Jednání v Paříži ovládla koalice vysokých cílů a malé ochoty

Pařížská jednání OSN o klimatu se chýlí k závěru, aniž by se rýsovala naděje na průlom. Jednání ovládla aliance, která deklaruje ambiciózní cíl, avšak její členové z průmyslově vyspělých zemí, nejsou ochotni podepřít jej ochotou k činům.

(josp)

10.12.2015 15:15

Aktualizováno: 17:42


Spoluautor: Radek Kubala

Cop21

Jednání v Paříži patrně bohužel zklame i nevelká očekávání, jež do něj byla vkládána. Ilustrace pablosolon.wordpress.com

Související

Sekretariát klimatických jednání ve středu v odpoledních hodinách zveřejnil výsledný jednací text, dále zkrácený na pouhých dvacet devět stran. Nyní probíhají spory o jednotlivé formulace rýsujícící se dohody, čili o alternativní znění v závorkách. Do předání textu právníkům k finální úpravě tak už pravděpodobně zbývají jen hodiny. Pokrok, jehož se dosáhlo, je velmi omezený – i přes úpornou snahu proces urychlit i bezprecedentními kroky, jako bylo vyloučení občanských organizací z jednání.

Největší problém pracovního textu představují pasáže ohraničené hranatými závorkami, které značí, že se na nich jednotlivé státy neshodly. Ty pokrývají prakticky všechny části týkající se toho, jakým způsobem bude dohoda řešit propast mezi bohatými a chudými státy: finanční kompenzace či dělení odpovědnosti za snížení emisí mezi státy.

Chceme snížit emise, ale nevíme jak
Nejpozoruhodnějším fenoménem je překvapivá ochota zahrnout do dohody jako finální cíl udržení teploty nikoli pod 2 stupni celsia, ale už pod 1,5 stupněm – v jednacím textu jsou navrženy obě možnosti. Za něj se dlouhodobě zasazovalo tak zvané „fórum nejzranitelnějších“, vedené Kostarikou a Filipínami.

Po té, co se pro něj vyslovily Francie, Německo a Kanada, oznámili delegáti oficiální vznik nové společné koalice „vysokých ambicí“, kterou tvoří USA, Evropská unie a takzvaná skupina Afriky, Karibiku a Pacifiku (ACP). Ukázalo se, že tyto státy spolu neoficiálně spolupracují již od června a nyní se rozhodly spojenectví odtajnit a otevřeně prosazovat společný postup.

Koalice „ambiciózních“ prosazuje do dohody jasný cíl pro zastavení oteplování, nejspíše právě přísnější číslo 1,5 stupně celsia, dále právní závaznost dohody (ale nikoli specifických cílů pro snižování emisí), jednotný standardizovaný systém vyhodnocování plnění emisních závazků a nakonec mechanismus jejich pravidelného přehodnocování, zřejmě v pětiletých intervalech.

Protože současné dobrovolné závazky jednotlivých zemí stále směřují k nebezpečnému oteplení o 2,7 až 4 stupně, právě poslední dva body jsou teď nejdůležitější. Jen silný mechanismus přehodnocování cílů by mohl zajistit, že se propast mezi deklarovaných cílem a reálným omezením emisí uzavře.

Pozorovatelé z řad občanské společnosti nabádají k opatrnosti a kritizují, že se připravuje vyhlášení ještě o něco velkolepějších záměrů bez pokroku v práci na jejich naplňování. To považují za zklamání.

Upozorňují, že v případě Evropské unie by sledování deklarovaného cíle oteplení nanejvýš o 1,5 stupně vyžadovalo přehodnocení závazků pro rok 2030 a odhodlání snížit emise až o osmdesát procent namísto dnešních čtyřiceti. V praxi by to znamenalo takřka převratnou restrukturalizaci energetiky, průmyslu, dopravy, zkrátka celé ekonomiky v čase odpovídajícím úřadování pouhých tří evropských komisí. To ale není jediná potíž.

Jak se podělíme?
Klínem, který shromážděné delegace rozděluje a musí být teprve vytažen, je otázka rozdělení tempa snižování emisí mezi jednotlivé země. Rozvinuté státy v čele se Spojenými Státy nechtějí za klíč k určování odpovídajícího podílu uznat princip historické odpovědnosti zemí za jejich emise, který byl jedním ze základních, široce uznávaných principů dosavadních jednání.

Oznámení o vzniku nové koalice je zásadním překreslením mocenské mapy summitu. Bohatým státům severu se podařilo získat na svou stranu podstatnou část globálního Jihu, včetně některých nejzranitelnějších států. V jejím vyjednání hrál klíčovou roli ministr zahraničí Marshallových ostrovů Tony de Brum.

Rozdělila dříve jednotnou koalici globálního Jihu (G77), která pod vedením Číny tvořila nejbohatším severním státům protiváhu. Pozice Číny k plánům nové koalice je zatím odměřená a Indie dala ústy svého ministra životního prostředí najevo, že je ochotna cíl akceptovat jen za předpokladu, že se bohaté státy zaváží k odpovídajícímu snížení emisí. V nejnovějším stanovisku k navrženému textu pak dala jasně najevo, že trvá na dělení emisních povinností dle historického klíče.

To je pochopitelné, ale současně varovné, protože Evropská unie nehodlá v nejbližší době cíle pro snižování emisí posílit a Spojené Státy daly jasně najevo, že si nepřejí závaznost cílů. Souhlas Číny a Indie je přitom pro úspěch jednání nezbytný.

A hrozí, že dohodu rozvrátí Saúdská Arábie, pirát letošních rozhovorů. Člen skupiny G20 se bojí brzkého konce snadných výdělků z ropy, prezentuje se jako chudá rozvojová země a odmítá dostatečné snižování emisí i finanční přispění nejohroženějším chudým státům.

Ztráty, škody, závorky
Právě finanční stránka dohody, totiž otázka peněz, kterými by měly rozvinuté země podporovat rozvojové v zvládání následků změn klimatu a rozvoji vlastní čisté ekonomiky, je zatím nejasná. Výsledný návrh textu k jednání neobsahuje v tomto ohledu žádná konkrétní opatření ani závazky. Přestože finančních slibů bylo v průběhu konference mnoho – naposledy USA slíbily svou pomoc zdvojnásobit – je prakticky vyloučeno, že by jakýkoli finanční mechanismus byl pro signatáře dohody závazný.

Výsledný text podkladu k jednání rovněž neobsahuje pasáže o lidských právech, která jen deklarativně zmiňuje v úvodní části. Kritizováno je i to, že dohoda zasahuje jen období po roce 2020, kdy má skončit kjótské provizorium. Nicméně pokud bychom chtěli dosáhnout cílů dohody, měly by emise začít klesat už před rokem 2020.

I kdyby se podařilo vyjednat nepravděpodobně silný a komplexní mechanismus přehodnocování cílů, poprvé by se výsledky vyhodnocovaly až v době, kdy už by bylo příliš pozdě. Žádného pokroku nebylo dosaženo ani v otázce kompenzací za takzvané „ztráty a škody“, tedy finančně vyčíslitelné dopady změny klimatu na chudé země.

Jsou to právě části týkající se historické odpovědnosti rozvinutých států, ztrát a škod, principu společné, ale rozdílné (čili historické) odpovědnosti či spravedlnosti, které se v textu kompletně nacházejí v závorkách. Jinak řečeno, budou pravděpodobně zcela vypuštěny a obětovány na oltář alespoň částečné dohody. K jejímu přijetí už ale nezbývá příliš mnoho času.

I nevelká očekávání budou zklamána
Právě kvůli nespokojenosti s nejasným mechanismem vyhodnocování a prakticky nulovému pokroku v otázce financí a spravedlnosti protestovalo ve středu více než šest stovek zástupců různých občanských organizací přímo uvnitř Le Bourget. Protestující vyzývali vlády k finančnímu vyrovnání s rozvojovými zeměmi, právně závazným cílům směřujícím k dosažení oteplení nejvýše o 1,5 stupně a rozdělení odpovědnosti podle historického klíče „spravedlivých podílů“ na emisích.

„S textem, jak teď vypadá, se vlády nesmí spokojit. Lidé, kteří již trpí následky změn klimatu, žádají, aby bohaté země odvedly svůj spravedlivý díl práce na snižování emisí a poskytly nezbytné peníze na rozvoj obnovitelné energetiky v zemích jihu. Navrhovaná dohoda je ale nechává na holičkách,” odsuzuje současný návrh Sarah Shawová z Friends of the Earth International.

I mezi konzervativními občanskými organizacemi převažuje mínění, že chystaná dohoda je svého druhu podrazem – hlasitě vyhlašuje smělý cíl, přitom nenaznačuje jasnou cestu, jak jej dosáhnout. Opomíjí podstatné problémy a nijak nepomůže lidem nespravedlivě postiženým zhoršováním podnebních podmínek. I ta malá očekávání, která se ke konferenci vztahovala, podle všeho budou zklamána.

Výsledný pracovní text nevyslyšel požadavky veřejnosti, proto lze očekávat eskalaci protestů. Vše vyvrcholí v pátek a sobotu, kdy se do hlavního města Francie začnou sjíždět tisíce protestujících z celého světa. Radikálnější organizace v čele s 350.org svolávají na sobotu akce pouliční občanské neposlušnosti, které mají podle dosud známých informací uzavřít delegáty v konferenčním centru, dokud neuzavřou odpovídající dohodu. Jednotlivé blokády mají symbolizovat „červené čáry“, požadavky, za které občanská společnost odmítá ustoupit.

Podle posledních informací se zveřejnění další verze textu odložilo na čtvrteční sedmou hodinu večer. Zprávy o průběhu jednání můžete v angličtině sledovat v živém přenosu v Guardianu.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.