Osvobození nás neosvobodilo
František KostlánKonec druhé světové války znamenal osvobození i pro komunity českých a slovenských Romů. Sedmdesát let po válce však bude o skutečné „svobodě“ hovořit málokdo.
Mysl lidí, především Evropanů, je dvacátým stoletím hluboce poznamenána. Tolik nevinných lidí bylo v obou světových válkách zavražděno, tolik statečných vojáků padlo či bylo těžce raněno… a přeci nejsme zcela osvobozeni - od nacismu, od komunismu, od totalitářského způsobu uvažování, od ideologií, které řeší problémy nenávistí a násilím. Příliš mnoha lidem byla nadobro ohnuta páteř. Příliš mnoho z nás je stále přesvědčeno, že vláda pevné ruky může něco zlepšit, bez ohledu na to, jaké oběti to má přinést.
V médiích probíhající diskuse, zda nás sovětská armáda v roce 1945 osvobodila, či si jen přišla vyzvednout svoji odměnu v podobě rozšíření sovětské říše o Československo, je jistě na místě a může být i zajímavá. I vzhledem k slabošství a amatérismu Edvarda Beneše se ten podivný úsek mezi roky 1945 a 1948 opravdu nedá jednoznačně označit jako demokratický. K posílení komunistů směřoval všemi hlavními kroky, které Beneš prosadil: vyhnání československých Němců, vyvinění násilníků, kteří se na nich při odsunu dopouštěli zvěrstev, zrušení konkurenčních politických stran, znárodňování.
Všechny takové úvahy vedou k utváření a roli států v dějinách, což je jistě z historického či politologického důvodu zajímavé, ale chybí tam to podstatné "Times New Roman";mso-ansi-language:CS;mso-fareast-language:EN-US;mso-bidi-language: AR-SA">—
Sovětští vojáci prokázali statečnost, na jakou se nezapomíná, bez ohledu na režim, který je vedl do války. Neméně odvážní byli Američané, kteří již podruhé zachraňovali nezodpovědnou a nepoučitelnou Evropu. A obdivuhodní Britové, před nimiž se musíme sklonit, protože jako první prohlédli Hitlera a osamoceni se mu postavili na odpor (mám pochopitelně na mysli pana Churchila, nikoli Chamberleina).
Všichni vojáci i bojující civilisté (partyzáni, odbojáři a další) mají právem naši úctu. Museli prokázat odolnost ve strádání s každodenní blízkostí smrti. A ač to dnes může znít jako klišé, toto je to nejpodstatnější sdělení.
A aby bylo toto sdělení celé, musíme se ptát, zda oběť všech těch úžasných statečných lidí vedla skutečně k osvobození. Jeden z hlavních důvodů k zamyšlení: oběť sovětských vojáků vedla k osvobození jejich vlasti od nacismu, ale neosvobodila jejich spoluobčany od autoritářského, bezohledného zacházení ze strany státu a jeho institucí.
Toto téma je zajímavé ze všech hledisek, včetně pohledu společenských věd. To historické či politologické jsme již načrtli, a doufejme, že diskuse na toto téma bude probíhat dál, a že přinese více konkrétních faktů. Veřejná „hra na pravdu“ za pomoci emocí je k ničemu.
Jsou poválečné generace svobodné?
×
Diskuse
JP
May 6, 2015 v 11.29
"Osvobodit nás od nás samých"? - Ano, to je skutečně problém všech problémů. Ale namísto Mojžíše by spíše bylo zapotřebí (nového) Ježíše.
Neboť právě on to byl, kdo ve své době dokázal vytvořit "nového člověka".
Neboť právě on to byl, kdo ve své době dokázal vytvořit "nového člověka".
i za zmínku o transgeneračním přenosu.
Američané mají velkou zásluhu. Jen s tím srovnáním s 1. světové válce bych nesouhlasil. Obávali se stále ekonomicky sílícího německého konkurenta a možného hospodářského giganta Mitteleuropy.
Churchill skutečně poprvé prohlédl Hitlera, Chamberlain nebo Lloyd George naopak ne. Podobna jako první prohlédli Poláci bolševiky už v roce 1919.
Američané mají velkou zásluhu. Jen s tím srovnáním s 1. světové válce bych nesouhlasil. Obávali se stále ekonomicky sílícího německého konkurenta a možného hospodářského giganta Mitteleuropy.
Churchill skutečně poprvé prohlédl Hitlera, Chamberlain nebo Lloyd George naopak ne. Podobna jako první prohlédli Poláci bolševiky už v roce 1919.
Ježíš jednou položil otázku: "Je tady člověk pro sobotu nebo sobota pro člověka?". Já myslel, že vytvářet nového lepšího člověka chtěli právě komunisti a nacisti. Ježíš podle mne hlásal mírný pokrok v mezích Zákona, nebo alespoň tak si vysvětluji ono, nepřišel jsem Zákon měnit, ale naplnit. Kdyby se dnes objevil, chovali bychom se jinak, než to popsal Dostojevský v Bratrech Karamazových?
Nějak netoužím osvobodit se od sebe sama a už vůbec ne, aby mne někdo ode mne osvobodil. Chcete snad potlačit všechny touhy? Prý osvobozuje pravda. Ale to možná platí jenom pokud platí, že svoboda je poznaná nutnost.
Takže kam otočit ty peníze na restriktivní opatření? Na dávky pro uprchlíky nebo zbraně proti islamistům? Co by poradil Ježíš?
Nějak netoužím osvobodit se od sebe sama a už vůbec ne, aby mne někdo ode mne osvobodil. Chcete snad potlačit všechny touhy? Prý osvobozuje pravda. Ale to možná platí jenom pokud platí, že svoboda je poznaná nutnost.
Takže kam otočit ty peníze na restriktivní opatření? Na dávky pro uprchlíky nebo zbraně proti islamistům? Co by poradil Ježíš?
May 7, 2015 v 5.07
To, co napsal pan Poláček (ne Mojžíš, ale Ježíš), má svou logiku. Mojžíš byl prorokem Židů a pouze pro Židy. Slíbil jim že je zavede do zaslíbené země. Co mohl nabídnout Egypťanům? Vůbec nic, kromě smrti v moři.
May 7, 2015 v 8.02
A pane Vorle, zase chybně kladete rovnítko mezi komunismus a nacismus. Komunismus byl univerzální a tedy pro všechny, i když se ho nepodařilo uskutečnit, kdežto nacismus byl jen pro vyvolené.
MP
Máte pravdu, komunismus byl pro všechny. Díky Bohu za ten minulý čas.
JP
Je to asi dost překvapivé zjištění, ale opravdu se nedá tak stoprocentně tvrdit, že "Mojžíš byl pouze pro Židy". Je totiž jedno místo ve Starém zákoně, kde se židovský bůh Jahve prohlašuje za příslušného i pro Egypťany.
Bylo by v tom případně možno nalézt poukaz na počátek onoho procesu, kdy původně ryze kmenová/národní náboženství začínají dostávat univerzální, tj. všelidský charakter.
Bylo by v tom případně možno nalézt poukaz na počátek onoho procesu, kdy původně ryze kmenová/národní náboženství začínají dostávat univerzální, tj. všelidský charakter.
May 7, 2015 v 14.06
No dobre, ale rec byla o Mojzisovi, ne o Bohu.
JP
Pane Vorle, to "vytváření lepšího člověka" není až záležitostí ani komunistů ani nacistů, má svůj počátek už v antice (v rámci evropského regionu) - kdy se jednalo o to, ten emoční a intelektuální aparát kterým nás vybavila příroda vypracovat a zkultivovat do kvalitativně vyšších forem.
Nejvlastnějším základem této kultivace bylo v podstatě právě to "osvobozování" - to jest osvobozování lidské duše od všech "přirozených" sklonů k hrubosti, přízemnosti, nevědomosti, egocentrismu atd.atd.
Píšete, že nechcete, aby Vás někdo osvobozoval. No ovšem, jakákoli výchova a vzdělání jak známo vždycky nějakým způsobem bolí, a učitelé a vychovatelé vždycky tak nějak musí zápasit s nechutí a s neochotou svých svěřenců vlastním úsilím cokoli na sobě změnit.
Aby však nedošlo k omylu, je nutno ovšem mezi zmíněným komunismem a nacismem na straně jedné, a mezi antikou (a stejně tak náboženstvím) na straně druhé konstatovat jeden zásadní rozdíl: zatímco v antice byla výchova k "ctnosti" (tedy ke kvalitativně vyššímu stupni rozvoje osobnosti) všeobecně uznávanou hodnotou, a tento proces tedy bylo možno opřít o vnitřní zaujetí a vstřícnost jednotlivých aktérů, pak komunismus a nacismus se snažily člověka jaksi "otesat zvenčí". To jest, byl tady uměle postulován jakýsi ideál, do kterého se začal uzpůsobovat národ.
To je ovšem falešná cesta; tou správnou cestou může být jenom ta, která vychází ze samotné lidské duše.
Nejvlastnějším základem této kultivace bylo v podstatě právě to "osvobozování" - to jest osvobozování lidské duše od všech "přirozených" sklonů k hrubosti, přízemnosti, nevědomosti, egocentrismu atd.atd.
Píšete, že nechcete, aby Vás někdo osvobozoval. No ovšem, jakákoli výchova a vzdělání jak známo vždycky nějakým způsobem bolí, a učitelé a vychovatelé vždycky tak nějak musí zápasit s nechutí a s neochotou svých svěřenců vlastním úsilím cokoli na sobě změnit.
Aby však nedošlo k omylu, je nutno ovšem mezi zmíněným komunismem a nacismem na straně jedné, a mezi antikou (a stejně tak náboženstvím) na straně druhé konstatovat jeden zásadní rozdíl: zatímco v antice byla výchova k "ctnosti" (tedy ke kvalitativně vyššímu stupni rozvoje osobnosti) všeobecně uznávanou hodnotou, a tento proces tedy bylo možno opřít o vnitřní zaujetí a vstřícnost jednotlivých aktérů, pak komunismus a nacismus se snažily člověka jaksi "otesat zvenčí". To jest, byl tady uměle postulován jakýsi ideál, do kterého se začal uzpůsobovat národ.
To je ovšem falešná cesta; tou správnou cestou může být jenom ta, která vychází ze samotné lidské duše.
JP
May 7, 2015 v 14.07
Mojžíš byl tehdy samozřejmě představitelem (izraelského) Boha. Ale to jen tak na okraj.
pokud působení historického Ježíše mělo nějaký politický rozměr, byly jeho stopy v dochovaných textech Nového zákona důkladně zahlazeny. Protože by se politické působení nutně muselo týkat i Říma a presentovat Ježíše jako odbojníka protí Římu by bylo po zničení Jerusaléma Vespasianem dost o hubu.
A samozřejmě Ježíš žádal nového člověka: křest není jen nějaké omytí, ale utopení starého člověka a zrod nového.
A samozřejmě Ježíš žádal nového člověka: křest není jen nějaké omytí, ale utopení starého člověka a zrod nového.
"Jeden z šestnáctiletých chlapců mi během diskuse otevřeně řekl, že by „cikány řešil znovuotevřením Osvětimi a postavením nových plynových komor“"
Mozna jsem prilis velky idealista, ale nedovedu si tento vyrok na stredni skole predstavit. Tedy je to s vysokou pravdepodobnosti vymysleno (pusta lez). Pokud je mozno v mediich "sikanovat" profesora Kellera za konstatovani, ze romsky problem je predevsim socialni, pak nechapu, ze je mozno tolerovat existenci ustavu, kde jsou i za nase penize vychovavani rasisti. Ten Zeman ma s tou novinarskou zumpou kus pravdy.
Mozna jsem prilis velky idealista, ale nedovedu si tento vyrok na stredni skole predstavit. Tedy je to s vysokou pravdepodobnosti vymysleno (pusta lez). Pokud je mozno v mediich "sikanovat" profesora Kellera za konstatovani, ze romsky problem je predevsim socialni, pak nechapu, ze je mozno tolerovat existenci ustavu, kde jsou i za nase penize vychovavani rasisti. Ten Zeman ma s tou novinarskou zumpou kus pravdy.
JP
Co se Ježíšova "politického" kréda týče, tak to je v podstatě bezezbytku vyjádřeno v té známé scéně z Nového zákona, kdy oponenti chtějí Ježíše dostat do úzkých otázkou, jestli je či není morálně správné platit daně římskému císaři. A on je vyzve, aby mu ukázali peníz, a pak se jich optá, koho na tomto penízi vidí: císaře. "Pak tedy dejte císařovi, co je císařovo, a Bohovi, co je božího!"
Ježíšova říše skutečně nebyla "z tohoto světa": svou duchovní a mravní silou se prostě zcela míjela se všemi politickými čachry všech potentátů pachtících se po vlastní moci.
Ježíšova říše skutečně nebyla "z tohoto světa": svou duchovní a mravní silou se prostě zcela míjela se všemi politickými čachry všech potentátů pachtících se po vlastní moci.
MP
Tak právě v tomhle František Kostlán pravděpodobně nepřehání. Bohužel, neuvádí typ školy, protože motivace mohou být u šestnáctiletého různé. Od nenávisti vůči skupině obyvatel až po učňák typickou snahu nechat se natruc vyhodit či po usilí říct něco, co toho pána, se kterým „dobrovolně diskutujeme“, opravdu, ale opravdu nas*re (běžnější na gymplech) . Podle mých osobních pozorování jsou ty dvě později jmenované motivace častější, zvlášť když je ten přednášející tak doktrinářsky založený jako Kostlán.
A není pravda, že české školy k rasismu vychovávají, ony pouze příliš často neumí vychovávat k vypořádání se s rasismem. Nahrazují vyprávění o složité situaci moralizujícím zákazem. Zjednodušeně řečeno, když ten šestnáctiletý řekne špatnému učiteli či učitelce, že nemá rád Romy, kteří bydlí vedle jejich domu, protože ukradnou z jejich zahrady všechno, co není přibité, jsou hluční dlouho do noci a vyhazují odpadky všude okolo, takže to páchne a přitahuje obtěžující hmyz, dozví se, že to není pravda, že je rasista, že se to nesmí říkat, event. ho pošlou za školním psychologem -- a dobrých učitelů, kteří začnou od toho, že nepopírají žákovu autentickou zkušenost, je v českých školách, a nejen tam, velmi, velmi málo.
A není pravda, že české školy k rasismu vychovávají, ony pouze příliš často neumí vychovávat k vypořádání se s rasismem. Nahrazují vyprávění o složité situaci moralizujícím zákazem. Zjednodušeně řečeno, když ten šestnáctiletý řekne špatnému učiteli či učitelce, že nemá rád Romy, kteří bydlí vedle jejich domu, protože ukradnou z jejich zahrady všechno, co není přibité, jsou hluční dlouho do noci a vyhazují odpadky všude okolo, takže to páchne a přitahuje obtěžující hmyz, dozví se, že to není pravda, že je rasista, že se to nesmí říkat, event. ho pošlou za školním psychologem -- a dobrých učitelů, kteří začnou od toho, že nepopírají žákovu autentickou zkušenost, je v českých školách, a nejen tam, velmi, velmi málo.
."Zjednodušeně řečeno, když ten šestnáctiletý řekne špatnému učiteli či učitelce, že nemá rád Romy, kteří bydlí vedle jejich domu, protože ukradnou z jejich zahrady všechno, co není přibité, jsou hluční dlouho do noci a vyhazují odpadky všude okolo, takže to páchne a přitahuje obtěžující hmyz, dozví se, že to není pravda, že je rasista, že se to nesmí říkat, event. ho pošlou za školním psychologem"
Je to spatne, ale dobove podminena bezna reakce. Kde ale je skola kde nikdo nereaguje na:
"A poté jejich mrtvoly odnesete do pece a zbytky vyndáte a odnesete.“ Odpověděl mi, že „klidně“.
Tohle je prece uplne za hranou a vykladani o hlucnych romskych sousedech je proti tomu cajicek. A vy verite tomu ze nikdo nereagoval ? ja spise verim tomu ze je to vycucane z palce. Proto take neni uvedena skola. Smrdi to zalobou pro pomluvu a to Kostlan vi.
Je to spatne, ale dobove podminena bezna reakce. Kde ale je skola kde nikdo nereaguje na:
"A poté jejich mrtvoly odnesete do pece a zbytky vyndáte a odnesete.“ Odpověděl mi, že „klidně“.
Tohle je prece uplne za hranou a vykladani o hlucnych romskych sousedech je proti tomu cajicek. A vy verite tomu ze nikdo nereagoval ? ja spise verim tomu ze je to vycucane z palce. Proto take neni uvedena skola. Smrdi to zalobou pro pomluvu a to Kostlan vi.
MP
Abych pravdu řekl, i tomu bych věřil. Vždyť to byla naprosto pitomá reakce, ta otázka. Čekal bych, že ten, kdo se takhle ptá, má nějakou strategii, proč chce toho mládence vyprovokovat k co nejotřesnějším odpovědi -- a jako pedagog bych se mu do toho nemotal. A až bych přišel na to, že za tím žádná strategie nebyla, že on pan lektor opravdu neví, jak reagovat, v duchu bych zaklel a nechal bych si to na rozhovor, až se do toho nebude moct packat.
A jako spolužák? Inu, dvě baby, co se perou v blátě by byly zábavnější, ale i tak celkem dobrý šou; tak proč tomu fouňovi s knírkem pomáhat z kaše, kterou si sám navařil?
Anticiganismus v České republice bují a je hodně ohavný. Umím si představit školy, a ještě spíše učiliště, kde by se tyhle výroky nepůsobily příliš excesivně. Ale kostlánovská neschopnost obdařená sebelepší dobrou vůli s tím nic neudělá.
A jako spolužák? Inu, dvě baby, co se perou v blátě by byly zábavnější, ale i tak celkem dobrý šou; tak proč tomu fouňovi s knírkem pomáhat z kaše, kterou si sám navařil?
Anticiganismus v České republice bují a je hodně ohavný. Umím si představit školy, a ještě spíše učiliště, kde by se tyhle výroky nepůsobily příliš excesivně. Ale kostlánovská neschopnost obdařená sebelepší dobrou vůli s tím nic neudělá.
… znáte přísloví „Střílel na lišku, trefil Maryšku.“?
Komunismus a nacismus vznikly jako jiná odpověď na situaci vzniklou po první světové válce, která vyvolala velkou vlnu deziluze. Proto se některé (opakuji některé) rysy jejich realizace podobají, ale klást mezi ně rovnítko? Jak pravil klasik dobrodružných románů, to by syna mého otce opravdu ale opravdu nenapadlo.
Pojmem komunismus jsou navíc označovány dva neslučitelné systémy. Jeden představuje svět stalinských gulagů, o tom druhém psal kdysi Karel Kautský a dnes například Marek Hrubec. Ten druhý je pochopitelně protikladem nacismu, ten první, lze-li ho vůbec zvát komunismem, si ovšem o některé analogie koleduje. Na podobné analogie se lze dívat z mnoha úhlů, nepopírám ale, že jsou to někdy spíše politické agitky než vědecké studie.
Chápu, že nemusíte souhlasit s mou reakcí na poslední odstavec článku a následující příspěvek p. Poláčka, ale vyvozovat z uvedení jednoho faktu takový závěr? Navíc si nemyslím, že bych podobný názor vyjadřoval někdy dříve, takže proč to „zase“? Tedy pokud to nebylo myšleno ve smyslu „vy zase“, to by v kontextu s přechozí reakcí dávalo trochu jiný význam.
Komunismus a nacismus vznikly jako jiná odpověď na situaci vzniklou po první světové válce, která vyvolala velkou vlnu deziluze. Proto se některé (opakuji některé) rysy jejich realizace podobají, ale klást mezi ně rovnítko? Jak pravil klasik dobrodružných románů, to by syna mého otce opravdu ale opravdu nenapadlo.
Pojmem komunismus jsou navíc označovány dva neslučitelné systémy. Jeden představuje svět stalinských gulagů, o tom druhém psal kdysi Karel Kautský a dnes například Marek Hrubec. Ten druhý je pochopitelně protikladem nacismu, ten první, lze-li ho vůbec zvát komunismem, si ovšem o některé analogie koleduje. Na podobné analogie se lze dívat z mnoha úhlů, nepopírám ale, že jsou to někdy spíše politické agitky než vědecké studie.
Chápu, že nemusíte souhlasit s mou reakcí na poslední odstavec článku a následující příspěvek p. Poláčka, ale vyvozovat z uvedení jednoho faktu takový závěr? Navíc si nemyslím, že bych podobný názor vyjadřoval někdy dříve, takže proč to „zase“? Tedy pokud to nebylo myšleno ve smyslu „vy zase“, to by v kontextu s přechozí reakcí dávalo trochu jiný význam.
May 8, 2015 v 22.02
Promiňte, pane Vorle. Nechtěla jsem původně napsat "vy zase", ale "zase někdo".
Občas mi ujede ruka (nebo myšlenka).
Občas mi ujede ruka (nebo myšlenka).
PH
May 8, 2015 v 22.23
To, že je úroveň soukromých škol taková, je veřejným tajemstvím,
Znám jednoho chlapce, který jako absolvent takové školy je rád za místo popeláře (ale možná je tak svobodnější, ale to je jiná). Chci jenom doplnit, že sedmdesát let a dvacet pět let poté se odvolávat na: "Naše postižení souvisí jak s nacismem, tak s komunismem." mi již připadá od autora jako pokulhávající na obě nohy.
Jak říkal můj přítel, u nás nese velkou vinu "zas raný kapitalismus."
Jak říkal můj přítel, u nás nese velkou vinu "zas raný kapitalismus."
JN
May 9, 2015 v 16.03
V době normalizace jsme při každém výročí konce války zarputile "bojovali" proti fašismu a nacismu, ačkoliv široko daleko žádný fašismus ani nacismus nebyl. Nyní zase zarputile bojujeme proti komunismu, ačkoliv nám žádný komunismus nehrozí (nebo nás bohužel nečeká – jak kdo chce), ale hrozí nám pro změnu zase ten fašismus či nacismus (nedomnívám se ovšem, že z Ukrajiny, tu jsem rozhodně neměl na mysli). Zdá se mi tedy, že naše postižení opravdu souvisí jak s nacismem, který nám hrozí, ale zas tak moc proti němu nebojujeme, tak i s komunismem, který nám nehrozí, a proto proti němu o to víc bojujeme.
Jsme tedy vlastně postiženi zas' raným kapitalismem ale kupodivu současně i jeho konečnou fází, tedy zahnívajícím imperialismem.
Jsme tedy vlastně postiženi zas' raným kapitalismem ale kupodivu současně i jeho konečnou fází, tedy zahnívajícím imperialismem.
+ Další komentáře