Deník Referendum Svět

V poslední době jsme svědky tvrdé války o budoucnost probuzeného brazilského obra. V zemi, která má specifické postavení na západní hemisféře to zase vře. Od časů junty z 60. let a po neoliberálním experimentu z konce 80. let ordinovaného MMF a Světovou bankou se v této největší latinskoamerické zemi ujala moci levice představovaná prezidenty ze Strany pracujících (Partido dos Trabalhadores, založené 1982).

Podle nominálního objemu hrubého domácího produktu se Brazílie počátkem 21. století vyšvihla na deváté místo na světě a připojila se k uskupení BRICS konkurující euroatlantickému modelu kapitalismu. Proběhly zde sociální reformy, které vyvedly desítky milionů lidí z chudoby.

Brazilská levice v krizi
Symbolem těchto změn se stal Ignacio Lula da Sylva. Za Luly šla země doleva s rozpornými ale přesto viditelnými úspěchy. Levicový blok dělníků, zemědělských dělníků a nižších středních tříd „byl zainteresovaný na rozvoji veřejného vlastnictví, sociálních opatření, redistribuci příjmů a agrární reformě“.

Využili masového odporu lidí vůči hluboké stagnaci země spojené s vlivem nadnárodních monopolů a koncentrací příjmů a majetků, která vynesla Brazílii na vrchol světového žebříčku sociální nerovnosti. Nyní opět zažíváme pokus posunout politické kyvadlo zpět doprava. A v nastalém chaosu se na levici objevují i panikářsky sebemrskačské tendence.

Lula byl prezidentem Brazílie v letech 2003-2011. A dalo by se říci, že řešil sociální reformy nižšího stupně a jeho hospodářská politika spíš než nějaké orthodoxi odpovídala pragmaticky jeho ekonomickým i politickým možnostem. Lula patřil ke kritikům amerických výbojných plánů, ale byl pod tlakem globalizace i vlastní kompradorské elity.

Spojovat Lulu jen s protestním hnutím Porto Alegre (v roce 2001 zde zmasovělo Světové sociální fórum) by bylo romanticky naivní. Za jeho vlády kolovala Brazílií obrovská masa zahraničního kapitálu, on tomu čelil zejména tiskem vládních dluhopisů a vývozem surovin (ropa, železná ruda a další barevné kovy). Brazílie neuskutečňovala nějaký utopický model, doháněla vyspělý svět a v tom je role státu důležitá. Země by na tom byla hůře, kdyby nebylo posledních vlád.

V letech 2009-2010 dosahovala Brazílie ekonomického růstu s pomocí silných vládních výdajů a vyšla ze světové krize docela silná. Díky mimořádně příznivým makroekonomickým podmínkám a silné asijské poptávce po brazilském nerostném bohatství se podařilo přeci jen pozvednout životní úroveň i nízkopříjmové části brazilské populace. Pokročila výstavba dálnic, vodních elektráren a dalších kapacit.

Prezidentka povolala Lulu do svého štábu, posléze byl obviněn z korupce. Foto myjoyonline.com

Nyní se ale země musí vypořádat s ekonomickou nerovnováhou. Země je dnes zadlužená, běžný účet v deficitu a už druhým rokem v recesi s rostoucí inflací. Po skandálu v ropném gigantu Petrobras spadla brazilská měna oproti dolaru o celou třetinu. Na zemi dopadají současné nízké ceny ropy (stejný faktor, který ničí Venezuelu).

Brazílie se snaží se uniknout osudu tradičně rozvojových zemí, přesto v HDP na hlavu PPP je stále na čtyřiasedmdesátém místě na světě. Lula je zleva napadán za to, že udělal málo s dominancí primární sféry převážně v zahraničním vlastnictví a že jen smiřoval masy s poměry. Nekonstruktivní útoky ovšem spíš nahrávají koncernům, které tak zvaným paternalitním socialistickým kursem Luly děsily od počátku.

Alternativou pravice či středu je reforma zaměřená na podporu nabídkové strany ekonomiky, oživení soukromých investic, omezení daní a regulace a také udělení větší míry nezávislosti centrální bance. Investoři ze zahraničí se jistě již chystají. Přízrak pinochetismu v zemi, kde mají brzy vypuknout letní olympijské hry, není nereálný.

Brazílie je na dlouhé cestě, její ekonomika je strukturálně zranitelná a recepty nejsou jednoduché. Proto neuškodí vidět politickou hru kolem Luly z většího nadhledu. Bývalá partyzánka Dilma Roussefová je pokračovatelkou prezidenta Luly v podobně těžké situaci. Aréna sociálních bojů ožívá, domácí i zahraniční mocenské páky blokují potřebné reformy.

Organizují se masové protesty na podporu vlády i proti ní. Na Dilmu se dokonce organizuje tichý puč, mluví se o obvinění v Kongresu kvůli chystané ústavní žalobě pro porušení zákona o fiskální odpovědnosti při její snaze zacelit díry v předloňském státním rozpočtu.

Je třeba si také uvědomit, že v Brazílii existuje prezidentský systém. Volby do Kongresu navolí zastoupení různých stran. Ale prezident vzniká z volebních koalic, kde prezidentova strana je jen částí. Za Lulou stála levicová koalice, kde po boku Strany práce stáli i brazilští komunisté (Partido Communista do Brazil, založená v roce 1922).

Historická strana, která prošla různými peripetiemi včetně štěpení a zákazu činnost. Současná PCB byla legalizovaná v roce 1988 a od počátku Lulu podporovala. Od roku 2008 dokonce byla součástí koaličních vlád, což je v českých komentářích z Brazílie často opomíjená skutečnost.

Za této situace si prezidentka vzpomněla na Lulu a povolala do funkce šéfa svého štábu (v Brazílii ministerská pozice). Potřebovala proměnit svou skřípající ekonomickou politiku. A náhle je exprezident a adept na vládní křeslo Ignatio Lula obviněný z korupce. Jeho dům byl prohledáván a sám strávil několik hodin u výslechu.

Nejvyšší soud zrušil jeho jmenování a média ho obvinila, že se s pomocí imunity člena vlády chtěl vyhnout vyšetřování. Potvrzení podezření by samozřejmě zpochybnilo jeho morální integritu. Ale zjevně jde i o vysokou politickou hru.

Hra o brazilskou budoucnost zjevně přerůstá do „zombie fáze“ – cílená diskreditace předních osobností Strany práce jako je Lula jsou Achilovou patou celé tamní levice. V téhle hře by však levice neměla panikářsky prohospodařit, čeho dosáhla.