Minulý pátek se konal summit EU. Hlavním tématem byla reforma vztahů Spojeného království a Evropské unie. Premiér Cameron si dohodu na summitu kladl jako podmínku setrvání v EU. Znamená výsledek změnu EU? A uspokojí kompromis britského voliče, kterého již 23. června čeká hlasování v referendu o setrvání? Že část britské vlády i londýnský starosta podporují brexit, Cameronovi jeho evropskou politiku neusnadní.

Zdaleka ale nejde o to, jak si budou Britové nadále pěstovat svou tradiční „splendid isolation“. Spojené království je velmoc a její odchod z EU by měl nutně geopolitické důsledky. Británie měla v Evropské unii od počátku určité výjimky (takzvaný „opt out“), nepatří ani do eurozóny, ani do schengenského prostoru. Nyní si vydobyla příslib dalších výjimek. Jak velké je to Cameronovo vítězství se teprve ukáže. V každém případě vláda jako celek doporučí v referendu voličům hlasovat pro setrvání. Stejně se vyslovil i princ William.

Nabízí se i otázka jak přispěly závěry summitu k větší udržitelnosti EU. Existence podobných výjimek sice není v rozporu s unijní praxí, je ale v rozporu s principem rovnosti jako takovým. A může vést k neopodstatněné diferenciaci mezi členskými zeměmi EU. Ve změnách vztahu k EU nejde o nic zásadního, ale britská euroskeptická vzpoura může být precedens i pro ostatní členské země. Prosazování potřebných změn v společném evropském domě je přitom mnohem složitější úkol, než sbírat body krátkodechými nacionálními kampaněmi.

Mimořádně byla v této situaci aktivní platforma V4. V jejích zemích stoupají eurofobní nálady a britské výjimky se jí mohou citelně dotýkat. Visegrádská skupina existuje již od roku 1991, ale jako faktor evropského rozhodování dosud nijak moc nefungovala. Čechům, Slovákům, Maďarům i Polákům se nedařilo zformulovat společný zájem. Výsledný kompromis odmítl retroaktivitu britských výjimek, záchranná brzda na zaměstnanecké benefity dává Londýnu možnost omezit dočasně dávky v případě extrémní zátěže.