Post-pravda a láska k národu vítězí nad lží o svobodě a HateFree
Petr BittnerVstoupili jsme prý do post-pravdivé éry, v níž fakta ztrácejí svůj někdejší vliv. Ověřování jejich pravdivosti se nepozorovaně přeneslo z novinářů na samotné čtenáře. Má-li se pravda vrátit na scénu, musí být sociální sítě regulovány.
Washington Post ohodnotil nejvyšším stupněm lživosti 70 % předvolebních výroků Donalda Trumpa. Demagog.cz vyhlásil Miloše Zemana prokazatelně nejulhanějším kandidátem na prezidenta. Boris Johnson projel kampaní za Brexit autobusem, který byl sám pojízdnou lží. Všichni tři byli poctivou, fakta ověřující novinařinou usvědčeni ze systematického lhaní — všichni tři těsně před svým nečekaným triumfem. Říká se, že jsme vkročili do „post-pravdivé“ éry: fakta ztrácejí vliv, který dosud v informačním věku měla. Jak se to stalo?
Faktické lži tvoří jen část z vystupování nejlepších hráčů téhle nové hry. Zbytek je kombinací nekorektních vtipů, záměrného přehánění, argumentačních faulů, zavádějících formulací, rafinovaných i méně rafinovaných polopravd. Jejich cílem není stará dobrá lež, ale ohnutí našeho vnímání reality. Ověřování pravdivosti jako by se přitom nepozorovaně přeneslo z novinářů na samotné čtenáře.
Západní média a lež
Donald Trump se vysmíval médiím, která se snažila na poslední chvíli zvrátit jeho cestu k vítězství v primárkách: diktát sledovanosti je dohnal až do bodu, kdy musela dávat nejvíc prostoru „nejzábavnějšímu kandidátovi“, který dokázal z minuty na minutu ovládnout veřejnou debatu nějakou absolutní šíleností. Tradiční média se octla v pasti poptávky, kterou si zcela ochočil obscénní bavič.
Hluční, kontroverzní, tragičtí klauni, gothamovští Jokeři, na které se nejde přestat koukat, tak nevtrhli na politickou scénu z vakua — půdu jim připravil sám korodující systém vzájemné spolupráce tradičních stran a médií: média začala ztrácet se sociálními sítěmi a přesto stále kreslila obraz politiky jako něčeho, co se čím dál míň týká našich reálných životů, co může čím dál míň reálně měnit. A tak začali vítězit kandidáti s barevnou čapkou na hlavě, kteří se neostýchali otevřeně mluvit o tom, že tenhle zkostnatělý systém rozbijí kyjem zběsile roztočeným nad hlavou.
Sama média jsou v pasti digitalizace. Politici mohou dnes stále častěji obejít jejich tradiční zprostředkovací roli a komunikovat přímo s voličem skrze sociální sítě. Facebook a Twitter se ukázaly jako klíčové platformy ve všech posledních velkých volbách. Obama se nenarodil v USA! Tisíce muslimů v New Jersey oslavují 11. září! Otec Teda Cruze se kamarádil s Lee Harvey Oswaldem! Všem těmhle a spoustě dalších Trumpových výkřiků poskytnul Facebook zdarma nedocenitelnou službu. A tím se dostáváme k hlavnímu problému:
Vstupujeme do epochy, kdy budeme nuceni podrobit samotnou ideu sociální sítí kritice, která může v očích mnoha připomínat snahu zbavit je toho hlavního, co v nich mělo být revoluční: absolutní svobody ke konstrukci alternativního světa, který bude přesně odpovídat preferencím každého z nás.
Je tomu opravdu tak: samotný problém je někde úplně jinde. Facebook a spol.: to je jenom jakýsi "booster", zvětšovač či urychlovač fenoménu, který zde byl už dávno předtím, a který leží mnohem hlouběji.
Řekněme to otevřeně: člověk sám je neuvěřitelně prolhaný tvor - v každém případě ten s odstupem nejprolhanější tvor na této planetě.
Lhaní se zdá být pro člověka snad jeho vůbec první přirozeností - stejně tak jako jeho egoismus, prosazování jeho vlastních individuálních zájmů, bez ohledu na všechny ostatní.
Obojí jde ruku v ruce: egoismus je prosazování vlastních zájmů, lež je nástrojem tohoto prosazování. Když mluvím pravdu - totiž zásadně a kdykoli - pak se vždy znovu a znovu vystavuji nebezpečí, že poškodím své vlastní zájmy. Buďto přímo - například tím když přiznám že peněženka kterou držím v ruce není moje, ale že jsem ji před chvílí zdvihl na ulici; anebo nepřímo, subtilněji, tím že se život pro mě stává složitější, náročnější, obtížnější, protože už pak tím životem nemohu projíždět volně jako po dálnici, nýbrž musím se znovu a znovu vypořádávat s překážkami které přede mě kladou pravdy velmi komplikovaného a mnohorozměrného světa.
Jak egoismus, tak lež jsou tedy nástroji z e f e k t i v ň o v á n í managementu vlastního života - v tomto smyslu mají atavistické respektive evoluční kořeny. A proto je tak krajně obtížné je z lidského života odstranit.
Lhalo se už dávno před facebookem: připomeňme si jenom minulý, pseudokomunistický režim, ten doslova přetékal lží, od nejvyšších pater moci až k těm nejspodnějším příčkám jeho aparátu. Ale - opačná strana si nepočínala fakticky nijak moc jinak, leckterá emigrantská média nakonec nebyla ničím jiným nežli komunistickou propagandou naruby, kdy v jejich podání na (kapitalistickém) Západě bylo všechno zlaté a krásné a dokonalé. Takže si člověk nakonec mohl jenom vybrat, jestli je mu milejší lež z té, anebo z oné strany.
Takže - co s tím? Jak už naznačeno, tady je dobrá rada opravdu drahá. Jestliže byla dříve tato prolhanost víceméně monopolem státních aparátů a jejich ideologií, dnešní sociální sítě poskytují skutečně neomezené možnosti každé zakrslé dušičce mající hrůzu z pravdy života, aby mohla hlásat a šířit své deformované názory a paranoie do celého světa.
Byla tu řeč o vztahu mezi pravdou a politikou. Ale ještě o stupeň hlouběji stojí vztah mezi samotným člověkem a světem vůbec.
Kdy vzrůstají šance na to, že člověk přestane lhát, a začne respektovat mnohotvárnou a mnohodimenzionální pravdu života?
Za prvé: lineárně, a primitivně strukturovaná mysl bude vždycky upřednostňovat lineárně jednoduchá řešení a výklady - tedy zúžená dogmata, která jsou pramenem lži. Prvním řešením by tedy byla důsledná výchova všech členů dané společnosti ke komplexně strukturované, vnitřně bohaté a kultivované osobnosti.
Pouze u výchovy ale nikdy není možno zůstat stát (znovu je nutno připomenout Marxovu tézi k Feuerbachovi týkající se marnosti "dobré" výchovy ve špatném světě) - nýbrž vždy je nutno položit otázku, jaký charakter má tento svět. Přesně v tom smyslu, jak na to P. Bittner poukazuje v poslední větě svého textu.
Jestliže tento svět sám - tedy reálné existenční podmínky člověka - budou mít charakter egoistický, kde vše je zaměřeno jenom na prosazování svých vlastních egoistických zájmů (a ničím jiným není svět kapitalismu), pak je prostě iluzorní domnívat se, že v takovémto světě by bylo možno prosadit nadvládu pravdy nad lží. Neboť jak řečeno, lež je vždy průvodkyní právě tohoto životního egoismu.
Takže: změňme člověka a změňme tento svět, nahraďme nadvládu úzkokolejného egoismu a egocentrismu světem a způsobem života založeným na lidské vstřícnosti a vzájemném pochopení a smyslu pro vnitřní bohatství místo vnějšího, materiálního - a pak i samotný facebook přestane být problémem, neboť lidé ztratí potřebu prolhávat se svou vlastní existencí.
- Cybernetics, or Control and Communication in the Animal and the Machine