Evropa v posledních letech čelí jedné krizi za druhou. Ekonomická krize, Řecko, Ukrajina, uprchlíci a migrace nebo nyní hrozba Brexitu. Jednotlivé krize se navzájem překrývají, případně jedna plynule přechází v druhou. Evropská unie tak čelí mnoha výzvám, které nás vrací k otázce po smyslu a účelu evropské integrace.

Přetrvávají důvody k integraci, které stály na jejím počátku? Nakolik narůstají rozdíly v jejím vnímání mezi jednotlivými členskými státy? Netvoří se dnes nové hranice a bariéry napříč Evropou? Například mezi střední Evropou a jejím zbytkem? A jak s tím souvisí zvětšující se nedůvěra k evropskému projektu nejenom mezi občany nových členských států?

Masarykova Demokratická akademie společně se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice uspořádaly debatu o aktuálních výzvách v Evropě, která měla nabídnout perspektivu České republiky, Francie a Německa. Zúčastnil se jí senátor a ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier, předseda socialistické frakce francouzského Národního shromáždění Bruno Le Roux a místopředseda frakce SPD v Německém spolkovém sněmu Axel Schäfer.

Podle Jiřího Dienstbiera jsou stále platné důvody pro evropskou integraci, které stály na jejím začátku, kdy se rozvíjela jako mírový projekt a měla za cíl zabránit opakování války v Evropě. Zároveň ale měla zajistit i důstojné životní podmínky pro všechny občany evropských zemí. Zdá se, že právě druhý bod je zdrojem jistého rozladění a nebo snad přesněji řečeno nenaplněných očekávání. Diskusní příspěvky po hlavních vystoupení hostů se ubíraly právě tímto směrem a formulovaly je dosti zřetelně.