Tak jako každý rok i letos připravilo ministerstvo vnitra pro vládu výroční Zprávu o extremismu na území České republiky za loňský rok. Ministři Sobotkovy vlády by ji měli projednat ve středu.

Už tradičně je dokument rozdělen do několika kapitol a pracuje výhradně s rozdělením extremismu na levicový a pravicový, právě tomuto dělení se ve svém dnešním sloupku v DR věnuje také Saša Uhlová. Zpráva rovněž podává výčet organizací, které lze podle ministerstva za extremistické označit, zabývá se jejich aktivitami a zároveň mapuje jednotlivé organizace i s ohledem na jejich činnost v jednotlivých krajích či v zahraničí.

Autoři dokumentu hned v jeho úvodu připomínají, že pracují s pojmem „extremismus“ tak, jak byl definován ve Zprávě o problematice extremismu na území ČR v roce 2002, kterou přijala vláda v červenci roku 2003. Odkazují se také na ustálenou judikaturu soudů v souvislosti s výkladem pojmu hnutí. Plné znění definice extremismu v pojetí autorů zprávy lze najít na webu ministerstva vnitra.

To, jakým způsobem je pojem extremismu definován, je podstatné pro celkové vyznění dokumentu. Zatímco v minulosti se v obdobných zprávách referovalo kromě neonacistických subjektů také například o Alternativě zdola Ilony Švihlíkové, Nové antikapitalistické levici či iniciativě Ne rasismu, letos autoři za extremisty označují třeba Islám v ČR nechceme, Blok proti islámu a Úsvit — Národní Koalice a vedle toho také aktivisty z Autonomního sociálního centra Klinika.

Podle politologa Ondřeje Císaře dokument ministerstva vnitra na jedné straně paušalizuje tím, že vedle sebe staví otevřeným násilím hrozící samozvané obránce „české kultury“ a nosiče šibenic s pokusem o vybudování sociálního a kulturního centra, které funguje stejně jako podobná centra v mnoha jiných demokratických zemích. Na druhé straně se podle něj zpráva zaměřuje především na „obvyklé podezřelé“.

„Avšak nereflektuje radikalizaci politické rétoriky ve vyšších patrech politiky. Zpráva sice v jedné větě zmiňuje riziko přejímání prvků toho, co nazývá extremismem, do politického mainstreamu, ale nereflektuje možný efekt politického mainstreamu na vznik a působení potenciálně nebezpečných skupin. Všímá si možné polarizace společnosti, ale vyviňuje z ní politickou elitu. Přitom existují studie, které ukazují souvislost mezi jazykem politických představitelů a násilným jednáním krajní pravice,“ uvedl Císař v rozhovoru pro Deník Referendum.

Politolog Ondřej Slačálek pro Deník Referendum už dříve uvedl, že pokud loňský rok o něčem v souvislosti s extremismem vypovídá, pak o tom, že tento pojem ve významu, v jakém ho používá policie, tedy ve smyslu jakýchsi bizarních zoologických zahrad na okrajích politického spektra, nefunguje.

„Potvrzuje se to, co bylo vidět už delší dobu: eroze liberálních a demokratických hodnot přichází z okrajů právě tak jako ze středu, shora i zdola, a naopak, své zastánce často najdou tyto hodnoty právě v oné extremistické zoo,“ uvedl Slačálek v reakci na zveřejnění situační čtvrtletní zprávy o extremismu a připomněl koncept takzvaného extremismu středu.

„Musíme připomenout spíše slova politologa Seymoura Martina Lipseta o extremismu středu, který popisoval sociální zdroje úspěchu nacismu v Německu, a nezaměřovat reflektory pozornosti na okraje, ale spíš na celkové trendy v hlavním proudu společnosti: eskalaci xenofobie, obav, autoritářství a delegitimizace klíčových hodnot liberální společnosti,“ uzavírá Slačálek.

Pozoruhodné v této souvislosti je, že autoři v úvodu letošní zprávy o extremismu uvádějí, kterak se podle nich velká část extrémní levice loni snažila na veřejnosti prezentovat prostřednictvím aktivit, které prý nelze považovat za extremistické, nýbrž naopak za hodnotově indiferentní, či dokonce, citujeme doslova, za občansky chvályhodné.

Proč je tedy do zprávy zahrnuta? Údajně proto, že se někteří její členové či sympatizanti uchylují při prosazování svých cílů k násilným aktivitám. Autoři hovoří o napadání ideových odpůrců, žhářských útocích či o poškozování cizího majetku. „Přitom je třeba mít na paměti, že jejich otevřeně formulovaná ideologická východiska jsou založena na nesnášenlivosti (třídní, k ideovým odpůrcům), neochotě k demokratickému dialogu a nerespektování pluralitního politického systému,“ píší autoři dokumentu.

Migrační krize