Sobotka: K členství v Evropské unii pro nás neexistuje alternativa
Vratislav DostálPremiér Bohuslav Sobotka tvrdí, že spolupráce v rámci EU je pro naši zahraniční politiku nejúčinnější cestou, jak čelit současným i budoucím výzvám globalizovaného světa. Sobotka to řekl na pravidelném setkání s českými velvyslanci v Praze.
Podle premiéra a předsedy sociálních demokratů Bohuslava Sobotky neexistuje pro Českou republiku alternativa k členství v Evropské unii. Spolupráce v rámci EU je podle jeho slov nejúčinnější cestou, jak můžeme spolu s našimi partnery čelit dnešním i budoucím výzvám globalizovaného světa. „Stabilní a fungující EU byla, je a do budoucna zůstane naší klíčovou prioritou.“ Sobotka to řekl v rámci pravidelného setkání českých velvyslanců, které se uskutečnilo v pondělí v Praze.
Premiér přitom nepochybuje, že akceschopnost a vnitřní soudržnost Evropské unie prochází zkouškou, která souvisí mimo jiné s výsledkem nedávného britského referenda o vystoupení z unie. Zdůraznil přitom, že jeho vláda bude i nadále hájit další pokračování evropské spolupráce. „Naší hlavní prioritou ve sjednávání nových podmínek pak bude zachování nedělitelnosti čtyř svobod vnitřního trhu, volného pohybu osob, služeb, kapitálu i zboží,“ tvrdí premiér.
Zároveň nepochybuje o tom, že jde o významný předěl v evropském integračním projektu. „Britské referendum je závažné, protože katalyzovalo určitý trend společenských nálad, který tak získal politickou legitimitu. Nabídka na vystoupení z Evropské unie se na okamžik stala lákavější, než nabídka na její postupné proměňování zevnitř. Nad tímto okamžikem nesmíme zavírat oči,“ uvedl.
„Evropská unie,“ pokračuje premiér, „nemůže zůstat stejná. Jde ale především o to, jakým směrem se mají ubírat potřebné změny. Jsem přesvědčený, že potřebujeme v Evropě posilovat důvěru. K tomu nám ale nepostačí jen kosmetické úpravy, jako je změna v komunikaci. Má-li být Evropská unie důvěryhodným projektem, musí nabízet svým občanům lepší perspektivu.“
Za ní označil zajištění bezpečnosti, posilování hospodářského růstu a zaměstnanosti, konkurenceschopnost evropského hospodářství a reálnou konvergenci mezi členskými státy, zejména v oblasti sbližování životní úrovně. Podle Sobotky přitom nepotřebujeme vymýšlet náročné reformy evropských institucí.
„Musíme se spíše zaměřit na změny v konkrétních aspektech praktického fungování EU, abychom dosáhli větší efektivity a zbavovali se byrokratické zátěže,“ vysvětlil Sobotka s tím, že naším heslem není „více“, nýbrž „lépe“. K naplnění takového úkolu, tvrdí premiér, nám pro několik dalších let plně postačí právní rámec nastavený současnými smlouvami.
Sobotka zmínil například to, že doposud nejsou dobudovány hlavní sítě evropské infrastruktury, včetně dopravní, připomněl české závazky týkající se změn v energetice, podle něj potřebujeme také vybudovat evropský digitální trh, za důležitou označil podporu inovací a aplikovaného výzkumu.
V neposlední řadě potřebuje Evropa podle premiéra a předsedy sociálních demokratů posilovat sociální smír a prohlubovat sociální dialog. „Potřebujeme, aby evropský svobodný vnitřní trh znamenal příležitost i pro menší a středně velké podnikání, pro rozvoj regionů, pro zaměstnance a občany. Je také na čem pracovat v agendě ochrany spotřebitele, například v případě potravin,“ zdůraznil premiér.
Sobotka se ve svém projevu věnoval také nárůstu mezinárodního terorismu, situaci na Ukrajině či posledním událostem v Turecku. Pokud jde o boj s terorismem, podle jeho mínění není pro Evropu nový. Připomíná ale, že se současné teroristické útoky liší od těch předešlých svým kontextem. „Zamezit zcela těmto útokům je velmi obtížné,“ myslí si přitom.
Za velmi důležitou označil sociální politiku, která umožní dobrou integraci migrantů do evropské společnosti. Stejně pečlivě bychom podle něj měli zkoumat důvody, které vedou lidi, a to i ty, kteří dlouho a v podstatě bez problémů žili v jednotlivých evropských zemích, k radikalizaci a následně i k teroru. „Potřebujeme intenzivnější spolupráci zejména v rámci Evropské unie, ale spolupráce v oblasti bezpečnosti se nemůže zastavit na našich evropských hranicích,“ uvedl premiér.
Podle Sobotky nakonec zkušenost s poslední migrační vlnou ukázala, kterak je nutné účinně chránit vnější hranice Evropské unie. „Také efektivní nástroje zajištění stability v sousedství EU se potřebují stát součástí společné evropské zahraniční a bezpečnostní politiky. Jsem také přesvědčený, o tom že se dlouhodobě neobejdeme bez společné evropské armády,“ dodal.
Rozvoj bezpečnostní dimenze evropské politiky přitom podle něj nikterak neoslabí roli Severoatlantické aliance jako garanta bezpečnosti v Evropě. „Naopak, evropská Společná bezpečnostní a obranná politika má vůči NATO směřovat k tomu, abychom byli akceschopnějším a spolehlivějším partnerem,“ vysvětlil.
Neslušelo by sociálně demokratickému prezidentovi více, kdyby nechal své odborníky zvážit a vyhodnotit alternativy, jako jsou samostatné vyjednávání dvoustranných obchodních smluv, odtržení Visegrádské čtyřky od Evropy, založení Euroasijské unie s Ruskem nebo důraz na integraci v čínské Nové hedvábné stezce („Zpátky do Asie!‟), a pak mluvil o tom, že členství v Evropské unii je pro nás ze všech dostupných alternativ ta nejlepší?
Konec konců na Brexitu vidíme, že Czexit by skutečně měl i některé výhody, přinejmenším by České národní bance ušetřil náklady na poškozování kurzu koruny.
Ale myslím, že v konečném důsledku to i tak premiér Sobotka myslel.
Za sebe musím říct, že stejně tak -- na rozdíl od některých jiných -- pořád přes různé excesy považuji ČSSD za nejlepší volbu a Sobotku po Špidlovi a Paroubkovi za dobrého a "svého" předsedu strany i vlády.
((( je mi trochu líto, že Paroubek v ČSSD nezůstal, pořád by měl co nabídnout, ale v jeho případě jde asi o osobnostní předpoklady )))
https://www.novinky.cz/domaci/412556-sobotka-nechceme-tady-mit-silnou-muslimskou-komunitu.html
Současně stojí za připomenutí, že to souvisí s tím, že i ECB "tiskne" peníze a to od dubna 2016 již ve výši téměř 2200 mld. Kč měsíčně (80 mld. €). K tisku peněz ECB více zde:
https://www.jtbank.cz/svet-ocima-banky/1166695-eurozona-ecb-spustila-kvantitativni.html
Tedy přesněji: Ten mechanismus není takový, jak se mylně domnívá pan Jan Macháček, že ČNB má nějaké náklady na udržování kurzu, zde jen dokládá svoji povrchní znalost ekonomiky, protože v případě oslabování kurzu koruny jde ČNB naopak dále a dále do plusu. Zmíněné náklady však existují, nějaké finanční perpeetum mobile pochopitelně neexistuje, nese je celá společnost skrze to, že máme vše zahraniční dražší, naopak snazší je náš export atd.
Od začátku intervencí ČNB v říjnu 2013 byly devizové rezervy navýšeny k dnešku bez 53 mld. korun českých již o celý jeden bilion. Tedy o 1000 mld. Kč. Dokonce je možné říci, že kdyby ČNB v tomto realtivně bezbolestném počínání vydržela ještě další 2 tři 3 roky, tak bychom mohli pravděpodobně zcela odmazat (!) celý dluh vlády (tedy státní dluh), čímž bychom výrazně ušetřili, loni to bylo např. 45 mld. Kč na jeho obsluze:
http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/rizeni-statniho-dluhu/dluhova-statistika/naklady-statniho-dluhu
A toto je podstatný graf, moc se o tom masivním nárůstu devizových rezerv nemluví. Netuším proč. Asi to bude překvapení:
Časová řada devizových rezerv ČNB zde: http://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/devizove_rezervy/drs_rada.htm
Státy celého světa předaly své právo tisknout, přesněji řečeno emitovat, své vlatní měny centrálním bankám, podivným přízračným institucím, jejichž rozpočty nejsou z tohoto světa, ve strachu z hyperinflace, jaká postihla Výmarskou republiku. Legenda říká, že emisi peněz nelze nechat v rukou demokraticky volených politiků, protože ti by nezodpovědně tiskli peníze k podplácení voličů. Nikým nevolení a nikomu neodpovědní odborníci se vždy chovají zodpovědněji než demokratická reprezentace.
Ve skutečnosti samozřejmě jednak hyperinfalce ve Výmarské republice měla hlubší příčiny, a za druhé Výmarskou republiku nezničila ona, ale zodpovědnost sociálně demokratického ministra vnitra, který se pro potlačení nebezpečného levicového extremismu spojil s vlasteneckými fašisty, ale takové maličkosti přece nemohou být důvodem pro nějaké změny v pravidlech pro činnost centrálních bank, nebo snad dokonce pro jejich rušení. Rozhodně nepřichází v úvahu Českou národní banku znárodnit.
Úkolem centrální banky je především půjčovat peníze komerčním bankám s nulovým úrokem, aby tyto banky mohly poskytovat domácnostem úvěry s velkorysým úrokem 10% ročně:
http://www.rozhlas.cz/zpravy/domaciekonomika/_zprava/1637193
Stát, když potřebuje větší objem své měny, prodá své centrální bance státní dluhopisy, tedy půjčí si svou vlastní měnu od své centrální banky, a ještě jí za to platí úroky, takzvané ražebné. V temném středověku se ražebné říkalo poplatku, který panovník vybíral od těch pánů, jimž umožnil, aby sami razili mince; dnes by měl analogicky stát vybírat od bank daň z tvorby peněz, což ovšem nedělá, naopak ještě centrální bance za tvorbu peněz sám platí.
Podstatě peněz a mechanismům jejich tvorby se v Deníku Referendum věnoval Adam Votruba, například v článku:
http://denikreferendum.cz/clanek/6767-podstata-penez
Také se hned v roce 2013 zamýšlel nad znehodnocováním koruny Českou národní bankou (k jednoznačnému závěru nedospěl, jakkoliv shledal na počínání ČNB mnoho podivného):
http://denikreferendum.cz/clanek/16886-krok-centralni-banky-neni-snadne-hodnotit
(Později se, bohužel, Adam Votruba rozhádal s redakcí DR v otázkách multikulturalismu a národní identity, a odešel s přesvědčením, že žádný přistěhovalec, jako třeba afghánská uprchlice Fatima Rahimi, se nikdy nemůže stát součástí českého národa a české kultury, například se tedy články Fatimy Rahimi nikdy nemohou stát plnohodnotnou náhradou za texty Adama Votruby.)
Rostou-li devizové rezervy České národní banky tím, že ČNB si tiskne koruny a nakupuje za ně předražená eura, můžeme se na to dívat dvojím způsobem: buďto tím vytváří ztrátu, protože mohla mít ještě větší balík eur, kdyby je nakoupila levněji, případně balík korun vyšší hodnoty, anebo to neznamená vůbec nic, protože za prvé naše centrální banka vyměnila papírky, kterých si může natisknout, kolik chce, s jinými bankami za jiné papírky, kterých si ty banky taky tisknou, kolik chtějí, a za druhé, co má, to nám stejně nedá, a tak nám může být jedno, jestli je toho málo nebo moc.
V listopadu 2015, tedy již před devíti měsíci, bylo zveřejněno, že na své devizové intervence proti koruně vynaložila ČNB od roku 2013 asi 330 miliard korun.:
http://ekonomika.idnes.cz/cnb-dale-intervenuje-sazby-nechala-beze-zmeny-fao-/ekonomika.aspx?c=A151105_134010_ekonomika_rts
Podle údajů ČNB citovaných Michalem Ruskem
http://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/devizove_rezervy/drs_rada.htm
za dobu od konce října 2013 do konce října 2015 vzrostly devizové rezervy ČNB, vyčíslené v korunách zhruba dvakrát více, což znamená, že se na jejich růstu zřejmě podílejí i jiné operace, bude v tom víc než jen nákup nových deviz pro znehodnocení koruny a současný nárůst korunové hodnoty starých devizových rezerv. Držme se ale jen těch 330 miliard utracených během dvou let za poškozování kurzu koruny, jehož účelem je údajně vyvolat inflaci.
Především, když jde o to vyvolat infalci, proč ČNB prostě nepředá emisi korun do rukou nezodpovědných demokraticky volených politiků? ČNB by skutečně mohla umořit státní dluh, a to okamžitě, prostě tím, že by natiskla potřebné množství korun a předala je státu, a údajným důvodem, proč to udělat nemůže a nesmí, proč musí státu jeho vlastní měnu vždy pouze půjčovat, a ještě k tomu na úrok, je strach z inflace.
Ale dejme tomu, že naši nezodpovědní politici, kdyby jim zodpovědní bankéři dali peníze jen tak, by rozfofrovali mnohem víc než těch 330 miliard za dva roky, a že to by mohlo mít nějaké nežádoucí následky. Takže co se dá dělat během dvou let se 330 miliardami? 330 miliard za 24 měsíců, to dělá necelých 12 miliard za měsíc, a to je v České republice s necelými 11 miliony obyvatel něco přes 1000 Kč měsíčně na obyvatele, včetně nemluvňat.
Prostředky, které Česká národní banka už skoro tři roky používá proti koruně, by bylo možné použít pro výplatu nepodmíněného základního příjmu ve výši 1000 korun měsíčně. Ekonomickou teorii, která doporučuje rozhazovat peníze z vrtulníku, k tomu dávno máme, jen se jí nikdo neřídí. Když už centrální banka dá někomu peníze, tak vždycky jen bankám, nikdy výrobním podnikům, natož domácnostem. Přitom rozhodit peníze přímo mezi lidi je nejpřímější cesta jak zvýšit oběm pěněz v oběhu, a tak vyvolat inflaci, stejně jako jak posílit koupěschopnou poptávku, a tak povzbudit hospodářství.
Protože bohatí samozřejmě nějakou tisícikorunovou almužnu nepotřebují, a když ji dostanou, nebudou pravděpodobně utrácet o nic více než bez ní, mohly by se ty miliardy rozdělit i adresněji. V roce 2014 byly v České republice vypláceny necelé tři miliony důchodů (všech starobních, vdovských i sirotčích dohromady):
https://data.cssz.cz/web/otevrena-data/graf-pocet-duchodcu-v-krajich-cr
Místo znehodnocování koruny tak mohla ČNB natiskout peníze pro plošné zvýšení všech důchodů o 4000 Kč měsíčně.
Jinou možností než zvýšit důchody by bylo zvýšit životní minimum. Nebudu se pokoušet o výpočet, jak velké zvýšení životního minima, a následně od něj odvozených sociálních dávek, by mohla ČNB financovat místo znehodnocování koruny, jen zdůrazním, že peníze investované do inflace by se samozřejmě daly rozdělit, část použít ke trochu menšímu zvýšení důchodů než o celé čtyři tisíce korun, a část dát na výplatu sociálních dávek po zvýšení životního minima.
Česká národní banka by mohla vyvolat infalci a povzbudit hospodářství tím, že by pomohla státu, ba ještě lépe tím, že by pomohla lidem. Nedělá nicméně ani jedno, místo toho poškozuje korunu. Inflaci se jí tím sice vyvolat nedaří, ale úspěšně tak drží české mzdy mezi nejnižšími v Evropě. Tím mimo jiné motivuje vzdělané Čechy, aby odcházeli do zahraničí, a odrazuje vzdělané cizince od práce v Česku, poškozuje tím českou vědu, vyhání inovativní průmysl, omezuje služby závislé na moderních technologiích a kvalifikované práci, jako je zdravotnictví, a láká do Česka montovny a podobné obory podnikání postavené na levné, zpravidla nekvalifikované práci těch, kteří nedokázali odejít.
Bohatství Česká národní banky neznamená bohatství České republiky, ale chudobu Čechů.