Proč jsem nikdy nemlčel o kapitalismu

Kapitalismus si s médii nebere servítky. Proto potřebujeme média, která si neberou servítky s ním.

Pokud se potvrdí obávaný trend, že obměnou kompletní redakce ztratí časopis Nový Prostor svoje kritické ostří, vstupuje česká novinařina „před hranicí hlavního proudu“ do nové fáze. Ta bude zřejmě chudší o jednu podstatnou sílu, která i díky osobitému podílu stovek prodejců a prodejkyň ze sociálního dna dávala kolemjdoucím z ruky do ruky pravdivá slova o kaňkách na současném kapitalismu.

Bez téhle síly je o to zásadnější podporovat přeživší kritická média v jejich úsilí, v němž kvůli neutěšeným finančním podmínkám profesionalita vždy bezprostředně hraničí s angažovaností. Muži a ženy v těchto redakcích zastávají za podprůměrnou mzdu práci výrazně přesahující standardní penzum jednoho člověka.

„Levice je víc než politická formace: je to politicko-sociální jev… Hlavním úkolem levice není těžit z krizí a těžkostí, ale umožnit lidem, kterým pravicová politika dává možností jen málo nebo jen na papíře, aby hráli se svými zájmy a potřebami a životními postoji roli, kterou nikdo nemůže přehlížet,“ cituje skvělá Milena Bartlová svého neméně inspirativního otce Zdeňka Mlynáře.

Právě v téhle obecné perspektivě bychom měli my „nalevo“ vždy hledat jádro našich snah. Je nám totiž společné – a co je společné, mělo by být právě pro nás vždy důležitější než to rozdělující. Je nás málo a ztrácíme kamelota, který naše upřímné smýšlení legitimizoval přímo v ulicích.

Vylévat dítě bez vaničky
„Moderní společnost je spor dvou principů a dvou tendencí, kapitalistické a antikapitalistické,“ psal v první polovině 90. let Zdeněk Mlynář. „A my, jsme jedna z nich, ta druhá.“ Platformy jako Hlídací pes či Neovlivní si jistě zaslouží uznání za svou investigativu i za samotný podíl na mediálním „tlaku zdola“ proti rozplizlosti oligarchizovaných médií mainstreamu. Schopnost rámovat své kauzy jako dílčí projevy obecně nespravedlivého systému a nabízet tak čtenářům možnost vnímat svět kolem sebe celistvě jim však pohříchu chybí.

Tak dlouho vnucovala dominantní ideologie lidem myšlenku, že kapitalismus je nerozlučně spjatý s demokracií, až si ji dolní polovina osvojila se vším všudy: jakmile si je kapitalismus začal obracet proti sobě bídou, nerovností a cynismem, které na ně uvalil, začali se tito lidé – plně v souladu s příběhem – vymezovat vůči demokracii.

Kritizovat kapitalismus ale nemusí znamenat jen zavrhování demokracie – většina z bojů, které v posledních letech svádíme, ukazuje pravý opak: častěji chceme demokracii před kapitalismem ochraňovat. A jestli někdo soustavně kritizuje kapitalismus, aniž by zavrhoval demokracii, jsou to z médií na pomezí hlavního proudu především Deník Referendum a Alarm (každý po svém).

Odkazovat k pojmu „kapitalismus“ přitom nesmí znamenat flákat analýzu, ale naopak ji prohloubit skrze hledání větších společných jmenovatelů. Věřím, že důsledná antikapitalistická perspektiva může širší publikum odnaučit dávným studenoválečným polarizacím, které současné konflikty vyhrocují nesprávnými směry, a porazit tak primitivní antiglobalizační proudy, které chtějí s vaničkou kapitalismu vylít i dítě demokracie. (Zatímco dítě je však vinou těchto proudů z vaničky venku zpravidla okamžitě, vanička zůstává dál spolehlivě plná.)

To, že kapitalismus nutně implikuje bídu, války a rozvrácené klima, je jisté. Měli bychom o tom psát. Foto michiganradio.org

Analýza týdeníku Respekt ukazuje, že současné fungování serveru Parlamentní listy je sice antidemokratické, ale kromě toho bohužel i velmi kapitalistické: úspěšný byznysmen se stane investorem plátku, který prostě prodává všechno, co ze sebe nekontrolovaně chrlí temné skvrny současného systému. Není náhodou, že lidé, kteří dokázali využít vyzdvihovaných vlastností kapitalismu, hledají dnes úspěšně cesty, jak vytěžit i jeho zamlčované neduhy.

Tady se ukazuje, že důsledná systémová kritika je možná nejzásadnějším protipólem podobných webů. Jaký vztah by měla mezi sebou takto kritická média pěstovat, napovídá opět analýza Respektu propojující média podle společných čtenářů: „Výraznou zvláštní dvojici tvoří také dvě webová média, která se označují za levicová – A2larm a Deník Referendum. Vazba mezi nimi je ze sledovaných médií vůbec nejsilnější (na mapě k sobě mají nejblíž) a konkurence silně zaostává; další, o poznání slabší propojení mají s týdeníkem Respekt.“

Co víme o kapitalismu
„Kapitalismus musí být redukován“, zní titulek úvodního článku posledního čísla čtrnáctideníku A2, ve kterém Milena Bartlová na několika místech cituje svého otce. Měli bychom dodat, že vedle regulování musí být kapitalismus také tvrdě a soustavně kritizován.

A média jako Respekt takový postoj rozhodně nezastanou – odmítají kritizovat kapitalismus jako celek, jsou nakloněná jen konstruktivní kritice jeho „černých skvrn“. V analogii s trhem tak sociálně či ekologicky kritické články v Respektu připomínají spíš společnosti jako Starbucks a jejich kampaň s dolarovým příplatkem za kelímek kávy putující na záchranu tropických pralesů: přijímají tržní strategie „zeleného nátěru“ a sociální odpovědnosti jako progresivní – s vírou v kapitalismus současně věří, že ho z krizí zachrání svým osvícenstvím ti samí velikáni, kteří je od začátku spouští.

Spíš se zdá, že už vězíme jednou nohou v epoše, která nám teprve naplno ukáže, že když na to přijde, dokáže kapitalismus zacházet s demokracií v podstatě stejně hrubiánsky, jako s ní v minulém století zacházel socialismus.

Společnost už dnes ví, že být antikapitalistou neznamená vzývat staré pořádky. Nepřeneslo se snad už důkazní břemeno dávno na druhou stranu? Kdo by se měl dnes zpovídat ze svého přesvědčení? Že socialismus nutně implikuje nesvobodná média a vězně svědomí, lze prokázat jen těžko. Že kapitalismus nutně implikuje bídu, války a rozvrácené klima, je jisté. Měli bychom o tom psát.

A co si myslíte vy? Diskuse (37 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Regulovat, nebo redukovat? Středa, 25.Ledna 2017, 16:54:17

Z kontextu by se zdálo, že ta věta "Kapitalismus musí být redukován" ve čtvrtém odstavci od konce je tisková chyba, že tam spíše mělo stát "regulován". V každém případě z konfrontace těchto dvou pojmů mohou vyplynout možná ne zcela nepodstatné úvahy.

"Regulovaný kapitalismus" - to není nic principiálně nového; ten věčný střet o to, zda má být "volné tržní hospodářství" (vulgo: kapitalismus) regulováno státem či nikoli, se s železnou pravidelností znovu a znovu rozhoří po každé nové krizi.

Ale: i kdyby tento kapitalismus byl nakrásně natrvalo regulován - bude tím skutečně také "redukován"?...

To není nijak naprosto jisté. "Regulovat" kapitalismus znamená, že si nemůže dovolit až přílišné výstřelky, podle hesla džungle "silnější ať zvítězí". Nicméně, i takto regulovaný kapitalismus i nadále dominuje a profiluje nakonec c e l ý život společnosti.

Zatímco kapitalismus r e d u k o v a t - to by muselo znamenat omezit ho v jeho dosahu. To by znamenalo vytvořit celé sektory společenské produkce a společenského života, kam tento kapitalismus se svou orientací na profit principiálně nemá přístup.

Dozajista, svým způsobem takovéto sféry už existují: celý státní sektor (demokratického) státu má být hodnotově a funkčně přinejmenším neutrální, nemá být pod vlivem kapitálu a kapitalismu.

Jenže: například o výzkumu na vysokých školách (který by sám o sobě měl být odpovědný jenom čisté vědě) se znovu a znovu konstatuje, že se dostává pod vliv komerčních zájmů. A vůbec celý stát: jakkoli si může hrát na neutrála, dokud je kapitalismus tím ekonomickým fundamentem na kterém stojí právě tento stát, pak stát prostě nemůže vůbec jinak, nežli tento kapitalismus podporovat a protěžovat. I když ho třeba trochu "reguluje".

Ten stát totiž může být formálně neutrální; ale sám o sobě nevytváří skutečnou protiváhu. A proto může kapitalismus "regulovat", ale nikoli skutečně zatlačovat, nikoli "redukovat".

"Redukovat" kapitalismus, to by vyžadovalo účinnou, materiální a systémovou protiváhu.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 27.Ledna 2017, 05:20:4

Potíž je, že čas vypršel.

Poslechněme si třeba příběh tuňáka.

Během 50 let jsme ulovili a zkonzumovali 75% populace tuňáků.
Lov v současnosti vypadá zhruba takto - na obloze létá letadlo, které vyhledává hejna tuňáků. Naviguje lodě na hladině, které mezi sebou mají nataženou síť. Než si ryby uvědomí nebezpečí, jsou obkrouženy a uvězněny v kruhové síti.
Začíná výlov. Na jeden zátah je možno získat i 3000 těchto nádherných obrovských ryb. Lodě slouží jako plovoucí jatka, na něž jsou navázány plovoucí mražáky..............

Za posledních 10 let se výlov zdvojnásobil.

((( doporučuji aspoň přečíst heslo
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tu%C5%88%C3%A1k_obecn%C3%BD ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, obzvlášť těch pár vět o Kaddáfím a Francii v několika slovech naléhavě zachycuje hodně temné stránky současné Francie... )))

Část ekologů už opravdu propadá zoufalství,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

A to je jenom střípek z celé té obrovské mozaiky...

---------------------------------------

Je složité si představit, jak by takové antikapitalistické -- tedy globální -- hnutí mělo vypadat. Ale připadá mi jisté, že by lidé, kteří každodenně bojují o záchranu tuňáka, měli být jeho naprosto přirozenou součástí. Jestli by tam neměli být oni (ale i mnozí jiní a jiní samozřejmě), nebude mít dost síly, aby se mohlo kapitalismu postavit.

Tváří tvář tomu, co se děje, je jasné, že není jiná cesta než mezinárodní spolupráce a regulace. V případě tuňáků je třeba znát stav jejich populace, ale mít i širší rozhled, a spolupracovat i s firmami na udržitelném rybolovu a vůbec chování vůči přírodě,,,,,,,,,,,,,,,no jo, ale co ten kapitalismus zase, že.

Jak přenést otázky tak odtažité, jako je lov tuňáků, a s ním miliony další témat, do centra změny, jak je nastolit jako palčivé a přitom se neutopit v chaosu nebo nerozpadnout do nedorozumění ???

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 27.Ledna 2017, 05:50:10

P.S. Trumpův odpor proti mezinárodním institucím je nepochybně cesta špatným směrem. Tedy pokud v něm žižekovsky nevidíme kopí osudu, které zničením mezinárodního řádu způsobí jeho obnovu skrze fénixovské povstání z popela

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 27.Ledna 2017, 05:51:2

Možná není až tak složité představit si, jak by mělo vypadat antikapitalistické hnutí, jak je spíš složité představit si svět po kapitalismu.
A těžko můžete říkat, kdo všechno by v takovém hnutí měl být, když dotyční nebudou mít o ně zájem. Aspoň si tím nejsem jistá, zda lidé, co bojují za záchranu tuňáků, jsou všichni antikapitalisté.
To bychom mohli třeba také říkat, že proti kapitalismu by měli být především křesťané. Ale bohužel většinou nejsou. A i kdyby byli, jako třeba já, stejně by nevěděli, co konkrétně dělat, a jak ho odstranit.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Jak to dostat do centra změny? Pátek, 27.Ledna 2017, 11:05:34

To je nakonec otázka všech otázek. A podle všeho se zdá, že Žižek má pravdu v každém případě v tom, že lidstvo bude napřed muset prožít hluboký existenciální otřes z globální, celoplanetární katastrofy, než bude schopno nějak zásadně změnit stereotypy svého myšlení a jednání.

Je to sice dosti tristní perspektiva; ale velice reálná. Je dokonce naprosto myslitelné, že současné lidstvo je evolučně skutečně už na konci svých možností; a že ta nastávající globální katastrofa bude tak dramatického rázu, že z ní vzejde nějaké úplně nové lidstvo. Snad ne morfologicky - ale že začne žít nějakým podstatně novým způsobem života. Skutečně všechno vypadá tak, že je to nakonec ten jediný způsob jak opravdu změnit člověka.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 27.Ledna 2017, 17:21:13

Žižek ovšem odmítá, že bychom se měli uskromnit v zájmu přírody. Naopak píše zde http://a2larm.cz/2017/01/lekce-z-airpokalypsy/
"Další pastí, které je potřeba se vyhnout, je moralizující antikapitalismus – všechny ty řeči, že kapitalismus je poháněn egoistickou chtivostí jednotlivých kapitalistů, kteří baží po moci a penězích. Ve skutečném kapitalismu je osobní chtivost podřízena neosobnímu mechanismu kapitálu – jeho reprodukci a expanzi".

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Nenávist a destrukce nemohou být dobrým motivem k vytváření lepšího světa. Sobota, 28.Ledna 2017, 01:22:53

Nácka můžete udeřit, protože je nácek, myslí si někteří pokrokoví levičáci. (Levičáka můžete udeřit, protože je levičák, myslí si někteří pokrokoví nácci.) Dobrý šovinista je mrtvý šovinista, myslí si někteří pokrokoví feministé. (Dobrý feminista je mrtvý feminista, myslí si někteří pokrokoví šovinisté.) Ať zhynou ti, co jsou spokojení a nechtějí revoluci, myslí si zas někdo jiný. (Ať zhynou ti, co nejsou spokojení a chtějí revoluci, myslí si zas někdo jiný.) Drogového dealera můžete zabít, protože je to drogový dealer, myslí si filipínský prezident... (5000 osob bylo zabito).

Občas se sice můžete splést a zabijete omylem někoho jiného, ale nedá se nic dělat, pokrok je pokrok... (Když se kácí les, lítají třísky.)

(((Možná si, pane Bittnere, myslíte, že příčinou neštěstí mnoha lidí je kapitalismus, útisk, válka, nebo snad(?) dokonce i nenávist (ne ta dobrá, ale ta špatná – ta reakční).
Příčinou neštěstí jsou ale tahle mylná přesvědčení v našich hlavách: "Nácka můžete udeřit..., levičáka můžete udeřit...")))

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Sobota, 28.Ledna 2017, 08:04:34

Ano, pan Bittner by měl brát více v úvahu, že nácek může přestat být náckem. To není nic s čím se člověk narodí. Německo bylo před válkou a za války plné nácků. Ne že ne. Měli proto být všichni zlikvidováni? Nebo aspoň zfackováni? Myslím, že nejvíc byli zfackováni tím, co způsobili. A nejvíc jim k obrácení pomohlo to, že nastala příznivá hospodářská situace. Měli práci a klid. To náckové potřebují, aby nebyli náckové.
Umíme způsobit, aby nastala příznivá hospodářská situace? Měli bychom se asi o to snažit.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Antikapitalismus a antipolitičnost Sobota, 28.Ledna 2017, 09:57:54

Petr Bittner patří řekl bych k tomu směru levicového myšlení, které odmítá politiku volby menšího zla. Politika je ale vždy volbou menšího zla a platí to jak pro politiku kompromisní, tak pro politiku radikální.

Například když se Fidel Castro s Che Guevarou rozhodli popravovat exponenty poraženého Battistova režimu, tak to bylo z jejich hlediska dobře oddůvodněné zkušenostmi z Guatemaly, kde benevolentní přístup ke kontrarevolučním silám vedl k tomu, že ty posléze zorganizovaly puč.

Dnes ale kubánskou revoluci toto menší zlo politického násilí stejně dostihlo. Když jedete na tygru, nemůžete sesednout.

Petr Bittner jistě nechce nikoho popravovat, tím menším zlem důsledného antikapitalismu je politická irelevance, anti političnost. Důsledně proti kapitalismu nestojí ani žádné významné demokratické politické strany ani mocné revoluční síly. Revoluční síly existují, jsou antipolitické v tom, že politiku jako umění kompromisu odmítají a nic menšího než úplně vítězství neberou. Jsou to ovšem síly "identitární kontrarevoluce", která vůbec není antikapitalistická, pouze antidemokraktická.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Motivace kapitalismu Sobota, 28.Ledna 2017, 12:45:10

Žižek má pravdu - a zároveň ji nemá.

V každém případě velice přesně vystihuje mentalitu současného člověka, který ví že se řítí do ekologické katastrofy, ale to jediné co je ochoten proti tomu udělat (pro uklidnění či spíše uspání vlastního svědomí), je to třídění odpadu, případně nakupování biopotravin.

Ovšem, co se toho kapitalismu týče - tady Žižek vidí jenom jednu stránku věci. Má sice pravdu v tom že nejde o to vidět vinu jenom v jednotlivých k a p i t a l i s t e c h posedlých neukojitelnou touhou po zisku, nýbrž že za tím vším nakonec stojí celý - kapitalistický - systém produkce, trhu a konzumu.

Jenže, co Žižek nevidí či spíše vidět nechce, je to, že za celým tím "systémem kapitalismu" stojí ještě něco dalšího, bez čeho by ten kapitalismus vůbec nemohl (či přinejmenším nemusel) existovat - a to je právě zase ta lačnost, ta neuhasitelná touha po vlastním prospěchu!

Ale - nikoli u těch jednotlivých kapitalistů (o těch už byla řeč) - nýbrž u č l o v ě k a v ů b e c. Právě u toho průměrného občánka té naší konzumní společnosti, který si - v zájmu přírody - nakoupí ty biologicky produkované potraviny; ale k tomu bioobchodu jede svým těžkým terénním automobilem, ačkoli by to tam měl jenom deset minut pěšky!

Krátce řečeno: ano, je nutno změnit kapitalismus jako systém; ale my tento "systém kapitalismu" nezměníme, dokud nedokážeme změnit samotného člověka, jeho základní životní motivace.

Aleš Morbicer - Ostrava

Neděle, 29.Ledna 2017, 15:49:6

Ten váš první příspěvek mi leží v hlavě paní Hájková.

Ve speciálních případech si svět po kapitalismu dovedu představit vcelku lehce.
Třeba u těch tuňáků.
Spojenci ekologů v boji proti průmyslové genocidě celého jednoho živočišného druhu (ano, holocaust nezmizel, jen se proměnil) jsou třeba španělští rybáři, tradiční lovci tuňáků.
Jsou to všechno nevelké firmy, pár lodí. Jejich technika chytání je mnohem náročnější, než výše popsaný průmyslový rybolov. Sítě jsou nastraženy na dně a je třeba je začít vytahovat ve správný čas, jinak ryby uniknou. Nutně potřebujete mnoho zkušeností a dobrou znalost přírody, abyste uspěli..........

Sledovat španělské lovce tuňáků při lovu je zážitek. Nejdřív elektrizující napětí při čekání, jestli se podaří ve správnou chvíli zatáhnout sítě. Pak živočišná vášeň, když se muži pohlceni loveckým pudem vrhají do sítí mezi loďmi, kde se kroutí nádherné čtvrttunové ryby, a zabodávají jim při fyzickém zápasu háky do očí a za oční oblouk vytahují jejich mrtvoly na paluby.

Ano, zní to krutě a není to pro každého,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ale jen do chvíle, než uvidíte na živo průmyslové zabíjení. Ty nevášnivé lanka, řetězy, háky a motorové pily......

Takže ano, v případě lovu tuňáků si umím představit postkapitalismus.
Platila by jasná pravidla a nikdo z branže by si je nedovolil porušovat. Co víc, ani by je porušovat nechtěl.
A nezůstával bych jen u základních věcí, tj. že lov by byl pod mezinárodní kontrolou, jak politickou, tj. v rovině diplomatického dohadování a vyvažování, tak ekologickou, tj. byla by vědecky monitorována populace tuňáků a lov by byl regulovaný tak, aby nedocházelo k přehnanému lovu, končícímu vyhubením.

Osobně bych i zakázal průmyslový lov. A to bez náhrady. Přece pořád nejde ustupovat těm velkým a mocným. A už vůbec ne, když je evidentní a prokázané, že to škodí.
Reguloval bych velikost lodí, reguloval bych velikost sítí a stanovil povolené způsoby lovu.
Ano, celý tento velký doprovodný aparát a méně efektivní formy lovu by způsobily drastické zvýšení ceny a dostupnosti tuňáčího masa. Na druhé by velmi vzrostla poptávka po rybářích a celý obor by šel nahoru.
O výrobu cetek z recyklovatelných materiálů ať se starají roboti. Lidé mají žít,,,,,,,,,,,,,,,,,, a stát se něčím.
Být lovcem či lovkyní tuňáků není špatné. Já bych tak dokázal být šťastný.

Z jiného úhlu pohledu je třeba pouvažovat o geneticky upravených plodinách - bez ideologických předsudků...

Hmm,,,,,,,,,,,

Aleš Morbicer - Ostrava

Neděle, 29.Ledna 2017, 15:56:36

P.S. A ne všichni, kdo bojují za tuňáky, musí být antikapitalisté, to máte také pravdu...

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 29.Ledna 2017, 19:12:44

Já jsem přemýšlela o tom, co Žižek napsal – totiž že kapitalismus vůbec není poháněn chtivostí a touhou po zisku, tedy že vášeň (která dělá člověka člověkem) je mu zcela cizí. Byznysmeni prostě jen „dělají, co je potřeba“, aby se to všechno točilo dál a oni si udrželi moc. I když, na druhé straně si myslím, že chtivost zde přece jenom hraje roli – ta chtivost na straně nás spotřebitelů. Jenže je nám ta chtivost vlastní? Nebo ji v nás někdo uměle vyvolává? Je jasné, že v některých věcech se nemůžeme nutit k omezování spotřeby – například všichni potřebujeme bydlet, mít lékařské a sociální zabezpečení, děti musí chodit do školy atd. Ale tu chtivost po stále novém a novém spotřebním zboží, tu bychom v sobě omezit měli. Respektive neměli bychom dát kapitalistům prostor v tom, aby ji v nás vyvolávali (například reklamou). Nemyslím zakázat reklamu. Spíš asi vychovávat lidi k odolnosti vůči ní. Víc si uvědomovat, co má na nás vliv, a tak.
Já bych, pane Morbicere, nemohla být vášnivou lovkyní tuňáků. Kdybych směla jíst jenom maso, které si ulovím, tak bych ho raději nejedla vůbec. Stala bych se vegetariánkou. Ale protože lovit ani zabíjet nemusím, tak maso jím.
Každý zkrátka máme nějaké jiné vášně.
Vášeň je docela silná věc. Nakonec, je to stejně ona, která pohání dějiny, a ne rozum, jak si myslí pan Poláček.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Kubičko, já vidím politiku nikoliv jako "volbu menšího zla" nebo většího dobra, Pondělí, 30.Ledna 2017, 00:50:35

ale jako prosazování zájmů.

Co je pro jednoho menším zlem, to je pro druhého menším dobrem, co je pro jednoho větším zlem, to je pro druhého větším dobrem. Někdy se také podaří nalézt společný průnik množin různých zájmů. Souhlasím s Vámi v tom, že Petr Bittner patří k tomu směru levicového myšlení, který tento společný průnik množin různých zájmů nehledá.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 30.Ledna 2017, 07:41:23

Se zánikem námezdní práce (pracovní sílu nahradí stroje) kapitalismus zanikne sám od sebe. Otázka je, co přijde po něm? Zda se ujme a udrží idea, že člověk má vyšší hodnotu než stroj, což je zapotřebí nějak obhájit, například humanismem, náboženstvím atd. Nebo se bude prosazovat spíš tendence zbavit se "přebytečných" lidí?

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 30.Ledna 2017, 08:23:54

U těch vašich lovců tuňáků si taky nejsem jistá, pane Morbicere, zda uznávají, že každý člověk má hodnotu sám o sobě.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Stará finta k urvání moci Pondělí, 30.Ledna 2017, 10:28:32

Pane Kubičko, dosažení toho, aby politika byla vnímána jako prosazování dobra (menšího zla)

a nikoliv jako prosazování rozličných zájmů a jejich (pokud možno neagresivního) slaďování (bez násilím či podvodem uzurpované moci, které vyvolává stejnou protireakci), tedy toto vnímání politiky jako prosazování dobra může být velmi nedobré.

Je to stará finta k urvání moci a prosazení svých zájmů. Vtip spočívá v dosažení toho, aby mé zájmy byly obecně vnímány jako prosazování dobra.

Dělá to Babiš, dělali to různí diktátoři v minulosti a dělá to i tento směr levicového myšlení, který politiku nebere jako hledání společného průniku množin rozličných zájmů, ale trvá na tom, že "nějaké politické rozhodnutí je žádoucí nikoli proto, že je v souladu se zájmy lidu, (...) nýbrž proto, že je morálně správné" (Matěj Metelec, A2).

Morální správnost politických rozhodnutí je pak poměřována morálkou, kterou si k tomu účelu musím sám nově vytvořit (pokrok).

Identitární panice tak nepodléhají jen ty elitami opovrhované masy (které si svoji paniku do značné míry uvědomují), té identitární panice podléhají i elity, kterým je jejich vlastní identita elit nyní masami odpírána, a proto svoji novou identitu musí odvozovat právě z tohoto odmítnutí (neboli z prohlášení mas za "Dukovu lůzu", za fašisty..., v čemž se tento směr levicového myšlení "pozoruhodně" s kardinálem Dukou shoduje). Identitární panika elit není, bohužel, téměř vůbec sebereflektována. Tato nereflektovaná panika elit je druhou cestou k pohřbení demokracie.

Kterou z těchto cest bude demokracie pohřbena, to nás zase tolik zajímat nemusí. Důležité je uvědomit si, že bude pohřbena tak jako tak.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Stroje - smrt kapitalismu? Pondělí, 30.Ledna 2017, 10:39:14

"Se zánikem námezdní práce (pracovní sílu nahradí stroje) kapitalismus zanikne sám od sebe" - to je skutečně krajně spekulativní předpoklad.

Za prvé, spolu s tím že naprostou většinu h r u b é práce za člověka převezmou stroje, to ještě naprosto neznamená že zanikne námezdní práce jako taková.

Zanikne leda ta námezdní práce v Marxově smyslu, když on ji identifikoval právě jenom s tou hrubou prací ve fabrikách. Takovéto zúžené pojetí je už dávno neudržitelné.

Jak známo, těžiště práce se přesouvá z těch fabrik do sféry služeb. A služby - to snad není "námezdní práce"? Námezdní práce je, když já někomu pronajmu svou pracovní sílu, a on z toho má zisk, tím že si přisvojí část hodnot mnou vytvořených. A tyto "hodnoty" naprosto nemusejí mít jenom podobu nějakého hmotného výrobku, jak to viděl Marx.

A s tím "zmizením kapitalismu": kapitalismus je na straně jedné toto "přivlastňování si nadhodnoty" - ale na straně druhé, kapitalismus je zároveň neustálá e k o n o m i c k á k a l k u l a c e, to jest neustálé přeměřování toho, co je a co není efektivní. To je přesně to, co chybělo socialistické produkci - a právě proto ta socialistická produkce byla tak zoufale neefektivní.

A přesně to by se stalo (respektive vrátilo) za jakéhokoli druhu nějaké "postkapitalistické" ekonomiky. Pokud bychom chtěli opravdu nějakou takovouto postkapitalistickou ekonomiku zavést, tak napřed musíme vyřešit právě tento základní problém: jak a čím nahradit tuto základní ekonomickou kalkulaci kapitalismu ohledně efektivity produkce.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Každý má v téhle hře na dobro při pohřbívání demokracie Pondělí, 30.Ledna 2017, 11:05:17

trochu jiný styl.

Ten Babišův je zatím v našich podmínkách efektivnější než ten styl "tohoto směru levicového myšlení".

Nebezpečné pro demokracii jsou ale všechny, které se při prosazování svých zájmů a uzurpování moci odvolávají na dobro nebo na novou etiku, kterou si samy vytvářejí.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Panu Poláčkovi Pondělí, 30.Ledna 2017, 11:08:34

Jestli to bude stále kapitalismus nebo ne, o to se nebudu přít. Možná už teď to není kapitalismus. Na jméně nezáleží. Nicméně platí, že může přijít něco horšího, ať se to bude nazývat jakkoli. Není nikde řečeno, že poroste humanita.
"Přebyteční" lidé tu budou tak jako tak. Z dětí dělníků se nestanou sami od sebe programátoři nebo lidé s využitelnou profesí.

Martin Profant - Praha 7

Evě Hájkové Pondělí, 30.Ledna 2017, 12:57:41

Sami od sebe se nestanou programátoři ani z dětí programátorů. Jde o to, jestli mají děti dělníků relativně srovnatelnou šanci dosáhnout užitečného vzdělání s dětmi programátorů (jsou-li jaké?) -- a tato srovnatelnost šance sice také nepřijde sama od sebe, ale máme prověřeno, že ji jde společenský udržet i v dobách budování divokého kapitalismu.

Ano, v dlouhodobém horizontu potřebujeme nejspíše změnu systému. Ale ta změna systému spolehlivě nepovede k nárůstu humanity, pokud zároveň nedokážeme obhajovat reformní výdobytky (jako je rovná šance na vzdělání) a rozšiřovat přiměřeně současné situaci.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Politika a prosazování zájmů - panu Nushartovi Pondělí, 30.Ledna 2017, 13:53:53

Zastupitelská demokracie je do jisté míry založana na představě, že volení politici zastupují či měli by zastupovat zájmy těch, kdo je zvolili.

Ale "zájmy" neexistují nějak objektivně, na to co je čí zájem existují vždy různé názory.

Například v norské kauze politici jako poslanci Zdechovský Nytrová či Chalánková tvrdí že zastupují české zájmy proto norským, přičemž vlastně tvrdí, že Norsko odebírá ve svém národním zájmu děti, aby je svěřila norským pěstounům. Norské orgány ovšem tvrdí, že zastupují ne zájmy Norska, ale těch dětí.

U kariérních politiků je ovšem jediným více méně nepochybným zájmem ten, aby se jejich kariéra rozvíjela. Takže to, že bojují za něčí zájmy proti jiným zájmům může být stejně tak "stará finta k urvání moci" jako tvrzení, že prosazuji obecné dobro.

Ta finta je také hodně stará, o tom, že jednají v zájmu "nás" proti cizákům přesvědčovali své spoluobčany občany už athénští politici v době Alkibiadově. Jím prosazovaná sicilská výprava ovšem dopadla pro Athény špatně. Alkibiades byl ještě předtím skandalizován, uprchl do Sparty, kde zase pro změnu radil Sparťanům, jak mají ve svém státním zájmu zatočit s Athénami. Později myslím ještě stihl pomáhat zájmu Persie, ale to už si moc nepamatuji.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 30.Ledna 2017, 14:37:36

Nakonec bude muset každý z nás své zájmy veřejně deklarovat a volby už nebudou tajné.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 30.Ledna 2017, 18:26:58

Když totiž nikdo z občanů nedeklaruje své zájmy, pak je (při tajných volbách) těžko prokazatelné, kdo koho vlastně zastupuje. Pak může někdo snadno tvrdit, jakože sociální demokracie zastupuje zaměstnance, ODS živnostníky, lidovci křesťany, kterákoliv politička ženy, atd. A přitom to tak vůbec nemusí být.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Demokracie a zastupitelská demokracie Úterý, 31.Ledna 2017, 11:43:46

Pan Kubička - podle všeho neúmyslně - dokonale vystihl základní schizofrenii v současné době dominujícího typu politické demokracie.

Demokracie jako taková by měla reprezentovat lid, a sloužit lidu. Tedy jako celku.

Zatímco zastupitelská demokracie je založena na tom, že zvolení politici zastupují zájmy těch, kteří je zvolili. Jinak řečeno: na místo univerzalismu lidu zde nastupuje partikularismus dílčích, většinově ryze egoistických zájmů. Jiným - a asi poctivějším - názvem pro tuto zastupitelskou demokracii by tedy vlastně bylo prostě "klientelistická demokracie".

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 31.Ledna 2017, 11:51:21

Paní Hájková, Váš názor že děti dělníků se všechny nestanou programátory, mě poněkud překvapuje. V každém případě pan Heller tvrdí naprostý opak: že v komunismu se ze všech lidí okamžitě stanou takovíto programátoři, respektive jinak intelektuálně činní pracovníci, kteří budou svou práci vykonávat zcela zadarmo, jenom z čiré lásky ke svému zaměstnání...

A nutno uznat, že pan Heller je v tomto ohledu alespoň důsledný; neboť komunismus by mohl reálně fungovat právě a pouze právě za těchto předpokladů.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Změna systému a každodenní boj za rovnost Úterý, 31.Ledna 2017, 11:55:40

Ano, ve smyslu posledního vyjádření pana Profanta k tomuto tématu je skutečně možno vybudovat most mezi zastánci radikální systémové změny, a mezi těmi, kteří preferují ten každodenní boj za sociální a jinou rovnost. Dokud - a pokud - jsme si vědomi toho, že obě tyto komponenty jsou stejně nutné a nezbytné, pak je vše v naprostém pořádku.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ta nešťastná odbočka k norské kauze, Úterý, 31.Ledna 2017, 13:10:17

pane Kubičko, dobře ukazuje nešťastný posun v interpretaci protistrany. Nevím, zda někdo z těch zmiňovaných politiků tvrdí, že zastupuje "české zájmy proti norským" (možná ano), domnívám se však, že primárně tito politici odůvodňují svoji účast v této kauze ochranou zájmů matky a oněch dětí (případně ji odůvodňují jako precedens - v jiných dvou podobných, avšak méně medializovaných případech česko – norského a slovensko – norského páru musely norské úřady děti rodičům vrátit, mohla k tomu možná přispět i medializace případu paní Michalákové).

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Lidé uvažují prakticky, nikoli filozoficky (dobro a zájem) Úterý, 31.Ledna 2017, 13:12:42

Říká-li důvěryhodný politik, že chce prosazovat dobro, budu automaticky rozumět "dobro pro všechny", tedy i pro mě – budu mu tedy zcela samozřejmě rozumět tak, že chce prosazovat MŮJ ZÁJEM.

Od praktického uvažování k uvažování filozofickému mě dovede teprve "tento směr levicového myšlení", když mě výslovně upozorní na to, že "nějaké politické rozhodnutí je žádoucí nikoli proto, že je v souladu se zájmy lidu, dělnické třídy nebo prostě „Dějin“, nýbrž proto, že je morálně správné" (časopis A2). Pak teprve pochopím, že ačkoliv jsem se tak nějak považoval za člověka, který i přes svoji nedokonalost, něvědoucnost a míjení se s pravdou usiluje o dobro, DOBRO a MŮJ ZÁJEM ve skutečnosti není totéž. Pak konečně dojdu k tomu poznání, že jsem překážkou dobra, že jsem reakčním fašistou (jak se mi to doposud marně snažili vysvětlit někteří protagonisté "tohoto směru levicového myšlení" zde v diskusích na DR).

(((O tom, že nějaké politické rozhodnutí je žádoucí nikoli proto, že je v souladu se zájmy lidu, nýbrž proto, že je v souladu se zájmy lobbistů – o tom jsem věděl už z dřívějška - a domníval jsem se naprosto správně, že právě "tento směr levicového myšlení" prosazuje politická rozhodnutí na základě ideálu všeobecného dobra, nikoliv pod tlakem lobbistů.)))

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 31.Ledna 2017, 14:07:30

Jenže já jsem nepsala o komunismu, pane Poláčku. Předpokládala jsem, že zatím nevzniká komunismus, ale že pomalu vzniká jiná forma kapitalismu nebo prostě jiná forma společnosti, ovšem stále třídní (v tom je ten problém). Nenapsala jsem, že z dětí dělníků se nemohou stát programátoři, ale že se tak nestane samo od sebe (jaksi plošně), zvlášť pokud se odpovědnost hodí jenom na jejich rodiče. V socialismu by samozřejmě byly daleko větší šance, že se z dětí dělníků stanou programátoři, nebo zkrátka něco jiného než (nezaměstnaní) dělníci. V třídní společnosti jsou ty šance nižší.
Heller taky nikdy netvrdil, že se ze VŠECH dělníků stanou programátoři. Když napsal, že kognitariát nahradí dělnickou třídu, myslel tím především náhradu jednoho revolučního subjektu jiným. Nikoliv nějaké hromadné zázračné zmoudření. Samozřejmě si představoval, že bude spousta osob, které nebudou spadat do té kategorie

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Na norská kauze a na migrační krizi lze, pane Kubičko, nalézt něco podobného: Úterý, 31.Ledna 2017, 20:50:37

Je to například dezinterpretace stanoviska protistrany: Pochybnosti o správném postupu norských úřadů jsou dezinterpretovány jako nacionalismus (hájení českých zájmů proti norským), jiný názor na migraci a možnosti integrace je zase v případě migrační krize dezinterpretován jako xenofobie.

Dalším společným znakem norské kauzy a migrační krize je, že obě tyto skutečnosti jsou (používány?) jako krystalizační jádra polarizace společnosti. Byl jsem trochu překvapen, když v ruském dokumentu(?) o Barnevernetu, na který zde kdysi upozornila Táňa Fischerová, vystupovala v záporné roli zaměstnankyně Barnevernetu (s rozpolceným svědomím) ruská emigrantka žijící v Norsku (rusky hovořící rodilá mluvčí).

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Středa, 1.Února 2017, 06:49:46

V každém sporu o děti všichni tvrdí, že jimi jde hlavně o zájem těch dětí, takže ten zájem dětí je vždy nějak interpretován či dezinterpretován. Ten příklad měl jen ilustrovat, že "zájem" není o nic objektivnější než "dobro"

Představa, že stran representují zájmy skupin obyvatel, do určité míry fungovala za První republiky. Agrární strana reprezentovala zájmy rolníků, Národní socialisté živnostníků, Naárodní demokracie podnikatelů. Ovšem dělníky chtěl represontovat jak sociální demokracie, tak komunisté s odlišnými interpretacemi toho zájmu.

Po devadesátém roce zde pokusy vytvořit stranu, která se obrací na jednu skupinu obyvatel byly, ale nebyly úspěšné.

Poválečná Západní Evropa do značné míry fungovala na rozdělení lab-lib a kompromisech mezi nimi. To přestává. fungovat a článek pana Bittnere na to reaguje.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Ano, a ten rozdíl je v tom, Středa, 1.Února 2017, 09:01:21

že norská organizace Barnevernet má starost o zájem dětí v popisu práce.

Čeští politici nikoliv. Ti mají v popisu práce dělat politiku v ČR, popř. právě prosazovat v zahraničí "české národní zájmy".

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

A nejen zájmy, ale hlavně to dobro Středa, 1.Února 2017, 09:26:22

Jelikož děti jsou děti, takže je třeba pohlídat, aby se jim dělo dobro, resp. aby se jim nedělo zlo. To má Barneveret v popisu práce.
Pokud jde o zájmy, jako např. hra na klavír, četba, fotbal a pod., to už si pak děti můžou rozvíjet samy.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ta nešťastná norská kauza je "laboratoří", Středa, 1.Února 2017, 12:08:17

velmi názorně ukazuje různé možné postoje k prosazování dobra (nebo toho, co za dobro považujeme) při objektivně dané nedosažitelnosti pravdy.

Kde je pravda je běžnými prostředky nerozhodnutelné, domnívám se tedy, že je nutno uvažovat tak, jako by obě možnosti mohly být pravdivé. To neznamená nečinnost, ale zvažování možného dopadu vlastních činů v obou variantách. Možného dopadu z hlediska účastníků té kauzy, nikoli možného dopadu z hlediska vlastních zájmů.

Martin Profant - Praha 7

Máte pravdu Středa, 1.Února 2017, 19:26:18

Ta nešťastná norská kauze je laboratoří. Na pěstování nenávisti a xenofóbie. Dokonce i kdyby -- a opravdu nemám nejmenší důvod se to domnívat -- Barneveret v konkrétním případě české matky nějak fatálně pochybil, není to důvod k demonstracím v českých ulicích, k hysterickým výlevům české poslankyně atd.

Kdyby to nebyl takový průšvih, téměř bych řekl, že paní poslankyně Chalánková et cons. je namět pro grotesku: Jak bystrozrace vídí problémy v Norsku a děti odebrané v České republice z pohodlnosti úřadů vidět nedokáže.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pokud, pane Profante, ztratíme ze zřetele osudy těch lidí, Čtvrtek, 2.Února 2017, 15:40:22

o které v tom případu jde (nejde v něm ani o prosazování "českých zájmů proti norským", ani o "pěstování nenávisti a xenofobie"), pak jednáme tak, že "používáme lidství v těchto osobách jako prostředek k prosazování svých cílů". V obou případech jde o zneužití cizího neštěstí.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.