Skvělý Justin, hrozný Trudeau

Oblíbený kanadský premiér má dvě tváře. Která z nich nakonec převáží? Záleží i na tom, jak zareaguje na eskalující protesty proti ropovodu Kinder Morgan.

Pato_kaj

Josef Patočka

26.10.2016 08:14

Justin Trudeu je miláček. Těžko dnes ve světové politice hledat lídra, který by vzbuzoval univerzálnější nadšení. Po necelém desetiletí vlády šedivého konzervativce Stephena Harpera přinesl do kanadské politiky svěží vítr a styl.

Zvítězili „duhy a jednorožci,“ Kanada má „úchvatnou vládu,“ která si i rok po nástupu udržuje podporu až dvou třetin voličů.

Není tedy divu, že i u nás vzbuzuje mezi pokrokářsky naladěnými lidmi, zejména v kontrastu s našimi politiky, nadšení: jeho „imidž“ hollywoodské hvězdy v reklamě na žvýkačky je odzbrojující. Přijímá uprchlíky s otevřenou náručí, mluví o změně klimatu jako zapálený ekolog, do své vlády jmenoval polovinu žen a když se jej ptali proč, kovbojsky opáčil: „protože je rok 2016.“ Kéž bychom i my měli takového premiéra!

Realita Trudeauova vládnutí je ale podstatně temnější než stovky sluncem prozářených selfíček s Kanaďany, kterými se proslavil sympaťák Justin. Jak se mu již v srpnu posmíval komentátor Huffington Postu James de Fiore: „O nepěkných aspektech politiky své vlády raději nemluví, ale no páni, nevypadá bez košile fantasticky?“

Trudeau ale ve skutečnosti v mnoha kritizovaných praktikách Harperových konzervativců pokračuje: nezastavil prodej zbraní Saúdské Arábii a Kanada je za jeho vlády druhým největším dodavatelem zbrojního materiálu na Blízký východ (ačkoli právě ony zbraně z něj Trudeauem přijímané uprchlíky ženou a navzdory jeho mírové rétorice.)

Nesplněn zůstává rovněž příslib reformy kontroverzního protiteroristického zákona přijatého konzervativní vládou, který zásadně rozšířil represivní pravomoci policie a umožňuje tajným službám mnohem snáze a efektivněji sledovat jednotlivé Kanaďany a shromažďovat o nich citlivé informace.

Na jednu stranu liberál, na druhou pokračovatel programu konzervativců. Repro DR

Hrdinské řeči na loňské klimatické konferenci v Paříži a úzkostlivě budovaný obraz klimatického lídra pak kazí Trudeauovi špinavá skutečnost, že právě jako Harper umlčuje a vyhazuje ze státních služeb klimatology, napomáhal bez uzardění schválení kontroverzní Transpacifické dohody o volném obchodu (starší sestry nechvalně proslulého TTIP) a především: v tichosti a klidu schvaluje Harperem připravenou výstavbu nových ropovodů a plynovodů. Právě ty jsou teď v Kanadě zdrojem pozoruhodné kontroverze.

Kdy se mu to vrátí?
Děvětadevadesát studentů se nechalo toto pondělí zadržet před kanadským parlamentem na protest proti plánu Trudeauovi vlády schválit v prosinci výstavbu ropovodu Kinder Morgan. Ten by měl přepravovat ropu z dehtových písků v centrální Kanadě na pobřeží Pacifiku: jeho odpůrci upozorňují, že způsobí stejné emise jako 34 milionů nových aut a prakticky tak znemožní Kanadě naplnit své emisní cíle, přislíbené v Paříži.

Kritizují navíc, že by se díky ropovodu zásadně zvýšilo riziko ropné havárie v ekologicky cenné oblasti pobřeží Britské Kolumbie (obsluhovat by jej musely čtyři stovky tankerů ročně) a že je potrubí prosazováno navzdory nesouhlasu místních původních obyvatel i starostů blízkých měst.

Studenti mají chytrou strategii: záměrně zdůrazňují své mládí, protože ví, že bude premiéra bolet. Byly to právě především hlasy drtivé většiny nejmladší skupiny voličů, které Trudeaua k moci vynesly. V prohlášení, v němž trojice studentů důvody pro své rozhodnutí podstoupit zatčení vysvětluje, posílají sympaťákovi jasnou zprávu: nemysli si, že ti tohle projde. Buď se rozluč s ropovodem, nebo naší podporou. A vybereš-li si ropovod, uděláme všechno pro to, aby ti to mladí za tři roky spočítali.

Trudeau zosobňuje klasický paradox: je vlastně skutečně v něčem lepší politik, který s příslibem zásadní změny vystřídá nepokrytě ohavnou a zpozdilou garnituru, aby pak v praxi v zásadních tématech reálně pokračoval v jejím programu – a celé to dál maskuje chytrou sebepropagací a zářivým úsměvem?

Kanadským pokrokářům způsobuje tento protiklad nemalé problémy – mnozí umírnění liberálové kritiku Trudea odbývají s odkazem na to, že Harper byl ještě horší. Poukazovat na přešlapy vlády není populární a tlačit ji k plnění velkolepých příslibů proto nelehké.

Zkušený pozorovatel klimatické politiky, novinář Kevin Grandia, ale v National Observeru upozorňuje na skutečnost, že Trudeau se může nakonec podporou ropovodů šeredně spálit. Premiér podle jeho názoru sází na to, že dokáže křeslo v následujících volbách obhájit „rozkročením se“ nad politickým středem – zatímco levici si chce udržet svým stylem, vstřícností k ropnému průmyslu chce „vykrást“ hlasy Konzervativcům.

To je ale podle Grandia nemoudré – zatímco levicoví konkurenti liberálů z Novodemokratické strany jsou v úpadku, Konzervativci jsou silní, konsolidovaní a získávají již dnes pro příští kampaň rekordní objem finančních prostředků.

V tomto kontextu je tedy inspirativní studentská kampaň proti ropovodu Kinder Morgan zacílena správně: zvyšuje pro Trudeaua politickou nákladnost jeho schválení a může způsobit, že nakonec otočí. To by ukazovalo, že chytrou mobilizací je možné Trudeaua „zleva“ nutit, aby se začal v činech řídit vlastními slovy.

Pokud se to nepodaří, může podle Grandia skončit Kanada v roce 2019 neslavně: s roztříštěným levým spektrem a konzervativní většinou zpátky v sedle. Ať už si tedy budeme nakonec pamatovat spíše „skvělého Justina“, nebo „hrozného Trudeaua,“ můžeme věřit, že se mu jeho nekonzistentnost nakonec vrátí.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.