Novinář nemůže být objektivní

Lewis Wallace ve svém textu zpochybňuje představu, že novinář může být neutrální. Dobrý žurnalista nepřekrucuje fakta, ale zároveň zaujímá názorovou pozici. Za tento článek byl Wallace vyhozen z veřejnoprávní stanice Marketplace.

Podobně jako mnoho dalších, také já jsem měl v posledních týdnech velmi neklidné spaní. Jakožto novinář jsem si kladl palčivé otázky: nejen o roli médií v současné situaci, ale o celkové změně, která mediální svět čeká, pokud se chce popasovat s vládou, která věří „alternativním faktům“ a tyje ze lží, včetně lží o nadřazenosti bílé rasy.

Já osobně se těším té velké výhodě, že pracuji ve veřejnoprávním médiu, jehož úkolem je sloužit posluchačům, a nikoli korporacím nebo kultu internetového klikání.

Během současného přehodnocování role novinářů se téma „objektivity“ jeví jako jedno z nejvíce ožehavých. Jedni tvrdí, že pokud opustíme pozici novinářské neutrality, necháme tak zvítězit tábor takzvané post-pravdy.

Vyzvat mocné k odpovědnosti
Moje námitka je taková: naše myšlení – a myšlení našich posluchačů a čtenářů – je dostatečně solidní, aby pojalo skutečnost, že novináři mohou zaujímat konkrétní úhel pohledu a zároveň mluvit pravdu. Takové rozlišení je zásadní především dnes, protože budeme muset znovu určit, co vlastně znamená novinářská služba veřejnosti.

Několik myšlenek o objektivitě v naší politické situaci:

1. Neutralita není skutečná: pro mě osobně je nemožné být neutrální a myslím, že byste měli připustit, že je to nemožné i pro vás. Jako člen určité menšiny (počítám se mezi transgender osoby) jsem nikdy neměl příležitost předstírat, že jsem „neutrální“.

Po letech mlčení a popírání naší existence se média konečně zaměřila na příběhy translidí, nicméně linie celé debaty se zaměřuje na to, zda bychom vůbec měli žít a participovat ve společnosti, používat veřejné prostory a zároveň očekávat, že nebudeme sexuálně obtěžováni, vyhozeni nebo dokonce zabiti. Jak je snad zřejmé, nemohu být neutrální nebo zaujímat pozici „středu“, pokud se polemizuje o mém vlastním lidství.

Představa, že nemám právo existovat, není názor, ale zcestná faleš. V podobném duchu bychom se mohli ptát, zda lidé, kteří nepatří k „bílé rase“, mají dát za pravdu „oběma stranám sporu“, pokud je jednou z nich právě zastánce nadřazenosti bílého etnika, člověk trousící nevědecké a morálně odsouzeníhodné názory týkající se samotné podstaty lidského bytí. Kdo by něco takového podpořil?

Koneckonců: onen „střed“ chápaný jako neutrální se může posouvat a také se to děje. Studium historie žurnalistiky pomáhá vidět, že tento centrismus je spíše marketingová strategie, jak nabrat více čtenářů, nežli skutečná neutralita. Mnoho novinářů, kteří v zásadních okamžicích dějin psali pravdivě, zastávali názory nehodící se mainstreamu a patřili k opozici. Nyní, kdy se jako norma ustavuje „post-pravda“, nemohou zůstat neutrální ti novináři, kterým záleží na skutečnosti a faktech.

2. Podstatné je také to, kdo činí redakční rozhodnutí. Domnívám se, že lidé odsunutí na okraj společnosti by mít příležitost mluvit do toho, jak budou tvarovány příběhy, které publikují média, jimž ještě stále záleží na ověřování skutečností.

Myslím, že lidé touží po poctivosti, jedinečnosti a hloubce, která vyvěrá ze solidní novinářské práce. Mám zkušenost, že čtenáři po médiích vyžadují pravdivost a spravedlnost, zároveň netouží po tom, aby se z novinářů stali přednastavení roboti. A nepřejí si, aby všichni žurnalisté byli pouze bílí muži, tedy situaci, která může vytvářet určitý druh zaujatosti při komentování statu quo, genderových otázek a rasismu.

3. Měli bychom stále dbát na pravdivost a ověřování skutečnosti: práce spočívající ve vyprávění příběhů a hájení pravdy ještě nevyšla z módy. Ale je to náročnější a komplexnější úkol – se všemi nepřehlednými daty, ulhanými politickými představiteli, nadvládou facebookových algoritmů a tekutým, neprůhledným trhem s online zpravodajstvím, který má tendenci vyplavit pěnu dní do středu pozornosti, a zmást tím i důvtipnější čtenáře.

Už nejsme v situaci, kdy čtenáři vyžadují, aby novináři mluvili z pozice fiktivního a stále se měnícího středu jen proto, aby vytvářeli dojem neutrality. Foto clipartkid.com

Takoví čtenáři ale vědí, že zprávy jsou řízené a že záleží na volbě redaktorů, o čem se bude informovat a že samotné informování je vždy subjektivní. Že fakta jsou skutečná, ale stejně tak i priority a úhel pohledu. Myslím, že už nejsme v situaci, kdy čtenáři vyžadují, aby novináři mluvili z pozice fiktivního a stále se měnícího středu jen proto, aby vytvářeli dojem neutrality. Jinými slovy: můžeme ověřovat fakta a psát pravdivě, aniž bychom předstírali, že v žurnalistice neexistují etická pravidla.

4. Novináři by měli vrátit úder. Pokud se posouvá status quo v celé zemi, musíme se také my rozhodnout, zda se budeme sunout s ním. Je jasné, že tyto změny nebudou ve prospěch těch, kteří nerezignovali na pravdu a kteří chtějí vyzývat mocné k odpovědnosti.

Budeme nyní také popírat změny klimatu? Uvolíme se k démonizaci muslimů a Mexičanů? Propůjčíme hlas všem těm „alternativním faktům“? Místo vyčkávání navrhuji opačný postup: musíme být více drzí, rázní a také upřímní sami k sobě i našim čtenářům ohledně toho, kdo jsme a proč tuhle profesi vlastně vykonáváme. Usvědčit politika ze lži – to je naše práce, přinášet příběhy utlačovaných – to je naše práce, ukazovat situaci různých komunit – to je naše práce, psát pravdivě navzdory „alternativním faktům“ a rutinním tmářům – to je naše práce. A to vše můžeme činit bez klamu objektivity.

Věřím, že takovým krédem lze posílit naší pozici a nenechat se přemoci historkami vycucanými z prstu. Ale je potřeba také připustit, že ti, kdo stojí proti svobodě projevu, rozmanitosti a spravedlnosti, to jsou naši protivníci.

5. Potřebujeme znovu uvěřit ve smysl vyprávění příběhů, abychom je mohli vyprávět co nejlépe. Ukazovat rozmanitost společnosti je samo o sobě politickým prohlášením, ať se nám to líbí, nebo ne. Místo ustoupení z těchto cílů bychom měli jít do rizika a vytrvat v této snaze. Budou nám nadávat do levičáků a liberálů a osočovat z politické korektnosti. S tím nic nenaděláme.

Podstatné je zdůrazňovat, že vyprávění příběhů a podporování hlasů odstrčených není neutrální stanovisko potácející se na okraji společenského zájmu – naopak se jedná o zásadní linii v aktuálním boji proti omezenosti, tyranii a institucionálnímu násilí, které ohrožuje občanské svobody.

Článek Objectivity is dead, and I’m okay with it vyšel původně na webu medium.com. Přeložil LUKÁŠ SENFT

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.