Proti terorismu a hybridním hrozbám

Petr Uhl polemizuje s obhajobou Centra proti terorismu a hybridním hrozbám. Proti šíření nenávisti na internetu je třeba využít spíše právní stát nežli Centrum, které není ani upraveno právním předpisem.

Miroslav Hudec podpořil státní označování manipulujících, polopravdivých a lživých informací za informace společensky nepřijatelné. Pomáhá si přitom tvrzením, že Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, zřízené nyní na ministerstvu vnitra, není novou cenzurou. To je ale sporné. Stejně tak je ale sporné, že cenzura je zavrženíhodná.

Když se mě mladší lidé či lidé z ciziny ptají, kdy vlastně začalo „pražské jaro“, říkám, že 29. února. Dokonce jsem kdysi žertem navrhoval, aby byl přestupný 29. únor vyhlášen svátkem svobody slova. Aspoň by se slavil jen jednou za čtyři roky. Toho dne roku 1968 se pracovníci Ústřední publikační správy (ÚPS), která se stala podle nařízení vlády od roku 1966 zákonnou pokračovatelkou Hlavní správy tiskového dohledu (HSTD), totiž sami rozhodli, že končí cenzurní činnost.

Když Josef Smrkovský o této „vzpouře cenzorů“ informoval československou veřejnost, nezbylo předsednictvu Ústředního výboru KSČ už nic jiného než správu rozpustit. Jeho pragmatičtí členové se totiž báli, že je lidé budou označovat za konzervy, a to by pro ně bylo při erupci práv a svobod v březnu 1968 rizikové. Veřejně však správu zrušila vláda až 19. června 1968 svým nařízením, tedy sice podzákonným, ale obecně platným právním předpisem.

Předběžná a následná cenzura
Normalizátoři se pak dvacet let chlubili, že po sovětské vojenské intervenci ze srpna 1968 cenzuru už nikdy neobnovili. Přesněji řečeno, neobnovili předběžnou cenzuru, jen ji nahradili následnou. Tehdejší státní orgány, často na ústní pokyn odněkud z komunistické strany, upozorňovaly vedoucí sdělovacích prostředků a nakladatelství a přímo autory, že napsali, vydali nebo odvysílali něco špatně, nevhodně. A každý asi dal už příště pozor, aby nenarazil, byť už za to nehrozil přímo kriminál. Říkalo se tomu autocenzura.

Vlnu odporu proti zřízenému Centru proti terorismu a hybridním hrozbám považuje Miroslav Hudec za překvapivou. Vysvětluje si ji tím, že lidé už zapomněli, co to byla cenzura. Jenže já si myslím, že vládní orgány, prosazující centrum, si odpor k němu vysloužily už tím názvem.

Teroristy se tradičně vzájemně označují strany snad všech ozbrojených konfliktů celého světa: před lety čečenského, nyní ukrajinského, turecko-kurdského, kolumbijského, libyjského, egyptského, jemenského, syrského. A hybridní válkou označují přece česká (a západoevropská) média politiku Putinova Ruska. Hybridní hrozba je pojem nové studené války, v níž si česká politická reprezentace vybrala jednoznačného a bezpodmínečného spojence, a to USA a jimi ovládané NATO.

Bezuzdné štvaní na internetu a šíření nenávisti je ovšem skutečný problém, jistě větší než dezinformace ve prospěch „cizí moci“ – rozumí se Kremlu, a ne Bílého domu. Foto istockphoto.com

Miroslav Hudec ve svém komentáři připomněl případ sedmačtyřicetileté ženy, která v polovině července 2015 zveřejnila na facebooku nepravdivou informaci o tom, že skupina arabských uprchlíků podřezala v Lidéřovicích na Dačicku hospodářská zvířata a že policie následně v místě zadržela devadesát migrantů. Žena na internetu také uvedla, že po policejní akci s termovizemi bylo deset lidí pochytáno a dalších asi osmdesát bylo dopadeno v okolí Starého Města pod Landštejnem, kde prý zabrali obydlený dům.

Stát je povinen šíření nenávisti trestně stíhat
Ačkoliv se ona žena zveřejněním zprávy na internetu, pokud byla trestně odpovědná, dopustila trestných činů šíření poplašné zprávy a podněcování nenávisti vůči skupině lidí (Arabům, muslimům a uprchlíkům), věc podezření z této trestné činnosti jindřichohradecká státní zástupkyně Yvetta Švecová odložila a své rozhodnutí odmítla odůvodnit. Myslím, že se odložením věci a odmítnutím své rozhodnutí odůvodnit dopustila závažného pochybení. Byla kárně stíhána?

Tehdy byly dvě možnosti: Kdo se s postupem Yvetty Švecové spokojil, mohl z něho vyvodit, že orgány činné v trestním řízení neplní povinnosti, které jim ukládá zákon, a mohl hledat jiný nástroj k potlačení názorů, jejichž šíření považuje on a jeho spojenci za společensky škodlivé, například právě Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Jeho koordinátorka Eva Romancovová k činnosti centra, mimochodem stejně jako Hlavní správa tiskového dohledu nezaloženého a nefungujícího podle žádného právního předpisu, vysvětlila veřejnosti jeho smysl a fungování:

„Dezinformační kampaně nebo vlivové působení cizí moci tady bylo vždycky, nicméně teď v souvislosti s rozmachem sociálních sítí a internetu a s tím, jak masivně do nich investují některé státy, získalo úplně nové dimenze. A od demokratického státu se dnes bude vyžadovat, aby intenzivněji komunikoval s veřejností a aby byl schopen vysvětlit lidem, co je a co není způsobeno ze zahraničí anebo nějakým vnitřním prvkem, který má k zahraničí vztah a jehož úmysly nejsou úplně čisté,“ uvedla.

„My bychom ale nechtěli upozorňovat na každou lež, která vyjde na internetu. Chceme monitorovat trendy a závažné dezinformace. Pokud nějakou informaci vyhodnotíme jako natolik rizikovou, že je potřeba na ni zareagovat, tak to uděláme,“ řekla. Centrum se tedy už samo rozhodne, která dezinformace je závažná a koho je třeba podle amerického a nyní už i ruského práva považovat za „zahraničního agenta“.

Možná nyní zbývá navrhnout reformu z roku 1966, kdy se HSTD změnila na Ústřední publikační správu, už aspoň upravenou právním předpisem.

Druhá možnost je cesta právního (a demokratického) státu, který se nesmí vázat – jak praví ústavní pořádek pro stát český – ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Pokud je stát členem mezinárodního paktu o občanských a politických právech, musí ctít jeho článek 20/2, který stanoví, že „jakákoli národní, rasová nebo náboženská nenávist, jež představuje podněcování k diskriminaci, nepřátelství nebo násilí, musí být zakázána zákonem.“

Rozumí se samo sebou, že zákaz musí být podpořen sankcí, trestněprávní nebo aspoň správní (za přestupek). Ledaže by onen stát si při ratifikaci vyhradil, že závazky v paktu obsažené, bude uplatňovat pouze tehdy, stanoví-li to jeho zákony, tedy v daném případě zákony USA.

Právním předpisem není Centrum upraveno zřejmě proto, aby se nenašel žádný hnidopich, který by se třeba prostřednictvím obecného soudu navrhl soudu ústavnímu, aby takový zjevný útok na demokratický právní stát zrušil.

Zřízení Centra nepohoršuje proto, že ho lze přirovnat k cenzuře, tedy cenzuru, kterou uskutečňuje státní orgán, byť jen tím, že „upozorňuje“, a nezakazuje. Pohoršuje proto, že takové varování by bylo v atmosféře strachu, kterou má Centrum vytvářet, účinným mechanizmem k potlačování „nesprávných“ (státní moci nepohodlných) názorů, jako tomu bylo za časů HSTD, ÚPS a za normalizace.

Stát je ovšem povinen trestně nebo aspoň správně postihovat některé projevy nenávisti. Jeho zákony mu přikazují i trestat i jiné slovní projevy – výzvy k trestné činnosti a k násilí. Může přece podle svých zákonů i trestat například mravnostní delikty nebo újmy, které způsobí lež. Trestné je i rozšiřování pornografie, zejména dětské.

Bezuzdné štvaní na internetu a šíření nenávisti je ovšem skutečný problém, jistě větší než dezinformace ve prospěch „cizí moci“ – rozumí se Kremlu, a ne Bílého domu.

A co si myslíte vy? Diskuse (30 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jan Potměšil - Praha 4

Míjení se tématem Středa, 25.Ledna 2017, 13:03:58

Rasistické či nenávistné štvaní není totéž, co dezinformace a dezinformační kampaně, jimiž mají být ovlivněny politika a fungování státu a společnosti. Může se to prolínat, ale nikoliv nutně. Dále pro zajišťování vnitřní bezpečnosti už zde jeden zákonem zřízený ústřední orgán státní správy je, a to MV. Konečně je rozdíl mezi státem řízeným vynucování jednoho názoru, a to pod sankcí (vyhazovy z práce, šikana, vězení), a reagováním na intervence primárně zvenčí, a to jen informací (mezi informacemi jinými) a bez sankce. Ostatně i informační prostředí je jiné - moderní prostředky umožňují šíření čehokoliv jakkoliv, právo mnohdy nedosáhne ani na skutky, které jsou trestným činem (lež jím není, pro úplnost). Přes všechny nedostatky stát i společnost po r. 89 funguje jinak, a to i co se týče garance ochrany před nezákonnými zásahy státní moci, jakož i síly tisku a občanské společnosti. (Nejen) proto (jiný režim, jiná společnost, jiné toky informací, jiná rizika) považuji srovnávání s normalizací za velmi nepřiléhavá.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Problém s kontrolou Středa, 25.Ledna 2017, 16:18:15

Opravdu je možno si jen stěží představit, jak a čím by toto Centrum boje proti hybridním hrozbám mohlo kohokoli zastrašit, byť i nepřímo.

Zásadní problém je někde úplně jinde; a doposud jsem nenarazil na to že by si tohoto problému byl vůbec někdo vědom.

Jde o to: toto "Centrum" má poukazovat na evidentně zfalšované zprávy. Jenže: z těch obrovských kvant "fake"-zpráv toto Centrum může jako evidentně falešné jednoznačně odhalit - a také veřejně označit - jenom nepatrný zlomek.

To znamená: všichni původci všech těch o s t a t n í c h (tj. jmenovitě nepostižených) falešných zpráv se budou od nynějška v případě, že je někdo obviní z překrucování skutečnosti, odvolat právě na to: "Ale vždyť dokonce i to státní Centrum naši zprávu nikdy neoznačilo za nepravdivou!!"

Jinak řečeno: naprostá většina těchto falešných zpráv se do budoucna bude moci fakticky opírat o autoritu toho samého státu, který je vlastně chce potírat!

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Mnohokrát vyvrácená dezinformace Čtvrtek, 26.Ledna 2017, 06:54:41

Článek obsahuje jednu již mnohokrát vyvrácenou dezinformaci a to ve větě:
„Centrum se tedy už samo rozhodne, která dezinformace je závažná a koho je třeba podle amerického a nyní už i ruského práva považovat za „zahraničního agenta“.“

Zákon FARA není totožný s ruským zákonem podobného jména a ani mu není podobný. Ruský zákon je používán proti nevládním organizacím hájícím lidská a občanská práva jako je Memorial, Golos nebo Transparency International s tím, že dostávají dary ze zahraničí. Nic podobného zákon FARA neumožňuje, ten je zaměřen na organizace prokazatelně pod přímou kontrolou zahraniční mocnosti. a nevztahuje se na neziskové organizace tohoto typu.

Podrobnější infrmace například zde: http://imrussia.org/en/politics/455-fara-and-putins-ngo-law-myths-and-reality

Tato dezinformace byla vyvrácena i i zde v DR, například v článku Michala Berga http://denikreferendum.cz/clanek/23425-jak-petr-uhl-retusuje-putinuv-obraz. Na ten článek Petr Uhl reagoval, takže ho pravděpodobně četl.

Tuto dezinformaci šíří zejména Jan Schneider, který volá po zavedení zákona podobného tomu ruskému i u nás. Tedy po omezení svobody shromažďovací a sdružovací, která je prostřednictvím Listiny základních práv a svobod (čl 20) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 11) chráněna právní řádem našeho státu.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Ztratil P. Uhl smysl pro realitu? Čtvrtek, 26.Ledna 2017, 12:24:17

Soudím tak z této věty:

" česká politická reprezentace vybrala jednoznačného a bezpodmínečného spojence, a to USA a jimi ovládané NATO"

Takže tedy: Haló, pane Uhle! Vzpomeňte si, Česká republika je ČLENEM NATO! Přistoupila do aliance v době, kdy jste byl sám aktivní v politice. Vzpomeňte si, přístupovou smlouvu tehdy podepisoval jako ministr zahraničí Jan Kavan. Toho přece znáte, ne? Zeptejte se ho, jestli mi nevěříte, určitě Vám to potvrdí.

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 26.Ledna 2017, 13:25:12

Spíš podle mě pane Poláčku hrozí, že pro "lid" bude varování Centra (tedy těch "nahoře", nenáviděný establišment) jenom dalším potvrzením spiknutí elit proti "nám, normálním, realisticky myslícím občanům". "Podívejte, toho se bojí, takže na tom něco bude..."

Důvěryhodnost elit strmě padá dolů,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Čtvrtek, 26.Ledna 2017, 17:07:52

Existuje takový hezký dětský vtip o bláznovi, který si myslel, že je žížala. Když ho propuštějí z blázince, náhle se rozběhne zpátky:
"Pane doktore, tam na bráně sedí kos"
"Ale pane Krákoro, vždyď vy už přeci víte, že nejste žížala."
"To ano...Ale ví to ten kos?"

Většina z nás ví, že agent pochází z latinského agere a agent je jednatel, v českém jazykovém prostředí nejčastěji pojišťovny či cesťák. Že k tomu, aby bylo jisté, že mluvíme o špionovi či tajném policistovi musíme použít příslušné přídavné jméno. A že jde jen o jazykový nešvár způsobený studenou válkou, když dav v češtině podobně jako v angličtině inklinuje k tomu, aby rozuměl slovu "agent" převážně v posledním uvedeném významu slova.

Ví to ten kos -- v tomto případě třeba naříklad subalterní uředník ministerstva kultury -- že nesmí rozumět slovu "agent" jen v tom vulgárním smyslu?

Dejme tomu, že žádám o dotaci pro literární časopis, takové Literární noviny nedávné paměti, a úředník, který zpracovává spis pro komisi a později pro rozhodující ministrův podpis si přečetl varování Centra o možné proruské infiltraci časopisu (při četbě Terezy Spencerové to podezření ani nebudu moci Centru příliš zazlívat). Myslíte, že nebude před podpisem dotace varovat -- nikoli, že by se bál hybridní hrozby, ale z poctivého a potřebného byrokratického alibismu.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Vítr fouká odljinud Čtvrtek, 26.Ledna 2017, 18:10:13

O tom, že sousloví "foreign agent"by bylo lepší překládat "zahraniční činitel" jsem psal v jiném komentáři. Také by bylo myslím lepší psát "federální policista" než "agent FBI".

Nicméně ač ministra Chovance opravdu nemusím, přece jen: zavést u nás obdobu ruského (ne amerického) zákona o registraci cizích agentů nenavrhuje ministerstvo vnitra, ale Jan Schneider.

Vítr fouká odjinud. O větší politickou kontrolu nad ČT usiluje Zeman a politici v RRTV a další. Netvrdím samozřejmě, že fouká z Ruska, ale alt-right Putina miluje a ráda by se současným ruským pojetím svobody slova inspirovala. Když jim budou sekundovat lidé, kteří snad patří spíše k levici, tak je to jistě potěší.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Pátek, 27.Ledna 2017, 10:56:24

Citoval jste úryvek Petra Uhla, ve kterém se píše: „Centrum [...] už samo rozhodne [...] která dezinformace je závažná a koho je třeba podle amerického a nyní už i ruského práva považovat za ‚zahraničního agenta‘." a následně jste ho kritizoval, že šíří mnohokrát vyvrácenou nepravdu.

Pomíjím fakt, že Uhl dal sousloví „zahraniční agent“ do úvozovek. Důležité je to, že exekutiva na subalterní úrovni bude provádět vyhodnocení informací, některé podle vlastního úvážení prohlásí za škodlivé.

Nebude se přitom proti tomu možné bránit ani v rozsahu, který máme, pokud Zpráva o extrémismu prohlásí Hnutí Duha či ProAlt za nebezpečné levicové teroristy, protože při statutu Centra je to vlastně soukromý názor, ani ne správní úvaha, natož správní rozhodnutí.

V tomto smyslu opravdu Centrum označí zcela svévolně nejméně pro státní úřady, ale potenciálně třeba pro firmy ucházející se o státní zakázky, autory inkriminovaných výroků č žurnál, ve kterém výroky vyšly, za „zahraničního agenta“.

Zrovna v tomto případě nepodkládám Chovancovi démonické záměry zvýšit kontrolu nad medii. On jen s nevinností pitomce vede kabel vysokého napětí s neprověřenou izolací volně po dně řeky a toto děsivé bezpečnostní riziko odůvodňuje odovláním na pravdivý fakt, že elektrické vedení je potřeba.

P.s. Rozdíl mezi
"lépe překládat"
a
"český i americký jazykový úzus mimo specializovanou pravní terminologii zvýrazňuje použití slova"

může být propastný.

Nemluvě o tom, že by Vás každy agent FBI opravil, protože on, sakra, není zádný policista.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Co "centrum" ani právo nevyřeší Pátek, 27.Ledna 2017, 21:07:17

K čemu bude „Centrum“, není těžké odhadnout. K tomu, k čemu všechny ty vyšetřovací parlamentní výbory zakládané za účelem nalezení viníků všemožných nepravosti. V lepším případě k ničemu, v horším případě k jednostranné cenzuře, jak správně píše pan Uhl.

V článku se pan Uhl zabývá právem a jeho vymahatelností státem. K tomu bych chtěl poznamenat několik myšlenek. Právo a vůbec celý právní systém (vynecháme-li právní úpravy věnující se praktickým záležitostem) má nastupovat tam, kde se lidé nemohou dohodnout na základě nepsaných norem lidského chování. Právo je tedy jakési minimum spravedlnosti. Nejde mu o uskutečnění ideálu, ale o snesitelné soužití (v nejlepším případě). Má-li být cílem společnosti dobro všech, pak se k němu právem nikdy nedopracujeme. Pouze zabráníme nejhoršímu.

Proč o tom právě takto uvažuji? Protože hledám odpověď na otázku, proč jsme s naší společností, tedy se společností, kterou si sami utváříme, tak nespokojeni. Nezdá se mi však, že by tento neblahý stav byl způsoben nedostatkem práva (právního systému). Vždyť zákonů, institucí, právních znalců, také nově exekutorů, toho všeho máme nadbytek, ale spokojenosti jen samý nedostatek.

Proč jsme tedy vlastně nespokojeni? Jen se podívejme na nás samotné kriticky: nedovedeme si zvolit do vrcholných pozic lidi, kteří jsou pro ně vhodní. Nedokážeme vygenerovat ze svého středu lidi, kteří by do těchto pozic vůbec voleni být měli. Nedokážeme si vytvořit strukturu, která by lidské touze konat dobro pomáhala (nikoliv ji už v zárodku ubíjela) v jejím co nejširším uplatnění. Neumíme naplnit veřejný prostor, ba ani vzdělávací systém obsahem, z něhož by mohli čerpat lidé, kteří chtějí sloužit druhým a tím naplňovat ideál obecného dobra. A konečně: chybí nám široká společenská shoda na tom, co je dobré a co je zlé, čím bychom se měli řídit a čím nikoliv, o co bychom měli usilovat a čeho se vyvarovat. Chybí nám hodnotový řád.

Resp., hodnotový řád nám nechybí, neboť nám byl dán, ale ve své pýše si myslíme, že jej buď vůbec nepotřebujeme nebo, že si sami ze sebe a pro sebe, - bez asistence někoho, kdo je nad námi -uděláme hodnotový řád ryze svůj. Takový, který nám bude nejlépe vyhovovat a hlavně nás nebude v ničem omezovat. Že po vzoru barona Prášila sami sebe vytáhneme za cop z bažiny. Ve své pýše nesneseme pomyšlení, že všichni, úplně všichni, podléháme něčemu, co je nad námi, něčemu, co jako jediné může být zdrojem jediného opravdového hodnotového řádu. Hodnotového řádu, který tu je od pradávna, ale my ho nechceme vidět, nechceme jej uznat. Ten hodnotový řád je dán Bohem. Nikdy nebudeme spokojeni, i kdybychom všechny papíry světa popsali zákony, prohlášeními o lidských právech, na každou nepravost nasadili „Centrum“ a všechen pozemský čas strávili na lidsko-právních konferencích, dokud nezačneme přijímat Boha za smysl a cíl našeho života.

Váš Jiří Vyleťal

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Panu Profantovi Pátek, 27.Ledna 2017, 21:39:19

Ta zásadni dezinformace je v tvrzení či předpokladu, že americký zákon je stejný nebo alespoň hodně podobný tomu ruskému. To ale není. Americký zákon se vůbec netýká financování ale toho, kým je organizace řízena. Kdybychom u nás takový zákon měli, tak by byl zahraničním agentem třeba British Council nebo Goethe Institut, rozhodně ne třeba Transparence International nebo Člověk v tísni. V Rusku je zahraničním agentem každá nezisková organizace, která má i jen malý podíl financování ze zahraničí. Tento rozdíl Vám zdá se nepřipadá nijak důležitý.

Dnes už je každému úplně jedno jestli je něco pravda nebo ne, záleží jenom na tom, komu to slouží. Je otázka, zda v této postfaktické situaci vůbec má jakákoliv diskuse mezi lidmi s odlišnými postoji nějaký smysl. Asi ne.

Vojtěch Klusáček - Brno

Sobota, 28.Ledna 2017, 09:12:44

Jenže význam přisuzovaný té které propagandě (plus přinejmenším z části, co za ni budeme považovat - já dejme tomu Marjanoviče se Steigerwaldem jistě, vy jakožto příznivec pravice, nikoli) stojí mimo rozdělení pravda/nepravda, mimo faktickou stránku věci. Je věcí teprv hodnocení faktické stránky, nutně do značné míry subjektivního. Vždyť to koneckonců sám dřív píšete.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Sobota, 28.Ledna 2017, 11:04:9

Ano, někdy je těžké se domluvit. Vy jste nejprve vytkl Petru Uhlovi, že šíří ve svém článku dezinformaci. Formálně to nebyla pravda, Uhl netvrdil nic o tom, že by americký a ruský zákon byly stejné, vytýkal jim to, co mají společné. Totiž označování určité skupiny subjektu jako "zahraničních agentů".

A to byl problém, na který jsem se soustředil také já a vzhledem k obsahu článku v souvislosti s Chovancovým Centrem. A šlo mi právě o tu relativní nevinnost: Ti, koho Centrum označí za objekty svého zájmu (za "zahraniční agenty"), nebudou přeci nijak krácení ve svých právech, omezeni ve formální svobodě projevu atd. Nebudou čelit jakékoliv vládní represi, jen konformitě byrokracie a byznysu.

V této souvislosti je mi opravdu lhostejný rozdíl mezi FARA a ruským zákonem. A pokud ne, pak jen proto, že FARA a jeho nutně selektivní použitím ilustruje některá nebezpečí státně podněcované konformity, zatímco otevřeně represivní charakter putinovských ukazů tuto souvislost spíše zakrývá.

Ovšem máte samozřejmě právo tvrdit, že to znamená, že se nezajímám o pravdu a záměrně zamlžuji. Že abych říkal pravdu, musím vždy dodat "Ceterum censeo Putinum esse delendam".

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pro extrémního levičáka je každý jiný pravičák Sobota, 28.Ledna 2017, 12:22:57

Jako pro pana Klusáčka, kovaného extrémního levičáka, je samozřejmě pravičákem pan Kubička, přes opakované upozornění, že volil levici. Jenomže "bez nadšení". Takže je zkrátka pravičák, to panu Klusáčkovi nikdo nevymluví, a on to bude na just stále zatvrzele opakovat.

Nu, já si také myslím, že s lidmi, kteří jsou ruskou propagandou za celý život nasáklí, kteří ji berou jako vzduch k dýchání, není možno smysluplně diskutovat.

Ale je možno, a nutno, proti nim bojovat.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Mravnost a paragrafy Sobota, 28.Ledna 2017, 12:24:19

Názor (či snad spíše povzdech) pana Vyleťala se velice úzce kryje s názorem Platóna: ten také tvrdil, že v dobře fungujícím státě (což byl pojem v antickém Řecku identický s pojmem společnosti) není právníků víceméně vůbec zapotřebí, neboť lidé budou schopni všechny své případné konflikty řešit zcela přirozeným způsobem, jaksi "po sousedsku". A že čím více je v daném státě právníků, tím hůře, neboť ti jenom vnášejí do o sobě harmonické komunity věčné spory a sváry, neboť z nich protěžují.

Takový byl alespoň názor Platóna v jeho "Ústavě", díle z jeho středních let. Zatímco ve svých "Zákonech", ve svém pozdním díle (když už byl poučen tím jak krajně obtížné, ba až skoro nemožné je uplatnit vysoké ideály v reálném světě) - tak tady se už Platón nespoléhá na tuto přirozenou poctivost lidí, život občanů jeho "dokonalého státu" je sešněrován celou řadou předpisů a povinností a omezení, za jejichž porušení hrozí sankce, mnohdy až velice přísné. - Ovšem, i tady je ke stavu právníků nadále velice skeptický.

Takže teď: co s tím? Spoléhat se na mravní řád zakotvený ve vyšším řádu kosmickém/božím, anebo zůstat spíše realisty, a člověku nepopouštět příliš volnou uzdu? A pro jistotu na všechno mít v záloze nějaký paragraf?

Jednoznačná odpověď tady není vůbec jednoduchá; ať se rozhodneme pro kterékoli z obou řešení, vždycky tam bude něco špatně.

V každém případě se zdá být jistým, že je zde dána vzájemná podmíněnost ve smyslu čistě matematické úměry nepřímého typu: čím je toho na straně jedné více, tím je toho na straně druhé méně.

Čím méně je ve společnosti přirozené morálky, tím více je zapotřebí těch paragrafů a hrozby sankcí.

Ale, tato úměra zřejmě platí i naopak: čím více se budeme spoléhat jenom na ty paragrafy, dohlížecí instituce a tresty - tím spíše budeme zapomínat na to, že to základní a rozhodující dílo je skutečně nutno vykonat v té sféře obecné mravnosti.

Takže, všeho všudy by snad bylo možno říci: bez určité základní míry těch paragrafů a právníků se ani v budoucnu dozajista neobejdeme. Ale opravdu nesmíme zapomenout na to, že tohle všechno je vlastně až nouzové řešení. Že je to vlastně až záchranná operace, když už tělo plně propadlo nemoci. A že daleko smysluplnější by byla prevence. A tedy přesně to co žádá pan Vyleťal (a s ním i Platón..) - aby celkové vztahy ve společnosti a ve státě byly založeny na skutečně mravním základě.

Josef Poláček - Manuální pracovník

O co se vlastně jedná? Sobota, 28.Ledna 2017, 12:28:30

Podle posledního vyjádření ministra Chovance od tohoto "Centra" nemá být očekáváno více, nežli nanejvýš několik desítek vyjádření ročně.

Za těchto okolností se nutně staví dvě otázky:

- má-li vůbec smysl s takovým zaujetím diskutovat o takovéto marginálii;

- jaký smysl má instalování speciálního institutu, za vynaložení příslušných finančních prostředků, jestliže jeho výsledkem nemá být nic více, nežli několik tuctů prohlášení ročně. (Něco takového by musela nakonec hravě zvládnout i Chovancova vlastní sekretářka.)

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Taky si myslím, že nemá smysl slovíčkařit Sobota, 28.Ledna 2017, 13:07:57

Za situace, kdy celoživotní antiamerikanisti s nenávistí ke všemu západnímu, "imperialistickému", jako pan Uhl, vytěsnili z mysli, že jsme členy NATO, a že pro naši vládu opětovný příklon k Rusku vůbec nepřipadá v úvahu.

Skutečně, není nutno slovíčkařit a hádat se o význam slova "agent", které má jenom v češtině více významů, natož ještě v různých jazycích.

Že se P. Uhl dopustil dezinformace, je evidentní. Ale není nutno slovíčkařit.

Důležitější je, aby to Chovancovo centrum fungovalo a mělo dobré výsledky, když už bylo zřízeno. Doufám, že bude taky spolupracovat např. s think tankem "Evropské hodnoty" a jeho projektem "Kremlin Watch", i s podobnými zahraničními institucemi.

A klidně nechme vykřikovat slovo "censura", ty, kdo ho vykřikovat chtějí. Neslovíčkařme. Jasně, že je to censura. Proč? Inu, proto.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Panu Profantovi Sobota, 28.Ledna 2017, 13:15:49

Mezitím jan Keller říká pro Parlamentní listy:
"V každém případě si myslím, že bychom měli napodobit Ameriku a přijmout u nás zákon, který ukáže, které nevládní organizace jsou z jaké míry financovány z ciziny."

Takový zákon ovšem v USA nemají, ale v Rusku a nově v Izraeli ano. https://www.theguardian.com/world/2016/jul/12/israel-passes-law-to-force-ngos-to-reveal-foreign-funding


Irzraelský zákon vzbuzuje znepokojení, přestože je mírnější než ruský, vztahuje se jen na organizace, které mají ze zhraničí přes 50% financí. Je celkem zjevně zaměřen proti levicovým NGO podporujícím práva Palestinců.

Proč se Jan Keller odvolává na Ameriku, ne na Izrael nebo Rusko?

Petr Uhl ovšem netvrdí, že ty zákony jsou stejné, ale věta „koho je třeba podle amerického a nyní už i ruského práva považovat za „zahraničního agenta“ nedává smysl, pokud rozsah pojmu „zahraniční agent“ není podobný. Je to její předpoklad, asi jako otázka „Kdy jste přestal být svou ženu?“ netvrdí, že jste někdy svou ženu bil, pouze to předpokládá.

Petr Uhl mohl ať už v článku či v diskusi dát najevo, že si zásadní rozdílnosti amerického a ruského zákona je vědom, ale neudělal to.

Ta věta o Kartágu či Putinovi by byla na místě v diskusi o článku, kde se o Putinovi a "hybridních válkách" explicitně nemluví.

Jestli je dobře, že jsme součástí NATO, jak si myslí pan Kolařík, nebo ne, jak naznačuje Petr Uhl je věc názoru a legitimní polemiky, ale to, kde zákony stigmatizují NGO se zahraničním financováním a kde ne, to je věc, kterou lze prostě zjistit.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Ano, jestli chce pan Uhl vyvolat debatu o vystoupení z NATO, Sobota, 28.Ledna 2017, 15:11:24

ať tak explicitně učiní. Bude to jistě legitimní debata, a půjdeme v ní na dřeň.

Tady jsme ale svědky něčeho trochu jiného. Pan Uhl předhazuje vládě členské země NATO, že stojí na straně NATO, že nezrazuje vlastní spojence, a nevbodává jim dýku do zad.

Ponechávám teď stranou, že to není tak úplně pravda, protože prostřednictvím hlavy státu tak ve skutečnosti soustavně činí.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Panu Kolaříkovi - na obhajobu pana Uhla Sobota, 28.Ledna 2017, 19:26:43

Vážený pane Kolaříku,
sám vím, jak je někdy obtížné oddělit názor druhého člověka od obrázku, který jsem si o něm učinil. Nač narážím? Na Vaše hodnocení pana Uhla.

Ve Vašem třetím vstupu do debaty mluvíte o panu Uhlovi jako o celoživotním antiamerikanistovi, který má - dle Vás - nenávidět vše západní.

Kdybyste, pane Kolaříku, celoživotní činnost pana Uhla znal, kdybyste jej alespoň trochu znal osobně, těžko byste mohl nad panem Uhlem takový soud vynést. (Jakkoliv takové posuzování samotného autora nepatří do debaty o jeho článku.)

Z toho důvodu se chci pana Uhla zastat. Pan Uhl není antiamerikanista a není ani amerikanista, není rusista a není ani antirusista. Pan Petr Uhl není ani prozápadní, ani protizápadní. Pan Uhl je člověk, který nikomu nenadržuje, za nikoho nekope, nikomu nepochlebuje a nikoho nezatracuje. Pan Uhl je člověk statečný, usilující za všech okolností stát na straně pravdy. Pravdy padni komu padni.

Bylo by nám lépe na tomto světě, mnohem lépe, kdybychom se snažili v takové míře, jako to dlouhodobě dělá pan Uhl, měřit všem – především sobě samým – stejně poctivým metrem.

Jiří Vyleťal

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Neděle, 29.Ledna 2017, 11:03:33

Každé přirovnání staví na napětí mezi odhalovanou podobnosti a inkongruencí.

Samozřejmě, že zákon z roku 1938, dvákrát zásadně přepracovaný v šedesátých a devadesátých letech minulého století a změněný demokratickou praxí vyjádřenou v tuctu judikátů, se liší od Putinova vrchnostenského úkazu.

Nicméně v časech přicházejícího amerického tr[i]umphu bych sejako akademik dejme tomu z Univesity of Albaquerque necítil příliš neohrožován zákonem, ze kterého se teprve po tvrdé právní bitve podařilo nedávno odstranit pasáž, díky které se označovalo promítání kanadského filmu o kyselých deštích za "zahraniční propagandu" -- a který neurčuje sice podezřelost NGO podle podílu zahraničního financování, ale "jen" podle úvahy ministerského odboru.

A obdobně jsem podezřívavý v časech vzestupu zemanstva, které si z "nižší šlechty" vzalo jen první slovo, když vytváříme byrokratický nástroj příliš snadno použitelný ke šteničkování a útlaku.

Vlastně máte pravdu, škoda, že Uhl ten ruský zákon zmiňoval, zastírá tím zbytečnou nadsázkou nebezpečí té české a americké varianty.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Panu Vyleťalovi Neděle, 29.Ledna 2017, 11:35:39

Pane Vyleťale, Vy jste jistě hodný člověk, a myslíte to všechno dobře. Potíž je, že Váš úsudek je v mnoha případech tak tragicky mylný. Jako např., když jste se v době vrcholící humanitární katastrofy v Sýrii před několika lety rozepisoval o tom, jaké má Sýrie štěstí, že Američani dali ruce pryč, a nakonec si netroufli v Sýrii nijak zasáhnout.

To, co píšete o panu Uhlovi, se dobře poslouchá, ale není to pravda. Bohužel.

Věřím, že Vám to jenom uniklo, ale k tomu, co jsem o panu Uhlovi napsal, se on sám hrdě hlásí, a nijak se tím netají.

Nechal bych to už být, ale když už to tedy chcete rozmazávat, připomenu ještě, že Petr Uhl se mimo jiné také plně postavil na stranu ruského agresora jak v případě přepadení a záboru Krymu, tak přepadení východní Ukrajiny.

A že se mu jakákoliv opatření proti ruské propagandě nelíbí, je v těchto souvislostech samozřejmě plně pochopitelné.

Ivo Horák - Praha 3

Dvojí metr Neděle, 29.Ledna 2017, 12:23:35

Myslím, že to byl Jan Procházka, kdo kdysi napsal, že u nás je svoboda projevu, ale je otázkou, zda trvá i po projevu. Vyrostli jsme asi všichni v době, která stavěla právo vyjadřovat vlastní přesvědčení velmi vysoko a považovala je za předpoklad lidské vzájemnosti, rovnosti a pokroku.
Znalí, otevření a ne pohodlní stoupenci vlády KSČ argumentovali proti adoraci západu bonmotem: "Tam nemusíš poslouchat ministra, ale mistra!" A je faktem, že svoboda slova stále není v podnicích vůbec běžná a podporovaná. Mnozí manažeři fungují tak trochu jako učitelky na prvním stupni (jen tu zodpovědnost mají menší a peníze větší).
Jinými slovy, kdo by nebyl pro svobodu slova. Mlokdo by napsal i jen to, co Petr Uhl, totiž, že cenzura není automaticky zcela špatná.
Všimněme si však, že třeba v reklamě je špinění konkurenta zakázáno, v politické kampani nikoliv. Důsledky na důvěryhodnosti obou oblastí života nejsou zajisté zanedbatelné.
Když člověku špatně funguje žaludek, tak to většinou bolí a mělo by se to léčit. Když však pracuje nesprávně mozek, resp. jeho "druhá signální soustava", nebolí to, dokonce způsobuje euforii a k léčbě se přikročit nesmí (ani nedá).
Podobně je tomu s výrobky. Potravu pro naše žaludky kontrolují veterináři, hygienici a já nevím kdo všechno, avšak potravu pro naše mozky ...nikdo! Přitom, když si pro svou nevybíravost zkazíte žaludek, dáte si příště pozor. Zkazíte-li si však myšlení, budete na to možná ještě hrdý.
Dočetl jsem se, že IKEA stahuje lehátka přesně toho typu, které, ovšem neznačkové, máme 40 let doma. Globálně si pár tuctů lidí při jeho skládání přiskříplo prsty a někdo, komu asi pracuje lépe žaludek než mozek (takže je neuměl složit), se s ním i poroučel k zemi.
Asi jsem beznadějný elitář, ale začínám si myslet, že i potrava pro mozky by měla být opatřována vysvětlivkami. Pro začátek by na místě krásné nezpochybňované reklamy mohlo stát, že apríl slaví někteří autoři i den co den.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Ještě panu Kolaříkovi Neděle, 29.Ledna 2017, 16:30:9

Vážený pane Kolaříku,
já jsem jistě člověk, který v mnoha ohledech chybuje a který pramálo vidí do duše jiných lidí. A právě proto se těch druhých zastávám, když vidím, že je někdo unáhleně odsuzuje a přitom do nich nevidí o nic lépe, než já.

Pan Uhl také jistě není člověk bezchybný, ale v jednom je výjimečný: dokáže stát za svým proti moci, která je ochotna jej zničit. Je statečný a dokáže za své postoje trpět. Prokázal to v době komunismu a dokázat to i později. Jinak řečeno, slovo pana Uhla má váhu.

Domnívám se, pane Kolaříku, že vy se dopouštíte jedné chyby. Když vidíte, že pan Uhl vyřkne názor, který je v menší či větší shodě s momentálními kroky ruské administrativy, máte jej okamžitě za prorusky smýšlejícího člověka. To je ale přece naprosto špatně. Vždyť pan Uhl vyjadřuje to, co si o dané problematice myslí, nevyjadřuje žádný obdiv k Rusku.

Je to prostě totéž, jako když já řeknu, že odsun Němců po květnu 1945 byl zločin, a jsem tím pádem považován za zastánce hitlerovského Německa. (Což se mi velmi často stává.) Ne, nejsem žádným přívržencem nacismu, jen nejsem ochoten mlčet o tom, že vyhánět lidi z jejich domovů a přitom je ještě masakrovat, je strašné zlo.

Podobně, když říkám, že někdejší komunistický režim u nás byl sociálně daleko spravedlivější, než je náš dnešní kapitalismus, jsem považován mnohými za rudého komunistu. (Což se mi také velmi často stává. Pikantní na tom je, že mne za toho komunistu mají také ti, kteří v té straně byli, přičemž já v ní nebyl, což oni dokonce vědí.) Podle Vašeho pohledu na pana Uhla bych měl být asi komunista. Ale nejsem, jenom odmítám chválit dnešní režim, když vidím tu šílenou sociální nespravedlnost, bídu a lidi umrzlé na ulici.

Podstata je myslím v tom, že vyřknout názor na konkrétní problematiku či pravdu o ní, ještě neznamená přihlášení se k nějakému celkovému konceptu, politickému postoji, neřku-li k mocenskému paktu. Vaše příspěvky na DR, pane Kolaříku, ve mne budí dojem, že tohoto rozdílu si někdy nejste dost dobře vědom.

Nic ve zlém, mějte se moc dobře a ať se Vám vše dobré daří.

Váš Jiří Vyleťal

Jan Potměšil - Praha 4

K zahraničním agentům - p. Profantovi Pondělí, 30.Ledna 2017, 11:19:22

Opravdu myslíte zcela vážně, že CTHH bude někoho označovat za "zahraniční agenty"? A skutečně si myslíte, že CTHH bude někde nálepkovat např. firmy ucházející se o státní zakázky? O co tento závěr opíráte? Proč se domníváte, že cíle a náplň centra budou zcela jiné, než opakovaně deklaruje?
Jinak CTHH je odborem MV, žalovat můžete MV jako v kterémkoliv jiném případě, nebude to ostatně poprvé.

Martin Profant - Praha 7

Janu Potměšilovi Pondělí, 30.Ledna 2017, 12:32:46

Myslím zcela vážně, že Centrum bude selektivně -- a bez uložených pravidel -- vybírat to, co označí za nutné uvést na pravou míru z důvodů ohrožení svobodné diskuse, zájmů státu, zásahu cizí mocnosti atd.

Dejme tomu, že podobně jako Jiří Kubička označí jmenování ruského a amerického zákona v jedné větě za dezinformaci -- je to názor a tento názor nevydalo MV v režimu, který ministerstvu přísluší a může být přiměřeně napaden -- např. správní rozhodnutí. Tudíž jsou možnosti žalovat takový výrok velmi omezené. Zač ho budu žalovat? Není to nepravdivá informace, neuráží a nevykazuje zájem poškodit.

Zároveň k názoru ministerstva velmi často přihlížejí ostatní státní a veřejné instituce, i když tento názor nemá právní význam.

Nedávno mi např. jedna veřejná instituce poskytla kopii dopisu s vyjádřením jakéhosi odboru MF, který připouštěl označení činnosti, jíž pro řečenou instituci vykonával, za spadající pod smlouvu o dílo, dost v rozporu s meritem činnosti -- u soudu by to nejspíš neobstálo, ale pochybuji, že najdete mnoho finančních úřadům, které by k tomu při hodnocení Vašeho daňového přiznání nepřihlédly.

Ano, domnívám se, že náplň Centra bude v jedné podstatné oblasti jiná, než opakovaně deklaruje. Vysvětlil to podrobně už Josef Poláček -- k té deklarované saturninovské náplni nemá prostě kapacitu (analytickou, finanční) a nemělo by ani kdyby mělo desetkrát větší rozpočet.


A nevšiml jsem se, že bych napsal něco o nálepkování firem ucházejících se o státní rozpočet. Naopak, mluvl jsem o jejich pochopitelné konformitě. Jako šéf PR firmy, která potřebuje mít soustavně dobré vztahy se státem, nebudu ani uvažovat o podpoře projektu předloženého neziskovkou, jejíž vyjádření se opakovaně ocitají v "tiskových opravách" CTHH.

Nemluvil jsem nikde o nějakých démonických zájmech státní byrokracie či konkrétní vlády nebo strany. K tomu by byla potřebná prozíravost, již se autorům projektu vzpečují přiznat. Mluvím o tupohlavé ingnoranci, se kterou způsobem, kterým je Centrum založeno, vytváříme zbytečné riziko.

Potřebujeme CTHH? Možná ano. Pak začněme zákonem, který ho založí, určí kontrolní mechanismy -- počínaje vlastní rozpočtovou kapitolou -- nezávislé jen na exekutivě a poskytne mu třeba určité pravomoci vyžádat si součinnost při kolektování informací nezbytných k jeho práci.

Jan Potměšil - Praha 4

K nálepkování Pondělí, 30.Ledna 2017, 12:56:32

Napsal jste mj. toto: "V tomto smyslu opravdu Centrum označí zcela svévolně nejméně pro státní úřady, ale potenciálně třeba pro firmy ucházející se o státní zakázky, autory inkriminovaných výroků č žurnál, ve kterém výroky vyšly, za „zahraničního agenta“. "
Což jsem pochopil jako úmysl někoho nálepkovat, dokonce "svévolně", jak uvádíte. Zřejmě jsem tomu špatně porozuměl.
Ovšem upozornění na šíření závažné či vlivné dezinformace (aniž by byli adresně označováni šiřitelé) má podle mě daleko k nějakému identifikování agentů a subjektů, s nimiž neradno spolupracovat. Právě, že kde kdo šíří kde co, aniž by tak nutně činil ve zlém úmyslu, a alespoň v nějaké minimání míře mi přijde jako potřebné na to upozorňovat či se tomu bránit (tedy šíření určitých obsahů). Přičemž mi zároveň přijde přehnané předpokládat až takové důsledky, které očekáváte. Ani ty zmiňované zprávy o extremismu, kde se i přímo jmenuje, takový vliv nemají.

Martin Profant - Praha 7

Janu Potměšilovi Pondělí, 30.Ledna 2017, 14:43:0

Ano "označí ...pro státní úřady ..potenciálně pro firmy ucházející se o státní zakázky.." nejde podle mého názoru číst jako viz onálepkování státních úřadů a firem.

A jistě, je potřeba se bránit šíření dezinformací -- otázka je, zda to má dělat odbor ministerstva vnitra.

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Práva lze omezit jen zákonem, říká český ústavní pořádek. Pondělí, 30.Ledna 2017, 17:29:41

V letech 1962 – 1963 jsem zastupoval studentský spolek strojní fakulty ČVUT Mladí okolo kultury (MLOK). Náš MLOK hrál v Olympiku vlastní hry, jejichž autoři byli Vladimír Bystrov, Miloslav Šimek a Jiří Grossman. Zastupoval jsem studentské divadlo před anonymními úředníky mimozákonné a dokonce mimoprávní HSTD. Až když jsem se koncem roku 1969 dostal na dvacet dlouhých let do spárů StB, z toho devět ve vězení, pochopil jsem, že HSTD se do roku 1966 řídila, řečeno slovy Zdeňka Jičínského v deníku Práce z února 1969, stejnou nezákonností a zvůlí jako StB.

Jsem rád, že mě nyní Jan Potměšil ujistil, že po roce 1989 přes všechny nedostatky funguje stát i společnost už jinak než kdysi, a to i co se týče garance ochrany před nezákonnými zásahy státní moci. Jinak bych se totiž mimozákonného varování centra proti terorizmu a hybridním hrozbám bál. Těžko ale lze docílit toho, aby člověk s mou aktivitou proti státní moci v letech 1969 až 1998 a s osobní zkušeností s nezákonnou a navíc utajovanou státní institucí nebyl podezíravý, když ministerský, potažmo vládní orgán bez zákona a jakékoliv vnější kontroly nyní bude umravňovat vydavatele, novináře a soukromé i veřejné osoby ve snaze omezit neurčitým a neurčeným způsobem jejich svobodu projevu. V tradičně přestrašené české společnosti se rychle rozšíří obavy, že při neposlušnosti nebo nedostatečné chápavosti může být omezena jejich svoboda po projevu.

Jiří Kubička tvrdí, že připomenutím amerického FARA (zákona o registraci zahraničních agentů), původně proti nacistické propagandě z roku 1938, a jeho srovnáním s novým ruským zákonem o povinnosti označování nestátní neziskovky slovy „zahraniční agent“ dezinformuju veřejnost. Jiří Kubička mi asi čte myšlenky, já jsem z opatrnosti ty dva zákony vůbec nesrovnával, natož abych je ztotožňoval. Tak jako jsem nesrovnával podle mne zcela srovnatelné nástroje studené války, a to Výbor pro neamerickou činnost a poválečnou sovětskou a třeba i pozdější čs. normalizační propagandu. Prý byl, tvrdí Jiří Kubička, můj údajný omyl několikrát vyvrácen. Argumenty syna Michaila Chodorovského a jejich stoupenců, které mi Jiří Kubička doporučuje, mě upřímně řečeno nezajímají, stejně tak jako měnící se vztahy Chodorkovského s Vladimírem Putinem. Jiřímu Kubičkovi odpověděl už ve své první reakci z 26. ledna Martin Profant. Dodal bych, že Profantovu hypotetickému dotačnímu úředníkovi ani nepřijde na mysl, že by se varováním Centra neměl řídit, Centrum je pro něj stát, tedy směrodatná autorita.

Byl jsem od léta 1989 členem sovětského spolku Memorial a v listopadu 2012 jsem byl na pozvání Memorialu v Moskvě, kde jsem zjišťoval rozsah újmy tohoto spolku a jeho členů, kterou jim působí nový zákon o registraci zahraničních agentech v ruských spolcích. A je to značná újma. Protože jsem za ta léta z Memorialu nevystoupil, ani jsem z něho nebyl vyloučen či vyškrtnut, jsem asi vlastně stále jeho členem.

I já jsem bojácný člověk, a vyděsilo mě upozornění Pavla Kovaříka, že Česká republika je přece členem NATO! A to mě podle Pavla Kovaříka nějak zavazuje, zvláště když jsem v době českého vstupu byl v „aktivní politice“.(Byl jsem zmocněncem vlády Miloše Zemana pro lidská práva.) Tehdy mě nerozladil sám vstup do NATO (který jsem stejně jako český souhlas s bombardováním Jugoslávie nemohl nijak ovlivnit), ale skutečnost, že pokud vím, až na jednoho člena vlády nikdo ani se vstupem do NATO a tím spíše s bombardováním nesouhlasil, prostě to vzali pragmaticky jako geopolitickou nutnost.

Ještě více mě nyní děsí názor Pavla Kovaříka, že přece něco musím přijmout, když se k tomu vláda zavázala. Připomíná mi to argument, že ČSSR je pevnou součástí tábora míru a socializmu, že všichni podporujeme politiku Národní fronty a že republiku si rozvracet nedáme. Už léta tvrdím, že od roku zhruba 1960 (a asi už 1954) tu žádný totalitární, zde-úředním slangem „totalitní režim“, lidově „totáč“, nebyl. Byl to státní socialismus, diktatura KSČ, autoritářský režim. Byly tu ovšem i totalitární záchvěvy, tendence. Ty ale existují i dnes, požadavek Pavla Kovaříka o tom svědčí. Byl jsem vždy svobodný člověk, a proto mě hodně zajímá odpověď na otázku ministra zahraničí Jana Kavana, kterou položil při českém vstupu do NATO, jak se dá z tohoto paktu vystoupit.

Jan Potměšil - Praha 4

k p. Uhlovi Pondělí, 30.Ledna 2017, 23:43:57

Zaráží mě tento výrok: "...ministerský, potažmo vládní orgán bez zákona a jakékoliv vnější kontroly nyní bude umravňovat vydavatele, novináře a soukromé i veřejné osoby ve snaze omezit neurčitým a neurčeným způsobem jejich svobodu projevu."

Zajímalo by mne, jak konkrétně to omezování svobody projevu bude v praxi fungovat - jestli někdo přijde o práci, zaplatí pokutu nebo co se stane.

Jak třeba odmítnutí hoaxu (katastrálním úřadem) o tom, že když včas neuplatníme svá vlastnická práva k nemovitostem, propadnou Evropské unii, omezilo svobodu projevu některého "vydavatele, novináře a soukromé i veřejné osoby"? Nebo jaký dopad mělo vyvracení fám ze strany MPSV, např. o štědrých extra dávkách pro nepřizpůsobivé?

A třeba tyto diskuze a maximální pozornost všech upřená na Centrum nejsou formou kontroly? Či naopak - neměly by pak být nějaké kontrolní orgány a další právní úprava (vedle kompetenčního zákona) třeba i pro odbory Ministerstva kultury, které má v referátu svobodu tisku?

Martin Profant - Praha 7

Petrovi Uhlovi Úterý, 31.Ledna 2017, 15:47:35

Jako bývalý dotační úředník se musím svých současných kolegů zastat. Oni budou přesně vědět, jaký je status výroků Centra. Jen jim to nebude nic platné.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.