Na webu ČT24 se nedávno objevil komentář bruselského zpravodaje Bohumila Vostála s názvem Europoslanec Keller „nic neví o Brexitu, migraci ani Polsku, jde k holiči“. Vostál v něm kritizoval odpověď jedničky evropské kandidátky ČSSD na žádost o rozhovor.
Na tento článek následně Jan Keller reagoval dopisem, ve kterém obvinil Českou televizi z útoku na svou osobu a Lidový dům. Navíc naznačuje, že Česká televize se zmocnila jeho emailu, který byl určen jeho spolupracovníkům.
Začněme hezky po pořádku. Opravdu získala ČT europoslancovu odpověď na dotaz redaktora Vostála tím, že se vloupala Janu Kellerovi do e-mailové schránky? Nebo má Keller mezi svými asistenty někoho, kdo e-mail přeposlal redaktorovi České televize bez jeho vědomí? Obojí je vysoce nepravděpodobné. Zbývá tak varianta, že se pan poslanec „překliknul“ a odeslal odpovědi všem, tedy vedle asistentů také redaktoru Vostálovi.
Pak by, doufejme, stačil jeden vysvětlující e-mail, žádost o nezveřejnění a příslib odpovídající náhrady pro rozhovor. Ostuda by však byla, kdyby redaktor i přesto pracoval s textem e-mailu – Jan Keller by měl plné právo se zlobit na ČT a Vostála pranýřovat.
Zda se tak stalo, není v tuto chvíli až tak důležité. Kellerova reakce je totiž zarážející hned v několika aspektech. Místo pokorného mlčení nebo omluvy za neprofesionální přístup napsal europoslanec Keller komentář Jak informuje Česká televize, nad jehož některými částmi zůstává rozum stát.
Kritizovat Českou televizi a její zpravodajství je možné i snadné. Zejména zpravodajství a část publicistiky jsou natolik politicky jednostranné, že je mnohdy utrpení poslouchat některé reportáže. Běžně se v nich objevuje používání dvojího metru (krize na Ukrajině), zbavování kontextu (otázka Palestiny), dlouhodobé mlčení o událostech dávno probíhajících (zpoždění informování o hnutí 15M ve Španělsku) či kombinace všech jmenovaných. Jenže nic z toho v Kellerově textu nenajdeme.
S ironií sobě vlastní se snaží ukázat, jak hloupé otázky chce ČT řešit. Chce snad říci, že potravinová bezpečnost nebo polské předsednictví V4 nestojí za pozornost?
„V době, kdy Evropou stále zmítá téma uprchlíků, do krize se dostávají strategické vztahy s Tureckem a vzrůstá nebezpečí vážné vojenské konfrontace na Východě, hodlala mi ČT položit otázky týkající se obchodních praktik potravinových řetězců, polského předsednictví V4 a mých očekávání ohledně dalšího z dlouhé série zasedání ministrů vnitra v Lucembursku. Korunou rozhovoru měla být otázka, zda se EU má nějak chystat na Brexit,“ stěžuje si. Možná to Jana Kellera šokuje, ale v Evropě neodehrávají jen věci, které pan poslanec uznává za hodné komentáře. 
Jan Keller by si měl připomenout, že na europoslance kandidoval z vlastní vůle. V poslední době se totiž chová, jakoby ho k tomu někdo nutil. Foto skromach.cz
Jako jednička ČSSD na evropské kandidátce musí být Jan Keller schopný mluvit o relevantních, tedy aktuálně probíhajících událostech či diskutovaných politikách. Nikdo nemůže být odborníkem na všechno. Dokonce lze mít i určitou sympatii k akademické poctivosti, ve které se člověk k tématům vyjadřuje, až si opravdu nastuduje dostatek relevantních materiálů.
Jenže právě to je zásadní rozdíl mezi akademikem a politikem. Ten prvotřídní musí být schopen říci základní politickou pozici ke všem hlavním tématům, aniž by blábolil. Samozřejmě, že politikou obchodních řetězců se z evropských sociálně demokratických poslanců zabývá Olga Sehnalová a bylo by jistě dobrou volbou ji do studia poslat.
Doslova trapné je Kellerovo vyjádření k polskému předsednictví: „Otázka, co čekám od polského předsednictví V4, je nesmyslná. Až Poláci předsednictví nastoupí, bude si člověk moci učinit názor. Zatím je možné cokoliv, musíme si prostě počkat.“ Jako politik přeci musí znát alespoň rámcově poměry v sousední zemi. Nedávné politické události s útokem na nezávislost ústavního soudu řešila i Evropská komise a postavení vlády Práva a spravedlnosti (PiS) byly diskutovány i v českém tisku.
Jako sociolog už vůbec nemůže nic takového napsat. Představme si, že by se ho někdo zeptal: „Co může znamenat nárůst chudoby a sociálního vyloučení?“ Keller by odpověděl: „Nárůst chudoby a sociálního vyloučení? Možné je cokoliv, musíme prostě počkat.“
Summit ministrů vnitra opravdu může v bonmotu přinést „jen to nejhorší“, jak píše Keller. „Stejně tak se nezabývám tím, co přinese zasedání ministrů vnitra. Zatím jsme byli svědky toho nejhoršího, kdy ti, kdo nesouhlasili s většinovým stanoviskem, byli převálcováni.“ Jenže když se ohání „převálcováním“, měl by si uvědomit, za jakou stranu kandidoval: sociální demokracie před lety naprosto nekriticky prosazovala Lisabonskou smlouvu. A ta v otázce migrace otevírá prostor pro řešení, jako jsou kvóty nebo platba za nepřijetí daného množství uprchlíků.
Je to tam černé na bílém (články 62 a 63 Smlouvy), samozřejmě jen v obecné rovině – mimochodem přesně tak, jak jsou psány chystané smlouvy CETA a TTIP. Keller to buď neví, nebo to už vědět nechce.
Zásadní otázku Brexitu Keller rovněž odbývá. Samozřejmě, že to nestojí tak, zda se připravovat nebo ne, ale jak se EU připravuje a jaké další politické důsledky bude Brexit mít. Jako levicový poslanec mohl Keller kritizovat byrokratický mechanismus současné EU, odmítnout pravicové argumenty pro Brexit, stejně jako Cameronovu vyděračskou politiku výjimek, a třeba i podpořit argumenty Lexitu, tedy levicového exitu. Nebo mohl alespoň upozornit na osobní stanovisko předsedy Labouristů Jeremyho Corbyna, který by vystoupení z EU podpořil.
Kellerovi nikdo neupírá, že o politickém dění už leccos napsal. Netvrdí to ani Vostál ve svém komentáři, ačkoli jízlivost se mu upřít nedá.
Když Keller nedávno reagoval na kritiku ze strany Ondřeje Císaře a Ondřeje Slačálka povýšeným poukazem, že tito autoři žádné řešení uprchlické krize nenabízejí, protože to dosud neohrožuje jejich kavárnu, mohl některý ze čtenářů cítit určitou tóninu autenticity. Zatímco se však Císař se Slačálkem drželi „svého kopyta“, politik Keller selhal na celé čáře a svým přístupem se zabořil zase o něco hlouběji do bahna české provinční politické pokleslosti.
Nikdo ho do europoslancování nenutil. Vybral si to sám a měl by se podle toho také chovat.
Oprava: Text původně obsahoval ve větě „Chce snad říci, že potravinová bezpečnost nebo polské předsednictví V4 nestojí za pozornost?" chybně EU namísto V4 a byl v tomto bodě opraven.
Epizoda ze života jednoho europoslance
Europoslanec Jan Keller se chová stále otráveněji, jakoby mu snad politické angažmá někdo nutil. Projevuje nezájem o některá témata, často reaguje podrážděně a povýšeně. Kandidaturu za ČSSD si ale vybral sám.
- Vytisknout článek
- Sdílet
- Velikost textu + -
