Zatopit si vlastním domem
Matěj KarasStěhování fascinující romské osady Letanovce na východním Slovensku provází několik paradoxů. Obec se nesnaží problém segregace řešit, pouze se ho chce zbavit. Žádný problém se ale nevyřeší tím, že se posune o dům dál.
Cesty z nepříznivé sociální situace pomáhají lidem hledat mnohé subjekty, vládní i nevládní. Specificky se však přistupuje k těm skupinám obyvatel, které mají nad rámec „lidí v nepříznivé sociální situaci“ i jinou skupinovou identitu. V případě, o kterém hodlám psát, jde o identitu etnickou.
U Romů z ghett, popřípadě romských osad na východním Slovensku, se často přistupuje ke kolektivnímu způsobu řešení. Pojem „kolektivní“ zde však zní trochu paradoxně. Cílová skupina projektu zlepšování sociálních podmínek je totiž z jeho plánování v podstatě vyloučena.
V důsledku se to dá připodobnit k jakési „kolektivní vině“. Kolektivní vina pak slouží k formulování zástupných problémů. Příkladem může být způsob, jakým se rozhodla řešit nepříznivou sociální situaci svých obyvatel obec Letanovce na východním Slovensku.
Podobně jako velká část jiných obcí na východě Slovenska mají i Letanovce na okraji Slovenského Ráje širokou romskou komunitu. Do nedávna žila většina Romů z Letanovců v osadě u lesa asi kilometr a půl od samotné obce, a to od třicátých let minulého století, kdy sem byli Romové vyhnáni z obce na základě rasové nesnášenlivosti.
Jaké je to "komplexnější řešení"?
Mám tady jeden příběh, který skončil právě "přesunem o dům dál", ze kterého - popravdě - měli radost úplně všichni.
Nejdříve kulisy.
Ostravská čtvrť Starý Zábřeh. Jejím centrem je náměstí s kulturním domem, poliklinikou a poštou. Poblíž je pak ovocný a zeleninový trh, domov důchodců, LŠU, tenisové kurty a minigolf, koupaliště, mateřské a základní školy, hospůdky a velký lesopark zvaný Bělský les. Celé obklopeno činžáky a paneláky.
Není to čtrť boháčů. Žijí zde dělníci, státní zaměstnanci, důchodci, živnostníci a drobní podnikatelé. Přesto, podle mě, skvělé místo pro život s přátelskou atmosférou a téměř nulovou kriminalitou.
Žijí zde i Romové. Kromě celého jednoho činžáku naproti LŠU, který včetně okolí už na první pohled vypadá jinak než ostatní domy (ale v rámci tolerance pořád snesitelně), obývají i byty různě po čtvrti.
V roce 2012 koupil jeden činžovní dům blízko náměstí podnikatel Gavlas, nastěhoval do něj 250 Romů, kterým účtoval 8000,-Kč za pokoj. Vše ovšem platila sociálka.
A začalo peklo.
Do měsíce byly zničeny všechny lavičky v okolí. Na střechách garáží se pořádaly mejdany, z jiných se staly veřejné záchodky. Po ulicích se potulovaly skupinky zlodějů, okrádali důchodce mířící z domova na poštu nebo na tržiště. Začaly mohutné vykrádačky automobilů. Mizely okapy, dekly kanálů.
Vietnamský obchodník s obuví musel zrušit velký regál s vystavenýma botama na chodníku před obchodem, jinak by zbankrotoval.
Vandalismus, zlodějina a téměř neutichající hysterický řev v okolí ubytovny.
Chovali se opravdu strašně.
Těch 250 lidí terorizovalo celou čtvrť.
Jak řekl starosta Ostravy-Jihu Sibinský (ČSSD): "Příčina napětí je opravdu v tom, jak se tito lidé chovají."
http://zpravy.aktualne.cz/domaci/bezradny-starosta-driv-byli-romove-vic-pod-kontrolou/r~a21b3df210bd11e3a5860025900fea04/
(Starý Zábřeh je jedna z mnoha čtvrtí tohoto největšího ostravského obvodu)
Za půl roku začaly demonstrace DSSS a holých lebek. Útoky na jednotlivé Romy, málem došlo k vypálení ubytovny. A protiromská nenávist jako celek.
Proti tomu se museli samozřejmě postavit místní Romové (kteří ovšem byli z "přivandrovalců" možná ještě více nešťastní než "gadžové"), podporovaní anarchisty a levičáky.
Všude spousta policajtů.
Jenže naprostá většina obyvatel stála za holými lebkami a nakonec hlavně díky jejich tlaku byli tihle lidé vytlačeni "o dům dál", jak píšete.
A všem bylo úplně jedno, kam se poděli.
Hlavně že je vzal čert......................
*************************
Proč jsme museli stát na straně holých lebek, i když je nám z nich většinou špatně?
V každém případě bych však začal kompletní změnou státu v přístupu k tzv. neziskovkám, tyjícím na sociálně slabých. Pokud mám někoho naučit, že něco je v životě za něco, musím to sám akceptovat. Neziskovky, které dostávají něco za předstírání práce, už ze samotné podstaty nejsou asi schopny potřebné principy naučit své klienty.
Stát si přece nemůže platit organizace, které v Romech pěstují pocit, že za vše špatné v jejich životě jsou vinni bílí. nemůže financovat organizace, které podporují Romy /a všechny nepřizpůsobivé/ v páchání přestupkové a trestné činnosti, neboť v případě vyšetřování této činnosti tyto organizace útočí na orgány činné v trestním řízení a pod záminkami xenofobie a rasismu vyšetřovatelů je dehonestují. Tím vytváří v nepřizpůsobivých pocit nedotknutelnosti a v ramenu zákona pocit nechuti případy trestné a přestupkové činnosti řešit. Vše za peníze těch, kteří jsou tímto postiženi.
Základ řešení však spočívá především v tom, dát nepřizpůsobivým práci. Jak tohle ale obhájit zde, kde se dokonce tvrdí že práce lidi nepovznáší a kritika chování nepřizpůsobivých je ihned známkou nacismu, to si nedovedu představit.