Duhové rodiny nechtějí exkluzivitu: to tradiční se jí nechtějí vzdát

Rodinný poradce Jiří Procházka polemizuje s texty Filipa Outraty na téma tradiční rodiny. Outratovy konzervativní argumenty stojí podle něj na pouhé teologii a bez zdůvodnění upřednostňují koncept muž+žena+dítě.

Filip Outrata svým článkem Kotva i klec. Úvaha o tradici navazuje na předchozí článek Adopce stejnopohlavními páry a sociální demokracie. Autor se distancoval od evidentně konspiracionistických výroků poslankyně Nytrové, ale zároveň hájil prostor v ČSSD na „různé názory“ na homoparentální rodičovství – konkrétně prostor pro „konzervativní pohled na rodinu“.

Konzervativním postojem pak mínil „to, že rodina složená z matky, otce a dětí má největší množství pozitivních stránek“. Tento postoj zakládá na „biologizujícím“ názoru, že ideální rodiče jsou ti, kteří „dítě dokážou přivést na svět“ (ať už fakticky, nebo zřejmě i symbolicky, tedy muž a žena).

Jistou skrytou ambivalencí se vyznačuje i aktuální úvaha o tradicích. Ta je totiž zároveň spíše skrytou podporou „konzervativního“ či „tradičního“ pojetí rodiny a rodičovství popsaného v předchozím článku.

Obecně je text o tradicích výstižný. Upozorňuje na to, že tradice mohou být dobrým sluhou, ale zlým pánem. Tedy že poskytují určitou stabilitu a tedy bezpečí, ale někdy mohou být omezující. Outrata příhodně mluví o potřebě reflektovat živost tradice („schopnost hodnotit vlastní tradici kriticky, přijímat ji s jistým nadhledem“) a je přesvědčen, že „tradice se může vyvíjet a nijak nebránit multikulturalitě, různosti a pestrosti kultur, či všelidské perspektivě“. S jednou výjimkou, a tou je ideál (zřejmě biologického) rodičovství muže a ženy jako „nejlepšího“ typu rodiny.

Podle Outraty tedy „nejlepším prostředím pro děti je fungující a přijímající rodina typu žena-muž-děti“ oproti fungující a přijímající rodině typu žena-žena-děti.

Filip Outrata se nevědomě dopouští toho, co sám kritizuje. Jeho postoj vychází z teologie křesťanských katolických tradic, jež jsou v posledku tradicemi bílého heterosexuálního muže. Musel by zkrátka překročit vlastní stín.

Přirozeně jsou vůči tradicím kritičtí hlavně lidé z „menšin“, kterým tradice berou jistá práva a tím z nich (přinejmenším mocenskou) menšinu právě činí. Jejich následná kritika pak pochopitelně představuje výzvu pro většinu, která o sobě problém nemá: její stabilita a neuvědomovaná privilegia se takto chvějí a vyvolávají pocit ohrožení a nutkání k obraně své exkluzivity.

Zároveň ale tato kritika vede k poznání hlubších významů a dynamiky vztahů a rodin. Umožňuje skutečnou reflexi, která umožňuje vidět tradici v její živosti spíš než v reprodukci biblických textů. Proto pro mě jako manželského, rodinného a vztahového poradce právě neobvyklost představuje nenahraditelnou inspiraci.

Psychologie oproti teologii opustila představu, že ideální, zdravou a fungující rodinu a nejlepší prostředí pro dítě lze popsat na základě biologických vazeb. Světově proslulý dětský psychologa Zdeněk Matějček napsal už v roce 1982 v knize Co řekneme osvojenému dítěti: „Není hlas krve. Dítě přijímá za matku tu osobu, která se k němu mateřsky chová. Adoptivní rodiče, pěstouni, či jiní vychovatelé dítěte v náhradní rodinné péči jsou psychologicky pravými rodiči, jestliže skutečně za své dítě přijímají.“

První otázkou je, proč Filip Outrata jako „tradiční rodinu“ abstrahoval zrovna model muž+žena+děti, a to bez dalších charakteristik (můžeme se ještě domnívat, že implicitně myslí biologické rodičovství, případně manželství). Takováto „matematická“ definice tradiční rodiny dává smysl jen ve vymezení se vůči rodinám s rodiči stejného pohlaví, ale ne sama o sobě. Taková abstrakce tradice bez dalších přívlastků může vycházet jedině z biologie (a definovat tradici na základě biologie nedává smysl - jako bychom chtěli definovat, že tradicí je početí na základě spojení spermie a vajíčka). Můžeme vycházet z pojetí legislativního, ale i tak definujeme spíše manželství než rodinu jako takovou.

Přirozeně jsou vůči tradicím kritičtí hlavně lidé z menšin, kterým
tradice berou jistá práva a tím z nich menšinu
právě činí. Ilustrace canstockphoto.com


Můžeme zvážit maximálně tak rodinu nukleární, ale i ta má mnoho podob (a nevylučuje rodiče stejného pohlaví). Nejde tedy ani o rodinu tradiční, ani konzervativní, ale prostě konvenční. Nejsou takové rodiny založené na biologickém rodičovství muže a ženy prostě jen běžné, než že by se tato struktura tradovala a přenášela z generace na generaci jako jakási kulturní hodnota?

Outrata ale vychází z pohledu teologie. Z pohledu historie nebo sociologie si s jeho matematicky čistou definicí struktury jako popisu „tradiční“ rodiny nevystačíme. I v českých zemích byl tradičně muž hlavou rodiny, přičemž tato tradice byla i kodifikována v zákoně – tedy se opravdu tradovala a předávala. Tento institut byl zrušen až za přispění socialistické poslankyně Milady Horákové.

Že si jako rodinnou tradici vybereme zrovna pohlaví, je tedy pouze arbitrární. Historie a sociologie (oproti teologii) totiž takovýto model jako „tradiční“ nezná. Jak vypadala tradiční rodina před padesáti, sto nebo sto padesáti lety? Jak vypadala v různých společenských vrstvách? Tradiční manželství bylo ekonomicko-politickým svazkem, než osobním vyjádřením romantických citů a touhy po rodičovství. Tradičně rodina posílala děti do učení nebo do služby (i do ciziny). Stávaly se součástí cizí rodiny, respektive domácnosti, protože právě to byl koncept předcházející dnešnímu pojetí rodiny.

Tradiční bylo soužití širší rodiny. Tradiční genderové rozdělení rolí na veřejného muže a soukromou ženu v domácnosti pečující o děti bylo vytvořeno až v rámci měšťanského modelu v 18. století a v Československu přestalo být převažující tradicí v 70. letech 20. století.

Alespoň ve vyšších vrstvách bylo tradiční mít legální manželku/manžela a milenku/milence. Rodičovství se neodvíjelo jen od biologických vztahů, ale také společenských – proto byli tradiční třeba i „levobočci“. Ve šlechtické rodině bylo tradiční, že děti viděly rodiče s nadsázkou řečeno jen při slavnostních příležitostech, protože nešlo o rodinu, ale o rod. Spousta z nás zná alespoň z filmu příběh císařovny Sissi a její marný boj za aktivní rodičovství, nebo si pamatujeme boj princezny Diany či japonské princezny Mičiko, která narušovala tabu například tím, že své děti sama kojila.

Filip Outrata dosavadní vývoj tradic vítá, další vývoj v pojetí rodiny by však chtěl zakonzervovat a tradovat v aktuální podobě. Opět – jako bílý heterosexuální muž si to může dovolit. Pro konzervativní postoj je typická snaha koláč jíst a mít: uznává pluralitu modelů a žádá uznání pro ten, kterým sám žije, zároveň ho ale označuje za obecně „nejlepší“, což obhajuje odvoláním na „tradici“. Ta v sobě přitom vždy skrývá udržování mocenské dominance jedné skupiny nad druhou. Není pak obhajoba tradice trochu obhajobou vlastního prostoru, vlastního postavení, vlastních preferencí a vlastní moci?

Obhajovat jako nejlepší model otec+matka+dítě oproti třeba dvěma otcům nebo matkám s tím, že druhé dva zmíněné modely nemají svou tradici, protože „se ještě nepředávají dostatečně dlouho, aby se o tradici dalo mluvit“, je analogické tradicionalistickým argumentům proti „rasově“ smíšeným manželstvím, nebo volebnímu právu žen. Ekvivalentem je odmítání manželství páru stejného pohlaví s tím, že takové manželství nemá tradici a případně si ji nejprve musí vytvořit.

Dostáváme se do bludného kruhu: většina uzná menšinu jako sobě rovnou až ve chvíli, kdy bude mít stejnou tradici, na které jí ale ze své exkluzivní pozice upírá podíl.

Stejně bychom pak mohli argumentovat, že jelikož pravorucí rodiče jsou běžní, jsou tudíž tradiční a tedy nejlepší rodiče, oproti rodičům levákům…

Dostáváme se do bludného kruhu: většina uzná menšinu jako sobě rovnou až
ve chvíli, kdy bude mít stejnou tradici, na které jí ale ze své
exkluzivní pozice upírá podíl. Foto Flickr.com


Konzervativní názory jsou hodny uznání. Osobní sebeurčení a pojetí rodin doplňuje jejich pestrost a tudíž jejich přizpůsobivost a životaschopnost. Pokud ale osobní názor aspiruje na společenský a politický přesah, pak vyžaduje víc než osobní zkušenost, postoje a hodnoty: míček je na straně konzervativců, zda jsou ochotni vzdát se své exkluzivity na to být nejlepším fungujícím a přijímajícím prostředím pro děti jen na základě struktury.

Česká rodina
Česká rodinná politika má přitom nepřehlédnutelnou konzervativní tradici. Konzervativní, křesťanské a katolické kruhy ji zásadně ovlivňují od první republiky dodnes. Lidovci si na politické scéně udržují zásadní vliv. Politický vliv má například Národní centrum pro rodinu, jež spolupracuje s vládními orgány, pořádá pravidelné konference v Senátu a jehož „činnost respektuje zorný úhel pohledu katolické církve“.

Evidentně i ohledně ČSSD jsou hlasy, které místo emancipační snahy a účinné progresivní (pro)rodinné politiky, preferují zakonzervovat dosavadní tradice a konvence. Zkušenost z jiných zemí nám přitom říká, že opravdová podpora rovnosti nakonec vede k větší porodnosti a spokojenosti rodičů, dětí a rodin, což je přeci deklarovaný cíl konzervativců.

Uznání „duhových rodin“ by ale nemělo záviset na tradici. Jako nejlepší prostředí pro dítě nelze považovat takové, které je „rozšířené“ a běžné, ale takové, které je takto označeno na základě empirických zjištění. Za tradici může být totiž jednoduše označen pouhý stereotyp, předsudek či diskriminace.

Chci, aby rodinná politika byla postavena na empirických znalostech, nikoli na zvyklostech a lidových obyčejích, ani ne teologických úvahách či křesťanské morálce, ani na konzervativní ideologii či bibli. Přeji si, aby rodinná politika měla smysl, proto bychom měli podporovat „fungující a přijímající“ rodiny takové, jaké jsou, ne jaké bychom si je dle svých představ a ryze osobních přáli mít.

A co si myslíte vy? Diskuse (33 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Tomáš Tožička - Praha

Výborný rozbor Čtvrtek, 1.Září 2016, 12:23:4

Jen bych jako teolog oponoval, že za Outratovými články stojí vůbec nějaká teologie. Maximálně tak katolický katechismus z přelomu století, který psaly muži frustrovaní celibátem, což zákonitě vedlo k odporu k ženám, především těm emancipovaným (to byl lepší případ, tradice zneužívání dětí a žen je mnohem horší variantou).

Manželství je v tomto pojetí prostě instituce, která mužům legálně umožňuje lehké formy otrokářství a ženám legální prostituci. Není divu, že je po této tradici mezi bílými heterosexuály taková poptávka. A když se to ještě schová za náboženská dogmata, může přitom mít bílý konzervativní heterosexuál i pocit božího osvícení.

2015-10-11_163720

Jiří Procházka - psycholog, Praha

teologie a biologie Čtvrtek, 1.Září 2016, 12:42:21

Outrata je teolog a argumentuje třeba knihou Genesis :o)
Ale rafinovanost a ono „nepřekročení vlastního stínu“ spočívá v tom, že on je progresivní, uznává genderovou rovnost a emancipaci, což neodpovídá křesťanské tradici, byť se to pan Outrata snaží zmírnit, aby tento pohled nebyl jednostranný, ale další emancipaci už nechce, s odkazem na tradici, kterou se snaží abstrahovat právě za pomocí teologie (kterou roubuje biologií). Já s ním polemizuji v tom, že sám nedokáže být dostatečně kritický k takové tradici, protože na rozdíl od menšin, kterým je upírána, jemu taková tradice skýtá exkluzivitu, které by se musel vzdát.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Za mých mladých let by se postoj pánů Procházky a Tožičky Čtvrtek, 1.Září 2016, 15:12:53

dal shrnout takto: "Manželství je buržoazní přežitek".

Martin Profant - Praha 7

Pavlovi Kolaříkovi Čtvrtek, 1.Září 2016, 18:02:0

Nedalo, Tožička jako obvykle používá bonmóty čerstvé kolem roku 1920 (téměř doslovně cituje Erenberga z roku 1923), takže by Vám muselo být něco přes stovku, abyste to pamatoval. Později už takové otřepané fráze už nikdo dospělý nepožíval, leda "dogmatičtí heretici v Kalifornii". A v ČSSR už vůbec ne, součástí oficiální ideologie bylo, že rodina je základ státu.

A Jiřímu Procházkovi jde o rodinu, nikoli o manželství.

Magdalena Šipka - Praha 10

Čtvrtek, 1.Září 2016, 21:18:36

Chtěla bych jen podpořit Tomáše Tožičku. To, že za výroky pana Outraty je jen část teologie a ještě spíš "katolická morálka". Teologií je víc a některé jsou i systematicky osvobozující a zastávající se právě těch umenšených. (Pouze takovým je také možné přisuzovat název teologie...)

Ale chápu i znechucení klerikalismem, morální teologií katolické církve - to zcela sdílím.

Za mě samotnou je tu ještě otázka, zda-li nositelé rodinných modelů, které už se jakž-takž ve společnosti usadily - jako je model žena-žena-dítě či muž-muž-dítě, jsou ochotni třeba uznat i ještě širší rodiny třeba muž-muž-žena-děti...no. Jestli ty pestré rodiny jsou skutečně tak pestré.

Na druhou stranu se zas nechci tvářit, že když někdo dělá posun k větší toleranci tak to není žádný krok, protože ještě není respektující tím správným způsobem...Jsem vděčná i za tolerantní minikrůčky bílého muže pana Outraty.

Filip Outrata - Praha

Všem, kteří používají slova "bílý muž" Čtvrtek, 1.Září 2016, 21:58:4

- opravdu vám nepřijde, že je to vlastně rasistické? Když Jiří Procházka napíše "bílý heterosexuální muž", tak to dává jakýsi smysl jako odkaz na moje pojetí rodiny.

Ale "bílý muž", paní Šipko, to už je pouze urážlivé. Urážlivé proto, že to podle mě implikuje rasismus dotyčného. A hloupé, dodal bych, protože to zbytečně vyvolává zlou krev tam, kde mezi námi není sporu (na rozdíl od otázky rodiny).

Ale nebojte se, jsem tolerantní, i když jen po minikrůčcích, a nebudu se do Vás za to víc pouštět.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 2.Září 2016, 09:45:47

On si možná autor nevšiml, že svět už dávno není v moci "bílých heterosexuálních mužů". Kapitalismu je úplně lhostejná jak barva kůže, tak pohlaví i sexuální orientace. On je totiž univerzální.
To jenom my, kteří jsme jím postižení, neumíme vytvořit žádnou univerzalitu, která by mu dovedla konkurovat.

2015-10-11_163720

Jiří Procházka - psycholog, Praha

Magdalena Šipka Pátek, 2.Září 2016, 11:14:27

Uznání jiných modelů, než je ten, ve kterém sami žijeme, nakonec závisí na konkrétních lidech a jejich zkušenostech apod. V ČR se alespoň někdy zdá, že i duhové rodiny mají tendenci být tradiční a konvenční. Jaká ironie. Ale to je situace v minulosti, kdy to bylo pochopitelné jako projev snahy o uznání (zapadnout a nelišit se). Odhaduji, že v současné době situace může být jiná.

Zároveň „duhové“ vztahy a rodiny jsou charakteristické tím, že jsou častěji nekonvenční, že rodinné vztahy a vazby jdou za běžné hranice pokrevních a institucionálních vztahů. Součástí rodiny tedy mohou být dva muži, partneři a otcové, a náhradní matka jejich dítěte a její vlastní rodina (takový model je realizovatelný v zemi, kde je náhradní mateřství legislativně upraveno a agentury fungují jako podpora a provázení, nejde tedy o komerční motivy, ale o podporu vybudování vztahů, které mezi otci a náhradní matkou mají tendenci přetrvávat i nadále). Jiným modelem jsou dvě matky a biologický otec/dárce, který může mít různou roli pro dítě a může být různými způsoby zahrnut do rodiny. Jiným modelem je multiparentální rodičovství, která zřejmě také je více znát v „duhových“ rodinách, kdy rodičovství sdílí ženský a mužský rodičovský pár. V literatuře se takovým rozšířeným rodinám říká někdy „queer“, myslím.

2015-10-11_163720

Jiří Procházka - psycholog, Praha

Filip Outrata Pátek, 2.Září 2016, 11:21:35

Chápu to tak, že to není primárně narážka na mne, ale odpovídal jsem na to na FB (někdo článek označil dokonce za „ rasistický, heterofobni a krestanskofobni“ :D Tak to kopíruji bez úpravy:

„Já sice na jednu stranu tu nelibost chápu, na druhou stranu mi přijde zvláštní. (I dle druhého komentáře, od muže, by mě zajímalo, jestli tím někomu nešlapu na kuří oko.) Nepřesné to může být v tom, že pan Outrata má samozřejmě další charakteristiky, ale ve své podstatě je to faktický popis, který neměl v daném kontextu být urážlivý. Nechtěl bych se v tom nijak zvlášť nimrat, ale na druhou stranu by bylo spíše překvapivé, kdyby to v daném kontextu nebylo vůbec zmíněno.

Text pojednává o tradicích a o dynamice mezi „menšinou“ a „většinou“. Zamýšlel jsem se nad tím, ze které pozice pan Outrata (byť třeba nevědomě) mluví, což je standardní postup. A pan Outrata prostě splňuje klasické charakteristiky většiny, že je to až klišé. (A proto bych to bral s nadhledem.) Moje myšlenka spočívala v tom, zda vlastně v obhajobě tradic nehájí svou vlastní pozici a exkluzivitu. A naše kultura prostě je kulturou bílého heterosexuálního muže, který tradice nejvíce formoval. Moje úvahy spočívaly v tom, zda, pokud by pan Outrata byl neheterosexuální, nevnímal by tradice jinak, nebyl by vnímavější k heteronormativní společnosti, ve které žijeme. Nebo zda, kdyby byl ženou, nevnímal by křesťanskou tradici jinak, protože žijeme v patriarchální společnosti, či mužské hegemonii. Stejně tak zkušenost s jinou než bílou barvou pleti ovlivňuje tematizování tradic.

Nijak nechci naznačovat, že by pan Outrata byl rasista (zároveň jsem „rasu“ v textu zmínil, protože to považuji za analogický příklad – tak, jako pan Outrata stanovuje hranici mezi „nejlepšími“ rodiči a ostatními na základě pohlaví či sexuální orientace, byla tato hranice v minulosti vytyčena podél „rasy“ se stejnými argumenty o biologii a tradici – myslím, že jsme se nepoučili). Nechci ani naznačit, že by byl sexista (zároveň já i on gender tematizujeme). Tvrdil bych pouze, že je heterosexistický (když na základě pouhého pohlaví/sexuální orientace určuje „nejlepší“ rodiny či vztahy).

Poznámka 1: My, bílí muži, mezi které také patřím, máme největší tendenci mužství nevnímat jako gender a bělošství jako rasu, ale jako defaultní samozřejmé nastavení člověka. (Přitom, pokud bychom si hráli s takovou představou, je defaultním nastavením žena a jiná než bílá barva pleti.)

Poznámka 2: Teorie ras nemá empirické základy, proto mám tendenci psát uvozovky. Vědci a vědkyně již řadu let upozorňují na to, že teorie ras nemá biologické opodstatnění, neodvíjí se od genetiky. Má v zásadě tolik odbornosti, jako frenologie, tedy posuzování zločinnosti podle tvarů lebky. Koncept ras je společenský koncept, kdy kulturní předsudky byly naturalizovány, aby tím byly legalizovány jako „přirozené“. Proč přesto rasu tematizuji, jsem napsal výše.“

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Procházkovi Pátek, 2.Září 2016, 13:01:11

Myslím, že některá propojení poněkud zjednodušujete.

a) "Pokud [...] byl neheterosexuální, [...] kdyby byl ženou, nevnímal by..."?

Proč? Najdete přece spoustu žen, které přijímají a háji jako nejlepší ty tradice (náboženské i sekulární), které je staví do pozice poslušných a naslouchajích, o domácnost pěčujících a podřízenýchsvému muži (popř. méněcenných, pokud si ho nedokázaly pořídit či udržet).

Právě tak najdete spoustu neheterosexuálů, kteří plně sdílejí postoj heterosexuální společnosti k jejich situaci.

b) "My, bílí muži [...] největší tendenci mužství nevnímat jak gender a bělošství jako rasu, ale jako defaultní [...] nastavení člověka"

Kromě toho, že jde o empricky nepodloženou generalizaci dílčí zkušenosti (čti předsudek), narážíme na určitý problém. Totiž na empirický fakt masy lidí, kteří se sebeidentifikují jak bílí muži a nevnímají to jako defaultní nastavení, ale jako vzácnou a soustavně ohrožovanou hodnotu, jež je nadřazuje nad barbary a ženy.

Filip Outrata - Praha

Jiřímu Procházkovi Pátek, 2.Září 2016, 14:28:59

Váš způsob myšlení a formulování je mi dost vzdálený. Pochopil jsem alespoň to, že považujete můj názor na rodinu za analogii rasismu a sexismu, a to přes všechny pokusy o vstřícnost, o to, že si nenárokuji nějakou výlučnost v zákoně atd.

Můžu z toho vyvodit jediný závěr, a to ten, že Vám ve skutečnosti vadí samotná existence takového názoru, přestože deklarujete navenek jistou vstřícnost. To je pro mě opravdu poučné.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Ne že bych chtěl provokovat, ale Pátek, 2.Září 2016, 16:10:53

když se tady pořád mluví o rodině, a zároveň se tak často zmiňuje katolická církev, nelze nezmínit zásadní událost minulého roku k tomuto tématu. Byla jím synoda biskupů o rodině, která se konala ve dnech 4. – 25. října 2015 ve Vatikánu.

Zde informace a závěrečná zpráva:

http://www.cirkev.cz/archiv/151113-zaverecna-zprava-biskupske-synody-v-cestine

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Kde se vzala představa, že tradiční rodinu ohrožuje zrovna homosexualita? Sobota, 3.Září 2016, 10:18:38

Neřekl bych, že značná statistická převaha lidí, kteří upřednostňují heterosexuální partnerství, je tradice či konvence, na jejíž dodržování je potřeba dohlížet.

To si snad můžou myslet jen praví homofobové, kteří podle rozšířeného byť neprokázaného psychologizujícího názoru podvědomě považují vlastní latentní homosexuální impulsy za tak silné, že kdyby jim oni i ostatní muži podlehli, tak se všichni muži budou sexuálně zajímat jen o muže a lidstvo vyhyne. Výslovně podotýkám, že tím rozhodně nemyslím Filipa Outratu.

Co by vlastně podle tradicionalistů měly dělat lesbické ženy, které chtějí mít dítě? Měly by zatnout zuby a uzavřít heterosexuální sňatek a setrvat v něm? To je nefér i vůči mužům, protože těm hodně vadí, když cítí, že svou partnerku sexuálně nepřitahují. Nebo by měly raději zůstat bezdětné?

Je prokázáno, že dvě ženy se o dítě, které považují za svoje dovedou postarat velmi dobře. Pro děti to má i určitou výhodu, protože v takové rodině jim nehrozí sexuální zneužívání a extrémní násilí.

Problémy, kterým čelí heterosexualní páry, které žijí s oboustranně biologicky vlastním dětmi a chtějí tento vztah udržet, jsou úplně jiné než to, že by je nějak ohrožovala legitimizace homosexuálního svazku formou sňatku či umožnění adopce dětí.


Na téma tradiční rodiny jsem včera posílal do DR článek. Nemám zatím potvrzeno, že vyjde, ale DR mi ještě žádný článek neodmítla. Mé katolické manželce se líbil.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

K heterosexuálním bílým mužům Sobota, 3.Září 2016, 11:01:21


Podle této mapy je nejvíce homofobním světadílem Afrika

https://en.wikipedia.org/wiki/File:World_laws_pertaining_to_homosexual_relationships_and_expression.svg

Existuje jistě i fenomén mužů, kteří jsou hrdí hlavně na to, že nejsou černí a nejsou homosexuální. Často jsou to muži, kteří u sebe mnoho jiných důvodů k hrdosti nenacházejí.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Kubičko, takhle se přece nedá argumentovat, to je téměř totéž, co řekla poslankyně Nytrová, jen je to obrácené naruby. Sobota, 3.Září 2016, 15:14:1

"Pro děti to má i určitou výhodu (((výchova lesbickým párem))), protože v takové rodině jim nehrozí sexuální zneužívání a extrémní násilí."

Chcete tím tedy říci, že třeba v naší konkrétní rodině (muž, žena, děti) našim dětem sexuální zneužívání a násilí hrozí, neboť není tvořena lesbickým párem (což by samo o sobě podle Vás takovou možnost ohrožení dětí vyloučilo)?

Podle Vás je tedy žena zárukou nenásilí a absence rizika sexuálního zneužití dětí (s jedinou zatracenou výjimkou - tou je paní Michaláková).

Patrně jste nikdy neslyšel o případech, kdy žena zavraždila své děti (nejednalo se o laktační psychózu), manžela, nebo kohokoliv jiného?

Neslyšel jste o případu, kdy dospělá žena měla sex s nezletilými chlapci a byla za to odsouzena?

Snad bychom neměli tolik podléhat módním (nikoliv tradičním) trendům, že "(bílý heterosexuální) muž" je prostě šovinista a násilník jaksi od "přirozenosti" sociálního konstruktu, který takto toho bílého muže sociálně zkonstruoval, zatímco žena je od přirozenosti andělské stvoření a jde jen o to, abychom ji zrovnoprávnili a umožnili jí stát se hornicí nebo členkou elitního protiteroristického zabijáckého komanda.

Zdá se mi, pane Kubičko, že v tomto chápání žen jako andělů a mužů jako šovinistů a násilníků poněkud podléháme genderovým předsudkům :-)

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Panu Nushartovi Sobota, 3.Září 2016, 17:41:9

To, co uvádím je celkem dobře známý fakt, například

http://www.huffingtonpost.com/2010/11/10/lesbians-child-abuse-0-percent_n_781624.html

Výchova dětí lesbickým párem se zcela jistě nikdy nestane něčím zvlášť častým, ale není to něco, čeho by bylo třeba se bát.

O Vaší konkrétní rodině jsem neřekl ani slovo.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Kubičko, Vaše generalizace je politicky nekorektní. Sobota, 3.Září 2016, 19:24:46

Pokud byste nebyl zastáncem tzv. politické korektnosti, tak by mi Váš výrok nevadil. Obávám se však, že tím zastáncem jste.

"... v takové rodině jim nehrozí sexuální zneužívání a extrémní násilí" je tvrzení absolutní. O nějaké snížené pravděpodobnosti či výjimkách z pravidla (ani takové zeslabení by však politicky korektní výrok neumožňovalo) zde není řeč. Prostě výchova lesbickým párem podle Vašeho tvrzení zaručuje dítěti absolutní bezpečnost před sexuálním zneužíváním a extrémním násilím, (zatímco výchova v jiném typu rodiny toto riziko neodstraňuje).

Zkusme tedy pro lepší pochopení některá slova v tomto výroku, který byl vysloven v kontextu diskuse o různých druzích rodičovství, zaměnit:

"Je prokázáno, že ŽENA A MUŽ se o dítě, které považují za svoje, dovedou postarat velmi dobře. Pro děti to má i určitou výhodu, protože v takové rodině jim nehrozí sexuální zneužívání a extrémní násilí." (Jako bych slyšel paní poslankyni Nytrovou)

"Je prokázáno, že RODIČE S BÍLOU KŮŽÍ se o dítě, které považují za svoje, dovedou postarat velmi dobře. Pro děti to má i určitou výhodu, protože v takové rodině jim nehrozí ŽE PROPADNOU EXTRÉMNĚ KRIMINÁLNÍMU ŽIVOTU."

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Sobota, 3.Září 2016, 19:56:27

Při vší úctě, tohle nedává smysl. Původní Kubičkův výrok nanejvýš genaralizuje v první větě a nejvýše by ho bylo možné zpřesnit ( možné, nikoliv nutné, pokud se předpokládá, že čtenář má ducha):

"Je prokázáno, že dvě ženy se o dítě, které považují za svoje dovedou postarat velmi dobře. Pro děti to má i určitou výhodu, protože v takové rodině jim mnohem méně hrozí sexuální zneužívání a extrémní násilí."

Ani jedné vaší adaptaci tohoto výroku však žádné zpřesňování nepomůže. Budou vždy v jasném rozporu s fakty. Víme, že mnoha dětem v rodinách vytvářených heterosexuálním párem, ve kterém je jeden partner biologickým rodičem, hrozí sexuální zneužívání a extrémní násilí. Právě tak víme, že mnoho dětí s rodiči s bílou kůží propadne kriminálnímu životu (extrémně kriminální život je nesmyslné spojení).

Ten faktický rozdíl může být dán malým vzorkem stejnopohlavních párů vychovávajících děti, může být dán lízáním smetany (jde o lidi, kteří si houževnatě něco prosadili, váží si toho a obávají se kompromitování), ale existuje. Musel byste vyvracet fakta, ne jejich konstatování.

2015-10-11_163720

Jiří Procházka - psycholog, Praha

Filip Outrata Sobota, 3.Září 2016, 20:43:2

To ale bylo jasné snad už ze samotného článku. A to, že rozumím vašim teologickým východiskům, přeci neznamená, že takový názor nebudu kritizovat a polemizovat s ním. Já chápu, že analogie s rasismem nebo sexismem vám není příjemná, zatímco na heterosexismus tak vnímavý nejste, ale proto tu analogii používám - abych na heterosexismus zvýšil citlivost a upozorňoval na heterosexistické projevy. Ale zatímco na rasismus (na sexismus již méně) jsme jako společnost celkem citliví, na heterosexismus ne (tak jako společnost v minulosti nebyla citlivá na rasismus). Ale to je přeci pro tyto –ismy charakteristické.

Ohledně toho, že mi samotná existence takového názoru vadí: a jak přesně si představujete, že bych měl reagovat? Jak byste reagoval vy, pokud by někdo vyjadřoval na internetu rasistický názor, že bílí rodiče jsou nejlepší? Ohradil byste se a nechal to být? Já ne, protože i z pozice své profese a vzdělání jsem zvyklý na jistou společenskou angažovanost. Něco jiného je, pokud byste vyjadřoval názor na vlastní rodinu a životní styl, nebo pokud byste říkal, jak nejlépe děti mohou trávit nedělní odpoledne, nebo co je podle vás nejlepší na štědrovečerní stůl, pokud byste říkal, jaká barva je nejlepší na stěny dětského pokoje… Vy ale mluvíte o něčem, co má společenský a politický dopad (a to je důvod, proč o tom píšete – viz níže) a váš názor je heterosexistický, protože na základě pohlaví a sexuální orientace považujete nějaké rodiny za lepší, než jiné. (Tyto ismy spočívají v posuzování jednotlivce a zacházení s ním na základě představ/předsudků o skupině ke které se rozhodneme danou osobu zařadit, místo toho posuzovat ji jako jednotlivce.) Navíc tuto hierarchii považujete za vstřícnost, zatímco, jak jsem pochopil, mě za vstřícného nepovažujete, přestože já nijak vaše pojetí nehaním a nemám k tomu důvod. Jen bráním znehodnocování jiných rodin na základě pohlaví/sexuální orientace. Zatímco vy vycházíte z teologie (biologii nemůžu respektovat, protože to je jen vaše interpretace – ostatně prakticky v celé živočišné říši jsou potomci počati splynutím vajíčka a spermie a přitom rodičovství je pestré, nerespektuji také čistě osobní zkušenost a ani odkaz na „lidství“), já poukazuji na znalosti z psychologie, sociologie, etnologie, historie a dalších oborů…

Hájíte se tím, že si nenárokujete nějakou výlučnost v zákoně. To může být zajímavé téma. Upřímně řečeno, vám v tom moc nedůvěřuji, proto by mě zajímalo, zda by to opravdu bylo tak, že když by vámi definovaná „tradiční“ rodina ztratila v zákoně svou exkluzivitu, jakou má, že byste na to nereagoval a např. nenapsal článek do DR. (Např., pokud by zákon umožnil přiosvojení, nebo společnou adopci rodičů stejného pohlaví, pokud by umožnil manželství.) Mimochodem tohle je téma, které jsem v článku popisoval a myslel jsem to upřímně v tom smyslu, že by i vám mohlo sloužit k zamyšlení – nevím, zda si vůbec uvědomujete, že nyní tu výlučnost v zákoně právě máte. A připomínám, že jste začal psát tyto články ve chvíli, kdy se ta výlučnost začala znejišťovat… Tak jaký jste měl důvod, než snahu tuto výlučnost zachovat jako tradici?

V každém případě osobní je politické. Věc, kterou tematizujete, je politická. Váš první článek reagoval na poslankyni Nytrovou a řešení novely o RP. Volal jste po tom, aby v politické straně ČSSD měly místo konzervativní zákony. Vaše texty jsou veřejné na internetu, kde je čtou i poslankyně a poslanci, kteří za nedlouho o rodinách budou znovu rozhodovat (zda vezmou exkluzivitu oné struktuře muž+žena+dítě).

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Profante, z Vaší odpovědi, pokud se nemýlím, tedy vyplývá, Sobota, 3.Září 2016, 21:58:19

že například srovnávání kriminality různých etnických a rasových skupin je politicky korektní? Výroky o poměrném zastoupení příslušníků nějaké takové skupiny například v českých věznicích budou tedy politicky korektní, pokud budou v souladu s fakty?

Pokud zjistíme, že zástupci nějaké etnické skupiny či rasy se v českých věznicích vyskytují méně často, než by odpovídalo jejich procentuálnímu zastoupení mezi obyvatelstvem, můžeme pak napsat:

"Být (((bělochem; černochem(?)...Afroevropanem(?); Asiatem; Čechem; Romem; Vietnamcem; Ukrajincem; Rusem))) je i určitá výhoda, protože příslušníci (((této rasy; tohoto etnika))) jsou mnohem méně ohroženi pobytem ve vězení."

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Je to dost zajímavé, pane Kubičko. Neděle, 4.Září 2016, 00:52:51

Podle Vás tedy výchova lesbickým párem zaručuje dítěti absolutní bezpečnost před sexuálním zneužíváním a extrémním násilím.

Nevím, zda existuje nějaká souvislost mezi sexuálním zneužíváním dítěte a pravděpodobností, že toto dítě se v dospělosti samo stane pachatelem sexuálního zneužívání.
Podle některých studií to jsou však právě lesbické ženy (((i homosexuální muži))), které se mnohem častěji než ostatní stávaly v dětství obětmi sexuálního zneužívání. Ani jsem neměl v úmyslu to zde uvádět, abych snad nebyl napaden za "nekorektnost", ale trochu jste mě k tomu obhajobou svého výroku přiměl.

Podle Garofalovy studie (Youth Risk behavior Survey; Pediatrics, roč. 101, č.5, 1998) mezi chlapci a dívkami ve věku 15 až 18 let, kteří se sami považovali za gaye nebo lesby, zažilo 32,5% z nich sexuální zneužívání nebo obtěžování. U ostatních mladistvých stejného věku, kteří se neidentifikovali jako homosexuální, to bylo 9%.

Podle studie M.Tomea (Comparative data of childhood and adolescence molestation in heterosexual and homosexual persons) byly v dětství homosexuálně zneužívané i ženy a ovlivnilo to jejich pozdější sexuální orientaci. Podle této studie 46% homosexuálních mužů a 22% lesbických žen zažili jako děti nebo mladiství homosexuální zneužívání. Mezi heterosexuálními muži toto homosexuální zneužívání zažilo 7% a mezi heterosexuálními ženami 1%.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Zastánci adopcí dětí homosexuálními páry by se tedy konečně měli vyrovnat s faktem, že si dnes už žádný skutečný odborník nemyslí, že homosexualita je vrozená. Bohužel se to nesmí říkat nahlas. Neděle, 4.Září 2016, 08:45:24

Nemyslí si to ale ani osvícení homosexuálové (např. Peter Tatchell) a dokonce ani genderová nauka tento samoúčelný zastaralý názor nezastává.

2015-10-11_163720

Jiří Procházka - psycholog, Praha

Jiří Nushart Neděle, 4.Září 2016, 09:17:52

Pane Nusharte, vaše vyjádření o původu (homop)sexuality je velmi zavádějící. Je tedy homosexualita získaná? Takto vaše prohlášení působí. Také prohlášení, že se o tom nesmí mluvit je nemístným dramatizováním. Homosexualita je stejně tak „vrozená“, jako heterosexualita. A dovolím si s tím polemizovat jako „skutečný odborník“, který vámi zmiňovanou „genderovou nauku“ na UK v Praze studoval. To, co odborníci a odbornice říkají je, že sexualita, identity a sexuální a romantická orientace má mnoho faktorů a je jakýmsi kontinuem. Takže na jednom pólu můžeme mít genetickou a různou vrozenost a na druhém osobní rozhodnutí a mezitím všechny ty stupně. Také samotné polarizování orientace na homosexuální a heterosexuální není na místě. I dle studií je minimálně čtvrtina (?) mladých lidí, kteří se už nechtějí takto jednoznačně vymezovat.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Jenom doufám, že jsou implicitně jasné rámcové podmínky Neděle, 4.Září 2016, 10:10:32

Ty jsou takové, že na adopci dětí manželské páry např. v Německu čekají léta. Tedy že to není tak, že tady jsou tisíce bezprizorních dětí. A že si samozřejmě páry nemohou určovat, že chtějí "bílé dítě". To by se nedočkaly nikdy.
Typicky je to tak, že německý manželský pár dostane k adopci romské dítě z Čech nebo dítě prostitutky z Thajska.

Doufám tedy, že všichni účastníci diskuse, a především autor, s těmito podmínkami počítá.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

jestli je homosexualita získaná nebo ne je irelevantní Neděle, 4.Září 2016, 10:24:0

Škoda, že pan Nushart nereagoval na to, co jsem mu napsal v předchozí diskusi:

"Je naprosto jasné, k čemu ty úvahy o neměnnosti sexuální orientace slouží v kontextu diskuse o adopcích. Podtextem je, že pokud je to možné změnit, pak by se to mělo změnit, a mělo by to být kritérium. Jenže, ať tak či onak nemělo, a tudíž je diskuse na toto téma bezpředmětná. [...] Bez ohledu na to, zda homosexualita měnitelná je nebo není, má být stále svobodným rozhodnutím dospělých lidí. Aspoň to je můj liberální postoj. Samozřejmě, pokud chcete někomu vnucovat vlastní morálku, asi budete mít jiný."

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Čili to znamená, Neděle, 4.Září 2016, 10:37:8

že tady jde o to, jestli se homosexuální páry budou smět zařadit do dlouhých front a pořadníků na dítě k adopci.

Tipněme si, až se to stane, za jak dlouho se objeví první statistiky a protesty poukazující na to, že jsou homosexuální páry v pořadnících "diskriminovány", a jak je heterosexuálním párům dávána přednost?

2015-10-11_163720

Jiří Procházka - psycholog, Praha

Jiří Nushart - pokračování Neděle, 4.Září 2016, 10:47:19

Mrzí mě, že jsem se nachytal a začal řešit něco, co není relevantní a v diskuzi to již bylo vysvětleno (ale vaše zavádějící pojetí mě nenechalo v klidu). Především je otázkou, jak to myslíte, v čem je to relevantní? „Zastánci adopcí dětí homosexuálními páry by se tedy konečně měli vyrovnat s faktem, že si dnes už žádný skutečný odborník nemyslí, že homosexualita je vrozená.“ Co to znamená, jak takové vyrovnání má vypadat, jak původ (homo)sexuality souvisí s tématem adopcí? V jiných diskuzích se takto argumentuje, že dítě nebude mít vzory a naučí se homosexualitě (asi jako se v páru různého pohlaví naučilo heterosexualitě :) Nevím ale, v čem by to bylo relevantní, v čem je problém být neheterosexuální? V reprodukci a rodičovství? To asi těžko, když řešíme téma, aby si neheterosexuální lidé mohli adoptovat své děti :o) Tedy evidentně je mají. V ČR ale pohlaví a sexuální orientace není překážkou výchovy nebo osvojení (nebo pěstounství). Stát v některých případech dokonce akceptuje homoparentální rodinu (aby nemusel vyplácet dvojí přídavky na děti oběma matkám, partnerkám, které mají každá své biologické dítě). Nikdo neodebírá děti s rodičovských párů stejného pohlaví, nikdo neznemožňuje individuální adopci osobě, která žije s partnerem/partnerkou stejného pohlaví. Jediné, co chybí, je, že takové rodičovství nelze legislativně ochránit – s odůvodněním, že je to v zájmu dítěte, což je logicky nesmysl. Pokud bychom opravdu rodičovství lidí stejného pohlaví považovali za problematické, těžko by mohlo takové rodičovství být respektováno (a nikdo nemůže na základě pohlaví a sexuální orientace znevážit něčí rodičovství). Na druhou stranu v čem jiném, než symbolické rovině, je pro dítě výhodné, že osoba, kterou od narození vnímá jako rodiče, má k ní vztah jako k rodiči, není jako rodič pro dítě chráněna (není tedy zaručeno, že s ním může jít na pohotovost, že s ním může zůstat doma v případ nemoci, že může dědit, platit výživné, že má zaručený kontakt s dítětem v případě rozchodu). V tomto reálném kontextu diskuze o příčinách homosexuality jsou v tématu adopcí opravdu bezpředmětné.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Je to asi trochu chucpe, když si vzdělaní genderoví aktivisté sami myslí o "výhradní vrozenosti a neměnnosti homosexuality" něco jiného, ale "prostý lid" záměrně nechávají v nevědomosti, Neděle, 4.Září 2016, 10:59:59

protože "to pravé genderové boží slovo" je tak silné, že "prostý lid" by ho buď vůbec nepochopil, nebo by tím "genderovým slovem" byl sveden na špatnou cestu odmítání adopcí.

Pokud se to řekne přízemněji, je to prostě taktika obyčejného lhaní. Pochybující lidé se okřikují, že je přece "dávno jasné, že homosexualita je vrozená", jsou zesměšňováni a skandalizováni, že prý chtějí "násilně léčit homosexuály", a když už opravdu není jiné cesty, tak se tedy nějak opatrně připustí, že to s tou "vrozeností" asi bude složitější.

Cílem tohoto lhaní je, aby protistraně nebyl zdarma dáván do rukou argument proti adopcím dětí homosexuálními páry. Až budou adopce prosazeny, pak teprve budou moci genderoví aktivisté odhalit své pravé smýšlení o "výhradní vrozenosti a neměnnosti homosexuality" a pokračovat dál v plnění svého harmonogramu. Pak možná přijde na řadu zatím takticky podporovaný feminismus a ženy se budou muset "trochu uskromnit", když jsou přece jen jedním z více než dvaceti pohlaví.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Sexuální orientace, Neděle, 4.Září 2016, 13:33:41

na rozdíl od toho, zda je někdo muž či žena, není žádný právní fakt. Nikde se úředně neuvádí a ani se nedá jednoznačně prokázat. Dá se sice předpokládat, že lidé, kteří uzavírají registrované partnerství jsou alespoň zčásti homosexuálně orientováni, ale dokazovat to nemusí. Při vstupu do heterosexuálního manželství také nemusíte dokazovat nebo prohlašovat, že jste heterosexuál.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Neděle, 4.Září 2016, 13:54:22

Zatímco můžeme diskutovat o tom, jak přiměřené je používat sousloví vrozená sexuální orientace a o tom, jak dalece by se mělo vždy zdůrazňovat, že nejsou jen dvě polární orientace -- byla by to dskuse o slovech, Descartovy vrozené ideje a schopnost rozumu se také neprojevují tím, že by jste je získal aktem narození -- víme až z příliš mnoha zkušeností, že změnit tuto orientaci nucením č terapií nejde.

A ano, po zkušenost dvacátého století se prozíravý člověk obává a slyší při podobných tématech v pozadí hlasy těch nebezpečných idotů, kteří zničili tisíce životů vynucenou léčbou.

Nevím a rád si nechám vysvětlit, jak by třeba požadavek na to, aby stejná práce byla odměňována bez ohledu na pohlaví, na potlačení domácího násilí, na respekt k nekomodifikované práci v domácnosti a při péči o nemohoucí, na odstranění nerovného zastoupení v politické reprezentaci atd. ovlivnilo to, že by se uznala větší rozmanitost genderových rolí.

Magdalena Šipka - Praha 10

Reakce na užití výrazu "bílý muž" Neděle, 4.Září 2016, 21:12:20

Vážený pane Outrato,

na začátek bych s chtěla omluvit, jestli jsem zněla rasisticky. Asi byla i taková interpretace možná.

Myslela jsem to spíš jako určitý vykřičník, naznačení hranice, možná právě obavy před určitou jednostranností. Vaše situace není jiná kvůli Vaší rase jako takové, ale kvůli tomu, že v Evropě jste skupinou, která má z určitého pohledu nejmenší "šanci" stát se obětí šikany nebo mít výraznou zkušenost se znevýhodněním. Jestli to tak je konkrétně ve Vašem případě, samozřejmě nemůžu posoudit. Jen asi mohu tušit, že nemáte zážitek příliš intenzivní šikany založené na genderu nebo orientaci. Možná Vám to připadá jako další útok a máte pravdu v tom, že se teď dostávám na tenký led a uznávám, že nejsem úplně korektní a nejednám s Vámi v rukavičkách. Navíc přeto a možná právě proto, že vím, že nejste člověk, kterému by nějak záleželo na šíření jakékoli znevýhodnění, spíš vím, že se o spravedlnost a zastávání lidí s neúplnými právy aktivně snažíte.

Ale právě někomu, komu "tradiční" uspořádání sedne se těžko vysvětluje, že někdo komu nesedne se denodenně setkává s "heterosexuální propagandou". Ano, výraz přehnaný, ale snad je možné se do něj vžít. Na každém rohu vidíme obrazy "tradiční" rodiny, ve filmech, v ilustracích, v pohádkách, v očekávání lidí kolem nás.

Napsal jste tuším, že model tradiční rodiny je nejlepší. Poupravila bych ono nejlepší na nejjednoduší. Věřte, že spousta z LGBT+ lidí (včetně mě) by si moc přála smět jednoduše naplnit "tradiční" model a často touto snahou strávila část života. Zkoušela se napasovat do spousty nevhodných forem, což mohlo vést k bolesti její i lidí kolem ní.

Není možné, aby někdo přehlédl model "tradiční rodiny", není možné, aby někoho nikdy nenapadlo, že by si měl vzít člověka opačného pohlaví...Ale někteří lidé to prostě takhle nemají a není to jen jejich chyba. Prostě ono nejlepší je pro každého jiné. Tradiční rodina může být nejednoduší, ale není vždy nejpravdivější. Tradiční rodina je stále široce rozkročena ve společnosti, není možné o ní nebýt informovaný, stále lidí kolem nás skoro neočekávají nic jiného, v takové chvíli její upevňování vážně trochu vyznívá zvláštně.

Právě jsem se vrátila s tradiční svatby muže a ženy, pouštím si písně na youtube a ve všech asi deseti, které jsem si pustila vystupují jako milenci muž a žena. Už jsem si prošla coming outem a nalezla i typ vztahu, který jsem schopná tvořit, takže už se mě takové věci osobně tolik nedotýkají, ale nevím, proč by lidem, kteří denně snáší podobný útok heterosexuality ještě někdo měl psát o tom, že "tradiční rodina" je nejlepší...a "bojovat" za onu ohroženou tradiční rodinu.

Není ohrožena lidmi jiné orientace ani těmi, kdo vytváří jiné pestré rodiny. Vlastně ani nevím, jestli musí křesťana trápit ohrožení určitého konceptu lásky, spíš mě někdy (asi podobně jako zastánce tradiční rodiny) trápí ohrožení lásky jako takové...A lidé, kteří bojují za právo se vzít nebo na právo adoptovat mi tedy nedostatkem lásky vůbec ohrožení nepřijdou...


Filip Outrata - Praha

Magdalena Šipka Pondělí, 5.Září 2016, 21:30:58

Děkuji za odpověď a vysvětlení. I já jsem zareagoval možná trochu moc prudce - zdálo se mi to od Vás jako úplně zbytečné vyhrocování situace. Ale už jsem smířlivější, je to diskuse a v jejím rámci může vše nakonec sloužit dobrému účelu, pokud zúčastněným skutečně jde o to posunout se v poznání dopředu.

Já se snažím hledat smysl "tradice", není to pro mě něco dogmaticky daného. Uznávám naprosto, že každý člověk je limitován vlastním zázemím, původem a okolím. Přesto, toto vše není něco, čeho by se člověk mohl nebo měl snadno vzdávat. Jde o to si probojovat zápas o pochopení a přijetí vlastní tradice, vlastního dědictví a kořenů.

V dané chvíli se mi skutečně model rodiny muž-žena-děti jeví jako nejlepší. To jsem se pokusil vyargumentovat, budu se pokoušet znovu, ale nemohu a nechci se toho názoru lehce vzdát. Zároveň budu vždy znovu dodávat, že uznávám i jiné pohledy, jsem otevřený diskusi a hledání. Nikoli však tím způsobem, že něco budu uznávat, jen abych někoho v diskusích nenaštval.

Snažím se pochopit, co vlastně myslíte tou "heterosexuální propagandou". Vystudoval jsem literaturu a tak samozřejmě vím, že naprostá většina literárních děl v evropské tradici (a zřejmě i v jiných) zobrazuje vztah muže a ženy a jejich rodinné soužití, stejně jako ty písně, o kterých píšete. Ale - dá se to nazvat jednoduše "heterosexuální propaganda"? Vždyť je to velmi dlouhá a skutečně živá tradice, nelze ji zahodit ani změnit (aspoň doufám), nebo násilně vytvářet jakousi "vyváženost" (jeden text v čítance o vztahu muže a ženy, jeden o vztahu muže a muže, jeden o vztahu ženy a ženy, jeden o vztahu dvou mužů a ženy atd.).

Takže co s tím? Obávám se, že lidé, kteří to cítí jako Vy, budou muset s tímto pocitem bojovat stále. Neumím se do Vás úplně vcítit, takže si jen budu přát, aby to pro Vás bylo co nejméně nepříjemné a bolestivé. A budu se snažit na pohled lidí jako Vy myslet, když budu o těchto otázkách uvažovat a psát.

Ale píšete také, že model tradiční rodiny je nejjednodušší. Tím si tedy nejsem vůbec jistý. Leckdo tady v těch našich diskusích už napsal, že "tradiční rodina" už dávno není převažující model ve společnosti. Je v krizi, velké množství tradičních rodin se rozpadá, to samozřejmě nepopírám, tradiční rodina je ohrožená z různých stran, také samozřejmě zevnitř.

Asi nejmoudřejší by bylo, kdyby se každý staral o to, aby ten model rodiny, který je pro něj aktuální a který žije, byl co nejživější a nejstabilnější. To by možná bylo přínosnější než podobné diskuse... samozřejmě to ale musím vztáhnout v první řadě na sebe, než zase začnu něco psát o rodině.

Ještě jednou díky za podnětný vzkaz, mějte se dobře!

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Omlouvám se, paní Šipko, že budu osobní. Je těžké nebýt osobní, pokud Vy sama o svém životě mluvíte a pokud svými prožitky argumentujete. Snad tedy mohu na Vaše argumenty odpovědět. Úterý, 6.Září 2016, 10:12:49

Přemýšlím, zda jste si někdy představila budoucnost. Ne Vaši, ale Vašeho dítěte, pokud byste se pro něj rozhodla a pokud by to dítě vyrostlo vychováváno ve svazku osob, ve kterém je i Vám dobře. Nevím, jestli jste si někdy položila otázku, zda by to dítě v jeho životě čekaly stejné těžkosti, jakými jste si prošla Vy sama, nebo zda by už mělo život lehčí. Pokud by jeho život byl lehčí než ten Váš, bylo by to díky tomu, že už pravděpodobně bude žít v jiné společnosti než žijeme my dnes? Že už nebude muset snášet časté útoky heterosexuality? Že bude společností přijmut jiný koncept lásky než dnes?

Pramenily Vaše problémy s hledáním vlastní identity, vlastního způsobu života a spokojeného soužití ve vztahu z nepochopení ostatní společnosti? Pokud se společnost změní, Vašim dětem se už bude žít lépe než Vám?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.