Aktivistky z pražského autonomního centra Klinika si nedávno v Lidovkách stěžovaly na nedůstojné zacházení ze strany policie. Musely se svléknout zcela do naha a před policistkou v místnosti s kamerou se několikrát otočit dokola, pak rozpažit a dělat dřepy. Po patnácti minutách v cele byly ženy propuštěny. To vše z důvodu podezření ze spáchání přestupku neuposlechnutí policejní výzvy.

Postup policie byl zjevně nepřiměřený a bezúčelný. Osobně bych takovou výzvu odmítla s tím, ať si policistky šaškují nahé samy, pokud si v tom libují.

Co říká k osobním prohlídkám zákon?

Zákon o policii definuje, co to je „prohlídka osoby“ a kdy je možné ji provést. Dle zákonné definice se prohlídka fyzické osoby provádí osobou stejného pohlaví s využitím přímých fyzických kontaktů nebo přímého pozorování odhaleného těla včetně prohlídky oděvních svršků osoby a věcí, které má u sebe v době prohlídky.

Prohlídku je policista podle zákona o policii oprávněn provést na osobě:

• před jejím umístěním do cely za účelem odhalení zbraně nebo jiné nebezpečné věci,
• jejíž osobní svoboda má být omezena,
• proti níž směřuje zákrok,
• proti níž směřuje jiný úkon, hrozí nebezpečí, že bude osoba klást odpor, a je podezření, že má u sebe zbraň,
• za účelem zjištění, zda osoba nepřechovává věc, která by mohla být použita k útoku na provoz prostředků veřejné hromadné dopravy a na bezpečnost cestujících,
• která vstupuje do chráněného objektu nebo prostoru nebo z něj vychází,
• která se nachází v prostoru, ze kterého by bylo možnost ohrozit bezpečnost chráněné osoby, a tato osoba na výzvu ihned prostor neopustí nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení.

Dále lze osobní prohlídku vykonat u osoby omezené na osobní svobodě dle trestního řádu (osoba zadržená, zatčená nebo osoba, která má být vzata do vazby), je-li podezření, že má u sebe zbraň nebo jinou věc, kterou by mohla ohrozit život nebo zdraví vlastní nebo cizí. Zákon ale zakotvuje také povinnost policie postupovat přiměřeně, což je v tomto případě zcela zásadní.

Policie porušila principy přiměřenosti a zachování důstojnosti osob

Policie může obhájit důvodnost prohlídky, ale těžko prokáže, že postupovala přiměřeně. Policisté dle zákona musí dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma a aby případný zásah do práv a svobod osob nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákonem.

Stojí za to si povšimnout, že zákon o policii upravuje dvě možnosti, jak prohlídku provést: zaprvé, „osahání“ oblečené osoby, zadruhé, pozorování odhaleného těla. Sama jsem si prohlídku osoby několikrát na vlastní kůži zažila, tedy ne přímo na vlastní „kůži“, neboť se jednalo o prohlídku bez svlékání. Policistka mě pouze prohmatala přes oblečení.

Je tedy na libovůli policisty, ke kterému typu prohlídky přistoupí? Určitě ne, policista musí jednat v souladu se zásadou přiměřenosti. Svléknutí se do naha a provádění dřepů nepochybně zasahuje do lidské důstojnosti mnohem více než pouhé strpění osahání přes oblečení. Proto by k nahé prohlídce měl být závažnější důvod.

↗

Ne všichni policisté jsou svévolní tupci, ale někteří jsou. Foto Policie ČR

V daném případě byly ženy na čtvrt hodiny umístěny na celu, takže patrně prohlídka byla formálně prováděna z důvodu odhalení zbraně nebo jiné nebezpečné věci před umístěním na celu. K čemu ovšem sloužilo ono patnáctiminutové umístění na celu? Nebyla to pouze záminka k ponížení žen a jejich „potrestání“ jejich důstojnost omezující prohlídkou?

Nelze odhlédnout od toho, že ženy byly podezřelé z pouhého přestupku, nikoliv závažného trestného činu. Nutí snad policie každého podezřelého z přestupku k nahým dřepům? Rozhodně ne, to by musel nahé prohlídky každý občan zažít i několikrát ročně.

Přístup k zajištěným aktivistkám byl tedy podle všeho selektivní a svévolný. V případě pražské policie se není čemu divit — v minulosti už zdejší policisté příznivce squattingu, kteří nijak nekladli odpor, při zásahu na vile Milada bili pěstmi, kopali, bili je obušky a šlapali jim po hlavách.

„Důkladné osobní prohlídky“ kritizoval i veřejný ochránce práv

Nepřiměřenost osobních prohlídek ve vězeňství kritizoval i dřívější veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský a jeho zástupce Stanislav Křeček. Podle jejich nálezů musí být prohlídka prováděna přiměřeně a způsobem, který maximálně šetří lidskou důstojnost.

Za přiměřené přitom podle závěrů ombudsmana nelze považovat provádění plošných důkladných osobních prohlídek u odsouzených nebo u jejich návštěv (vysvlečení do naha, dřepování, zvedání penisu), aniž by bylo vyhodnoceno reálné podezření z možného narušení vnitřní bezpečnosti věznice. A plošnost prohlídek bez rozlišování osob i bez důvodného podezření představuje nepřiměřený zásah do lidské důstojnosti.

Tyto závěry veřejného ochránce práv lze vztáhnout i na prohlídky dle policejního zákona. K takzvané důkladné prohlídce, která více zasahuje do lidské důstojnosti, by měl být závažnější důvod, nějaké konkrétní reálné podezření.

Bránit se lze žalobou i neposlušností

Stěžovat si u vedení policie nemá smysl, i odůvodněné stížnosti na nezákonný postup policistů jsou standardně smeteny ze stolu. Na vynucování si nepřiměřené důkladné osobní prohlídky nebo na jiné nezákonné jednání policie je ale možné reagovat správní žalobou proti nezákonnému zásahu, kterou lze podat do dvou měsíců a projedná ji nezávislý soud.

Soudci jsou v některých případech schopni dát policii potřebnou zpětnou vazbu a vyložit rozumným způsobem zákon, jako se tak stalo nedávno v Olomouci. Soud zde vyhověl žalobě účastniků protestní demonstrace proti pochodu Dělnické mládeže, kteří byli zadrženi policií a její zákrok napadli jako nepřiměřený.

Do šesti měsíců lze také civilní žalobou požadovat odškodnění nebo omluvu. Přímo na místě je ale možné odmítnout se bezdůvodné důkladné osobní prohlídce podrobit, prostě se nesvléknout a dřepy nedělat. Chtěla bych vidět, jak by mě k tomu přinutili.