Skutečný skandál White Media je jinde: jak to, že ještě nejsou před soudem?

Skupina novodobých nacistů skrytá za značkou White Media zveřejnila další soukromé maily, nyní je postiženým i premiér. Obsah mailů, navzdory otřesně selhávajícím českým médiím, skandálem není. Skandálem je, že policie zločince z White Media dávno nepochytala.

Igor_demo20

Saša Uhlová

06.01.2016 11:38

Související

„Náckové se ti nabourali do facebookovýho profilu,“ napsal mi brácha před dvěma lety sms zprávu. „Jedu do nemocnice, udělej s tím něco ty,“ odpověděla jsem obratem. Dva dni před tím jsem totiž zcela ohluchla na jedno ucho, začala se mi motat hlava a ztrácela jsem stabilitu. Poslední, co jsem měla chuť a sílu řešit, byl hacknutý účet.

Pak se mi začali ozývat esemeskami další lidé. Někteří byli vyděšení z toho, že White Media zveřejní naše soukromé komunikace. Během chvíle se ukázalo, že se mi White Media dostala i do emailu, přes který právě získali heslo k FB profilu. Bráchovi a dalším ochotným lidem se podařilo získat vládu nad mým profilem i mailem během dne. Sama jsem mezitím ležela v nemocnici připíchnutá ke kapačce a sledovala jsem dění jen z dálky.

Ne snad, že bych něco podobného vůbec nečekala. Den předtím jsem dokonce v nadsázce, ale po různých varovných signálech, napsala status, ve kterém jsem podobnou situaci předjímala. Přesto mě to zaskočilo, protože jsem samozřejmě nevěřila, že by se to doopravdy mohlo stát i mně.



White Media jsou otevřeně nacistický, nenávistí překypující web. V tu dobu byli jeho provozovatelé na dalším tažení a ovládali facebookové profily a emailové schránky různých lidí, kteří se podle jejich názoru prohřešili multikulturalismem. Jakmile se do nich dostali, začali zveřejňovat odkazy tak nechutné, že je nebudeme reprodukovat. Řada lidí se na mém profilu divila, ptali se mě, jestli jsem se nezbláznila.



Kromě násilných a rasistických článků a fotek se vyžívali také v perverzně sexuálních kolážích, které zobrazovaly lidi tmavší pleti v interakcích se zvířaty. Psali také do diskuzí různé více či méně otevřené výhrůžky.



Po návratu z nemocnice jsem si pročetla více či méně laskavé reakce ze strany ostatních uživatelů FB. Veškeré projevy White Media na svém profilu skryla, svým kontaktům jsem se omluvila, a čekala jsem, co se jim podařilo zjistit. Trvalo několik dní, než moje soukromí zveřejnili.



Napadli totiž vždycky postupně několik lidí a pak zveřejňovali jejich korespondenci najednou. Výsledek mě v mém případě rozesmál. Zveřejnili sice adresu, kde bydlím, ale jinak se jim podařilo na mě najít jen to, že moc nečtu emaily. Měla jsem jich víc než dvacet tisíc nepřečtených.

Některé hromadné emaily z různých rozesílačů, kam mě zařadili přátelé na levici v dobré víře, že mě přimějí k větší angažovanosti, jsem si poprvé přečetla na jejich stránkách. To, co by mě skutečně mrzelo, hackeři zjevně přehlédli.

Smazala jsem pak všechny své maily a soukromé konverzace, které bych nerada viděla viset na webu a poslechla dobré rady o zabezpečení svého soukromí.



Náckové jsou amatéři, ale co náš stát?
Amatérismus, s nímž si náckové počínali, byl nepřehlédnutelný. Po vniknutí do profilu se okamžitě začali chlubit, že tam jsou, že to dokázali, že jsou prostě machři, čímž na sebe okamžitě upozornili. Zjevně také nemají kapacitu pochopit váhu informací, které čtou. Soustředí se na vše, co se zdá diskreditující právě jim.

Od té doby ještě napadli celou řadu dalších lidí. Někteří podali trestní oznámení, jiní to nechali plavat. Stránky jsou registrované v Kalifornii v USA, a proto vznikla fáma, že jsou nepostihnutelní nebo že je nemožné je dostat.

Obojí je mýtus. Jednak činnost, kterou se zabývají, bude zřejmě trestná všude a jednak je důležité, kde se nacházejí poškození. Ti jsou zjevně v České republice, stejně jako ti, kteří trestnou činnost páchají. Virtuální příslušnost může pouze komplikovat dopadení viníků, nikoli však znemožnit.

Když se vloni jiný hacker vloupával do mailových stránek lidí, kteří se mu znelíbili a posílal jejich prostřednictvím výhrůžky a oznámení, že je někde bomba, policie ho najít dokázala. Ohrožoval totiž stát a jeho dopadení bylo prioritou.

Další prioritou českého státu je podle všeho potírání tak zvaného levicového extremismu. Nasazení agentů mezi levicové aktivisty a prostředky vynaložené na potírání údajné hrozby terorismu ze strany radikální levice má tak ve světle činnosti White Media další nepříjemnou pachuť.

Jak je vůbec možné, že jsme to nechali dojít tak daleko? Úroveň veřejné diskuze minulý rok klesla tak nízko, že se v mnoha případech dostala mimo rámec demokratické společnosti, a to i v médiích hlavního proudu. A souvisí to samozřejmě i s tím, že zločincům šířícím nenávist, kteří provozují White Media, zde prochází i to, za co by měli být stíháni.

Místo toho, aby stát prostřednictvím policie potíral činnost, která je zjevně trestná, vyrábí zde fiktivní problémy za pomoci tajných agentů. Proč se tajní agenti nezabývají raději trestnou činností, kterou někdo skutečně páchá? Jak je vůbec možné, že provozovatelé White Media dosud nebyli dopadeni a odsouzeni?

Malý velký skandál

Kromě nabourávání se do soukromí a zveřejňování dopisů a fotek, vytvářejí White Media seznamy lidí, které řadí do čtyř skupin. Jsem historicky jedna z prvních, kteří na jejich seznamu figurovali. To bylo ještě v dobách, kdy jsme tam byli jen čtyři a nebyly tam žádné skupiny.

Tehdy jsem je prostřednictvím zprávy na jejich stránkách požádala, aby mi vyměnili fotku, protože se mi jimi vybraná nezdála dost slušivá. Ze seznamu mě tehdy stáhli. Objevila jsem se na něm znova až několik let poté, a to v sekci neomarxisté.

Když jsem vznesla nový požadavek na přeřazení do sekce xenofilů, nebo aspoň hnusáků a úchylů, neboť se necítím být neomarxistkou, odpověděli mi tehdy, že mám být ráda. Xenofilové prý totiž půjdou jako první a budou u toho hodně trpět. Nás „neomarxisty“ zabijí až potom a zřejmě o něco méně bolestivě.

Lidovky.cz označily web White Media za xenofobní. Vzhledem ke kriminální činnosti a otevřenému rasismu jejich tvůrců je to neuvěřitelný eufemismus. Citlivost novináři z Lidovek ztratili zřejmě proto, že sami považují xenofobii za novou normu a běžně se k ní ve svém psaní uchylují.

Asi to souvisí i s tím, že mnozí čeští novináři mají potíže rozpoznat, co je a co není veřejný zájem. V souvislosti se Sítěmi revolučních buněk zveřejnily Lidovky.cz celou řadu nepravd, za které se nikdy neomluvily. Pozornost jim věnovaly velkou, bohužel však vycházely z tvrzení policie, aniž by se obtěžovaly přistupovat k nim kriticky.

S podobnou slepotou přistupují i k této kauze. Sice se jim zřejmě nepodaří překonat ČTK, která dala odkaz na web White Media do prvního odstavce a odstranila ho až po několika hodinách, ale už první výstupy ukazují, jak bude psaní o White Media vypadat. Citace z ukradených materiálů sice trestné nejsou, ale jsou nechutné. Své opodstatnění by měly jen v případě, že by ukazovaly na trestnou činnost premiéra, nebo na jeho neetické jednání.

Co je však pozoruhodného na tom, že poradce Bohuslava Sobotky Oto Novotný premiérovi radí? Proč citace jeho mailů noviny zveřejnily? Je to opravdu tak neuvěřitelný skandál? Možná, že materiál obsahuje něco, co by ospravedlnilo analýzu médií. Komunikace, která ukazuje, že poradce dělá svou práci, mezi to však opravdu nepatří.

Uvidíme, jak se bude postoj policie a médií vyvíjet. Zatím však zůstávám skeptická a pro jistotu veškerou komunikaci, která je intimní, okamžitě mažu. Jako novinářka pracující v médiu, které mají kvůli našemu humanistickému profilu nenávistní zločinci z White Media mezi svými prvořadými terči, můžu totiž bohužel předpokládat, že místo toho, aby mě policie před neonacisty chránila, bude mě spíš sledovat.

A co si myslíte vy? Diskuse (17 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Aspoň vím, že nemám Saše posílat mejly :) Středa, 6.Ledna 2016, 11:58:33

Ale teď vážně: To s tou USA a Facebookem mi sdělili na policii. Já se spíš obávám, že nějaké zákony platí pro nejdůležitější osoby a pak pro zbytek populace. Aneb když hacknou účet premiérovi, je to něco jiného, než když ho hacknou jakési studentce vysoké školy.

Pavel Kuchejda - elektrikář

"Co je však pozoruhodného na tom, že poradce Bohuslava Sobotky Oto Novotný premiérovi radí? " Středa, 6.Ledna 2016, 19:55:46

Pozoruhodne je , ze ukazali jakou uroven ma clovek, ktery Sobotkovi radi. Pokud si poradce premiera mysli, ze OSN byla prvni mezinarodni instituci a nikdy neslysel o "Spolecnosti narodu", je to na povazenou. Pokud si tentyz mysli, ze MMF je instituci ktera prosazuje solidaritu, zodpovednost a tim prohlubuje demokracii ve svete, snad by mel prestoupit do TOPky, ci ODS. Ale patrne je to tradice CR, ze premieri maji ponekud ujete poradce. Sadista Joch radil sexualne ujetemu Necasovi, az dojeli oba (zatim).

Takze bychom mohli tem "bilym chlapcum" podekovat aspon za potvrzeni toho co vime. Sobotka stoji za prd a jeho poradci jakby smet. Ale "jsou ted nahore".

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Zákonnou ochranu tajemství počítačového záznamu uchovávaného v soukromí Čtvrtek, 7.Ledna 2016, 10:21:10

nově upravuje český trestní zákoník, účinný od l. ledna 2010.

Tato úprava pronikala částečné i do předchozího trestního zákona, který původně trestal jen porušení tajemství dopravované zprávy (nikoliv zprávy už dopravené) a pokud jde o dopravenou zprávu, postihoval jen toho, komu byla povinnost chránit toto tajemství (poštovní úředník, technik IT, úředník), a toho, kdo tajemství zpřístupnil ze zištných důvodů nebo v úmyslu někoho materiálně poškodit. Pár let se občanská část společnosti musela bránit snahám Marka Bendy a ODS učinit pomocí měnících se podob „náhubkového zákona“ tajným téměř vše

Dnes platí toto
§ 183 porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí
(1) Kdo neoprávněně poruší tajemství listiny nebo jiné písemnosti, fotografie, filmu nebo jiného záznamu, počítačových dat anebo jiného dokumentu uchovávaného v soukromí jiného tím, že je zveřejní, zpřístupní třetí osobě nebo je jiným způsobem použije, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový nebo jiný prospěch, způsobit jinému škodu nebo jinou vážnou újmu, anebo ohrozit jeho společenskou vážnost.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin vůči jinému pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání,
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo
d) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Značná škoda a značný prospěch jsou podle trestního zákoníku nad půl milionu českých korun, škoda velkého rozsahu a prospěch velkého rozsahu jen nad pět milionů českých korun.

Vedle zákonné úpravy, o jejíž správnosti je ovšem možno diskutovat, se ovšem nabízí trestuhodná (vědomá a dílem nevědomá) nečinnost orgánů činných v trestím řízení, tedy policejního orgánu a státního zástupce, jak na ni upozorňuje Saša Uhlová.

Třetí okruh problémů je druhotné zveřejňování, zpřístupňování či jiné používaní údajů (textů, části textů), získaných trestným jednáním ve smyslu ustanovení § 183 TZ. Kdo ví, že údaj (informace) byl získán činností, kterou považuje TZ za trestnou, může být sám podle TZ stíhán a potrestán. Týká se to médií, na této trestné činnosti parazitujících, ale třeba i pana Kuchejdy (viz reakci výše). Tímto poukazem na trestnost takového jednání bych doplnil Jaromíra Volka (dnes v DR „Média svým přístupem legitimizují neonacistický web“). Stoupenci demokracie jsou přece povinni ji bránit všemi zákonnými prostředky.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Čtvrtek, 7.Ledna 2016, 11:24:3

Cítím s vámi, ale nemyslím si, že by zveřejnování cizích mailů mělo být trestné, akorát neslušné. Bohužel ČR ale v míře vzájemné politické nevraživosti (a dalších jevech, např. militarizaci policie) dost kopíruje USA (jsme v podstatě takovým rudým státem Evropy). Vybavuje se mi v této souvislosti tzv. Climategate.

Asi tu budu dávat knížecí rady, protože to sám nemám pořešené, ale ideální by bylo, kdyby lidé méně používali Facebook a Twitter, měli několik nezávislých emailových účtů pro různé účely, a používali všude šifrování. Samozřejmě, mít všude silná hesla a používat klíčenku na hesla (já mám KeepassX), a kde to jde, dvoufaktorovou autentikaci (např. to SMS potvrzení).

Zatím to ale není takto praktické a je otázka, zda kdy bude. Facebook,. Google a Twitter (a ostatní) se samozřejmě snaží, aby se veškerá online aktivita odehrávala přes ně, protože pak mohou zpeněžit informace o vás.

Což samozřejmě vzbuzuje otázku, zda lidem nevadí spíš, že si nějakou soukromou korespondenci přečtou jejich známí, než nějaký přitroublý hacker (technicky vzato, asi nešlo o skutečný hack, jenom uhodnutí slabého hesla), případně tajný agent, případně algoritmus.

Chtěl jsem před Vánoci napsat Ivaně Recmanové, ale nemohl jsem na ní sehnat email, akorát FB a Twitter účet (nakonec jsem byl nucen si tu obnovit registraci, což mi nevadí). Totéž se mi stalo i u někoho jiného. Naprosto bych tak souhlasil s tímhle: http://blisty.cz/art/80477.html Monokultury jsou cesta do pekla.

Jinak já jsem asi dost radikálním odpůrcem kriminalizace "šíření nenávisti". (Často se takovými jevy obhajuje neomezené sledování občanů ze strany státu.) Je to takový systémový pohled - jaký je rozdíl (kromě rozsahu) mezi společností, jejíž někteří členové šíří nenávist, a naší vlastní hlavou, kde nás občas napadají necudné myšlenky? Přijali bychom pilulku, která ty necudné myšlenky potlačí? Ale rozeznávám, že jde o složitý morální problém.

Aaaprofil

Saša Uhlová - Redaktorka a reportérka DR, Praha 3

"nemyslím si, že by zveřejnování cizích mailů mělo být trestné, akorát neslušné" Čtvrtek, 7.Ledna 2016, 14:25:46

Nemyslíte si, že by to mělo být trestné, ale ono to trestné je. A je to podle mě dobře, protože já nechci žít ve společnosti, kde pro jistotu nebudu používat sociální sítě, budu mít několik emailů na různé věci a budu zprávy kódovat. Proč bych to proboha měla dělat? Neměli bychom pro jistotu přestat používat internet?

Připomíná mi to názor, že si žena může za znásilnění sama, protože se vyzývavě oblékala. Nebo že si můžu za vykradení bytu, protože jsem tam neměla bezpečnostní zámek. Vinný je vždy pachatel, ne ten, kdo se jeho útoku, krádeži, apod., nebránil tím, že udělal malá bezpečnostní opatření.

Podle této logiky bychom se postupně dostali k tomu, že nepotřebujeme zákony a policii, ale že přežije jen ten, kdo se dostatečně zabezpečí sám.

Martin Profant - Praha 7

Janovi Samohýlovi Čtvrtek, 7.Ledna 2016, 16:17:2

Zveřejňování cizích mailů by nemělo být trestné, ovšem pod podmínkou, že jsem se k nim dostal legální cestou. Nevím, proč by pro mail nemělo platit totéž, co pro jakoukoli jinou poštu.

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Bohorovnost pana Samohýla je odzbrojující Čtvrtek, 7.Ledna 2016, 21:00:26

On totiž vidí situaci tak, že on (a jistě i mnozí další lidé) to jsou proti tomu, aby se podněcování k nenávisti trestalo („jsem asi dost radikálním odpůrcem kriminalizace "šíření nenávisti", píše pan Samohýl), zatímco jiní lidé, asi méně liberální, podněcování k nenávisti trestat chtějí. Máme přece svobodu, každý přece může chtít, co chce. O výsledku ale naštěstí nerozhodují jednotlivci, ba ani kolektivy, nýbrž na návrh vlády parlament. V každé fázi legislativního procesu se ke každému aspektu návrhu vyjadřují desítky, někdy i stovky odborníků, a vždy se také čerpá ze zahraničních, hlavně evropských zkušeností. Pořádají se o tom veřejné diskuse, odborné i laické. Kdyby tomu tak nebylo, trestní právo by ustrnulo a v ČR by stále byl trest smrti a nebylo by zakázáno mučení a jiné ponižující zacházení.

O tom, proč je nutné štvaní na lidi a podněcování k nenávisti potlačovat (především výchovou ve školách, počínaje mateřskými, v rodinách, v médiích atd., ale i správním a trestním právem) byly napsány desítky knih. Mnohé – i beletristické – čerpaly z nacistické, ale i křesťanské, fašistické nebo stalinistické či naopak liberální historie jednotlivých evropských zemí. Silný tlak proti „zločinům z nenávisti“ včetně verbálního štvaní zaznamenáváme i v USA. Každému ideologicky laděnému vraždění lidí kvůli rase, národnosti, náboženství, politickému zaměření a také kvůli majetku či rodovému nebo sociálnímu původu předcházely nenávistné kampaně.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Pátek, 8.Ledna 2016, 07:55:7

No, spíš jsem narážel na to, že stát by asi neměl zasahovat do toho, že někdo někomu poškodí jeho pracně budovanou reputaci tím, že se třeba osoba B dozví, že osoba A řekla o ní něco nepěkného osobě C. Uznávám ale, že jsou situace, kdy má někdo třeba v mailu nějaké citlivé údaje zneužitelné třetí stranou, tam je to pak problém. Kromě toho, samotný průnik do cizích systémů považuji za něco, co by mělo být trestné.

Ano paní Uhlová, neměla byste používat sociální síťě (v jejich současné podobě), protože nejde jen o neškodná komunikační média, ale o projekty, které se přímo zaměřují na sběr informací o nás. Nemám pochyb o tom, že Facebook si uchovává i "smazané" informace. A měli bychom všechno šifrovat a používat silná hesla. Je vlastně otázka, jestli skutečně jde o informace uchovávané v soukromí. A analogie se znásilněním je scestná, já žádnou oběť neobviňuji.

Na druhou stranu, stejně tak si ovšem nemyslím, že by stát měl komunikaci lidí sledovat nebo regulovat. Internet prostě není reálný svět.

Jsem obeznámený s argumentací, kterou uvádí Petr Uhl, a má pravdu, jsem v tomhle na liberální straně spektra. Považuji argument ve prospěch verbálním zločinům za paternalistický, protože necítím potřebu nějaké autority to nějak rozhodnout.

Myslím, že lidé by se měli naučit vnímat Internet takový, jaký původně byl - jako otevřené komunikační médium, kde si každý může hlásat co chce, a nikdo není a priori autoritou. Vnímám snahu o regulaci Internetu, například to, že internetové médium by mělo být zodpovědné za příspěvky čtenářů, jako snahu zavést uměle autoritu někam, kde principiálně být nemůže. Vadí mi to, protože to znemožňuje experimentovat s novými formami společenské organizace.

A ty desítky knih nepovažuji za tolik relevantní, jelikož odkazují k době, kdy média ovládaly úzké skupiny lidí, a ta byla tudíž (z technického důvodu, že publikovat bylo nákladné) považována za autoritu. Ale proč by mělo všechno na Internetu takto vypadat?

Já souhlasím, že masovému vraždění předchází (ale asi ne vždy) nenávistné kampaně, ale to je podobné, jako když vraždě předchází myšlenky na ní. Kdybychom měli technologii, měli bychom takové myšlenky regulovat? Lidé, kteří chtějí něčemu takovému podlehnout, budou představovat hrozbu v každém případě, ať už jejich myšlenky a komunikaci uvidíme, nebo ne. Zákon by měl asi primárně zasahovat na základě nějakého jednání, a já komunikaci nepovažuji za jednání, protože nevidím technický rozdíl mezi komunikujícími oblastmi stejného mozku a komunikujícími dvěma mozky.

Na druhou stranu, pokud někdo někomu otevřeně vyhrožuje, to by mělo být trestné a je to v pořádku. Protože pak je to patrně skutečně hrozba. Takže například fakt, že ty "White Media" vyhrožují lidem šibenicemi (paradoxně mi taková skupina také pomohla, protože jsem se tak dostal k petici, o které bych se jinak nedozvěděl) považuji za větší hrozbu než nějaké emailové leaky.

Martin Profant - Praha 7

Janovi Samohýlovi Pátek, 8.Ledna 2016, 13:13:31

Internet není reálný svět, je ale aktivní částí reálného světa. Trvání na jeho neomezené svobodě se jaksi nutně obrací ve tyranii silných:
korporací obchodujících s daty; vlád, které si ukládají omezení jako podmínku a firem, které sledujíc oprávněně kriterium zisku, tato omezení přijímají atd.
Možná internet byl kdysi opravdu komunikační medium, dnes není a již nikdy nebude. Retroutopie nepomohou.

Martin Profant - Praha 7

Omluva Pátek, 8.Ledna 2016, 13:43:22

...byl otevřené komunikační medium ...

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Martinu Profantovi a ostatním Pondělí, 11.Ledna 2016, 09:35:41

Nejsem si úplně jistý, pro co tu teď argumentujete. Pan Uhl tady obhajoval regulaci komunikace na Internetu, vy, zdá se obhajujete něco trochu jiného, zřejmě na základě povrchní analogie s libertariánskou ideologií, která si ostentativně váží "svobody" (z které mě už tak trochu odsoudil pan Uhl, když napsal, že asi chci, aby bylo vše dovoleno, ale to je velmi zjednodušující pohled na mojí pozici). Ale Internet je dostatečně odlišný od reálného světa, že standardní (vesměs levicové) protiargumenty libertariánství přestávají fungovat.

(Mimochodem - užívám si tuto diskusi, není to často, kdy musím obhajovat liberalismus, většinou obhajuji své levicové a "sluníčkářské" názory, takže jde o příjemnou změnu.)

Myslím, že dva hlavní způsoby, jak se liší Internet od reálného světa (tedy není jen jeho odrazem), jsou následující:

1. Máme (jako lidé) totální kontrolu nad virtuálními světy, které na Internetu vytváříme. Je velmi levné postavit si vlastní server a provozovat podobnou službu jako Facebook (trochu problém, ale ne nepřekonatelný, je škálování). Můžeme vše zazálohovat, provést nějaký experiment, a zase vše obnovit, pokud se experiment nepodaří. Můžeme levně naklonovat výtvor někoho jiného.

Zatímco v reálném světě, postavit si třeba továrnu nebo jen vyrobit dostatek jídla pro přežití znamená nutnost využít přírodních zdrojů a lidské práce, které jsou omezené a zákonitě budou chybět někomu jinému. Nemůžeme člověka zkopírovat, zabít ho, a zase obnovit ze zálohy.

2. Internet má topologicky velice odlišnou hranici. Jakmile máte systém routování, skrz který k někomu dostanete nějakou informaci, můžete přes něj posílat cokoli (pomocí šifrování, steganografie, atd.). Je prakticky stejně daleko na Facebook, který má servery třeba v USA, jako na Internetové stránky vašeho souseda, co má server v obýváku. Efektivně, hranicí se stává počítačový systém, nad kterým máte fyzickou kontrolu (a to ne vždy).

Což je rozdíl od reálného světa, který je trojrozměrný a hranice lze fyzicky oddělit pomocí hmoty, třeba vojensky.

Jak tyto dva fakty ovlivňují typické protiargumenty vůči libertariánství? První, který vznášíte i vy, je že koncentrace zdrojů a majetku představuje problém. Jenže podle bodu 1, je velice těžké definovat majetek na Internetu (zkouší se to, tzv. intelektuální vlastnictví, ale je to velmi chatrné). Důvod, proč si lidé nezaloží vlastní Facebook, je čistě neochota se zkoordinovat a spolupracovat, nikoli fakt, že by zde existoval nějaký fyzický protivník (jako tomu třeba je u vlastníků průmyslu), jehož je třeba nějak připravit o přírodní zdroje. Soutěžení na Internetu má velmi kladný součet, narozdíl od fyzického světa (což je asi dané tím, že lidé se vyvinuli jako organismy soutěžící o reálné zdroje, nikoli virtuální). Druhý argument je pro existenci státu jako systému společné obrany a ochrany slabších a tak dále. To zase může dobře fungovat jen pokud je ta hranice dobře definovaná, což není, viz bod 2.

Takže, tolik k tomu, proč je velice logické být "libertariánem" na Internetu a nikoli ve skutečnosti, což je pozice, kterou zastávám já a asi většina různých internetových aktivistů. Typicky, tento postoj požaduje regulaci Internetu, ve dvou ohledech, kde se dotýká reálného světa:

(a) Chceme právo skutečně vlastnit náš fyzicky vlastní počítačový systém, tedy mít možnost do něj libovolně zasahovat.

(b) Chceme, aby přenos dat po Internetu nebyl nijak regulován co do obsahu a příjemce (mimo jiné tzv. síťovou neutralitu).

Jakmile jsou tyto dva požadavky splněné, nic v principu nebrání postavení si vlastní internetové infrastruktury (věci jako email, Google, Facebook..). A nebylo by to ani nijak zvlášť nákladné. Proto se některé velké firmy (některé zmiňujete, řekněme Facebook, Google, Microsoft, Apple) a státy se snaží útočit na tato dvě práva. Firmy se snaží získat kontrolu nad vaším zařízením prostřednictvím operačního systému a routováním vašich dat přes vlastní servery; a státy se snaží znovu vytvořit národní hranice pomocí omezení, jaká data můžete posílat a kudy.

Takže, jak píšete o monopolech, já s vámi souhlasím, ale jejich riziko vidím především v porušení těch dvou práv. Problém ovšem spočívá v tom, že, to, za co argumentuje pan Uhl, totiž že bychom měli regulovat tok informací, nelze realizovat bez nějakého porušení výše uvedených práv. Takže, nemůžete mít obojí (a proto nerozumím tomu, za co argumentujete). Jinak řečeno, Internet činí zajímavým právě to, že není jako reálný svět; budeme-li jej chtít regulovat jako reálný svět (a násilím z něj reálný svět udělat), ztratí podstatnou část své hodnoty. Ovšem nejde o tu část, která je drahá firmám jako Facebook.

A zase bych se rád vrátil k analogii s vlastním mozkem - stát (díkybohu) téměř nijak nereguluje myšlení uvnitř mozku, ale jen konkrétní jednání ve fyzickém světě (nebo hrozbu). Jedinou regulací, která souvisí s myšlením, je analog vynucování práva (a) - tedy stát omezuje ostatní, pokud by chtěli zasáhnout do vašich myšlenek.

(Mimochodem, ono asi bude těžké definovat něco jako levici vs. pravici na Internetu, jelikož levici tradičně záleží na mocenské nerovnosti, kdežto pravici je ukradená. Jenže pokud jsou splněna práva (a) a (b), která se spíš týkají fyzické implementace, Internet už v podstatě představuje jak ideálně libertariánskou, tak ideálně rovnostářskou společnost, což je dost kontraintuitivní závěr vyplývající právě z toho, že nejde o antagonistickou hru.)

Rád bych se ale vrátil k článku paní Uhlové. Pokud bych chtěl zachovat právo (a) a (b), je velice těžké vyhovět jejímu požadavku někoho stíhat, pokud o to nestojí samotný Facebook jako provozovatel daného serveru. Jsou to jejich servery, a průnik do nich je porušením (a). Jenže z jejich hlediska o průnik nejde (pokud šlo jen o uhodnuté heslo), oni tím (kromě negativní publicity) nijak ohrožení nejsou. Zatímco u Sobotkova leaku to může být jinak. Takže, je důležité chápat to tak, že používáním Facebooku (nebo jiného serveru) jste efektivně v jiném státě a s tím souvisí možnost dovolat se spravedlnosti.

Ale já jinak naprosto rozumím tomu, proč někdo chce používat Facebook - je to praktické, jsou tam kamarádi, atd. Napadá mě, že vlastně střet liberalismu a konzervativismu je dost možná o touze experimentovat versus mít nějaký funkční systém. Asi proto je tolik internetových aktivistů liberálních (až libertariánských), protože vzhledem k rozdílům 1 a 2 je velmi snadné experimentovat s virtuálním světem oproti reálnému (kde to může mít nevratné následky).

Konečně, rád bych se znovu zastavil u argumenta Petra Uhla pro regulaci svobody slova na Internetu. Nemyslím, že by pozitivní technologie jako Wikipedie, The Onion Router nebo Wikileaks mohly vzniknout a existovat, kdyby se striktně dodržovala regulace svobody slova, o které mluví. A svět by byl o to chudší, jsou to příklady alternativ, které mohou vzniknout, a určitě budou časem existovat další (já si umím takové představit).

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Samohýle Pondělí, 11.Ledna 2016, 10:05:55

Nechci se do tohoto tématu moc pouštět, ale jenom stručně: Vaše a), ani to b) prostě neplatí.

Neplatí to dokonce ani když někdo má na svém vlastním počítačovém systému jenom soukromě - např. dětskou pornografii. Kterou si ovšem předtím stáhl z internetu. Trestného činu se dopouští jak ten, kdo ji dal k dispozici (a navíc ji předtím pořídil v reálném světě), tak ten, kdo si ji stáhl.

Bez ohledu na to, kde na zeměkouli to železo stojí.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

"stát by neměl internetovou komunikaci lidí sledovat nebo regulovat" Pondělí, 11.Ledna 2016, 10:19:19

Samozřejmě že měl, v odůvodněných a zákonem stanovených případech. Stejně jako v odůvodněných a zákonem stanovených případech odposlouchává telefonní hovory, nebo otevře obálku - což už se ovšem s nástupem internetu, a ústupem tradiční pošty stává čím dál méně.

Na internetu se vyskytuje nejen dětská pornografie, ale taky návody na domáckou výrobu bomb.

Taky se na internetu rekrutují členové extremistických organizací, a dokonce domlouvají a plánují teroristické útoky.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Má to negativa ale pozitiva převažují Úterý, 12.Ledna 2016, 08:49:0

Pane Kolaříku, ano, s tím také nesouhlasím, aby v podstatě jen držení jakýchkoli informací bylo trestné. Nemyslím si, že to někoho poškozuje, a považuji fakt, že to trestné je, za ústupek konzervativismu, který považuje samotnou myšlenku/informaci, nikoli jednání, za společensky nebezpečnou. Naše mozky jsou taky jen zařízení na uchovávání informací a je přirozené, pokud právo mít jakékoli myšlenky rozšíříme i na technologii. A z hlediska policejní práce je to spíš distrakce - vyskytly se případy, kdy byla v USA souzena asi 16-letá slečna, která pořídila svoje vlastní erotické fotografie, nebo člověk, který nakreslil komiks s dětskou pornografií.

Jinak s tím, že policie by měla v odůvodněných případech jiné možnosti samozřejmě souhlasím, ale mělo by se to týkat reálného světa. Pokud si budete posílat šifrovanou poštu, policie s tím moc nezmůže, a tak si poradí jinak. To, na co jsem odkazoval je spíš masové sledování a ovládání toku informací na Internetu (třeba pomocí routování a filtrace, jako je Velký čínský firewall). Policie by zkrátka podle mého soudu takto automatizovaná být neměla.

Na druhou stranu, když nad tím tak přemýšlím, pokud by samotné držení jakékoli informace nebylo trestné, asi by bylo možné dát policii právo (v odůvodněných případech) získat šifrovací klíč, tj. provést prohlídku dat. Tady by se mnou asi mnoho liberálů nesouhlasilo.

Klasický příklad, kde jen trestnost držení a šíření informací představuje problém, je provozování koncového uzlu sítě Tor (Tor exit node). Síť Tor vznikla za účelem anonymizace komunikace lidí v represivních režimech, takže je navržena pro odolnost vůči technologickým možnostem státu. Koncový uzel je místo, kde se tato anonymní síť střetává s normálním Internetem, a jeho provozovatel nemůže dobře ovlivnit, kdo skrz něj pouští jaká data (tím by došlo k porušení anonymity). Samozřejmě to lidé používají i k neblahým účelům, přesto ale pozitiva převažují, jak to už u svobody bývá. Jenže pokud je takový provozovatel popotahován ve vyspělých zemích za data, která přenáší (a takové případy se v praxi reálně dějí), lidé to samozřejmě dělat nebudou, ačkoliv je to prospěšné disidentům v autoritářských režimech. Takže to je příklad užitečné technologie, která trpí přehnanou regulací Internetu z důvodu morálního rozhořčení.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Samohýle Úterý, 12.Ledna 2016, 20:20:20

Obávám se, že jsme si moc neporozuměli. Soudím tak z Vašeho obratu "s tím také nesouhlasím".

Já jsem jenom konstatoval, že Vaše předpoklady a) ani b) neplatí, a dokumentoval jsem to na příkladu s dětskou pornografií. Ani jsem nenaznačil, že bych s tím nesouhlasil.
Nyní však vidím, že musím explicitně napsat, že s tím souhlasím. :-)

Víte, aby někdo mohl mít na svém disku, cloudu, usb, webu nebo kdekoliv jinde "ve virtuálním světě" dětskou pornografii, musela být nejprve pořízena ve světě reálném. Což je trestný čin. (Souhlasím, dodávám raději.) A spolupachatelem je i ten, kdo toto "zboží" poptává, a kvůli komu to pachatel udělal. (Rovněž souhlasím.)

Jan Samohýl - Programátor, Praha

odpověď Středa, 13.Ledna 2016, 08:49:17

Ne, porozuměl jsem vám, jen to "také" se nevztahovalo na vás, ale na to, co jsem říkal předtím.

Pokud někdo dětskou pornografii poptává (třeba za ní platí), pak jde o nemorální čin (který se ale už odehrává v reálném světě, protože jde třeba o směnu zboží), ale pokud někomu jen leží na disku, nevidím na tom nic zlého. Stejnou podmínku splňují i třeba vražedná videa z produkce islámských extremistů, také jsou dokumentem zločinu, ale jejich držení trestné není.

A upřímně řečeno, přijde mi to jako marginální problém v kontextu toho, čím by Internet mohl být, kdyby platily podmínky (a) a (b). Je snadné vidět negativa a opomíjet pozitiva, která jsou často zastřena nedostatkem porozumění a představivosti.

Důvod, proč (a) a (b) neplatí jsou zákony, které máme, nikoli nějaké nevyhnutelné fyzikální důvody. Já myslím, že se za pár desítek let beztak dojde k tomu, že je to rozumné, stejně jako se došlo k tomu, že cenzura médií je špatný nápad (před 2. světovou válkou byla běžná i na Západě).

Jan Samohýl - Programátor, Praha

na druhou stranu Středa, 13.Ledna 2016, 09:32:21

Na druhou stranu, na vašem názoru něco je. Pokud bychom uvažovali o komunikačních možnostech Internetu jako o rozšíření našich individuálních mozků, pak by bylo možné tvrdit, že zodpovědnost za spáchané zločiny by měla dopadnout i jen na ty účastníky, kteří si jen vyměňují informace a de fakto nijak nejednají v reálném světě. U samotného lidského mozku tenhle problém není, protože mozek jde do vězení celý. Pokud ale "distribuovaný systém" lidí spáchá zločin, snažíme se pochopit, kdo by měl jít do vězení. Možná to souvisí s tím, že máme tendenci někomu vinu přisoudit, a nechceme se jako lidé smířit s tím, že prostě takové systémy existují. To co výše obhajuji je v podstatě názor, že vinu bychom měli přisuzovat vždy těm, co vykonávají, jelikož jim byl dán dostatek svobody se tak rozhodnout (i díky splnění pravidel (a) a (b)). Ale má to, uznávám, nepříjemně blízko k Norimberské obraně (což je asi důvod, proč se vám to nezdá).

Myslím, že odpovědí je "kdo z toho profituje" (získává zdroje v reálném světě). Nacistická smetánka sice možná jen vydávala rozkazy, ale profitovala z nich v reálném světě. Provozovatel koncového uzlu sítě Tor neprofituje z toho, že skrz něj proudí dětská pornografie.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.