roli Fundação Nacional do Índio (Národní indiánská nadace, Funai), avšak vyjádřila obavy nad jejím postupným oslabováním, a to až do míry, která může vést k její likvidaci. Současně vyjádřila znepokojení nad její politizací. Ta podle ní nutně povede ke ztrátě autonomie, schopnosti být nezávislá a plnit tak svůj účel.

Partido Social Cristão (Sociálně křesťanská strana, PSC) je relativně mladá a doposud nepříliš probádaná strana s kořeny v období konce vojenské diktatury v roce 1985. Nyní se profiluje jako krajně pravicová strana stojící na konzervativních křesťanských hodnotách (ovlivněných evangelikalismem) a silných kasicích.

Ze současných vrcholných a exponovaných představitelů PSC můžeme jmenovat například pastora Marca Feliciana, který aktivně prosazuje léčbu homosexuálů na psychiatrii a Afričany považuje za potomky prokletého předka Noa, nebo dosloužilého armádního činitele Jaira Bolsonara, který veřejně obhajuje mučení a jiné nelidské a kruté zacházení a je na to sám patřičně pyšný. Oba sedí v kongresu — a nejsou sami.

Temerova vláda předala Funai do správy právě koaliční PSC. Ta po dlouhých průtazích konečně v lednu nominovala nového šéfa federální instituce, která má za úkol bránit práva domorodých obyvatel. Tedy i doposud nedotčená a zakonzervovaná území, která dodnes v Brazílii právoplatně náleží 305 domorodým národům. Novým prezidentem Funai se stal pastor Antônio Toninho Costa.

Antônio Toninho Costa je evangelikální pastor První baptistické církve Guará. Při loučení s domorodými obyvateli zdraví „Sbohem“, i když většina z nich o Bohu nikdy předtím neslyšela. Jeho koncepční pohled na postavení domorodých národů nezměnila ani ústava z roku 1988, která zakazuje asimilaci a domorodým obyvatelům přiznává práva obývat svá původní území a žít tradičním způsobem života. Podle Costy by však měl být každý domorodec asimilován do výrobního systému a těžba na jeho původních územích by měla být co nejdříve regulována ve jménu lidského pokroku.

Ani evangelizace ani militarizace, ale latifundizace

Costa byl ale nakonec vládou po třech měsících za neschopnost řídit se pokyny latifundistů a manažerskou nekompetenci odvolán, byť svou roli sehrál i radikálně seškrtaný rozpočet Funai. Ten je letos o 44 procent nižší než v roce minulém. Do vedení Funai tak z kraje května usedl Franklimberg Ribeiro de Freitas.

Bývalý armádní generál a silně věřící Freitas byl do čela Funai nominován stranou PSC už během loňského roku. Masová mobilizace původních obyvatel a občanské protesty jeho nominaci v srpnu loňského roku zmařily. Důvodem se staly zejména jeho vazby na PSC, která v kongresu explicitně vystupuje proti právům domorodých obyvatel, legislativně usiluje o kriminalizaci jakéhokoli vymezování jejich území a prosazuje dodatek ústavy PEC 15. Ten by naopak umožnil do vymezených oblastí zasahovat.

Hned v pondělí 8. května se Freitas setkal s ministrem spravedlnosti Osmarem Serragliem, který je v kongresu členem mocné zemědělské lobby Bancada ruralista. Ta se skládá z volených legislativců a dalších aktérů a hájí zejména zájmy latifundistů, kteří mají samozřejmě dlouhodobý zálusk na sporná, a dnes zřejmě už i na nedotčená území. Světonázor latifundistů je navíc velmi blízký ideologii PSC. Kruh se tak uzavírá.

Podle sdělení ministerstva spravedlnosti se Freitas se Serragliem zabývali seznamem demarkačních oblastí určených ke schválení a čekají už jen na podpis správního rozhodnutí. Serraglio v daném prohlášení vyzval ke zvláštní pozornosti v oblastech, kde existuje územní spor mezi původními obyvateli a zemědělci. Komu je nakloněn, je zřejmé.

Ministr s novým šéfem Funai dále diskutovali o „překážkách“ při budování přenosových soustav vedení elektrické energie přes domorodá území a blokování silnic ve státě Roraima včetně BR-174, která byla otevřena v 70. letech minulého století. Silnice protíná území národa Waimiri-Atroari. Mimochodem, při státní návštěvě Brazílie v roce 1996 se Václav Havel stal jeho náčelníkem.

Ústava je stále platná a domorodí obyvatelé se přirozeně staví za svá práva. Další všeobecné volby v Brazílii, při nichž se bude volit prezident, viceprezident, Národní kongres a guvernéři všech 26 států a jednoho federálního distriktu, se uskuteční v říjnu příštího roku. Už teď je jasné, že PMDB nebude favoritem voleb. Korupce bylo až příliš.

Z hlediska veřejného mínění míří opět vzhůru opoziční levicová Partido dos Trabalhadores (Strana pracujících, PT), ale také PSC. Šokem se tak Brazílie radikalizovala na obou stranách pomyslné osy pravice a levice. Bude proto zajímavé sledovat, zda se PSC podaří přijmout pod svá křídla další politicky úspěšné kasiky i z jiných jim blízkých stran, například z PMDB nebo PSDB, jejichž preference padají strmě dolů.

V Brazílii totiž patří pragmatické střídání příslušnosti k politické straně před každými volbami mezi tradiční projevy tamější politické kultury. Avšak než se tak stane, musí do té doby domorodé národy odolat další snaze bílého muže o jejich násilnou asimilaci.