Psaní do novin je hledání pravdy nebo ozřejmování souvislostí, které jsou v pozadí všech dějů. Jindy autor sděluje svůj názor, který se v něm utváří na základě jeho zkušeností a prožitků. I psaní velmi kritické má být hledáním pozitivního východiska. Každý sloupkař (jako například já) nemá čtenáře bohapustě děsit katastrofickými vizemi, nemá šířit nenávist, naopak má objevovat nové stezky srozumění. Psaní není ostření nepřátelského kopí, ale lopotná práce vždy poněkud polotupou mačetou, jíž si autor prosekává trnitou cestu od člověka k člověku.

Nevím, co se to přihodilo sociologu (a europoslanci za ČSSD) Janu Kellerovi, jenž proti výše vyslovenému jako by přijal roli politického mluvčího nějaké jiné a zlé strany.

Právo, jemuž zase — sotvaže jsem přestal — říkám rudé, Janu Kellerovi dne 24. března 2016 otisklo komentář nazvaný Nejhloupější argument. (Tak bych Kellerův článek nazval také.) Keller našel (nenašel, ale vymyslel si ji) příčinnou souvislost mezi bruselskými atentáty a přílivem migrantů do Evropy. Teroristické útoky jsou mu záminkou ku kritice „podivné nečinnosti Evropské unie… a ještě podivnější činnosti Angely Merkelové“.

Kritizuje ty, kteří konstatují, že u nás prakticky žádní migranti nejsou, tak je můžeme odmítat. K takovému tvrzení se prý uchylují i někteří vládní činitelé, kteří tímto „podpásovým argumentem“ zavírají „ústa oponentům až do doby, kdy se u nás migranti v počtu větším než malém ocitnou. Pak se sice spolehlivě ukáže, zda měli kritici ilegálního přílivu osob pravdu, bude to však už k ničemu.“

Pak Jan Keller popisuje zmatek na bruselském letišti po atentátech a konstatuje: „Pokud by naše letadlo dosedlo jen o několik minut dřív, byli bychom to dost možná my, kvůli komu by po zbytek dne jezdily sanitky a pohřební vozy křížem krážem Bruselem… Bouchlo to v osm ráno a do práce jsem se dostal před šestou večer.“

Jan Keller dále píše: „Nemohu říci, že by tato zkušenost ze mne udělal vyloženého xenofoba. Ale v každém případě už jsem imunní vůči chytrákům, kteří budou z televizních a jiných kanálů rozhlašovat, že dokud tady něco nemáme, nemůžeme to ani posoudit.“

Jan Keller migranty, unikající před terorem, poněkud ztotožnil s teroristy, takže migranty i teroristy pokládá za stejnou hrozbu, ba jakousi hrozbu na druhou. Máme si domyslet, že vniknou-li k nám v množství větším než malém, můžeme očekávat, že to tu začne bouchat a sanitky a pohřební vozy tu budou jezdit křížem krážem podobně jako v Bruselu.

↗

Jan Keller ztotožňuje migranty s teroristy. Dopouští se tak jen těžko pochopitelných myšlenkových zkratek. Foto AZ

Keller nás děsí tragédií, kterou vskutku nikdo vyloučit nemůže, a už ví — coby sociolog —, kdo jsou případní viníci. (Migranti jako latentní prostředí teroru a politici, kteří jim chtějí pomáhat.)

Myslím si, že odpovědný redaktor měl Kellerovi článek vrátit a upozornit ho na podněcování a šíření nenávisti, jež důsledky zaměňuje za příčiny. Nevím, k čemu lze Kellerovu „logiku“ historicky přirovnat.

Nepochybuji o tom, že Jan Keller jako europoslanec ví více než my. Pokud to není vzhledem k hledání a vyšetřování teroristů tajemství, mohl by nám popsat právě onu rozdílnost mezi cestou teroru do Evropy, a úniku před ním. Jak se to první děje, Jene Kellere? To druhé víme z reportáží: přetížené bárky, provizorní tábory, bláto a vlající celty, děti na rukou, nemoci, doufání a beznaděj u drátů.

Za minulého režimu jsme poskytovali celému našemu východnímu bloku zvláštní služby. Cvičili se u nás mnozí teroristé (zvláštní aktivisté) pro podněcování převratů v asijských a afrických zemích, na nichž měl SSSR zájem a náš režim se na nich různými desinformačními kampaněmi podílel. Nebo jak jsme se zapletli do aféry kolem prezidenta Nasera (u nás Násira). Kdo si vzpomene?

Pro efekt by sloupkař, jenž by se zpronevěřil svým zásadám, dodal „a Jan Keller tehdy vstupoval do KSČ“. Není to pravda, Jan Keller asi ani ještě nežil, a do KSČ vstoupil až pak. To už je jedno. Proč ale sociolog, kterého jinak rádi čteme, takhle píše a co tím sleduje?