S Igorem Ševcovem jsme se potkali tři dny poté, kdy ho propustili na kauci z vazby. Je obviněný z toho, že měl hodit zápalné láhve na dům Martina Stropnického. Policie v srpnu prošetřila záznamy z kolejních kamer, ze kterých vyplynulo, že Ševcov spal tu noc na své koleji. Podle jednoho z Ševcovových advokátů případ patrně nedospěje ani k soudu, protože policie nedokáže ani popsat skutek, kterého se měl dopustit. K rozhovoru jsme se sešli v jedné pražské kavárně. Igor Ševcov působil klidně, spíš plaše, mluvil potichu sice s přízvukem, ale s dobrou slovní zásobou. 

↗

Je vám dvacet let, byl jste přes tři měsíce ve vazbě. Myslíte, že vás ta zkušenost změnila?

Pochopil jsem cenu sociálního angažování. Když se člověk chce sociálně angažovat, tak na něco takového musí být připravený. Zvlášť v Rusku. V Evropě jsem to úplně nečekal.

Když jste se angažoval v Rusku, měl jste obavy, že by vás mohli zavřít?

To jsem si právě nemyslel, protože jsem nic seriózního nedělal. Jen nějaké demonstrace, samosprávné projekty, vzdělávací aktivity, různé akce. Zavřeli sice některé lidi, které jsem znal, ale nečekal jsem, že by se to mohlo stát mně.

Jak to vlastně v Praze probíhalo? Z dostupných informací vyplývá, že vám nejprve zabavili nějaké věci v souvislosti s operací Fénix.

Nejdřív přišli 18. června. Nevěděl jsem, jestli smí policie ke mně do pokoje. Tak jsem jim dal svůj notebook, i když neměli povolení, papíry. Ve spise pak psali, že jsem to předal dobrovolně, ale oni mi řekli, že buď jim to dám, nebo si to pak stejně vezmou, že už je to rozhodnuté.

Ten den vás také vyslýchali?

Ano, byl tam hodný i zlý policajt. Ten hodný mi každých pět minut nabízel něco k pití a seděl naproti mně. Ten zlý seděl z boku za mnou a velká část jeho otázek se v protokolu neobjevila.

Vyhrožoval mi, že přijdou kolegové z Ruska, mysleli zřejmě Federální bezpečnostní službu, že mají na mě pár otázek. Asi si mysleli, že se jich bojím. Nechtěl jsem vypovídat, ale oni mi začali dávat předpisy a papíry a tvrdili, že v tomto případě vypovídat musím, že je to má povinnost.

Ptali se mě například, kdy jsem přicestoval, i když to velice dobře věděli. Řekl jsem, že v září. A oni se ptali. „A dříve jste nebyl v České republice? Ne? Určitě?“ jako kdybych měl tajně přicestovat, a pak odcestovat, a pak se zase vrátit. Snažili se vytvořit takové zvláštní konstrukce.

Ve spise se psalo, že jste chtěl utéct do Španělska, jak na to přišli?

To je snad nejvtipnější ze všeho. Asi v půlce června, už po výslechu, jsem mluvil s maminkou po telefonu a ze srandy jsem jí říkal, že jsem utekl do Španělska a pracuju na vinici. Máma mě zná a ví, že rád žertuju, smáli jsme se tomu, byl to prostě vtip.

Nikde jinde jsem to neříkal, s nikým jsem o tom nemluvil. Pak se to objevilo ve spise, z čehož je jasné, že museli odposlouchávat můj telefon.

Před dvěma lety jsem byl ve Španělsku na dovolené s rodiči, ale neznám tam ani jednoho anarchistu, žádné kontakty tam nemám. To policisté asi vědí o nějakých mých kontaktech lépe než já sám.

Psali také o tom, že chcete zakládat odnož anarchobolševické organizace.

Autonomní akce je anarchistická organizace v Rusku, jedna z největších. Nikdy nešlo o žádný bolševismus. V manifestu organizace Autonomní akce je dokonce jasný bod o antibolševismu.

Jak jsem ten pojem viděl, došlo mi, že museli spolupracovat se svými ruskými kolegy z Centra boje proti extremismu. To je podivný policejní odbor v Rusku, který dělá vykonstruované případy a posílá lidi do vězení kvůli sociálním aktivitám.

Snaží se kontrolovat radikální levici i pravici, pochopil jsem, odkud vítr vane, právě díky pojmu anarchobolševismus. To je jejich termín, spojují totiž věci, které spojovat nejde.

Ten odbor je složený z bývalých nácků a z policistů, kteří dělali chyby ve službě, a tak je tam odložili. Je to odbor zla v čisté podobě. Ale nemají moc pravomocí, mají jich méně než obyčejní policisté.

Jak odůvodnili to, že si vzali pachové stopy, otisky prstů, DNA?

Ptal jsem se, jestli to můžu odmítnout a oni mě zase zavalili papíry a ukazovali na ně a řekli, že to nesmím odmítnout, ale pak napsali, že jsem to podstoupil dobrovolně. To je klasika policejní činnosti.

Byl jsem překvapen, že taktika české policie se až tak neliší od taktik ruské policie. Trochu se mi paradoxně ulevilo, že to je něco, co znám, a že vím, co mám očekávat příště.

Zatkli vás týden nato v Brně a pak vezli do Prahy. Jak vám sdělili obvinění?

Zaskočilo mě to. Myslel jsem, že mě z Brna vezou do Prahy na nějaký drsný výslech. Policista v autě mi ještě říkal, že něco našli na mém počítači. Pak se ukázalo, že žádná spojitost s mým počítačem nebyla. Přečetl jsem si to a vzpomněl jsem si, že jsem před časem slyšel zprávu o tom, že někdo zaútočil na dům ministra obrany, ale já jsem si toho moc nevšímal, protože tam psali i o nějakých útocích na auta, bylo to zmatené, viděl jsem to, a pak zapomněl. Ani jsem si nepamatoval, jak se ministr obrany jmenuje. Věděl jsem jen, že prezidentem je Miloš Zeman, ale jiné české politiky vlastně neznám.

Co se dělo po vašem zatčení?

Vzali mě na prohlídku mého pokoje, to bylo v neděli. Dělali z toho stejnou šou jako s Fénixem. Bydlel jsem na koleji, přivezli mě tam s želízky na rukou a bylo tam asi deset policistů se psem a člověk s kamerou. Stáli jsme půl hodiny u koleje, kolem chodili mí známí a skoro nikdo mě nepozdravil.

Pak jsme šli na chodbu a tam stáli ti policisté, byl tam i policejní pes, muž s kamerou a vyšetřovatel se začal tvářit hodně vážně, když začal otevírat dveře mého pokoje, jakoby tam mělo něco vybuchnout, až to otevře. Nebo že tam objeví drogy, nebo anarchistu, který se skrývá před policejní mocí.

Jaké důkazy policisté ve vašem pokoji objevili?