Tchau, querida: přichází Temer
František KalendaBrazilský Senát potvrdil zahájení impeachmentu. Prezidentka Rousseffová tak byla zbavena dočasně funkce a musí čekat na konečné rozhodnutí. Brazílii teď povede nová koalice středu a pravice. Co od ní čekat přibližuje František Kalenda.
Brazilská politická scéna začíná být proslule nevypočitatelná. Například ještě na podzim, kdy se v zemi poprvé začalo diskutovat o možnosti impeachmentu prezidentky Dilmy Rousseffové, skoro nikdo neočekával, že by k němu skutečně mohlo dojít; mimochodem s tím nepočítali ani dnešní proponenti impeachmentu, tehdy ještě „věrní“ spojenci v prezidentčině koalici.
Svým způsobem tak mohlo překvapit, že středeční senátní hlasování o zahájení procesu s Rousseffovou, které ji minimálně na několik měsíců odstavilo od prezidentského úřadu, dopadlo přesně podle všech odhadů: jednoznačným pro.
I když peripetie, které k očekávanému výsledku vedly, byly přesto pro mnohé šokující. Třeba kvůli odstranění předsedy Sněmovny reprezentantů a samotného „otce“ impeachmentu Eduarda Cunhy, jehož výkon funkce poprvé v historii pozastavil Nejvyšší soud kvůli podezření, že by tento již obviněný a v mnoha kauzách podezřelý muž mohl zneužívat svého mandátu k maření vyšetřování. Navíc hrozilo, že by se v případě úspěšného impeachmentu stal druhým mužem Brazílie a úřadující hlavou státu v případě nepřítomnosti prezidenta (to jest současného viceprezidenta).
Po Cunhovi se tak dostal do čela Sněmovny její dosavadní první místopředseda Waldir Maranhão z Progresivní strany (PP); ten se v minulých týdnech přiklonil na stranu odvolávané prezidentky a na žádost generálního prokurátora (v Brazílii se jedná o ministra a člena vlády) prohlásil již proběhnuvší hlasování o impeachmentu ve Sněmovně za neplatné a nařídil jeho opakování.
Jen pár dní před klíčovým hlasováním v Senátu tak propukl absolutní chaos, v němž se právníci, politologové a politici samotní dohadovali, jestli je takový krok legální a co vlastně znamená.
Oříšek rozsekl po několika hodinách Maranhão sám, když mu vlastní strana pohrozila vyloučením a on svoje rozhodnutí zrušil. Hlasování v Senátu tak nakonec proběhlo podle plánu a po zákonodárci v poměru 55:22 podpořili impeachment.
V překvapivě civilní ač dvacetihodinové rozpravě tentokrát chyběly transparenty a zpěv, odkazy na rodinu, Boha i chvála mučitelů z dob vojenské diktatury, a tak se vrcholem jednání stalo tragikomické vystoupení bývalého prezidenta a současného senátora za stát Alagoas, Fernanda Collora de Mella. Collor, sám před lety odstraněn kvůli korupčnímu skandálu právě prostřednictvím impeachmentu, v něm nezapomněl zopakovat svou tezi o nespravedlnosti a nelegitimitě vlastního sesazení... aby vzápětí podpořil impeachment Dilmy Rousseffové.
Také Collorův hlas přispěl k tomu, že dosavadní prezidentka byla po dobu vyšetřování zbavena mandátu, přičemž o jejím osudu rozhodnou opět senátoři. V tomto hlasování jich budou třeba dvě třetiny, což by neměl být problém, jelikož požadovaná dvoutřetinová hranice byla překonána už ve středu.
Vyšetřování by mělo Senátu trvat maximálně 180 dní, ale dá se předpokládat, že konečné rozhodnutí může padnout mnohem dříve. „Udělají maximum pro urychlení tohoto procesu,“ domnívá se například brazilská politoložka Simone Cuberová. „Dilma nebude mít čas reorganizovat svou politickou základnu. Středečním hlasováním je bohužel vláda Dilmy Rousseffové u konce.“
Protitah Rousseffové a nový kurz vlády
Odstavená prezidentka se bude ve zbývajícím období ještě pokoušet zmobilizovat příznivce v ulicích a především bude rozporovat své odvolání u Nejvyššího soudu, jenže ten sám posvětil otevření procesu impeachmentu a navazující kroky. Naděje na návrat do čela země je tak pro první prezidentku v historii Brazílie mizivá.
Dilmina Strana pracujících (PT) se nyní zavázala podporovat rozpuštění Sněmovny a vypsání předčasných voleb, o což již dříve usilovaly některé menší strany. Na to by však byla potřeba změna ústavy a tím pádem dvě třetiny poslanců, jimiž PT a její spojenci v žádném případě nedisponují.
Alespoň prozatím — a dost možná na celé zbývající dva roky — tedy Brazílii čeká úřadování dosavadního viceprezidenta Michela Temera a jeho vlády „národní záchrany“. Ta se údajně chystá prostřednictvím energických reformních opatření vyvést zemi z rekordní ekonomické recese a zalepit obrovský rozpočtový schodek.
Jak budou ony nové reformy vypadat? Loni představený manifest „Most do budoucnosti“ (oponenty přezdívaný „Tunel do minulosti“) viceprezidentovy mateřské Strany brazilského demokratického hnutí (PMDB) předpokládá neoliberální ekonomický program. Navrhuje namátkou důchodovou reformu, přenastavení sociálních programů, reformu zákoníků práce a rozsáhlé privatizace státních podniků.
Naznačuje se také možnost privatizace středního a vysokého školství, jemuž by se měly výrazně ubrat prostředky plynoucí ze státního rozpočtu — v univerzitním prostředí proto panují obavy o osud výzkumných stipendijních programů, typu Pronatec a Ciência sem Fronteiras, a vůbec strach z budoucnosti už tak podfinancovaného veřejného školství.
Podobná opatření najdou podporu především ve stranách bývalé pravicové opozice v čele s Brazilskou sociálně demokratickou stranou (PSDB) neúspěšného prezidentského kandidáta Aécia Nevese. A oprávněně děsí velkou část brazilských voličů, která přece před dvěma lety Nevese a přesně ten samý program odmítla.
Není však třeba věšteckých schopností k předpovězení toho, že k opravdu dramatickým reformám nedojde. Stačí se podívat na složení nové neformální koalice: je to ještě monstróznější slepenec různorodých subjektů než byla předchozí koalice Dilmy Rousseffové, sahající od deklarovaných liberálů až po údajnou progresivní levici. Jeho největší část přitom tvoří strany takzvaně středové, v brazilském kontextu subjekty bez jakékoli ideologie, založené v zásadě na vytěžování nyní rozkrývaných korupčních schémat a naplňování zájmů důležitých mocenských skupin.
Koalice korupčníků
(Vice)prezident Michel Temer, pocházející mimochodem přesně ze strany popsaného „středového“ typu, si bude jejich podporu muset draze vykoupit, což ostatně dokazuje složení jeho nové vlády. V ní sice poprvé od pádu diktatury chybí ženy, nezasednou v ní zástupci etnických menšin a zmizela „zbytečná“ ministerstva jako kultura, věda a výzkum a lidská práva. Zato nechybí zástupci agrobyznysu v roli ministra zemědělství (Blairo Maggi), ani zástupci radikálních evangelikálů v roli ministra průmyslu a obchodu (obzvlášť kontroverzní pastor Marcos Pereira).
Právě tyto dvě vlivné skupiny mají v Kongresu a nyní i ve vládě klíčové postavení a dá se očekávat, že „reformy“, jež se podaří v Temerově funkčním období schválit, budou spíš směřovat hlavně k omezení potratů, práv LGBT komunity, k zastavení boje proti rasismu a xenofobii, přerušení demarkace indigenních teritorií, případně k odstraňování problematických ekologických regulací.
To samozřejmě nevylučuje kroky k uspokojení zájmů na koaliční strany napojených podnikatelů prostřednictvím privatizací některých státních podniků, ani škrty v opovrhovaných oblastech vzdělávání a kultury. Temerova vláda si naopak téměř s jistotou nedovolí dotknout se sociálních programů typu Bolsa Família, protože na nich panuje příliš velká sociální shoda a škrty v nich by mohly zmobilizovat masové protesty v ulicích.
Jelikož je většina stran vznikající koalice zapojena do korupčního skandálu Lava Jato a část z nich byla na tomto modelu financování fakticky závislá, budou podniknuty bez pochyb četné pokusy zkomplikovat probíhající soudní vyšetřování. Skoro dvě třetiny členů brazilské Sněmovny reprezentantů a jedna třetina senátorů čelí podezření, vyšetřování nebo rovnou obvinění z korupce a praní špinavých peněz, přičemž hlavní účastníci korupčního schématu mají i hlavní slovo v Temerově kabinetu — PMDB, PP, Republikánská strana (PR), Demokraté (DEM)...
Ne náhodou je celkem osm ministrů nové vlády do skandálu nějakým způsobem zapojeno a ve výpovědích svědků byl opakovaně zmíněn sám (vice)prezident Michel Temer. Jeho páteční ujišťování o tom, že bude garantem nezávislého došetření kauzy Lava Jato, proto nevyznívá právě přesvědčivě.