Když se ve čtvrtek na večeři do jedné z luxusních čtvrtí hlavního města Brasília sjelo přes osmdesát poslanců podporujících impeachment, panovala vítězná atmosféra. Sebedůvěru přítomných politiků dobře vystihla odpověď Lela Coimbry z Brazilského demokratického hnutí (PMDB) na otázku novinářů, jestli se večeře zúčastnil také viceprezident Michel Temer: „Ne viceprezident. Prezident,“ odvětil Coimbra. „Kéž by byla neděle už dnes,“ prohlásil zase Jarbas Vasconcelos, jiný přítomný poslanec za stejnou stranu.

Právě v neděli vyvrcholí rozhodujícím hlasováním třídenní debata v dolní komoře brazilského Kongresu o odvolání prezidentky Dilmy Rousseffové. A sebejistota příznivců impeachmentu je opodstatněná. V tuto chvíli všechno nasvědčuje, že se jim podaří sehnat potřebné dvě třetiny (to jest minimálně 342) poslanců — potvrzují to ankety všech tří největších deníků (O Globo, Folha de S. Paulo, Estado de S. Paulo) i počty samotné opozice. A ostatně také překotný vývoj z posledního týdne, kdy prezidentku houfně opustila drtivá většina dosavadních spojenců.

Rozložení sil

Například Progresivní strana (PP), po nedávném odchodu PMDB největší koaliční partner a mimochodem formace nejvíce zasažená korupční kauzou Lava Jato, ještě minulý týden dávala najevo svou ochotu setrvat po boku Rousseffové výměnou za příslib nových ministerstev. V úterý ale otočila a následně pod pohrůžkou vyloučení ze strany zavázala všech svých šestačtyřicet volených zástupců hlasovat pro impeachment.

Rozhodnutí PP ještě v úterý následovali republikáni (PRB) s dvaadvaceti poslanci a ve středu labouristé (PTB) s devatenácti. Minulý týden podporu impeachmentu vyslovilo také vedení opoziční levicové Brazilské socialistické strany (PSB) disponující jednatřiceti mandáty ve Sněmovně.

Rousseffové nakonec nevyšel ani pokus o zastavení impeachmentu u Nejvyššího soudu, který stížnost na procedurální nedostatky zamítl drtivou většinou v poměru 8:2. Prezidentku tak mohlo jen těžko utěšit, že svou podporu jejímu kabinetu zopakovalo několik menších levicových a středových stran a že snad může počítat s odpadlými jednotlivci z řad rozrůstající se opozice včetně třech ministrů za PMDB.

Intenzivní lobbování exprezidenta a neúspěšně jmenovaného šéfa kabinetu Luly da Silvy mezi nerozhodnutými poslanci tak dosud nepřineslo kýžené ovoce, i když v případě očekávaného těsného výsledku se samozřejmě počítá každý hlas. Zvláště pokud je to hlas tak významného poslance, jako je místopředseda Sněmovny za PP Waldir Maranhão, jehož se Lulovi podařilo na poslední chvíli dostat na stranu odpůrců impeachmentu.

Puč, nebo spravedlnost?

Prezidentka samotná se zatím soustředí na mobilizaci příznivců z řad odborů a stranických aktivistů, kterým se v pátek podařilo zablokovat klíčové komunikace v patnácti státech federace. A na mediální ofenzivu. Rousseffová v posledních dnech vystupňovala rétoriku přirovnávající impeachment k převratu a za vůdce pučistů označila viceprezidenta Temera.

Prezidentka původně plánovala promluvit k národu v živém vysílání celostátní televize, nakonec ale na radu právníků pouze vyvěsila sedmiminutové video na sociálních sítích. V něm impeachment nazývá jako „největší justiční a politický podvod v dějinách“ Brazílie.

„Neexistuje proti mně jediné obvinění z korupce nebo ze zneužití veřejných peněz. Nikdy jsem se nepokoušela bránit nezávislému vyšetřování. Nejsem podezřelá z přijímání úplatků, ani z žádného přečinu proti veřejnému blahu,“ prohlašuje Rousseffová na nahrávce, a reaguje tak na fakt, že se na rozdíl od mnoha svých odpůrců může prokázat čistým osobním štítem.

Proces impeachmentu je totiž postaven na obvinění z fiskálních manipulací při sestavování rozpočtu; oproti řadě politiků z vlastní strany, opozice i bývalých koaličních subjektů neexistuje žádné podezření, že by byla Rousseffová jakkoli zapletená do korupčních skandálů. To třeba „otec impeachmentu“, předseda Poslanecké sněmovny Eduardo Cunha, je přímo obviněn z přijetí stamilionových úplatků a podezření před časem padlo i na samotného viceprezidenta Temera.

Je ovšem poněkud sporné označovat impeachment slovy jako puč nebo převrat, navíc s nevyřčeným odkazem na neblahý vojenský převrat z roku 1964, který zahájil dvacetileté období krvavé diktatury. Stále se jedná o proces zakotvený v ústavě, s pevně danými pravidly a pod přísným dohledem nezávislého Nejvyššího soudu, k němuž se i v případě úspěšného impeachmentu může prezidentka znovu odvolat, aby potvrdil legalitu celého procesu.

Označení impeachmentu za převrat tak odmítá mimo jiné bývalý předseda Nejvyššího soudu z dob Lulova prezidentství Carlos Ayres Britto, podle něhož „samotné zakotvení procesu v ústavě vylučuje možnost puče“ a který tvrdí, že volební vítězství nedává hlavě státu čtyřletý bianco šek vládnout.

Že je impeachment v tomto případě nemorální a spíš sérii brazilských krizí prohloubí, než aby ji vyřešil, zkrátka neznamená, že je zároveň nelegální. Volání o puči ještě víc prohlubuje všeobecné napětí v rozdělené společnosti a nedůvěru vůči všem institucím včetně nezávislého soudního systému. To může mít pro budoucnost demokratické Brazílie neblahé důsledky.

Co bude dále

Za současného stavu se dá celkem s velkou pravděpodobností předpovědět, že se příznivcům impeachmentu podaří získat těsně dvoutřetinovou většinu. Počítá s tím zřejmě i Rousseffová a její tým, který už začal přesvědčovat nerozhodnuté senátory. Jenže tady bude práce ještě výrazně obtížnější: opozici stačí v prvním hlasování získat pouhou nadpoloviční většinu, aby byla prezidentka suspendována na 180 dní a do čela země se na tuto dobu postavil viceprezident Temer.

Po uplynutí této lhůty ještě budou potřeba dvě třetiny senátorů pro definitivní odvolání prezidentky, jenže mezitím bude moci Temer uskutečnit své sliby o „dramatických reformách“, bezpochyby spočívajících v rozsáhlé privatizaci státního majetku, škrtech ve školství, zdravotnictví a vědě a výzkumu a možná i na sociálních programech, jakkoli to strany podporující impeachment vehementně odmítají.

Především se budou velkolepě rozdělovat významné vládní posty, což se v zákulisí podle neoficiálních informací děje už nyní, přičemž zájemců je každým dnem víc. Korupčními praktikami proslulé mocenské formace jako PP budou za svou podporu bezpochyby něco požadovat.

A i kdyby impeachment o několik hlasů neprošel, šéf dolní komory Cunha má k dispozici dalších devět oficiálních žádostí (včetně naposledy jedné od advokátní komory) o zahájení tohoto procesu s jinými odůvodněními, které prý nebude váhat v případě potřeby použít. Celé politické martyrium by tak začalo nanovo.

Je třeba ještě doplnit, že nejvyšší soud přinutil Cunhu také akceptovat návrh na impeachment samotného viceprezidenta, k tomu se však politická vůle zřejmě nenajde; Temerova PMDB disponuje klíčovými pozicemi předsedy Sněmovny i Senátu a v posledních týdnech se jí podařilo zformovat širokou alianci.

Jediným relativně konstruktivním řešením je tak v tomto okamžiku plán Mariny Silvové, bývalé prezidentské kandidátky a zakladatelky Sítě udržitelnosti (REDE), jež spolu se zástupci nových menších stran navrhuje změnu ústavy tak, aby umožňovala vypsání předčasných voleb. Zatím ale nic nenasvědčuje, že by tak „rizikové“ východisko mohlo získat potřebnou dvoutřetinovou podporu zákonodárců, i kdyby se k němu přihlásila prezidentčina Strana pracujících (PT), jak o tom uvažuje.

Brazílii tak v obou nejpravděpodobnějších scénářích čeká pokračování již úmorně dlouhého období politické krize a zřejmě její prohlubování, což propadající se ekonomice rozhodně nepřispěje.