Evolúcia a Darwinovská ľavica

Na slovenském Poleblogu.sk pokračuje debata nad eventualitami vývoje současné levice. Jaroslav Fabok přibližuje koncept Darwinovské levice Petera Singera, který tento filozof rozpracoval ve své stejnojmenné knize.

Jednou z alternatív pre ďalšie smerovanie ľavice je zdôrazňovanie ľudskej prirodzenosti v koncepte Darwinovskej ľavice tak ako túto paradigmu načrtol filozof Peter Singer v knihe s rovnakým názvom. Darwinovská ľavica sa výrazne líši od sociálneho darvinizmu, ktorý je doménou niektorých pravicových prúdov, a ktorý používa pojmy prírodný výber a prežitie najschopnejších ako analógiu v ľudských spoločnostiach. Na druhej strane Darwinovská ľavica pracuje s predpokladom, že dôraz na ľudskú prirodzenosť so sebou prináša tiež snahu o dosahovanie čo najlepších dôsledkov našich rozhodnutí pre celú spoločnosť, nielen pre jednotlivca. Ide o zaujímavý a podnetný pohľad, ktorý prispieva k debatám o vývoji ľavicového myslenia – preto sa pokúsim zhrnúť najvýraznejšie postrehy, s ktorými Singer prichádza. Okrem toho pozornosť zameriam aj na niektoré faktory, ktoré úzko súvisia so vzťahom medzi evolučným a ľavicovým myslením.

Peter Singer je považován za jednoho z nejvlivnějších intelektuálů současnosti. Zde na jedné ze svých klasických fotografií. Foto archiv Mercator.net

Ľavica a ľudská prirodzenosť

Peter Singer zdôrazňuje, že koncept Darwinovskej ľavice sa zameriava na nahradenie utopistických ideálov v ľavicovom myslení prostredníctvom hľadania realistických pohľadov na to, čo je naozaj možné zmeniť a dosiahnuť. Problém pre ľavicu nastáva v bode, ktorý hovorí o ľudskej prirodzenosti. Ľavicové myslenie vychádza z viery v možnosť tvarovania a zdokonaľovania ľudskej prirodzenosti. To by jednoducho znamenalo, že človek môže prekonať svoje prirodzené predispozície a stať sa v určitom zmysle „lepším“ – teda schopnejším výraznejšie kooperovať s inými ľuďmi a zároveň sa starať vzájomne o svoje potreby. Singer však sen o možnom zdokonalení človeka radikálne zavrhuje a dokonca ho považuje za výraznú bariéru k ceste za Darwinovskou ľavicou.

Ak chceme uvažovať o takejto forme ľavice, musíme tiež zavrhnúť predstavu o „nepopísanej“ mysli človeka. Znamenalo by to uznanie toho, že sme skutočne v určitom zmysle biologicky determinovaní. Naše spoločenské, politické a ekonomické systémy sú preto podľa tohto prístupu postavené na biologickom základe, alebo biologickom dedičstve, ktoré ich konečnú podobu formujú. Biologické a evolučné predispozície človeka síce nie je možné poprieť, otázne však je či sa Singer nevydal cestou priveľkej biologickej „jednorozmernosti“ pri vysvetľovaní pôvodu a smerovania ľudskej spoločnosti. Prijatie tohto konceptu by si vyžadovalo odmietnutie možnosti akejkoľvek zmeny ľudskej prirodzenosti – a zároveň jej akceptácie.

Základným problémom ale zostáva, čo je možné v ľudskej prirodzenosti považovať za nemenné a čo naopak určitej zmene podlieha. Veľkú rôznorodosť v jednotlivých ľudských spoločnostiach môžeme pozorovať napríklad pri odlišných formách náboženských praktík, ekonomických štruktúr alebo rovnako pri rôznych typoch vlád. Naopak, pre všetky spoločnosti je podľa Singera nemenné to, že sme spoločenskými tvormi a zároveň ide o našu ochotu vytvárať medzi sebou vzťahy založené na vzájomnej kooperácii. Čo je však o dosť naliehavejším faktom – pre ľudské spoločnosti je tiež typický sklon k vytváraniu hierarchií a odlišných spoločenských postavení. Týmto vysvetľuje napríklad to, prečo v Sovietskom zväze nastal tak rýchly odklon od presadzovania rovnosti.

Spolupráca a kooperácia ako cieľ Darwinovskej ľavice
Pre Darwinovskú ľavicu je dôležité odmietnutie takej formy idealizmu, ktorá je svojou povahou odtrhnutá od reality. Nie je možné hovoriť o konkrétnom (ideálnom) type spoločenského zriadenia bez toho, aby sme poznali všetko podstatné o ľudských bytostiach, ktoré takéto spoločenské zriadenie vytvárajú. Ak následne v praxi teória zlyhá, potom nasledujú výhovorky a obviňovanie sa navzájom. Zrejme by bolo lepšie dopredu počítať s prirodzenými, vrodenými ľudskými sklonmi.

Rovnaké pohnútky, ktoré nás motivujú k zabezpečovaniu vlastných záujmov, nás tiež môžu poháňať smerom ku kooperácii. Tento mechanizmus sa spúšťa vtedy, keď si uvedomíme, že našim skutočným cieľom je byť šťastnými, spokojnými, naplnenými a žiadanými. Jednoducho, ide o ľudskú autenticitu, ktorú nie je možné vyjadriť pomocou vlastníctva – respektíve, vlastníctvo sa stáva jedným z prostriedkov vytvárania autenticity ľudskej bytosti. Autenticita sa však rovnako dobre môže prejaviť aj v systéme, ktorý sa snaží o vzájomnú kooperáciu a pospolitosť. Kooperácia je pritom opakom trhovej ekonomiky a trhového myslenia, ktoré kladú dôraz na súťaživosť.

Singer v súvislosti s akceptovaním ľudskej prirodzenosti formuluje niekoľko bodov, ktorými sa má Darwinovská ľavica riadiť. Darwinovská ľavica by podľa neho nemala tvrdiť, že ľudská prirodzenosť je dobrá, alebo že je možné ju tvarovať. Rovnako by nemala očakávať, že všetky rozpory medzi ľuďmi sa vyriešia pomocou revolúcie alebo spoločenskou zmenou. Tiež by nemala predpokladať, že všetky nerovnosti sú spôsobené diskrimináciou, utlačovaním a spoločenskými podmienkami – hoci nevylučuje, že v niektorých prípadoch je to skutočne tak. Zároveň však takáto forma ľavice musí počítať s prirodzenými ľudskými sklonmi – akými sú napríklad sklony k hierarchii alebo súťaživosti.
V kontexte kooperácie sa vždy bude musieť snažiť o spoluprácu a zároveň podporovať také spoločenské štruktúry, ktoré uprednostňujú spoluprácu pred konkurenciou. Zároveň však Darwinovská ľavica musí stáť na tradičných ľavicových hodnotách – teda stáť na strane najslabších, chudobných a utlačovaných. Spolu s tým si musí uvedomovať, že na riešenie nepriaznivých situácií by mala nahliadať racionálne t.j. ktoré spoločenské a ekonomické zmeny budú skutočne viesť k prospechu tých najslabších.

Teória popretia a ľavicové myslenie
Pri debatách o možnostiach nových paradigiem ľavice je skutočne podnetné zaoberať sa aj biologickou a evolučnou podstatou ľudských bytostí. Ajit Varki a Danny Brower v knihe s názvom „Popretie – sebaklam, mylné presvedčenia a pôvode ľudskej mysle“, predkladajú teóriu dotýkajúcu sa evolučnej biológie a vývoja druhov. Tvrdia, že vo vývoji jednotlivých živočíšnych druhov sa niektoré z nich dostali do bodu, v ktorom narazili na psychologickú a evolučnú bariéru. Táto bariéra blokuje cestu k vlastnému uvedomovaniu si reality a smrteľnosti. Len ľudskému druhu, ktorý má plne vyvinutú Teóriu mysle, sa podarilo túto bariéru prekročil, a postavil sa tvárou v tvár pred problém svojej smrteľnosti.

Zároveň, spolu s tým ako sa ľudský druh dopracoval k poznaniu reality, začal túto realitu popierať. Toto popieranie v konečnom dôsledku vedie napríklad k ignorovaniu negatívnych faktorov, ktoré sú spojené s globálnym otepľovaním. No nielen to – vďaka popieraniu reality je pre človeka veľmi jednoduché, v spojitosti s ľavicovým myslením, ignorovať katastrofálne dopady globálneho kapitalizmu a rozširujúcej sa nerovnosti. Človek síce žije v neustálom vedomý toho, že nespravodlivosť existuje – ale s týmto stavom sa nepokúša urobiť nič, pretože zároveň s vedomým sa spúšťa mechanizmus zastierania.

Teória popretia by mohla aspoň čiastkovo vysvetliť prečo sa napriek všemožným snahám stále nedarí uniknúť z kolotoča nespravodlivosti. Dokonca aj v praxi ľavicovej politiky je úplne bežné, že je často preberaný pravicový pohľad na svet. Takto sa z počiatočnej snahy o radikálnu zmenu stáva pritakávanie stávajúcemu systému – a to aj na základe popierania reality. Takáto forma popretia však môže mať katastrofálne dôsledky. Preto je potrebné uvedomovať si existenciu ľudskej prirodzenosti a pracovať s jej dopadmi.

Ak už vieme, že ľudská prirodzenosť je v istom zmysle nemenná a univerzálna – pričom existujú rôzne evolučné mechanizmy, ktoré sa spolupodieľajú na udržiavaní súčasného stavu spoločenského, ekonomického a mocenského poriadku, potom sme ako ľavičiari postavení pred výzvu, ako sa s týmito poznatkami vyrovnať. Existujú len dve možnosti: Buďto budeme pokračovať v neustálom vytváraní utopistických ideálov často odtrhnutých od reality, alebo sa zameriame na realistické pohľady na to, čo je skutočne možné zmeniť.


Texty vycházející v rámci víkendové rubriky Dopis ze Slovenska jsou přebírány z webu Poleblog.sk, partnerského média DR na Slovensku.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Neděle, 9.Dubna 2017, 15:45:29

Je bezmála dojemné sledovat, jak mezinárodní levice konečně objevila realitu. - V jakých sférách se tedy vlastně pohybovala doposud?!...

Ano, člověk je přírodní tvor - tohle na straně jedné se vší vervou tvrdil Marx, ale na straně druhé se ten samý Marx zatvrzele vzpěčoval z tohoto jednoduchého faktu vyvodit odpovídající důsledky. A domníval se, že člověka je možno víceméně zcela bezezbytku formovat příslušnými "společenskými vztahy".

Nicméně, tato "Darwinovská levice" by mohla být opravdu blýskáním na lepší časy; že levice konečně bude ochotná respektovat reálie bytosti zvané homo sapiens, aniž by přitom vzdávala svůj emancipatorní projekt ohledně této bytosti.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Pondělí, 10.Dubna 2017, 10:29:7

Díky za článek, v podstatě pojmenoval mojí vlastní pozici, jak už jsem na toto téma diskutoval s panem Profantem pod článkem http://denikreferendum.cz/clanek/24770-co-je-to-ta-tradicni-rodina

Jenom dvě poznámky. Můj osobní názor je, že debata nature vs. nurture je víceméně bezpředmětná. I přestože víme, že je hodně věcí nejspíš biologicky daných, měli bychom myslím vždy spíše předpokládat, že je lze změnit pomocí kultury. Protože pokud budeme předpokládat opak, těžko má smysl snažit se o takový výsledek. Na druhou stranu, jak už píše článek, bylo by omylem vnímat realitu jako kulturně danou. Tedy, jinak řečeno, to co pravděpodobně chceme, je předpokládat nurture pro možná řešení, ale nikoli jako hodnocení současné situace (a tudíž třeba nemůžeme předpokládat, že nerovnoměrné rozložení mužů a žen v nějaké profesi je důsledek diskriminace).

Druhá poznámka je, že jsem si díky feministickým diskusím na DR uvědomil své vlastní levicové slepé místo, kterým je ignorování faktu, že různí lidé mají (pravděpodobně biologicky) různě nastavenou ochotu riskovat. To ovlivňuje i jejich názorové postoje. Levice s tím moc nepočítá, řekl bych (a vlastně ani nevíme, jak se v tom směru opravit).

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Poláčkovi Pondělí, 10.Dubna 2017, 10:34:31

"Je bezmála dojemné sledovat, jak mezinárodní levice konečně objevila realitu."

To se pletete - já názor z článku zastávám už delší dobu a řekl bych, že nejsem na levici zdaleka sám.

Na druhou stranu, stejnými problémy trpí i konzervativní pravice (pravděpodobně ve stejné, a možná i vyšší, míře). Třeba často omílaný pravicový názor, že lidé jsou nějak přirozeně pouze soutěživí, a nic jako spolupráce nebo společnost neexistuje... Nebo častá víra konzervativních lidí, že homosexualita je jenom kulturně podmíněná volba.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Levice by se především měla okamžitě distancovat od člověka, který je zastáncem usmrcování novorozenců. Pondělí, 10.Dubna 2017, 12:01:15

Peter Singer:
"Z teoretického hlediska není velký rozdíl mezi potratem na straně jedné, a infanticidou krátce po narození na straně druhé." 

"Řekl bych, že nemá niterné právo na život..." (novorozenec)

"...důležité je rozhodnout, zda je kvalita života miminka dostatečná k tomu, abychom si přáli nechat je dál žít, nebo ne."


-------------------------------------------------

"Kdo jde pořád doleva, voctne se napravo ve fašistických sr..čkách."

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pondělí, 10.Dubna 2017, 14:46:28

Což o to, ty náhledy v článku prezentované samy o sobě v r á m c i levice nejsou nijak převratné, jenom tady na DR jsme tyto záležitosti diskutovali už několikrát, a přinejmenším několik diskutérů zastávalo víceméně stejnou pozici jaká je prezentovaná tady.

Jde o to, že - jak to vypadá a jak to také zdejší článek uvádí - že se jedná o novum v tom směru, že se dokázal vykrystalizovat jakýsi nový "oficiální" proud levice, podepřený i určitou teoretickou základnou.

Ale jak uvádí autor našeho textu, zřejmě i teď s takovýmto názorem či výkladem má nemalá část levice stále ještě své problémy.

Což je na jednu stranu ovšem pochopitelné, levice vlastně m u s í přinejmenším více akcentovat tu stránku společenské podmíněnosti člověka, protože jí jde o společenské změny. Opačný pohled je - v extrémní podobě - totiž ten, že když lidé jsou přírodně determinovaní, tak se s jejich problémy nedá hnout, a jediným možným řešením je tak nanejvýš charita, pro zmírnění těch či oněch problémů. Což je ovšem tradičním návodem k řešení konzervativců, nikoli levice.

Právě proto se levice tak dlouho tak křečovitě držela té společenské determinace člověka, protože měla pocit že jinak by ztrácela vlastní pozice. V důsledku toho ale nakonec z ideologických důvodů zavírala oči před realitou, přinejmenším před jednou částí komplexní reality.

Takže doufejme, že tuto "úchylku" má už levice definitivně za sebou.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Samohýlovi Pondělí, 10.Dubna 2017, 15:16:24

Ano, mezi lidmi skutečně existují velké rozdíly v ochotě riskovat. Ale to se v průběhu života jedince mění, podle toho, jak se mění podmínky. A když jsou překročeny určité hranice, pak se ochota riskovat může prudce změnit. Pak padají veškeré zákony a nařízení.
V Markově evangeliu je vylíčena taková situace:
"Jednou v sobotu procházel Ježíš obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!"
Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním? Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?" A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu."
Nejde ovšem jenom o jídlo a základní biologické potřeby. Někteří jedinci mohou být ochotni riskovat život i kvůli věcem, které jsou jiným naprosto nepochopitelné. Právě proto, že byly překročeny nějaké hranice, které ovšem ti druzí nevnímají, a proto se s tím nepočítá.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Vážená "humanistická" levice, Pondělí, 10.Dubna 2017, 15:54:47

diskutujeme zde pod článkem, propagujícím myšlenky "člověka", který by uvažoval o usmrcení dítěte jen z toho důvodu, že se o něj nechce nikdo postarat. To je opravdu vrcholný levičácký "humanismus".

Z toho se mi zvedá žaludek:

"Takže v nějakém hypotetickém světě, v němž není nikdo, kdo by si přál ujmout se nechtěného dítěte, bych snad uvažoval o možnosti ukončit život takového dítěte."

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

To není žádný hypotetický svět. Pondělí, 10.Dubna 2017, 16:00:36

Romské děti nikdo adoptovat nechce. "Gratuluji" vám ke konečnému řešení, vážení "humanisté".

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.