Rozhovor se Zuzanou Candigliota: Občas si připadám jak v Orwellových románech

S právničkou Zuzanou Candigliota jsme diskutovali o sílící represi proti sociálnímu aktivismu i o možnostech, jak se proti útlaku můžeme účinně bránit.

Zuzana Candigliota: Sice můžete vyhrát jeden soud nad policií, že vás nezákonně omezili na právech, ale nijak se to nepromítne do praxe, nikdo nebude pohnán k odpovědnosti. Foto ceska-justice.cz

Teroristické útoky ve Francii měly během nedávného klimatického summitu za následek silné omezení práva na protest. Můžeme očekávat v tomto směru prohlubující se represi proti sociálnímu aktivismu v Česku?
Právo shromažďovací může být u nás omezeno jen ze zákonných důvodů a jedním z důvodů zákazu shromáždění je i to, že se má konat na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví. Takže si umím představit, že i u nás by bylo možné omezit právo na protest v reakci na teroristické útoky nebo jejich hrozbu. Represe proti sociálnímu aktivismu tady je permanentně, ale není to dáno nebezpečím terorismu, ale nekvalitním personálním obsazením bezpečnostních sborů, státního zastupitelství a soudů.

Ve funkcích je spousta bývalých členů zločinného režimu nebo jen neschopných lidí bez známek nějaké morální integrity či dotčení lidskými právy, jejichž cílem je mít místečko ve vyhřáté kanceláři a pobírat plat a nikoliv naplňovat zákonnost a principy spravedlnosti. Tito lidi si rádi dupnou na někoho, kdo se odlišuje, ať už je to nácek polepující samolepky na sloupy, občané vystupující proti prezidentovi, příznivci squattingu nebo třeba porodní asistentka, která pomáhala u porodu doma. Čest výjimkám, které dobře a nezaujatě dělají svoji práci, vždy mě třeba překvapí a potěší kvalitní rozsudek.

Řešením by bylo vyvozovat osobní odpovědnost za nekvalitní práci (prostě by tito lidé museli odejít) a dosazení kvalitních a důvěryhodných lidí do vedení institucí, ale není k tomu vůle. Podívejte se, kolik je debat o výběrovém řízení a uchazečích na post ředitele Českého rozhlasu.

Ale při uvolnění srovnatelně důležitého postu ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů premiér Sobotka na místo v tichosti a bez výběrového řízení dosadil veřejnosti neznámého policistu spřízněného se svým předchůdcem, který v této instituci páchal jednu nezákonnost za druhou bez vyvození jakékoliv odpovědnosti.

Jde skutečně o individuální selhání jednotlivců, nebo zde můžeme pozorovat určitou systémovou represi? Existuje vůbec příklad nějaké zastupitelské demokracie, která vlastní opozici nepronásleduje?
Jakmile dochází k opakovanému selhání mnoha jednotlivců a nikdo to neřeší, stává se z toho určitě systémový problém. Sice můžete vyhrát jeden soud nad policií, že vás nezákonně omezili na právech, ale nijak se to nepromítne do praxe, nikdo nebude pohnán k odpovědnosti.

Policie a státní zastupitelství jsou proti změnám imunní a jedou dál v zajetých kolejích. Není zájem na tom, aby to tady zdravě a rozumně fungovalo. Neznám dobře situaci v jednotlivých zahraničních zemích, ale všude se objevují excesy, například vykonstruované trestní stíhání aktivistů za práva zvířat v Rakousku. U nás je výjimkou, excesem, pokud je něco v těch politických případech rychle a spravedlivě rozhodnuto.

Vlna zatýkání však přišla již v dubnu v souvislosti s údajnou Sítí revolučních buněk. Obhajovala jste aktivistu Tomáše Zeleného, jednoho z obviněných. Jak se případ vyvíjí dál?
Můj klient nebyl z ničeho obviněn, ale represe na něj také dopadla, proto podal žalobu na stát a požaduje omluvu a odškodnění sto tisíc korun. Klient byl dlouhodobě odposloucháván policií, byla u něj provedena domovní prohlídka, byly mu odebrány mimo jiné mobil, notebook a paměťová zařízení, které potřeboval ke své práci, dále byl odvezen, řekla bych spíše unesen policií ze svého bydliště a proti své vůli odvezen k výslechu na druhou stranu republiky, kde došlo k odebrání vzorků DNA, otisků prstů, fotografování.

Klient byl přes noc držen v cele a ráno propuštěn s tím, ať se na své vlastní náklady dopraví zpět. Přestože policie z dlouhodobého sledování věděla, že je vegan, neměla pro něj adekvátní stravu a během omezení svobody klient dostal pouze suché pečivo a vodu, jak někdy ve středověku.

Policie si často a ráda vykonstruuje „protiprávní“ jednání nepohodlného občana. Repro DR 

U klienta nebyly nalezeny žádné zbraně, zápalné lahve nebo extremistické materiály, jak si policie představovala. Notebook a další věci klienta jsou dále zadržovány. Žaloba zatím nebyla projednána a k nároku se nevyjádřilo ani ministerstvo spravedlnosti. Pouze jej dostal k vyjádření pan Robert Šlachta z protiextremistického, který samozřejmě jakékoliv pochybení svého útvaru popřel.

Většina zatýkání se odehrála velmi spektakulárně. Desítky policistů, samopaly. Byl to prostředek k zastrašení, nebo se policie skutečně domnívala, že zatčení anarchisté budou mít doma armádu vojáků?

Při domovní prohlídce maringotky klienta asistovalo dvacet čtyři maskovaných policistů. Divila jsem se, že do akce nezapojili i vrtulník. Ale teď vážně, samozřejmě, že jde o zastrašovací praktiku, ale další otázkou jsou náklady takové akce pro daňové poplatníky. Pan Šlachta se svým týmem si patrně z nedostatku jiných podnětů hrají na vojáky, zastrašují a poškozují bezúhonné občany a my všichni jim tuto hru platíme.

Přála bych si, aby jmenovitě u pana Šlachty za to jednou byla vyvozena osobní odpovědnost. Ještě bych chtěla zdůraznit, že u mého klienta policie neměla podezření z ničeho konkrétního, příkaz k domovní prohlídce nebyl opřen o nic jiného než jen o konstrukce nebo vyložené lži policistů.

Vzhledem k tomu, že trojici doposud obviněných se nepodařilo prokázat spojitost se Sítí revolučních buněk, byli narychlo obžalováni z násilí na úřední osobě, aby tím byla zpětně legitimizována jejich vazba. Je toto standardní postup?
Ano, je to standardní postup ve smyslu běžného postupu policie. Ale ne standardní postup ve smyslu, jak by to mělo být správně. I když neznám okolnosti obžaloby aktivistů z násilí na úřední osobě, mohu říci, že policie běžně používá praktiku, že sama vykonstruuje „protiprávní“ jednání.

Například policie vás vyzve k upuštění od protiprávního jednání, ale je to hloupost, protože se žádného protiprávního jednání nedopouštíte, ale to nevadí. Když nesmyslnou výzvu neuposlechnete, tak se najednou dopouštíte protiprávního neuposlechnutí výzvy. Sama jsem to zažila na vlastní kůži a moje protiprávní jednání spočívalo v tom, že jsem stála na veřejném prostranství, kde nebylo zakázáno stát. Soud následně potvrdil, že výzva policistů byla neoprávněná, ale zároveň jsem byla stíhána pro přestupek neuposlechnutí výzvy, což je absurdní.

Člověk, který je nespravedlivě stíhán potřebuje nejen podporu okolí, ale také právní pomoc. A ne každý si ji může dovolit. Repro DR

Policisté také zabavili mnoha aktivistům servery, počítače, telefony či flash disky. Jakým způsobem je možné tyto neoprávněně zabavené věci dostat zpět?
Podle trestního řádu se odňatá věc vrátí, není-li jí k dalšímu řízení už třeba. To je velmi obecné ustanovení, které umožňuje policii zneužívání. V případě mého klienta mohla policie během osmi měsíců už dávno mobil, notebook a paměťová zařízení prohledat a nebylo-li v nich nic závadného, tak okamžitě vrátit.

Bohužel osoby mohou pouze pořád dokola žádat o navrácení věcí policii, případně státní zastupitelství. Po opakovaném bezdůvodném nevyhovění je možné uvažovat i o ústavní stížnosti, protože jde o zásah do vlastnického práva.

Mohou ještě vůbec lidé věřit v právní stát, když řada lidí byla či je vězněna bez jakýchkoli důkazů o trestné činnosti?
Když už je období Vánoc... jako můžete věřit na Ježíška, můžete věřit i na právní stát. Já na něj nevěřím. Problém není ani tak samotná represivní a svévolná (zlo)činnost policie, ale to, že neexistují účinné mechanismy nápravy. Státní zastupitelství neplní svou úlohu dozorovat činnost policie. Navíc pokud je pravda, jak se v kuloárech povídá, že státní zastupitelství je s jmenovaným elitním útvarem policie propojeno i určitými sexuálními vazbami, není divu, že dodržování zákonnosti je až na druhé koleji.

Právě v reakci na nekvalitní práci státního zastupitelství založila skupina advokátů spolek Unie obhájců, na jejichž stránkách je uvedeno, že impulsem k založení „je aktuální postoj státního zastupitelství, které ani v případech zjevné nezákonnosti nepřizná chybu“. I když někteří členové tohoto spolku a jejich činnost jsou vnímáni kontroverzně, jejich kritika státního zastupitelství je trefná a výstižná.

Na besedě s vězněným anarchistou Igorem Ševcovem padla ze strany diváka otázka, zda není na čase vytvořit něco na způsob Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Měla by podle Vás taková iniciativa smysl? Jaký by měla mít koncept?

Člověk, který je nespravedlivě stíhán, zvlášť z politických důvodů, nepochybně potřebuje podporu svého okolí. Tu by mohl takový výbor poskytovat a organizovat. Hlavně ale tito lidé potřebují právní pomoc a ne každý si ji může dovolit. Proto by jedním z úkolů mělo být zajištění právní pomoci a případně též podání žaloby na stát za nezákonné postupy orgánů činných v trestním řízení a dotažení odpovědnosti státu a konkrétních lidí do konce, třeba až k Ústavnímu soudu.

Řešením je také zveřejňování konkrétních pochybení konkrétních lidí. Liga lidských práv k tomu vytvořila aplikaci, do které je možné vkládat konkrétní zkušenosti s vyřizováním stížností, trestních oznámení nebo žalob proti příslušníkům bezpečnostních sborů. Aplikace tak ukáže nejen na protiprávní jednání policistů, ale také způsob řešení věci odpovědnými orgány, jako je Generální inspekce bezpečnostních sborů, státní zastupitelství, soudy a podobně.

Rozruch vzbudil také případ aktivistů, kterým hrozil půlroční trest za sprejování smývatelnou barvou během happeningu. Je to známka kriminalizace sociálního aktivismu?
Jak jsem již uvedla, je to známka nekvalitní a amatérské práce policie a státního zastupitelství. I dítěti je jasné, že pomalování chodníku křídou je povoleno, ale najednou orgány činné v trestním řízení z toho dělají zločin a rozjíždějí na náklady státu neskutečné mašinérie. Občas si připadám jak v Orwellových románech.

Svými názory můžete být některým kruhům nepohodlná. Už jste se setkala s nátlakem či výhrůžkami?
V oblasti policie jsem se ničím takovým nesetkala. Pouze v rámci jiného tématu, kterým se zabývám, mi představitel očkovací lobby vyhrožoval žalobou za můj komentář v Respektu. Hned jsem to zveřejnila na svém blogu i s komentářem a od té doby nic.

24. prosince by měla proběhnout solidární demonstrace před věznicí na podporu vězněného Martina Ignačáka. Vidíte tyto demonstrace jako smysluplné?

Smysluplné to rozhodně je. Asi si málokdo umíme představit, jaké to je, když se člověk z hodiny na hodinu ocitne v nepřátelském prostředí vazební věznice, kde bude trávit dlouhé měsíce izolován od okolního prostředí. Jakákoliv podpora je důležitá.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.