Mrzí nás odchod Britů? Tak změňme EU, aby se do ní chtěli vrátit

Jakub Patočka

Výsledek britského referenda je dalším z projevů revolty Evropanů proti politickým elitám, které nereprezentují jejich zájmy, ale obsluhují provoz neoliberálního kapitalismu. Je třeba ho opustit dříve, než zničí mnohem víc než jen EU.

Odchod Britů z Evropské unie jsme si samozřejmě nepřáli, je to v řadě ohledů mimořádně smutná zpráva. Naše první myšlenky spontánně míří ke kosmopolitně smýšlejícím britským Evropanům. Pokud jsme s nimi chtěli sdílet společnou Evropu, musíme se nyní také cítit součástí jejich prohry.

Je jasné, že mnozí lidé v Anglii výsledek referenda jako prohru státní či životní prožívají. Představme si sami sebe na jejich místě. V očích mnoha nám blízkých lidí na ostrovech britská demokracie odmítla ideál evropanství nadřazeného národním partikularismům. Věc je samozřejmě složitější, ale je jasné, že mnozí právě tuto rovinu nyní prožívají osobně velmi bolestně.

Jistě se sluší, abychom tedy nyní byli solidární se snahou britských Evropanů ztlumit následky nešťastného rozhodnutí a hledat cesty k nápravě. Až si sedne prach, vyjeví se totiž, že základní cíle i půdorysy konfliktů zůstávají totožné.

Výsledek britského referenda lze především brát jako další vzpouru proti evropským elitám, proti jejich politice obsluhy neoliberálního kapitalismu, která prospívá korporacím a nejužší vrstvě privilegovaných, ale radikálně prohlubuje sociální rozdíly a vytváří čím dál početnější skupiny lidí, kteří žijí pod čím dál větším tlakem v čím dál hlubší nejistotě. Britským referendem by měla skončit v Evropě éra iluze, že neoliberální politika oprašování ekonomické globalizace a korporátního kapitalismu může v jakékoli podobě pokračovat.

Britové neodmítli ideál evropského universalismu. Odmítli pokračovat v členství v Evropské unii, která

  • je nutila ve jménu evropského universalismu akceptovat, že jim ekonomičtí migranti ze střední a východní Evropy berou práci a celkově vytvářejí tlak na jejich existenci,
  • přitom ale sama ze všeho nejdůsledněji hájí zájmy finančního kapitálu, jemuž uhradila ztráty z finanční krize a dovolila mu pokračovat v praktikách, jež ji zapříčinily,
  • a vedle toho ale rozdrtila Řecko pokoušející se samo nalézt rozumnější alternativní cestu.

Britové mohou i získat

Před britským referendem o setrvání v Evropské unii jsme napsali, že kdyby Brexit, jež se v posledních dnech před referendem přestal jevit jako pravděpodobný, přece jen nastal, mohlo by to evropské integraci i prospět. Teď bude na Evropské unii, aby to předvedla.

Británie sice právě prodělává dramatický otřes, ale půjde cestou, která pro ní nakonec nemusí být neblahá. V brilantním analytickém komentáři některé možnosti naznačuje Paul Mason.

Základní otázka zní, zda v britské politické veřejnosti podobně jako ve Španělsku nebo v Řecku získá převahu program nahrazení globalizovaného kapitalismu radikální sociálně-ekologickou demokracií. Skotsko už takovým směrem míří, v Anglii je to složitější. Ale fakt, že labouristy ovládla radikální levice skýtá naději, že by mohla voliče blairovskou koketérií s neoliberalismem vehnané do náruče UKIP přitáhnout zpět k sobě.

Nenechme se zmást prvními otřesy. Británie jistě bude po určitý čas ekonomicky strádat, ale jedná se o společnost natolik vyspělou, že si poradí. A v případě správného postupu britské levice se může stát znovu zásadní silou posouvající žádoucím směrem i mezinárodní společenství.

Horší scénáře samozřejmě vyloučit nelze, dezintegraci, odchod Skotska, či spojení Ulsteru s Irskem, jsou mezi prvními motivy, které se okamžitě vynořily. Anglie se může ponořit do ještě hustšího nacionalistického a nenávistného sirupu. Ale za pravděpodobnější máme příznivější možnost. Britové ve své většině nejsou sobci. Jen už prostě měli dost báchorek svých i evropských elit o tom, že kapitalismus je jim užitečný a měli by to dostatečně ocenit.

Evropská unie se musí změnit, rozhodne Německo

Británie by se díky nové politice mohla s evropskou integrací zase sejít. K tomu je ale zapotřebí, aby se od základu změnila povaha Evropské unie. Pokud by měly věci zůstat, jak dnes jsou, odchod Britů by byl pouze prvním krokem v bouřlivém procesu dezintegrace stávající evropské architektury. Pro Evropskou unii a konkrétně pro nás představuje Brexit nesouměřitelně větší hrozbu než pro Brity.

Bylo by naivní namlouvat si, že verdikt britského referenda je výhradně obrazem tamější politické situace, že se stavem Evropské unie nesouvisí. Začíná to už tím, že Unie není vedena představiteli, kteří by zosobňovali nějaký hlubší nadosobní ideál, jež si s ní spojujeme.

Britové ve své většině nejsou sobci. Jen už prostě měli dost báchorek svých i evropských elit o tom, že kapitalismus je jim užitečný a měli by to dostatečně ocenit.

V Británii se přece před referendem vedl zásadní zápas o příští podobu Evropské unie, ale nikdo z jejích představitelů tam nepožíval takovou důvěru, aby se mohl účinně v kampani za setrvání klíčové země nasadit. Nynější předseda Evropské komise Jean Claude Juncker se svou minulostí v lucemburských daňových machinacích zosobňuje spíše prohnilost současného politického establishmentu v evropských zemích i v EU. V Británii se tak s jeho osobou pracovalo výhradně jako s argumentem pro Brexit.

Je jasné, že všechny xenofóbní, nenávistné, nacionalistické platformy nyní ucítí vítr v plachtách. Rusko, které soustředěně v rámci své státní doktríny exportuje chaos, je dlouhodobě strategickým spojencem všech evropských nacionalistů. Teď si mnou v Moskvě ruce a nepochybně se ve své snaze Evropskou unii rozkládat budou cítit mocně povzbuzeni.

Ačkoli nechceme podceňovat úlohu Francie, a to jaký vývoj tam nastane, může budoucí evropskou politiku podstatně ovlivnit, zcela rozhodující vahou se nyní v Evropské unii stává Německo. Bude zásadně záležet na něm, jakou cestou se vydá.

Se současným Německem máme z posledního období dva typy protichůdných zkušeností. Nelze z paměti vymazat vpravdě obludnou úlohu, kterou sehrál Wolfgang Schäuble při drcení řeckého jara. Překvapivou míru zkorumpovanosti německého politicko-ekonomického establishmentu naznačila aféra s fixlovanými testy v automobilce Volkswagen. To byly projevy německé malosti a zpupnosti, které by mohly přivést projekt evropské integrace k chaotické záhubě.

Vedle toho je tu příznivá zkušenost se zcela příkladnou rolí Německa v uprchlické krizi a s její příkladně progresivní energetickou politikou, jež je patrně nejpoutavějším civilizačním projektem, s jakým se lze v současném světě setkat: takovou praktičtější a užitečnější obdobou letu na Měsíc. Budoucnost Evropské unie dnes záleží na tom, která stránka Německa převáží.

Stojí za povšimnutí, že u německých sociálních demokratů se zatím nijak energicky neprojevil nástup nové levice v Evropě. Zatímco labouristé se s Blairovým dědictvím zřetelně za značného lomozu rozcházejí, SPD zatím pokračuje jen s drobnými korektivy v Schröderově neoliberální politice „nového středu“.

Nechce se ale věřit, že by se v podhoubí SPD už neshromažďovaly síly k podobnému obratu. Odpovídalo by tradicím tamější sociální demokracie, aby se pokusila takovýmto způsobem proměnit nejen Německo, ale jeho prostřednictvím i Evropskou unii.

Vzestup nacionalistických či xenofobních nálad, čím dál prudší projevy odporu k mocenským elitám, to vše má svůj prapůvod v krizi reprezentace: v tom, že politické strany nezastupují zájmy svých voličů, nýbrž ekonomické zájmy svých otevřených či skrytých sponzorů. U nás se právě takové znechucení elitami promítlo do zvolení Zemana na Hrad či do podpory Andreje Babiše. Nedávno jen o vous uniklo v prezidentských volbách podobnému výsledku Rakousko. Britové už to štěstí neměli. Brexit ukončuje iluzi, že je možné v  politice přezíravosti pokračovat.

Buď se Evropa propadne zpět do světa vzájemně soupeřících nacionalismů, populismů těžících ze sociální dezintegrace a využívajících narůstajících nejistot k označování nepřátel a mobilizaci proti nim, anebo se v celé Evropě prosadí politika ochrany a zvelebování demokracie. Je třeba si ale uvědomit, že se to neobejde bez opuštění kapitalismu, celé neoliberální doktríny.

Demokracie se musí vrátit k razantnímu přerozdělování, k péčí o sociální soudržnost a ekologickou stabilitu, k investicím do vzdělání, do kultury, do zdravotnictví, do médií či občanské společnosti. Tak aby se lidem žilo dobře, měli reálný vliv na podobu světa kolem sebe i motivaci podílet se na jeho účinné samosprávě. Blud, že jim to přinese tak zvaně volný obchod či trh, už nikdo ani vážně nevyslovuje, přesto politiky z něj odvozené stále převládají.

Objevily se i hlasy patentovaných nepřátel demokracie, že na vině Brexitu je samo uspořádání referenda, protože lidé jsou přece „tupí“. Nikoli: výsledek referenda prostě podal zprávu o stavu institucí, které o sobě tvrdí, že reprezentují veřejné zájmy, ale v realitě tomu tak není. Na všechny kritiky referend dobře pamatuje staré české pořekadlo: „Nanadávej na zrcadlo, máš-li hubu křivou.“

Sebevědomá demokracie musí ve skutečnosti práva lidí rozhodovat a podílet se na správě společnosti rozšiřovat. Změnit se tedy musí podoba institucí, nikoli způsoby, jakými o nich rozhodujeme.

    Diskuse
    JS
    June 24, 2016 v 18.35
    Já jsem vůči Brexitu ambivalentní. Každý "národ" v rámci "federace" má mít možnost získat nezávislost prostřednictvím referenda svých občanů. To platí pro Skotsko i pro Británii jako celek. Odpůrci Brexitu (pokud nejsou Britové) nejsou o nic méně nacionalisty než jeho zastánci, akorát mají jiné chápání toho, co je tím národem.

    Co je ovšem horší:
    "Objevily se i hlasy patentovaných nepřátel demokracie, že na vině Brexitu je samo uspořádání referenda, protože lidé jsou přece „tupí“."

    Bohužel se obávám, že tato argumentace převládne a zabrání tomu, aby se EU reformovala a více demokratizovala.
    June 24, 2016 v 22.19
    Progresivita německých tradic
    Chybou EU, že je postavena na tradičním francouzském byrokratickém centralismu (Francie byla v době vzniku evropské integrace vítěznou mocností) a málo se v její konstituci prosadil německý spolkový model založený více na subsidiaritě a federalizaci zezdola. Pokud tento model dokáže do budoucna převážit, může být EU podstatně silnější, akceschopnější a perspektivnějsí.

    Navíc Francie v minulosti evropskou mocností, která byla méně tradicionalistická, více centralistická a do poloviny 18. století byla mocenskou protiváhou habsburským monarchiím a po té Prusku.
    June 25, 2016 v 11.03
    Dobrý komentář
    Dobrý, zajímavý komentář, jaký člověk nachází jen v DR. Otevírá mnoho otázek. Když JP píše:
    "Demokracie se musí vrátit k razantnímu přerozdělování, k péčí o sociální soudržnost a ekologickou stabilitu, k investicím do vzdělání, do kultury, do zdravotnictví, do médií či občanské společnosti. Tak aby se lidem žilo dobře, měli reálný vliv na podobu světa kolem sebe i motivaci podílet se na jeho účinné samosprávě", má na mysli ideál, nebo reálnou historickou dobu a místo?
    Zmíněný Paul Mason napsal optimistickou studii "Postcapitalism: A Guide to Our Future" (Allen Lane 2015). Je to však optimismus technologický, kolaborativní ekonomika založená na využívání informačních technologií. Změna mocenských a zájmových struktur se předpokládá.
    Potíž je v tom, že nemáme, levice zatím nezformulovala realistickou přesvědčivou vizi. DR alespoň o této problematice píše a tak zve k přemýšlení.
    June 25, 2016 v 11.23
    BREXIT?
    Byl plebiscitem odhlasován. Cameron odstupuje, Jean-Claude Juncker nikoliv. Spíše temno.
    Ale díky Jakubu Patočkovi za to, že předkládá světlejší stránky
    MP
    June 25, 2016 v 11.25
    Lidi nejsou tupí
    Problém s referendem není, že by lidé byli tupí. Jen mají spoustu svých starostí, které jsou mnohem rozumnější než politika. Od kvality substrátu pro pěstování muškátů až po to, zda je infekce kvasinková nebo bakteriální. Což je nejspíš dobře, když pro lidi začne být důležitejší politika, bývá už na obzoru obrovský malér.

    Referendum stejně jako volby do parlamentu spočívá na předpokladu, že se lidé rozhodují kvalifikovaně se znalostí věci.
    Tento předpoklad je kontrafaktický, ale může být do jisté míry kompenzován kvalitními medii a politickými stranami jako kanály utváření veřejné vůle -- s deklasovanými medii a politckými stranami bez názoru plodí ohavné věci.

    Symptomatické pro Brexit je, že jedno z nejpůsobivějších hesel, oněch 350 000 liber pohlcených Bruselem týdně od britských poplatníku, byla očividná a snadno vyvratitelná lež.

    Lidé nejsou tupí, ale kanály veřejného mínění jsou manipulovatelné a vstupní kapitál pro takovou manipulaci vysoký.

    p.s. Samozřejmě, vždycky budou existovat zatvrzelí podivíni, kteří budou zaujímat zcela absurdní postoje na základě svých hýčkaných nenávistí. Třeba budou při pohledu na strukturu EU tvrdit, že je postavena na tradičním francouzském byrokratickém centralismu. Jsou to potomci písmáků, sůl země a naštěstí nejsou schopni své upřimné přesvědčení podřídit potřebám provozu manipulace, proto jsou vždy zcela bez politického vlivu. Česká a moravská krajina by bez nich byla chudší a smutnější.
    LV
    June 25, 2016 v 13.02
    Evropská unie má veliký strukturální problém, který není rychle řešitelný.
    Existuje teorie, že hlavní hnací silou rozpadu SSSR a Jugoslávie byla nerovnost v příjmech.

    Příjmy byly nivelizovány v rámci republik, ne mezi nimi.
    1950 byl rozdíl v průměrnémpříjmu 1 ku 4, když se to rozpadalo, byl ten rozdíl 1 : 6 v SSSR a 1:8 v Jugoslávii (to je ekonomika Hondurasu a Portugalska).
    SSSR se nerozpadl, protože Estonci chtěli pryč, ale protože Rusové nechtěli dotovat Turkmenistán.

    Poměr průměrná mzda Dánsko/Lucenbursko v. ČR je 1:4.
    Poměr Dánsko/Lucenbursko v. Maďarsko je 1:6.
    Poměr Dánsko/Lucenbursko v. Bulharsko je více než 1:8.

    Dobrá zpráva je, že se tento rozdíl postupně snižuje, ale snižuje se samozřejmě pomalu.

    HDP/na hlavu (parita, dolary - IMF 2015)
    Lotyšsko, Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko jsou jediné 4 postkomunistické země, které nepředhonily v tomto směru Řecko, takže tady nějakédohánění je.
    IMF předpokládý, že HDP (patrita na hlavu) ČR a Slovenska dostihne úroveň Itálie do pěti let.

    Pod 70ti % EU je pouze Maďarsko, Lotyšsko, Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko.
    Mám pocit, že kolem roku 2000 bylo nad 70ti procenty pouze Slovinskoa ČR.

    HDP na hlavu (nominální) - 2015, Eurostat
    Slovinsko předhonilo Řecko, Česká republika a Estonsko jsou těsně za ním.

    Nejhorší jsou mzdy. Jediná země, která dostihla Portugalsko je Slovinsko. Estonskoje na 90%, ČR na 80%, Chorvati a Poláci na75%.
    LV
    June 25, 2016 v 13.26
    Nečekaná ekonomická migrace?
    Opravdu?

    Vyprávěl se vtip za komunistů.
    A: Slyšel jsem, že se mají otevřít hranice na západ.
    B: Tak to vylezu na strom.
    A: ???
    B: Aby mne neušlapali.

    A: Slyšel jsem, že se majíotevřít hranice na východ
    B: Tak to vylezu na strom.
    A: ???
    B: Chci vidět toho idiota, který tam půjde.

    Před rozšířením EU na východ žilo mimi zemi původu údajně 0,1% obyvatel. S jejím rozšíření vypuklo stěhování národů na západ.

    Rozšíření na východ prosazovala především Británie.
    Jedním z důvodů bylo oslabení EU. Británie měla zájem o trh ne o hlubší unii. Britské elity nezavedly žádné přechodné období. Kapitál chtěl levnou práci, právě tak jako chce dnes český kapitál raději Ukrajince než Slováky a nebo Bulhary.
    Co se týše levice - jediné slovíčko Neathergate (rozhodli jsme se vymáchat čumák konzervativců v různorodosti). To nebylo nečekané, to bylo plánované.sociální inženýrství. Hovořilo se sice o přínosu migrace, ale skutečným cílem byla různorodost, multikulturalismusm a naštvání konzervativních voličů.
    To se skutečně povedlo, takže tito ve velké míře hlasovali za odchod Británie z EU.
    June 25, 2016 v 14.13
    P. S. Samozřejmě budou vždy existovat zatrvzelí manipulátoři, kteří nejsou schopni otevřené a lidsky přijímající diskuse, jen jízlivých komentářů, nepřijaté pasivní agrese a odporu ke všemu, co není pochopitelné ze dna české kotliny. Říkají "ano, ale", ale myslí "v žádném případě". Bez nich by byla EU zcela nezajímavá, ale také pevnější v integraci střední Evropy. Někteří intelektuálové tento jev nazývají čecháčkovství. Ti, kteří na toto historické úskalí upozorní, se stávají Podiveny. Naštěstí je, že v případném referendu by se také vyjádřili "ano, ale..." a nikoliv ne.
    PM
    June 25, 2016 v 15.01
    Rozumím správně paní Vytlačilová?
    Následkem levicí prosazeného multikulturalismu byl donucen zneurotizovaný konzervativní ostrovan zvolit brexit a svěřit ostrov plně do rukou manažerů.
    Tedy konzervativcům, kteří si mohou již nikým neomezované neoliberální fantazie ještě lépe vyžít.
    ps není neoliberalismus - globalizace - multikulturalismus kvítko z pravicové zahrádky?

    Bůh s vámi ostrované... ....bych dodal
    June 25, 2016 v 16.28
    Paní Vytlačilová
    bylo by prosím možné dokumentovat Vaše tvrzení:
    ".. Hovořilo se sice o přínosu migrace, ale skutečným cílem byla různorodost, multikulturalismusm a naštvání konzervativních voličů"?
    Mně připadá tak trochu jako spiklenecká ne příliš důvěryhodná hypotéza.
    June 25, 2016 v 16.35
    Pane Profante,
    nedochází mi, zda tvrzení, že EU ..
    ".. je postavena na tradičním francouzském byrokratickém centralismu"
    přijímáte nebo ironizujete (s omluvou za nedovtipnost).

    Já si totiž myslím, že EC se v něm vyžívá a že Brexit, český a další euroskepticismy na něm bují.
    MP
    June 25, 2016 v 19.20
    Luďkovi Rychetníkovi
    Reagují na příspěvek nad tím mým. Francouzský centralismus je centralismus národního státu, nemožný ovšem v Německu v roce 1870 a v Rakousku v roce1848 a 1867. Byrokratizace a buzerace nahrazující deficit moci příslušela spíše té středoevropské verzi.
    June 25, 2016 v 21.26
    Slýchám a čítám hlasy o tom, že EU má být zase pouhým hospodářským společenstvím, ne politickým subjektem. Že se má vrátit k nástroji volného pohybu kapitálu, zboží, služeb, lidí. Že má jen hlídat čím dál větší svobodu tohoto pohybu, a ne svobodu regulacemi omezovat. Nesedí mi to, ale je těžké formulovat proč přesně. Zde je malý pokus o takovou formulaci:

    Volné pohyby, které liberální pravice vzývá, nejsou podle mého názoru rovnocenné a oddělené, nýbrž naopak, souvisejí spolu a jsou hierarchické. Správnější by bylo, podle mého názoru, hovořit o pohybu přirozeném, nikoliv nutně volném, ale o tom později. Dovoluji si „pohyby”, jejichž svobodu má Evropa ctít, seřadit takto:

    1. Přirozený pohyb živočichů a semen rostlin, jakož i přirozený oběh vody, živin, či atmosféry. Lidé nestojí nad přírodou, být „volní jako ptáci” může být našim ideálem jen, dokud ptáci budou volní. Havrani mohou hnízdit i v Chrudimi či v Brně-Černovicích, ryby migrovat na trdliště i Dyjí nebo Moravou, a losi mohou chodit i přes dálnice. Přirozený, nikoliv volný pohyb, neboť introdukce, zavlečení nepůvodních druhů není svobodou.
    2. Přirozený pohyb lidí. Ne zcela neomezený, neboť na rozdíl od živé mimo-lidské přírody, vlastní společnost regulovat můžeme (máme právo). Vyhnanecké kolonie jsou minulostí, ale vězení ještě asi existovat budou. Lidský pohyb nechť je maximálně svobodný, ale nanejvýše do míry, dokud nezačne ničit primární přirozený pohyb živočichů a semen rostlin.
    3. Pohyb služeb a nabídky vlastní práce. Zatím co pohyb lidí mimo hospodářské aktivity je sekundární kategorií, a cestovat za poznáním nebo za milenkou nebo za pramenem živé vody nechť je co možná nejvolnější, nabídka služeb (a nabídka své pracovní síly někomu jinému jest v mých očích tímtéž) může být regulována o něco více. Vlastně jde o pohyb terciární, který má svou limitu v míře svobody předchozího, sekundárního pohybu. Nelze cestovat za prací více, svobodněji, než jak lze cestovat.
    4. Pohyb zboží. Je to výsledek práce. Nesmí být svobodnější, než pohyb práce. Proč? Protože známe důsledky spekulativního obchodu. Jestliže jde potraviny odvézt pryč a jejich tvůrce, zemědělce, za nimi nepustit, přijde hladomor. Míra svobody obchodu se zbožím je tedy kvarterní, a musí býti regulována tak, aby nepřesáhla svobodu terciární.
    5. No a nakonec pohyb kapitálu. Zdá se mi, že ten předběhl nejvíce, že jeho volnost pohybu se stala takříkajíc posvátnou. Jakoby svobody ostatní na něm záležely, a přitom je tomu naopak. Jde o odvozenou záležitost, a proto musí být regulována nejpevněji, aby neporušila čtyři předešlé. Není pravdou, že souvisí se svobodou lidí. Kapitál není vázán na lidského vlastníka, kapitál může vlastnit sám sebe, a to přímo i nepřímo. (Co jiného je stav, kdy korporace emituje akcie, tedy své majetkové podíly, ale ty nejsou prodány: Vlastní tedy sama své díly. Obdobně když pan Bakala odevzdal akcie NWR vlastněné prostřednictvím CERCL Mining právě firmě NWR. Opět, kapitál je sám svým vlastníkem.) Kapitál tedy musí být omezen v pohybu nejpřísněji z předchozích, neboť jinak má tendenci sám omezovat svobodu předchozích. Právnická osoba, korporace, má práva, ale nikoliv lidská práva. Tím, že malý díl kapitálu může být balíkem kontrolním, zbytek je vlastněn jiným kapitálem, jako sázka, a to i na dluh a velkou páku, a tak je možno mít moc bez odpovědnosti, vytvářet riziko pro jiné vysoce převyšující riziko vlastní, není jednoduše správné postavit volný pohyb kapitálu na roveň pohybu lidí, zboží, služeb a už vůbec ne pohybu v přírodě.

    Takže bych doporučil „postbrexitové” Evropě: Podiskutovat o hierarchii svobod, nestavět je na roveň, a začít Tobinovou daní.
    ??
    June 25, 2016 v 21.42
    Mam otazku na autora a kdo tu EU zmeni ?

    "Zatímco 60 % britských voličů do 24 let hlasovalo pro setrvání v EU, ve věkové kategorii 50 - 64 let již převážili příznivci brexitu a v kategorii nad 65 se až 60 % voličů vyslovilo pro vystoupení.

    Lidé, jejichž život pomalu končí, zničili život těm, kdo stojí teprve na jeho počátku

    - See more . Autor redaktor BL - Karel Dolejší
    at:
    http://www.blisty.cz/art/82773.html#sthash.OwY9xz8l.dpuf"

    Budou to ti mladi a vzdelani, ale prace se stitici, kteri fnukaji, ze jim stat prispiva malo na jejich neziskovky ? Ti kteri papouskuji pitomosti o potrebe pracovnich sil v EU, kde zivori miliony nezamestnanych ? Za coz jim vedeni EU, ktere ma lvi podil na Brexitu nasype neco zrni do korytek. Ti, mezi ktere patri i "Karel Dolejší" a kteri jsou podporovani udavacem Culikem z BL, ktery se nestiti otisknout vyse uvedeny text ?

    Vzhledem k svemu veku si dovoluji rici, ze autor textu i Culik ktery mu to umoznil zverejnit, jsou lidskym odpadem. Z etickeho hlediska maji moralni uroven bacharu SS galantne pomahajicim unavenym babickam do plynove komory.
    Bohuzel i na DR se rozmohla soudruzska druzba s timto lidskym odpadem. Patrne jsou nekteri lide prilis oslneni kamerou a zapach hnoje jim nevadi. Jen nechapu, proc si pak stezuji, ze nuzky mezi lidem a tzv. intelektualnimi elitami se rozeviraji (Sasa Uhlova).
    LV
    June 25, 2016 v 22.06
    Pane Rychetníku
    Máte pravdu nevyjádřila jsem se dobře. Neumím česky, neumím anglicky a už vůbec neumím překládat. V originálu byli nikoliv kozervatiní voliči, ale konzervativci.

    Jinak zkuste google:
    Andrew Neather plus
    rub nose diversity

    Tady je odkaz na Telegraph
    http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/law-and-

    order/6418456/Labour-wanted-mass-immigration-to-make-UK-more-multicultural-says-former-adviser.html
    http://hitchensblog.mailonsunday.co.uk/neather-andrew/

    tady je další odkaz na to, že jedním z důvodů bylo prosazování multikulturalismu
    http://rationalwiki.org/wiki/Andrew_Neather

    Nepřipadá mi to jako spiklenecká teorie, i když v to mé zkrácené verzi asi jako spiklenecká teorie vyznělo. Britští socialisté jsou hodně na pravo. Chtěli pracovní sílu a různorodost/multikulturalismus byl bonus navíc.

    Jinak nevidím veliký rozdíl mezi tím, co tvrdí Andrew Neather a tím, co požaduje např. Peter Sutherland (EU musí narušit homogenitu národních států).
    http://www.bbc.com/news/uk-politics-18519395

    Pokud máte zájem, mohu někdy najít odkaz v literatuře. Dnes jsem čtečku jako na potvoru do hospody nebrala.

    JN
    June 25, 2016 v 22.11
    Jako laik bych se, pane Jedličko, zeptal,
    kdo by tu Tobinovu daň vybíral?

    Lze ji zavést jen někde (v EU) a jinde ne?
    LV
    June 25, 2016 v 23.02
    Pane Petrásku
    Je to komplexnější

    Za Brexitem je
    a) deindustrializace. Kolem roku byl podíl průmyslu na HDP 30%, dnes je to asi 10%. Bradford býval jedno z nejbohatších míst planety, dnes je to v kontextu Británie chudobinec. Deindustralizace byla v Británii rychlá jak nikde jinde a nechala za sebou spoušť
    b) regionální nerovnost - Londýn je nejbohatším místem kontinentu, Wales je lehce nad úrovní Severních Čech.
    c) veliká přistěhovalecká vlna, která má klady a zápory. Zápory dopadají bezprostředně na chudé a nikdo je neřeší. Po leta byl každý, kdo se o nich odvážil mluvit označován za rasistu, bigota (Duffygate)....Navíc ta migrační vlna se soustředí na jihu Británie ... on už samotný multikulturalismus metropolitních elit není většině lidí po chuti a otevřeně si řekněme, že u i těch metropolitních elit je to velmi často pouze pokrytecká póza....Když se narodí děti, následuje odchod do nějaké "whiteopie", pokud si mohu vypůjčit tento výraz.
    Británie má těžký problém s dostupností bydlení, o kterém se nám prostě ani nezdá (soudím podle nářků, že je u nás bydlení drahé). Jih začíná narážet na ekologické limity - pitná voda.
    d) za ty lid z chudých komuniti nikdo nemluví
    Socialisté bývali schopni sladit zájmy státních zaměstnanců a dělnictva, dnes jsou partaj městského salariátu.
    Už si nepamatuji kdo, ale kdosi z labour to řekl otevřeně, kašlem na dělníky, nemají kromě nás, koho volit.
    Existuje hluboký pocit křivdy, co se týče přidělování sociálních bytů.Školství a zdravotnictví je další problém.
    S kým se elity baví, nejsou odbory, které ztratily moc, ale Rada britských muslimů.
    Posmívat se černochům a nebo muslimům není radno, hovořit s pohrdáním o praující chudině možno.
    e) mzdy stále nedosáhly úrovně před krizí 2008, banky se zachránily, na lidi dopadla daň z ložnic
    f) část kapitálu byla za vystoupení -Murdoch, bankéři, kteří se báli regulací z EU, ti, kterým vadí sociální práva, která hájí EU.
    g) většina britských škol neučí cizí jazyk, Britové jsou monolingvální
    h) starší generace má ještě pocit, že jsou světová velmoc - cítí větší solidaritu s Indií (můj tatínek tam byl jako úředník, maminka se tam narodila) než s těmi neznámými zeměmi na kontinentu
    ch) ti, kterých se to nejvíce dotýká, protože žijí na kontinentu, nemohli hlasovat
    i) ztráta důvěry v elity - Irák, skandál s výdaji v parlamentu, ekonomická krize.
    j) levice nevedla kampaň za setrvání razantně (T. Benn byl za vstoupení, Corbyn zřejmě také)

    Když se podívate na čísla, jak kdo hlasoval
    kdo měl nadprůměrný plat 30 000 a více, hlasoval zůstat
    čím nižší plat, tím vyšší pravděpodobnost volby opačné varianty
    V Anglii a Walesu za setrvání hlasoval Londýn, Birmingham, Cardif, Oxford - místa, kterým se daří dobře.
    Důchodci, kteří jsou odkázáni pouze na minimální státní důchod volili odchod, důchodci, kteří mají
    soukromou penzi, chtěli zůstat.

    Takže ten důvod pro Brexit je zhruba trojí
    - nechuť strarší generace k EU, protože omezuje Britskou suverenitu
    - nechuť části kapitálu k Bruselu, který ho omezuje v rozletu
    - tisk, který přináší o EU většinou pouze negativní a zkreslené zprávy
    - naštvanost velké části prekariátu, která se rozhodla říci ne elitám a ne Westminsteru, což udělala tím, že řekla ne Bruselu.

    Teď se ukazuje, že čísla o penězích, které mělo dostat v případě vystoupení z EU zdravotnictví byl lživá a že úroveň migrace z EU se zřejmě nezmenší.
    Walles přestane dostávat dotace z Brusellu a je možné, že dělníci Nissanu, kteří hlasovali pro odchod příjdou o práci, neb Nissan se přestěhuje na kontinent. Raynerair ohlásil včera, že zmrazuje inestice, bude investovat v Itálii...

    Otázka je, jestli vůbec Brexit bude.

    Skončilo těch pár šťastných dnů, kdy portfolia nejbohatších rodin zbytněla o kvalitní papíry s cca 8% celosvětovou panikářskou slevou, a je třeba se vrátit do reality.

    Světová média už s mnohem větším zájmem zpovídají lidi, kteří k věci mají co říct, a vynořuje se jakási mapa "vítězů" a "poražených" Brexitu.
    Třeba: http://echo24.cz/a/w7CNb/prehledne-kdo-vydelal-na-brexitu-a-kdo-naopak-prohral

    Když se podíváme do kolonky poražení, najdeme tam v podstatě jen ty, kteří se porážet opravdu, ale opravdu nenechávají.

    Myslím, že právní a analytická oddělení velkých londýnských bank tuto neděli nesvětí.
    Jestli by Brexit měl opravdu znamenat jejich omezení v přístupu na evropský trh,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, inu představme si, že novému britskému premiérovi, premiérovi země, kde finanční trhy vytváří 40% HDP, bude sděleno, že řekněme 20% ročního HDP odchází do Frankfurtu, a z centrál se stávají anglické pobočky???
    Pak bych na celý Brexit nevsadil ani pětník...

    Začínají se ozývat hlasy v Parlamentu, že referendum má jen doporučující charakter...
    Začíná se mluvit o potvrzujícím referendu, kde by nestačila pro tak důležité rozhodnutí jen prostá většina.
    Začíná se chápat, že kampaň Leave byla založena na lžích a povídačkách.
    Pod požadavek za nové referendum se za dva dny podepsalo víc než 2 miliony lidí!!!

    Možná je předčasné divočit........
    ------------------------------------------

    Pokud jde o Evropu a identitární paniku v ní - jediná cesta je asi stanovit její hranice. Aby se člověk mohl cítit Evropanem, tak prostě musí vědět, kde přesně to je.
    Severské státy, pobaltské státy, Polsko, Slovensko, Rumunsko, Řecko, Itálie, Španělsko a zpátky na sever k Británii (měla by zůstat). Je mi líto Ukrajiny nebo Turecka, ale bohužel.
    Určit hranici. Definovat se.
    A určit hranici neznamená neprodyšně ji uzavřít.
    V tom mi příjdou inspirativní -- buňky.
    Buněčná membrána (neboli hranice buňky) je polopropustná. Nemůže být ani zcela průchozí, ani zcela nepropustná -- v obojím případě to znamená smrt buňky.
    Je polopropustná, čili toxické, jedovaté nebo obecné nebezpečné látky z vnějšího prostředí dovnitř nepropouští, sloučeniny životu přátelské samozřejmě ano.
    June 26, 2016 v 9.41
    Ano, pane Nusharte, lze
    U každé daně je to vždy tak, že nikoliv existence daně, nýbrž sazba určí efekt, a makroefekt neurčí ani jednotlivá sazba, nýbrž vzájemný poměr mezi daňovou zátěží a výhodami ze sdílených, rádoby samozřejmých složek a procesů "civilizace".

    Je třeba říci, že jsou-li peníze "zvláštním druhem zboží" a zároveň kapitál (vyjádřitelný v penězích, přepočitatelný na peníze) je nositelem práv (právnická osoba), pak je nelogické, aby nebyly peníze/nebyl kapitálový tok vystaven/y/ vedle přímých daní (DPPO) i daním nepřímým (Tobinova daň z pohybu peněz tedy jako obdoba DPH z pohybu zboží/služeb).

    Zda peníze/kapitál "neutečou", je otázkou onoho poměru. Ony už dnes nemají utéci kam. Byly doby, kdy nám bylo otloukáno o hlavu, abychom nežádali vyšší mzdy, jinak kapitál uteče do BRIC/S/ (Razílie, Rusko, Indie, Čína, /Jižní Afrika/). To bylo po roce 2001, a citováni byli pánové z Goldman Sachsů (O'Neill). Čas ukázal, za těch patnáct let, odkud se peníze ztratily a kam šly. A zrovna Goldmam Sachs neukázal nejbystřejší úsudek, zejména před rokem 2008. Ono odejít z oblasti spolehlivé infrastruktury a stabilní společenské smlouvy "za dobrodružstvím" "pro hrst dolarů navíc" (rozdíl vyšší daňové zátěže versus nižšího součtu daní plus náklady na potřebnou korupci nahrazující institucionální zázemí) není pro každého.

    Kdo by vybíral? To je věc debaty, ale já jsem přesvědčen, že by to měla býti unie. Mám pocit, že jednotlivé úrovně veřejné správy by měly míti vlastní daňové příjmy, ne jen přerozdělení z úrovně jiné. Obec by podle mého názoru měla hospodařit s vlastním daňovým výnosem (je směšné, když příjmy z poplatků za psy převyšují příjmy z daně z nemovitostí), protože když je hospodaření obce ponejvíce závislé na vyžebraných dotacích z ministerstev, krajů atd, úspěšným starostou nebude nejlepší hospodář, ale nejschopnější žebrák, a to se časem nějak na obci projeví. Podobně když EU bude navždy žít jen z plateb od členských států a nebude mít žádný vlastní daňový příjem, pak vzájemné přetahování o tok těchto plateb nutně bude navždy převažovat nad systémovou debatou.
    June 26, 2016 v 10.01
    Výhodný nákup:
    Díky poklesu kurzu britské měny můžeme za gram rakouských myšlenek (von Hayek) koupil celou libru britských (Keynes). Jedinečná příležitost! Nemusí se opakovat...
    June 26, 2016 v 10.07
    Konečně jsou pryč
    Odchod Angličanů z EU mě nemrzí. (Mluvme raději o Angličanech než o Britech, když Skotové a Irové chtějí zůstat.)

    Evropskou unii opouštějí věční kverulanti a sabotéři integrace. Nenechme se přesvědčit jejich kampaní, že musíme s EU udělat totéž, co oni provádějí s Británií. Právě naopak! Když jsme se jich konečně zbavili, přestaňme dělat jejich chyby.

    Pusťme se konečně pořádně do federalizace Evropy.

    Ostatně po odchodu Británie z Ameriky vznikly mocné Spojené státy americké. Den nezávislosti 2 by se měl stát základem pro podobně silné Spojené státy evropské.

    Evropa potřebuje demokratické federální instituce, federální rozpočet a federální daně. Angličané už jejich budování sabotovat nebudou. Dejme se do práce!
    June 26, 2016 v 10.26
    Přesně tak, pane Macháčku
    Již dávní prapředci evropské integrace si uvědomovali, že základním stavebním kamenem sjednocené Evropy je společná měna, armáda, zahraniční a bezpečnostní politika. K čemu bylo, že Velká Británie řekla, že nikdy nepřistoupí na euro?

    Federalizace neznamená byrokratismus, spíše jej vylučuje. Také bych se orientoval na Skoty a Iry, pojí nás s nimi mnohdy nevyjádřené keltské tradice.
    PM
    June 26, 2016 v 11.02
    Dobře pane Macháčku
    nabídneme až do anciáše thatcherismem manipulovaným a přiotráveným ostrovanům pobyt v karanténě, ve které si konzervativci vyžijí své již nikým neomezované britské neoliberální fantazie.
    A na východ od této příšerné operety uskutečníme euroexit z neoliberální demokracie a konečně vstoupíme do té naší liberální.
    Divadlo hrůzy za kanálem by tomu mohlo napohled přispět. Ale nějak to hapruje s imperativy moderní demokracie evropského humanismu ......mě napadlo.
    MP
    June 26, 2016 v 11.09
    Honzovi Macháčkovi
    možná by ten Brexit mohl znamenat jedno štěstí v neštěstí. Angličané, Velšané a chudí britští důchodci by si mohli uvědomit, že za tím, co je s... není Brusel -- i když on se někdo vždycky najde, viz projekce moravských problémů do zlé Prahy...

    A Evropané by si mohli uvědomit, že to, co brání federalizaci není Británie, ale to, že by vyvolala nutnost evropských solidárních a měnových systémů.

    A ovšem, jak říká pan Unger: také se odhaluje ta nevyjádřená keltská tradice. Je to vidět zvláště na tom, jak hlasoval Wales .-)
    Takže lidovci, socialisti, liberálové a zelení v EP chtějí okamžitý odchod Británie z EU.
    Na scéně se tedy zjevuje další z oblíbených politických figur současnosti - uražená pýcha.

    No nevím...
    June 26, 2016 v 11.27
    Paní Vytlačilová,
    děkuji za odkazy, jsou přesvědčivé a skutečně ukazují, že Blairovi Labouristé nesdělili veřejnosti jeden z cílů, který svou politikou masové imigrace sledovali - "skutečně(!) multikulturní Britanii". Skrytý cíl opravňuje označit jej slovem 'conspiracy' - spiknutí.

    Zpráva BBC o projevu Petera Sutherlanda na fóru o globální migraci 2012 pak říká, že Sutherland byl již zcela otevřený: EU má "narušit homogenitu" svých členských států. Jeho zmíněné spojení s Goldman Sachs International a účast na setkáních Bilderbergské skupiny, kde se vytváří a udržuje konsensus vládnoucích elit, jsou v těchto souvislostech významné. Elity EU zřejmě jeho pokyn přijaly - pokud jim již předtím nebyl multikulturalismus vlastní - a jejich postoj k migraci byl a je jím určen. Liknavý přístup k ochraně hranic EU, tolerance k nekontrolovanému pohybu migrantů po Evropě, nerozlišování migrantů od uprchlíků, povinné kvóty, je zřemě třeba vidět v tomto světle. Představa rozdrobeného, rozhádaného obyvatelstva - konzumentů, na rozdíl od aktivní občanské společnosti, je pro tyto elity lákavá. Manipulace je snažší.
    Mimochodem --- jakým jazykem se bude v EU neformálně i formálně mluvit, když s Británií odejde i angličtina???
    June 26, 2016 v 11.37
    Pane Macháčku,
    Váš sen o demokratických evropských federálních institucích potřebuje pro svou realizaci demokratické evropské politiky, kteří ještě nezapomněli, že EU měla ctít subsidiaritu. Nikoliv centralizátory. Vidíte nějaké?
    PM
    June 26, 2016 v 13.00
    Uražená pýcha starců
    Tři ze čtyř Britů mezi 18 a 24 lety nepociťují uraženou pýchu.
    Tři ze čtyř Britů mezi 60 a > .....
    Skotská premiérka Sturgeonová v BBC prohlásila, že skotský parlament zablokuje odchod Británie z EU.

    No, nevím, jestli to jde, ale ono to s tím brexitem zkrátka nebude tak žhavé,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, jestli se do akce ovšem nepustí bruselští ouřadové.
    Ti jsou schopni v nejlepší sjednocující vůli rozmetat celou Evropu na součástky.

    Osobně bych Angličanům dal nějaký čas...
    JN
    June 26, 2016 v 14.25
    Domnívám se, že k dobrému fungování demokracie v EU
    při větší míře centralizace by byl třeba nějaký sdílený evropský veřejný prostor, ve kterém by mohla probíhat pro všechny srozumitelná výměna názorů (je to také problém společného jazyka). Pokud to tak není, asi nezbývá, než řešit v centru skutečně jen ty nejnutnější věci, které jinak řešit nejdou. Tato zásada se nyní nedodržuje, a to je zdrojem nespokojenosti. Nejprve nás musí spojovat nějaké společné myšlenky a společný pocit loajality k celku. To, že nic takového, co by nás spojovalo, neexistuje, je projevem krize hodnot. Ty neexistující společně uznávané hodnoty nelze nahradit záležitostmi ekonomického rázu. Ty neexistující společně uznávané hodnoty nelze lidem vnucovat ve formě nových ideologií, které se tváří, že ideologiemi nejsou.

    Pokud tedy v tom porcelánu nebudeme našlapovat značně opatrně, tak pak vidím dvě možnosti:
    a) postupný přechod od demokracie k totalitě za současné centralizace moci
    b) postupný přechod od demokracie k totalitě za současného rozbíjení EU

    Pravděpodobnější se mi zdá možnost "b".

    Někteří lidé prvoplánově přirovnávají EU k Sovětskému svazu a některé jiné lidi to přirovnání nesmírně rozčiluje. Nejsou zde nějaké paralely mezi EU a Rakousko–Uherskem?
    JN
    June 26, 2016 v 14.43
    Morální hazard s důvěrou, se solidaritou a se soucitem
    Občas se zde v diskusích o migrační krizi stále objevují takovéto názory: "Považuji to rozlišování na uprchlíky a migranty za nemorální a blbé."

    Představte si, že bude vyhlášena sbírka pro bezdomovce. Vybere se hodně peněz, protože lidé jsou dobří a mají soucit s trpícími.

    Pak ale někdo začne prosazovat, že rozlišování bezdomovců a ostatních lidí na nádraží je nemorální a blbé. Nevybere se nic a lidé možná začnou nenávidět i ty skutečné bezdomovce.
    A "humanisté" pak prohlásí: "Lidé jsou nemorální bestie bez špetky soucitu!"
    JN
    June 26, 2016 v 14.46
    "Považuji to rozlišování
    na uprchlíky a případné teroristy za nemorální a blbé."
    LV
    June 26, 2016 v 14.50
    Je tu ještě jeden faktor.
    Boris Johnsons. Absolvent Etonu a spolužák Davda Camerona. údajně se rozhodl, že bude v 35ti letech premiérem. Za fasádou klauna zřejmě slušný intelekt. S charakterem je to horší. Vyhozen z Telegrafu za lhaní. Howard ho také vyhodil za lhaní.
    Cílem bylo zřejmě získat těsný výsledek pro to, aby Británie zůstala v EU, zdiskreditovat Camerona a dostat jeho práci.
    Když se člověk dívá na jeho obličej po vyhlášení výsledků, je jasné, že naprosto neví, co dál. Konkrétní plán není.

    Takže možná Westmister bude rád, když celou záležitost budou blokovat Skoti.
    Souhlas paní Vytlačilová.
    Zatímco Farage v tom ránu po vyhlášení byl naprosto zpitý vítězstvím, chytřejší Johnson se posral...
    "Anglický ústavní odborník vysvětlil v poledne v rozhlase BBC, že skotský parlament nemá nad brexitem veto, avšak má důležité právo poskytnout či neposkytnout k němu legislativní souhlas. Pokud skotský parlament legislativní souhlas k brexitu neposkytne, londýnská Dolní sněmovna má právo jeho nesouhlas ignorovat. To by ale mělo závažný politický dopad a vedlo by to zřejmě urychleně k vyhlášení skotské nezávislosti."
    http://www.blisty.cz/art/82800.html#sthash.HENrjvNu.dpuf

    Tolik k tomu skotskému blokování.
    June 26, 2016 v 20.55
    Projekce k Bruselu i k Praze
    Různě silná kolektivní projekce může mít různě intenzivní realistický podklad. Při skotském referendu naopak bujela londýnská (westminsterská) projekce (a odůvodněná).

    Obyvatelé Velké Británie dávají navíc do Bruselu přibližně 0,8% svého rozpočtu. Regiony České republiky posílají do Prahy přímo 79% ze svých daní, z nichž 8% dostanou zpět na kraje (protože u nás je jen tzv. samospráva, tedy bez přímých příjmů z daní). Pro srovnání do Berlína se posílá jen 45% z daní z celého Německa, do Bernu dokonce jen 34% švýcarských daní.

    Myslím, že Berlín, Vídeň, Amsterdam, Stockholm či Dublin jsou natolik hrdá města, že neberou svým regionům hodnotná umělecká díla typu Muchovy epopeje a nenechala je pro sebe vydělávat v Číně či jinde, ale naopak hledí, jak podpořit turistický ruch i mimo hlavní město.
    MP
    June 26, 2016 v 21.59
    Davidovi Ungerovi
    Ono je mėsto Praha, to odvádí do společného rozpočtu jak absolutně, tak na hlavu podstatně víc než kterýkoliv kraj. Tohle město si opravdu vyžádalo navrácení svého majetku, Slovanské epopeje. Bylo to nevelkorysé a zbytečné, jak už komunální politika často bývá.
    A pak je tu rozpočet České republiky, spravovaný Vládou České republiky, která sídlí v Praze. A o tomto rozpočtu, ostatně co do čísel špatně, mluvíte, když na říkáte nad těmi 79%.
    Nikoli náhodou by každém navýšení rozpočtového určení daní pro kraje vydělala nejvíc Praha, takže vlastně píšu proti zájmu vlastního regionu, ale to víte, on ten pragocentrismus vyžaduje obětí
    June 26, 2016 v 23.53
    Toto by se dalo krásně vztáhnout i na Prahu, jak podobné:

    Komentátor Guardianu Simon Jenkins k Brexitu: "Londýn je městský stát bez kontaktu se svým okolím. Jeho morálka a dokonce i jeho bohatství utrpěly značný otřes, což podle mnoha outsiderů není špatné. Půlstoletí arogance a centralismu hlavního města, ke kterému přispěly všechny vlády a všechny kulturní instituce se projevilo. Příští britské vlády už nemohou předstírat decentralizaci. Hlavní město je příliš velké, příliš tučné a příliš bohaté."

    My tu známe století arogance a centralismu hlavního města. Ideální bude, když se přestanou navyšovat jakákoli rozpočtová určení daní, ale budou plynout daňové příjmy na základě systému sdílených daní přímo zemským celkům.
    MP
    June 27, 2016 v 0.31
    Davidovi Ungerovi
    Rozpočtové určení daní a sdílené daně jsou totęž, ale budiž. A co se zemského zřízení týče, to záleží na vás, Moravanech. Zákon o referendu máme, tak se snažte. Přece nechcete, aby vám ho arogantně vnucovala Praha.
    June 27, 2016 v 18.39
    Pan Profant tu referendem jen zamával, jinak nic,
    pokud teda myslí impotentní návrh Jiřího Dienstbiera, který leží ve sněmovně, tak je tu hned několik úskalí, které mohou zhatit jakoukoli snahu o obnovu totalitního zničení staletého zemského uspořádání:

    1) Zákon o obecném referendu dosud nebyl schválen a nevešel v platnost.

    2) Pokud by byl zákon přece jen schválen, referendum by se mohlo konat jen celostátně dohromady, ne tedy v jednotlivých historických zemích zvlášť, takže pokud by zemskou autonomii chtěla třeba jen Morava a Čechy ne (nebo obráceně), nebyla by šance na britský model, kdy Anglie nemá svůj parlament, ale Skotsko nebo Wales ano. A nebylo by nic.

    3) Pokud by referendum přece jen i celkově dopadlo pro obnovu zemské samosprávy, parlament by se jím nemusel řídit, nesměl by jen schválit zákon, který by byl explicitně proti zemské autonomii. Rozhodnutí v referendu by platilo jen do konce volebního období, pak bychom byli v bodě nula.

    4) Referendem z pera této vlády a ministra Dientsbiera by občané obnovených zemí nemohli stanovit výši zemím odváděných daní, to znamená, že i kdyby 3-4 zemské parlamenty namísto 14 krajských vznikly, mohly by mít jen minimální finanční prostředky a staly by se finančně závislejšími na Praze třeba ještě více, než jsou třeba současné kraje.

    Závěr: Zatím to vypadalo (1968, 1990-1992) a vypadá, bohužel, i teď, že pražští kapři si svůj rybník sami nevypustí a Moravané, Slezané nebo Češi mimo Prahu se mohou snažit, jak chtějí. Máme zkušenost, jak parlament přihlédl k lidovému hlasování na Moravskotřebovsku, kde 2/3 lidí chtěli pod střední Moravu, nikoli Pardubicko.

    "Ale každý ví, že časy se mění..."

    Třeba se jednou dočkáme, že za opravu silnice III. třídy Ždánice-Kyjov se nebudeme muset doprošovat v Praze a že zemský samosprávný celek evropské velikosti a síly si bude moci vybudovat ze svých peněz třeba dálniční spojení Brno-Moravská Třebová (D43) nebo dálnici v trase staré evropské jantarové stezky Otrokovice-Břeclav (D55).

    Citát na závěr panu Profantovi pro uklidnění:
    "To je přece šílené! Vznikly kraje, které vůbec vzniknout neměly, a zničila se tisíciletá zemská hranice mezi Čechami a Moravou. Prorokuju, že to se jednou vymstí - Morava si ještě o tu hranici řekne.“
    (Petr Pithart)
    MP
    June 27, 2016 v 21.55
    Tak nevím, pane Ungere
    Petr Pithart se sice narodil na Kladně, ale je celoživotní občan Prahy, já jsem křtěný Vltavou --a oba Moravanům, kteřį chtějí svou zemi, tu zemi přejeme. Jen ti Moravané, co by ji chtěli, neėjak nejsou vidět a slyšet. A Vy se taky jen vymlouváte, proč to nejde. Premiéra ze Slezska jste měli a nic, premiéra z Moravy máte --kdy budete zase mít takovou příležitost.
    June 27, 2016 v 22.15
    Dělám jen to, co mi zákony tohoto státu umožňují, nebo chcete, abych zorganizoval povstaleckou armádu?

    Doporučuji vám, přestaňte se stydět za to, že jste z Prahy, měl byste být na to hrdý a ne to oklikou popisovat jako "křtěný Vltavou".

    Jinak postoj Petra Pitharta je formálně a rétoricky diametrálně odlišný než ten váš, čím to je? Rozhodně to dokazuje, že nevnímám všechny z Čech paušálně.

    Připomínáte mi dozorce, který přiváže vězně na mučidla a říká mu do očí, "já vám tu svobodu přeji, proč se nesnažíte?"

    Představte si, že tu byl koncem 90. let projekt moravské veřejnoprávní televize ze studií Brno a Ostrava. Moravané to ale nezatrhli, a přesto není. A tak bychom mohli pokračovat.

    Ale vše, co jste nastínil, tu již bylo. Když moravské hnutí vedlo v preferencích nad Občanským fórem o deset procent a mělo šanci vyhrát volby, v době, kdy v moravských městech probíhaly statisícové demonstrace, v době, kdy vznikla petice s nejvyšším počtem podpisů za celou naši historii, vznikla proti tomu i iniciativa "Morava mlčící".

    Jen je škoda, že člověk se zkušeností s velkou politikou budí dojem, že o některých běžných jevech politické praxe nikdy neslyšel, ale jeho hraní si na intelektuála působí také neupřímně, protože věcné argumenty přechází jak družstevní lány.

    Každopádně děkuji za diskusi.
    IH
    June 27, 2016 v 23.24
    Poznámka aneb Praštilo mě přes oči
    Mám za neveselé, když takový konzervativec jako pan Unger má za vrcholnou prioritu rozřezat milovanou Moravy dálničními tahy... Dálnice postavené za vlastní jsou stejně degradující jako ty postavené za peníze třeba z Číny.
    June 27, 2016 v 23.35
    Paní Vytlačilová
    trochu jsem googloval a osobní stránka Petra Sutherlanda byla nejzajímavější k otázkám migrace, multikulti, suverenity

    Jeho projev na UN konferenci k Syrii aglobální odpovědnosti (31.3.2016) dává představu o jeho myšlení.
    Stále bych však byl vděčen za případné další odkazy. Chcete-li je raději poslat přímo mne, zde je adresa" ,
    Dík a srdečný pozdrav.
    MP
    June 28, 2016 v 10.43
    Davidu Ungerovi
    Abychom se trochu vrátili k článku, pod kterým diskutujeme. Mezi peticemi po vyhlášení výsledků se objevila také jedna, která požadovala, aby Londýn vystoupil z UK a získal samostatně členství v EU. Primátor Khan se k petici vyjádřil neobyčejně vstřícně.

    Jsou tu podzimní krajské volby. Tři kraje jsou zcela na území historické země, dva kusy této země jsou v krajích hranice přesahujících, přitom volebně významný je jen moravskoslezský. Pokud by existovalo hnutí Moravanů, kteří by chtěli obnovení historické země a chtěli to ústavní cestou, pak by ve všech pěti krajích kandidovala v podzimních krajských zemích silná strana s programem obnovení. Pokud je to opravdu to, po čem lidé na Moravě volají, pak by ve třech určitě uspěla, ve dvou by nebyla bezvýznamná. A následovně vytvořený svaz moravských krajů by představoval mnohem větší sílu v politickém vyjednávání o obnovení zemského zřízen než nějaká MOA organizovaná psychologem z Ratají. Bez ohledu na to, že by hejtmani a zastupitelstva byli ve stejné situaci jako dnes Khan -- ten také ví, že v rámci daného britského ústavního pořádku je referendum o vystoupení Lodýna nemožné, ale chce pro své město vyjednat s vládou to nejlepší a nezahodí dobrou kartu jen proto, že by s ní jiný neuměl hrát.
    Masaryk, nebyl on z Moravy?, tomu říkával práce drobná .-)

    Pokud se alespoň tohle na Moravě neděje, připadá mi Vaše barvité přirovnání, kde jste ze mě udělal katana, jako vytržené z dialogu Radošinského naivního divadla. Tam ležel Janošíkův otec na dereši*; " a proč?" "Chodil se tam povalovat." Vy jste se k tomu ještě převrátil na záda a pokřikujete do Prahy, že ta lavice není dost polstrovaná,ať s tím něco udělají.

    *Pro nejmladší druhého národního jazyka neznalé: dereš je lavice, na které se mrskal odsouzenec.
    June 28, 2016 v 12.44
    Souhlas s panem Ungerem ve věci Slovanské epopeje
    Měla by být v Moravském Krumlově. Praha nedodržela podmínku postavit pro tento groteskní umělecký omyl významného tvůrce plakátů vlastní barák. Z dobrých důvodů: je to moc velké, dost ošklivé, děti to nebaví, cizincům se to strašně těžko vysvětluje.

    To poslední bude nabývat na významu až Praha po vzoru Londýna vystoupí z ČR.
    June 28, 2016 v 17.03
    Faktická oprava a doplnění
    "Tři kraje jsou zcela na území historické země, dva kusy této země jsou v krajích hranice přesahujících, přitom volebně významný je jen moravskoslezský."

    Zde jste ovšem na omylu. Na území historické země jsou všechny kraje. Pokud jde o území Moravy, tak na jejím území je čistě jen jeden kraj (Zlínský), druhý kraj zcela většinově (až na jednu obec). Dva kraje jsou dílem na území Moravy a a dílem na území Slezska. Další tři kraje jsou i na historickém území území Čech i Moravy zároveň. Nějaký moravský krajský svaz lze složit maximálně ze tří krajů, a to spoléháme na to, že to vydýchají obyvatelé Jesenicka. Další moravská území by ovšem zůstala v jiných krajích mimo takový svaz (Dačicko, Slavonicko, Telecko, Jihlavsko, Třebíčsko, Ždársko, Velkomeziříčsko, Novoměstsko, Svitavsko, Moravskotřebovsko, Novojičínsko, Místecko, Fulnecko, Frenštátsko a Kopřivnicko atd. atd.) Svaz by byl neoficiální strukturou a ty tři kraje, které by ho vytvořily, by se vystavily riziku, že budou oproti jiným krajům dotačně znevýhodněny. Jak jsem napsal, kraje přímo žádné příjmy z daní nemají.

    Každopádně špatný nápad s tím krajským svazem to v současných podmínkách není, ta povstalecká armáda byl vtip, pokud jste to tak pochopil.

    K panu Horákovi: Pokud považujete dálniční síť na Moravě za dostačující, je to váš názor. Můj názor není důležitý, spíš bych si přál, aby o dopravě rozhodovaly regiony a ne vzdálené centrum. Říká se tomu decentralizace.
    IH
    June 28, 2016 v 18.44
    Pane Ungere,
    tématem této diskuse nejsou dálnice. Chtěl jsem jen vyjádřit určitý podiv nad skutečností, že za požadavky po větší autonomii, jež o úroveň či dvě výše nezove jinak než nacionalismus, není - kupodivu - stran konzervativců touha po uchránění nejvlastnější vlasti od globální unifikace, ale spíše naopak přání vrhnout se tímto směrem s preferencí být "globálnější než glóbus".
    June 28, 2016 v 21.15
    K panu Horákovi
    To jste mé poznámce (o dálnicích okrajové a příkladné) špatně porozuměl. Nerozumím tomu, že zmiňujete slovo nacionalismus, možná však nemyslíte česká národní program již od národního obrození, který je k nacionalismu minimálně o úroveň výše než moravské úsilí o obnovu zemské autonomie. Ale není to irelevantní?

    Nejsem mluvčí ani moravských autonomistů, ani moravských konzervativců. Ale moravský konzervativní politik, bývalý hejtman JmK a současný senátor Stanislav Juránek prohlásil

    (Brněnský deník, 4.11.2012):
    "Sami si síť silnic nepostavíme. Je to politická záležitost. Je tu nevůle stavět na Moravě silnice ze severu na jih, protože naše závislost na Praze se tím zmenší. Všechny krajské reprezentace musí bojovat alespoň o kousky, o obchvaty měst nebo části brněnského velkého okruhu, které se staví náhodně podle toho, na něž se zrovna podaří sehnat peníze. Z peněz kraje dvacet kilometrů dálnice na Vídeň ani R43 na sever nepostavíme."

    Jinými slovy, Morava chce být blíže k Vídni, ke které tradičně byla. Železničně i dálnicí. Někdo s tím má možná problém, těžko říci, proč.

    Nemyslím si, že by německé spolkové země se svou téměř nejhustší sítí dálnic měli tím nějak svá vlastenecká specifika ohrožena.
    MP
    June 28, 2016 v 21.32
    Davidovi Ungerovi
    Další zábavné výmluva. Kdo by ty tři kraje znevýhodňoval?
    PM
    June 28, 2016 v 22.01
    Boj o závislost na jiné autoritě
    je legitimním spontánním projevem politického soupeření o společenskou moc. Dovoluji ale si prohlásit - jako absolvent brněnského tankodromu - že rozkrádání evropských dotací na úkor deformace páteře motoristů bych nepoužíval jako doličný argument v boji o suverenitu moravského občanstva.
    June 28, 2016 v 22.49
    Opdověď panu Profantovi
    Asi podobní mocenští představitelé, kteří nedopustili ani hrubé zachování česko-moravské historické hranice tak, aby nemohl vzniknout onen krajský moravský svaz, který navrhujete.

    1) Čtěte: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/hejtmani-prisli-o-injekci-na-rozbite-silnice-je-to-nefer-chc/r~a5770414385011e6a4100025900fea04/

    2) Kraje mají pouze 8% z daní, o kterých se navíc rozhoduje v Praze a tyto prostředky jsou nejisté.

    3) Krajské reprezentace politických stran jsou navázány na politické strany řízené z Prahy, které mají jistotu státních příspěvků.Umělé krajské reprezentace jsou udržovány mocensky.

    4) Žádné tištěné celostátní periodikum nesídlí mimo Prahu. Celostátní rádio jen jedno. Elektronický deník, kde zrovna diskutujeme, je také jen jeden mimopražský.

    5) Kraje tu vznikly proto, aby se daly dobře řídit z centra.

    Projekce (i kolektivní) viny, bohužel, uleví jen na krátkou dobu. Ano, za všechno mohou Moravané a Slezané, problém je v tom, že přišli o svou skutečnou samosprávu již fakticky v roce 1918.

    Moravané a Slezané nejsou povinni za vás řešit krizi české státnosti, pokud se stát chová jako jednonárodnostní.
    June 28, 2016 v 23.41
    Ještě konstruktivní námět pro pana Profanta
    Pokud tolik myslí a přeje si samosprávnou Moravu, moc si toho vážím. On jako Pražan za Moravu bojovat samozřejmě nemusí. Ale jako český patriot by mohl pomoci vymezit hranice Čech. Spousta lidí z východních Čech (Lanškroun, Ústí nad Orlicí) jsou v Praze neprávem považováni za "burany z Moravy". Možná si za to mohou trochu sami, protože Praha stověžatá oplývá neskutečnou kuturní převahou proti "zbytku" repubiky. Vymezit hranice Čech, případně i budoucí metropolitní země Prahu (jak tu již bylo řečeno), také vzhledem k historickému odkazu stejně nanejvýš žádoucí. V tom pan Profant může využít jeho neocenitelné zkušenosti z velké politiky (já tu zkušenost nemám, celý život se totiž živím poctivě, ne politikou).

    Česká zem je nádherná, od Českého Švýcarska po Hlubokou a Český Krumlov, od relikviáře svatého Maura v Bečově nad Teplou a povodí řeky Teplé přes Kutnou Horu po Adršpašské skály nebo Babiččino údoí nebo po starobylý kamenný most u Lutriána na Polensku.
    MP
    June 29, 2016 v 9.25
    Davidovi Ungerovi
    Mě je samosprávná Morava docedla lhostejná. Ale pokud by si ji obyvatelé Moravy přáli, bylo by nemravné a politicky pitomé jim ji upírat. Vám osobně bych jií přál ze zlomyslnosti, abych viděl, na koho budete svádět problémy potom .-) Ono stačí, jak dnes přehlížíte dvě televizní studia, zemské muzeum, divadlo, nejkvaltnější literární časopis atd. a upínáte se na celostátní deníky, kterou jsou kupodivu v hlavním městě státu (nikoli hlavním městě Čech, ale České republiky).

    Právě tak nemám potřebu nějaké české země (Čech). S Prahou by z ní bylo přerostlé pražsko a bez Prahy by dopadla jako středočeský kraj, který musí mít své hejmanství v Praze.

    Ale zcela vážně. V Praze jsem neslyšel mluvit o buranech nikoho jiného, než lidi, kteří se nedávno přištěhovali, často z Moravy -- není to jen proto, že v pražštině se buran řekne vidlák :-) V Praze je menšina těch, kdo se narodili dvěma pražákům, ti z třetí generace jsou už vyloženě vzácní, stigmatizace venkovského původu šmahem by tak byla kálení do vlastního hnízda. Možná tu a tam někdo v Praze neví, jestli je Ústí n/Orlicí v Čechách anebo na Moravě a jsem si jist, že většina z nás neví, že tohle městečko je v Pardubickém kraji, včetně těch, kdo tam několikrát pobyli. Ale pokud někomu z Orlice nadali do buranů, pak spíše protože se jako buran choval, než pro domicil.
    June 29, 2016 v 18.50
    Ještě bych doplnil odpověď na Vaši otázku, proč Moravané viditelně a aktivně neusilují o samosprávu nyní nebo poslední dvě desetiletí:
    Podle výzkumu Sociologického ústavu AV si totiž 87 % našich občanů myslí, že nemohou nijak ovlivnit politické rozhodování na celostátní úrovni. Chtěli by, ale jsou přesvědčeni, že snaha je marná.

    Bohužel krajské i celostátní volby rozhodují především celostátní média, to ví i pan ministr financí. Brněnské a ostravské studio mají podíl ne vysílání veřejnoprávní televize jen 20%, přitom a Moravě a ve Slezsku žije 40% obyvatel republiky. O financích nemluvě. Ale nechci se opakovat.

    Ti Východočeši z pomezí to řekli po svém, asi říkají burani, nikoli vidláci.

    Nevím, jak jste přišel, že potřebuju na někoho svádět nějaké problémy...

    Já jen myslím na to, že bychom mohli mít efektivnější státoprávní uspořádání, veřejnou správu a řízení státu (s tím i rozvoj regionální ekonomiky, turistického ruchu i regionálního zdravotnictví, školství a policie) a je mi líto, že tomu tak není, i když jsme k tomu byli v době přelomové (1990-92) velmi blízko.

    Pokud na někoho svádím v blbých dnech problémy, tak je to doba, osud, počasí, lidská hloupost, lenost, neschopnost a nevůle.

    V Praze mám řadu výborných přátel, moje babička tam z části vyrůstala. V případě skutečné decentralizace by její duch získal ještě příjemnější atmosféru, stejně jako Země česká neunifikovaná a nerozplizlá se Zemí moravskou a naším Slezskem.
    JP
    June 30, 2016 v 20.46
    Poděkování
    Abych se vyjádřil parafrází příspěvku pana Rychetníka: děkuji vám za podnětnou debatu, s jakými se člověk setká jen v DR. Poznatky z ní zapracuji do textu, který tu vydám zítra.
    July 1, 2016 v 17.31
    Ještě doplnění, jak mají Moravané usilovat podle pana Profanta o obnovení zemského uspořádání
    Podle něj by mělo moravské hnutí usilovat o obnovu zemské samosprávy ústavní cestou. Několikerá úskalí obecného referenda navrhovaného J. Dienstbierem jsem popsal v několika bodech. Navíc referendum v historických hranicích nebo v hranicích moravské katolické provincie je zcela nereálné.

    Ale proč občané nemuseli ústavně stejně silně bojovat o současné krajské zřízení, ale o zemské uspořádání podle pana Profanta nevyvíjejí dostatečnou aktivitu. Srovnal bych to s tím, jak všichni občané České republiky se ve volbách 1996 (ne)angažovali pro současně platné neogottwaldovské krajské uspořádání, které vzniklo v letech 1997-2000.

    Myslíte, že voliči ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996 odmítli zemské uspořádání a přiklonili se ke krajům? Podívejme se tedy, co slíbily strany, jejichž poslanci v roce 1997 prosadili krajské zřízení a tedy odmítnutí obnovy zemského uspořádání, svým voličům před parlamentními volbami v roce 1996

    Toto slibovala ODS: „Na rozdíl od některých politických představ nevydělujeme z množství reformních kroků některé jednotlivosti a nedáváme jim nadřazený význam. Takový přístup má ODS i k vytvoření VÚSC. Jsou-li vytrženy z funkčních souvislostí, nemusí nutně znamenat posílení demokracie a samosprávy a být nosným prvkem decentralizace. VÚSC jsou možnou formou uspořádání orgánů veřejné správy. Neměly by to být útvary uměle vytvořené a administrativně nařízené, které by někdejší centra nahradily formálním souborem jiných regionálních center, jejichž vytvoření by kromě finančních nároků nic kvalitativně nového nepřineslo. Měly by být výslednicí věcného a trpělivého hledání optimálního a stabilního modelu uspořádání území a jeho správy, navazující na proces ekonomických a politických přeměn s plným vědomím odpovědnosti vůči voličům.“ Lze snad z toho vyčíst, že ODS slibovala obnovení komunistického krajského zřízení?

    Lidovci k tomu svým voličům slíbili: „KDU-ČSL trvá na tom, aby ústava byla naplněna a aby byly vytvořeny vyšší územní samosprávné celky (VÚSC) s voleným zastupitelstvem, zodpovědné za rozvoj svébytných regionů, hospodařící podle vlastního rozpočtu, s vlastním majetkem a vykonávající veřejnou správu zejména v oblasti školství, zdravotnictví, sociální péče, kultury a životního prostředí. (…) KDU-ČSL bude usilovat o decentralizaci úřadů státní správy a o odpovídající dělbu kompetencí mezi státní správou a samosprávou tak, jak to odpovídá principu subsidiarity. Rozhodování chceme co nejvíce přiblížit k občanovi.“ Vidíte tam nějakou zmínku o krajích? O jejich hranicích? O jejich počtu?

    Co k tomu říkala ČSSD? V jejím programu, honosně nazvaném „Lidskost proti sobectví“, se píše: „Otevřeně říkáme, jaká je naše vize společenského rozvoje a formulujeme nové hranice, k nimž chceme dojít.“ Sociální demokraté, kteří již o rok později pomohli prosadit krajské zřízení, byli „otevření“ natolik, že ve volebním programu k parlamentním volbám v roce 1996 nemají o veřejné správě ani slovo.

    Takže takto to u nás chodí v zásadních státoprávních otázkách. Připomeňme, že ve volbách do českého parlamentu (od r. 1993 PSP ČR) v roce 1992 získaly strany prosazující obnovu zemského uspořádání většinu mandátů (KDU-ČSL, ČSSD, HSD-SMS, Levý Blok včetně KSČM a LSU včetně ČSS a Strany zelených).

    Pan Profant napsal: "Právě tak nemám potřebu nějaké české země (Čech). S Prahou by z ní bylo přerostlé pražsko a bez Prahy by dopadla jako středočeský kraj, který musí mít své hejmanství v Praze."

    Když by bylo přerostlé Pražsko, jak to, že funguje jazykem bývalého náměstka ministra školství "přerostlé Bruselsko", "přerostlé Berlínsko", "přerostlé Vídeňsko" nebo "přerostlé Hambursko". Asi mám Prahu raději než Pražan Profant, protože jí přeji statut evropské země. Zaslouží si ho.

    A samosprávná Země Čechy by přeci mohla mít hejtmanství na Kladně, zemský sněm (či další samosprávné instituce) v Plzni nebo v Hradci Králové. Amsterdam, New York nebo Dallas se také nerozčilují, že v nich nesídlí státní vláda a parlament. Stověžatá Praha by to mohla unést.

    Ale o Čechách, ať si rozhodují Češi, jen vyvracím zbytečné předsudky.
    MP
    July 1, 2016 v 20.41
    Davidovi Ungerovi
    Zkuste se podívat na mapu a strukturu cest. Možná Vám ten rozdíl mezi Prahou a Vídní nebo Hamburkem dojde. Podobně jistě mohou mít Středočesi hejtmanství na Kladně nebo v Mladé Boleslavi, jen tam bude muset většina z nich přejíždět přes Prahu a budou to mít dál.
    July 1, 2016 v 22.06
    K panu Profantovi
    Zkuste se také podívat na mapu a také do odborné literatury k regionalismu a územněsprávnímu členění.

    V České republice máme 2-3 makroregiony, respektive Čechy a Moravu jako makroregiony a Slezskomoravsko jako mezoregion vyššího řádu plus pražskou metropolitní aglomeraci, která splňuje statut evropské metropolitní země.

    Zapomínáte na to, že běžný občan zemi (dnes zemskou působnost kraje) v životě téměř nepotřebuje. Kolikrát jste byl jako běžný občan něco vyřizovat na krajském úřadě (a nemyslím v záležitosti, která přísluší zrušeným okresům). Já dvakrát v životě a to jednou kvůli cizímu občanství, což není pro běžného občana obvyklé.

    Chystá se obchvat Prahy, proto např. občan od Chocně klidně může zajet po Pražském okruhu (snad už konečně brzy bude) jednou za život do 30 km dále do Kladna a nic se neděje. Když nevadí obyvateli dolnosaského Oldenburgu, že nejede jen do 50 km vzdálených Brém, které jsou svobodná země, ale do dolnosaského hlavního města Hannoveru o 100 km dále.

    Ale Praha možná potřebuje být hlavní, centrální a chce mít pod palcem úřední moc, která je zbytečně centralizovaná. Myslím, že v Praze je tak nízká nezaměstnanost, že by redukci centrálních úřadů zvládla bez problémů, dlouhodobě víme, že lze rušit celé centrální úřady a celá ministerstva, případně je přesunout do regionů. kde mají s nezaměstnaností problém. (severní Čechy, severovýchodní Morava a Slezsko atd. atd.)
    MP
    July 2, 2016 v 9.46
    Davidovi Ungerovi
    Víte, to bude ten problém. Preferuji veřejnou dopravu a Zemi Českou opravdu nechci proto, abychom v ni mohli stavět další dálnice, absurně koncentrované k nějakému středočeskému městečku. Sdílený problém s pražským okruhem je už dnes a byl by stejný, kdyby to místo mezi Prahou a krajem bylo mezi Prahou a zemí.

    Od 10. století je Praha centrum Českého království. To se vepsalo do krajiny (a naopak krajina se předtím vepsala do toho, že je to Praha). Vepsalo se to i do mentality a literatury. Nejsem konzervativní, ale přijde mi pitomé to zbytečně a draze měnit jen proto, aby se mohl ustanovit jakýsi makroregion a mezoregion ve východní oblasti státu.
    July 2, 2016 v 11.06
    Pane Profante,
    Mezoregiony a makroregiony se nemusí ustanovovat, ty existují nezávisle na oficiální správě a jsou zakotveny v učebnicích regionalismu a veřejné správy. Jsou to odborné pojmy.

    I když také Vídeň byla ještě déle centrum Východní marky (česky Rakous), chápu specifikum Čech, které jsou opravdu centrovány do Prahy a obklopeny horami. To my na Moravě máme zkrátka jinak.

    Když Praha nechce mít v Evropě stejné státoprávní postavení jako Vídeň, Brusel, Hamburk, Berlín nebo Brémy, nechci nikomu nutit Zemi českou, České království, s tisíciletou tradicí. Pokud by to opravdu Čechům bylo tak proti srsti (a potkal jsem osobně ve východních Čechách mnoho těch, kterým by se to líbilo, je možné vytvořit asymetrický model samosprávy.

    To znamená, že by Morava a případně Slezsko-ostravský region měl vlastní autonomní parlamenty a významnou část daňových výnosů ke svému hospodaření, zatímco Čechy i Prahu by spravoval Parlament České republiky. Stejně jako ve Velké Británii, kdy Anglie vlastní parlament nemá a (zatím) nechce.
    PM
    July 2, 2016 v 20.49
    Exit má konjunkturu a láká
    k využití centrifugálního efektu vzniklého následkem globalizace.
    Kolik globalizace snese člověk se zřejmě dozvíme vždy pozdě.
    Idea Moexitu začíná být lidsky snesitelná....bych poznamenal.
    July 2, 2016 v 22.03
    Spíše naopak, pane Petrasku
    Jan Keller píše ve včerejším Právu o případném Czexitu, cituji:
    "Pokud by Češi napodobili Angličany, měli by Moravané napodobit Skoty a po odtržení požádat o členství v Evropské unii.
    Vydané dotace z evropských fondů by pomohly řešit nejen problém z OKD, s nímiž si Praha očividně neví rady. V integrující se Evropě by měla Morava rozhodně suverénnější a prestižnější postavení než má v rámci dnešní Čechie."

    Tolik přesný citát europoslance Kellera. Bylo to i na včerejším teletextu ČT, ale bez uvedení jména Jana Kellera, ale jako stanovisko deníku Právo.
    + Další komentáře