Evolúcia a Darwinovská ľavica
Jaroslav FabokNa slovenském Poleblogu.sk pokračuje debata nad eventualitami vývoje současné levice. Jaroslav Fabok přibližuje koncept Darwinovské levice Petera Singera, který tento filozof rozpracoval ve své stejnojmenné knize.
Jednou z alternatív pre ďalšie smerovanie ľavice je zdôrazňovanie ľudskej prirodzenosti v koncepte Darwinovskej ľavice tak ako túto paradigmu načrtol filozof Peter Singer v knihe s rovnakým názvom. Darwinovská ľavica sa výrazne líši od sociálneho darvinizmu, ktorý je doménou niektorých pravicových prúdov, a ktorý používa pojmy prírodný výber a prežitie najschopnejších ako analógiu v ľudských spoločnostiach. Na druhej strane Darwinovská ľavica pracuje s predpokladom, že dôraz na ľudskú prirodzenosť so sebou prináša tiež snahu o dosahovanie čo najlepších dôsledkov našich rozhodnutí pre celú spoločnosť, nielen pre jednotlivca. Ide o zaujímavý a podnetný pohľad, ktorý prispieva k debatám o vývoji ľavicového myslenia — preto sa pokúsim zhrnúť najvýraznejšie postrehy, s ktorými Singer prichádza. Okrem toho pozornosť zameriam aj na niektoré faktory, ktoré úzko súvisia so vzťahom medzi evolučným a ľavicovým myslením.
Ľavica a ľudská prirodzenosť
Peter Singer zdôrazňuje, že koncept Darwinovskej ľavice sa zameriava na nahradenie utopistických ideálov v ľavicovom myslení prostredníctvom hľadania realistických pohľadov na to, čo je naozaj možné zmeniť a dosiahnuť. Problém pre ľavicu nastáva v bode, ktorý hovorí o ľudskej prirodzenosti. Ľavicové myslenie vychádza z viery v možnosť tvarovania a zdokonaľovania ľudskej prirodzenosti. To by jednoducho znamenalo, že človek môže prekonať svoje prirodzené predispozície a stať sa v určitom zmysle „lepším“ — teda schopnejším výraznejšie kooperovať s inými ľuďmi a zároveň sa starať vzájomne o svoje potreby. Singer však sen o možnom zdokonalení človeka radikálne zavrhuje a dokonca ho považuje za výraznú bariéru k ceste za Darwinovskou ľavicou.
Ak chceme uvažovať o takejto forme ľavice, musíme tiež zavrhnúť predstavu o „nepopísanej“ mysli človeka. Znamenalo by to uznanie toho, že sme skutočne v určitom zmysle biologicky determinovaní. Naše spoločenské, politické a ekonomické systémy sú preto podľa tohto prístupu postavené na biologickom základe, alebo biologickom dedičstve, ktoré ich konečnú podobu formujú. Biologické a evolučné predispozície človeka síce nie je možné poprieť, otázne však je či sa Singer nevydal cestou priveľkej biologickej „jednorozmernosti“ pri vysvetľovaní pôvodu a smerovania ľudskej spoločnosti. Prijatie tohto konceptu by si vyžadovalo odmietnutie možnosti akejkoľvek zmeny ľudskej prirodzenosti — a zároveň jej akceptácie.
Ano, člověk je přírodní tvor - tohle na straně jedné se vší vervou tvrdil Marx, ale na straně druhé se ten samý Marx zatvrzele vzpěčoval z tohoto jednoduchého faktu vyvodit odpovídající důsledky. A domníval se, že člověka je možno víceméně zcela bezezbytku formovat příslušnými "společenskými vztahy".
Nicméně, tato "Darwinovská levice" by mohla být opravdu blýskáním na lepší časy; že levice konečně bude ochotná respektovat reálie bytosti zvané homo sapiens, aniž by přitom vzdávala svůj emancipatorní projekt ohledně této bytosti.
Jenom dvě poznámky. Můj osobní názor je, že debata nature vs. nurture je víceméně bezpředmětná. I přestože víme, že je hodně věcí nejspíš biologicky daných, měli bychom myslím vždy spíše předpokládat, že je lze změnit pomocí kultury. Protože pokud budeme předpokládat opak, těžko má smysl snažit se o takový výsledek. Na druhou stranu, jak už píše článek, bylo by omylem vnímat realitu jako kulturně danou. Tedy, jinak řečeno, to co pravděpodobně chceme, je předpokládat nurture pro možná řešení, ale nikoli jako hodnocení současné situace (a tudíž třeba nemůžeme předpokládat, že nerovnoměrné rozložení mužů a žen v nějaké profesi je důsledek diskriminace).
Druhá poznámka je, že jsem si díky feministickým diskusím na DR uvědomil své vlastní levicové slepé místo, kterým je ignorování faktu, že různí lidé mají (pravděpodobně biologicky) různě nastavenou ochotu riskovat. To ovlivňuje i jejich názorové postoje. Levice s tím moc nepočítá, řekl bych (a vlastně ani nevíme, jak se v tom směru opravit).
To se pletete - já názor z článku zastávám už delší dobu a řekl bych, že nejsem na levici zdaleka sám.
Na druhou stranu, stejnými problémy trpí i konzervativní pravice (pravděpodobně ve stejné, a možná i vyšší, míře). Třeba často omílaný pravicový názor, že lidé jsou nějak přirozeně pouze soutěživí, a nic jako spolupráce nebo společnost neexistuje... Nebo častá víra konzervativních lidí, že homosexualita je jenom kulturně podmíněná volba.
"Z teoretického hlediska není velký rozdíl mezi potratem na straně jedné, a infanticidou krátce po narození na straně druhé."
"Řekl bych, že nemá niterné právo na život..." (novorozenec)
"...důležité je rozhodnout, zda je kvalita života miminka dostatečná k tomu, abychom si přáli nechat je dál žít, nebo ne."
-------------------------------------------------
"Kdo jde pořád doleva, voctne se napravo ve fašistických sr..čkách."
Jde o to, že - jak to vypadá a jak to také zdejší článek uvádí - že se jedná o novum v tom směru, že se dokázal vykrystalizovat jakýsi nový "oficiální" proud levice, podepřený i určitou teoretickou základnou.
Ale jak uvádí autor našeho textu, zřejmě i teď s takovýmto názorem či výkladem má nemalá část levice stále ještě své problémy.
Což je na jednu stranu ovšem pochopitelné, levice vlastně m u s í přinejmenším více akcentovat tu stránku společenské podmíněnosti člověka, protože jí jde o společenské změny. Opačný pohled je - v extrémní podobě - totiž ten, že když lidé jsou přírodně determinovaní, tak se s jejich problémy nedá hnout, a jediným možným řešením je tak nanejvýš charita, pro zmírnění těch či oněch problémů. Což je ovšem tradičním návodem k řešení konzervativců, nikoli levice.
Právě proto se levice tak dlouho tak křečovitě držela té společenské determinace člověka, protože měla pocit že jinak by ztrácela vlastní pozice. V důsledku toho ale nakonec z ideologických důvodů zavírala oči před realitou, přinejmenším před jednou částí komplexní reality.
Takže doufejme, že tuto "úchylku" má už levice definitivně za sebou.
V Markově evangeliu je vylíčena taková situace:
"Jednou v sobotu procházel Ježíš obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!"
Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním? Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?" A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu."
Nejde ovšem jenom o jídlo a základní biologické potřeby. Někteří jedinci mohou být ochotni riskovat život i kvůli věcem, které jsou jiným naprosto nepochopitelné. Právě proto, že byly překročeny nějaké hranice, které ovšem ti druzí nevnímají, a proto se s tím nepočítá.
Z toho se mi zvedá žaludek:
"Takže v nějakém hypotetickém světě, v němž není nikdo, kdo by si přál ujmout se nechtěného dítěte, bych snad uvažoval o možnosti ukončit život takového dítěte."