Dejte už pokoj s takřečenými slušnými lidmi

Ivan Štampach

Slovo „slušný“ nás přímo vede k poslouchání a k poslušnosti. Něco se sluší, něco se má nebo nemá dělat, nebo rovnou něco se smí nebo nesmí dělat. Slušnost se ocitá v nebezpečné blízkosti samozvaných společenských autorit.

Disidentská rétorika byla do konce roku 1989 esoterní mluvou malé skupiny statečných odpůrců diktátorského režimu, poté bez náležitého pochopení pronikla do běžného žurnalismu a dnes se z ní stal newspeak. Když tehdejší kritici režimu mluvili o potřebě slušnosti, kritizovali falešnou řeč tehdejší vládní moci, která měla plnou pusu humanismu a sociální spravedlnosti a tvářila se, že hájí zájmy pracujících.

Ve skutečnosti tehdejší držitelé faktické moci nad produkčními prostředky hájili své osobní, skupinové a třídní zájmy. Mluvili o diktatuře proletariátu, která přejde ve všelidovou demokracii. Ve skutečnosti však šlo o diktaturu sekretariátu nad proletariátem a ostatními vrstvami společnosti. Disidenti, aspoň někteří, si přáli, aby se říkala pravda a aby cynickou despotickou vládu vystřídala řádná správa veřejných záležitostí.

Dnes slyšíme faktickou obhajobu krutého systému, který vychytralé, mazané, vybavené ostrými lokty všemožně podporuje a nemalé skupiny obyvatel vrhá na hranici nebo i za hranici bídy. Stále značný počet lidí, kteří zoufale hledají zaměstnání, lidé různými okolnostmi zbavení domova, které stále potkáváme na ulicích, Romové, u nichž se zatím stále nedaří získat rovné postavení na trhu práce a ve školách, to jsou hmatatelné příklady dnešního prekariátu, potlačovaných společenských vrstev a skupin. Jiné skupiny jsou méně viditelné.

Slyšíme obhajobu tohoto systému vypjatého individualismu. Prý je to svobodná soutěž, v níž jsou někteří přirozeně úspěšní a jiné systém sám trestá za jejich neschopnost a lenost. Systém prý není nebo aspoň nemusí být krutý. Má záležet na tom, aby aktéry ekonomického a politického pohybu byli takřečení slušní lidé.

×
Diskuse
JP
March 23, 2015 v 13.12
Stát solidnosti a režim antihumanismu
Svým způsobem by bylo možno říci, že každý společenský řád se může udržovat při životě tak dlouho, dokud se oněm "slušným lidem" dokáže prezentovat jako legitimní.

Tito "slušní lidé" ze samé podstaty svého charakteru preferují solidnost; a samozřejmě každý panující (politický) systém se samozřejmě vyznačuje určitou mírou stability, fungování, správy veřejných záležitostí. A i když se pod tímto povrchem zdánlivě hodnotově neutrální správy věcí veřejných skrývá vnitřní nehumánnost daného režimu, pro mnoho lidí je to neprohlédnutelné, nebo tyto negativní projevy oddělují od samotného státu jako takového. A daný systém musí být dohnán až na samé hranice svého standardního fungování, aby už musel shodit svou masku solidního neutrála, a musel odhalit a ukázat své bytostné spojení se svým nehumánním základem.
March 24, 2015 v 8.07
proč se nevyjadřovat slušně
jen aby při tom demaskování nebyla vylita vanička i s dítětem. Proč nebýt slušný a solidní a být agresivní a hloupý.?
Na krajní pravici si pro to vytvořili talkový klacek - kdo nenadává s nimi, je "hyperkorektní". jako perverze nestranosti
Ale když nejsem agresivní sprosťák nejsem přeci hned neutrál - tihle lidi jen nedokáží pochopit že emocí obsah nenahradíš,
March 24, 2015 v 9.44
Myslím, že v textu nejde o (ne)používání vulgárních či nekorektních výrazů, ale o to, co vůbec ten pojem "slušnost" znamená. A také o to, kdo má vlastně právo dělit lidi na slušné a neslušné, a podle jakých znaků tak činí?
A nakonec i o to, že "slušnost" navenek nemusí vždy odpovídat tomu, jaký je člověk uvnitř.
Ten pojem zkrátka nedává smysl.
JP
March 24, 2015 v 12.19
Dilema slušného chování
Tady skutečně nejde o verbální slušnost či neslušnost. Jde o to, aby i ti tzv. "slušní lidé" prohlédli, že celý systém sám je neslušný. A že chovat se v nehumánním systému slušně, nakonec může vést jenom k tomu, tento systém podporovat, udržovat při životě.

Svým způsobem je to naprosto stejné dilema, před jakým člověk stál v režimu totalitním. Vlastně to bylo opravdu dilema, z kterého nebylo úniku. Chováš se, pracuješ slušně, řádně a poctivě? - Pak nakonec jenom udržuješ při životě ten prohnilý systém. Ale chovat se jenom ryze destruktivně, například okrádat stát, s tím heslem, že tím přece také tak nějak "bojuji proti režimu"? Pak to znamená hodit přes palubu všechny pozitivní hodnoty; a zloděj za totality zůstane zlodějem i za demokracie.

Jak řečeno, v ryze praktické rovině, v rovině jednání z tohoto dilematu v podstatě není úniku. Ale jde o to, alespoň si tuto bezvýchodnou situaci uvědomit - a nenamlouvat si, že o sobě špatný režim nějak podstatně vylepším jenom tím, že já sám osobně se budu chovat slušně.
March 24, 2015 v 12.46
„Okrádat stát“ je pane Poláčku právě takový nejasný pojem jako „slušnost“. Někteří Češi (a to většina) se domnívají, že stát okrádají podvodníci, mafiáni a korupčníci, jiní si myslí, že „nepřizpůsobiví“ a nezaměstnaní, kteří žijí z dávek, další si myslí, že ho okrádají neplatiči daní a ještě jiní, že dokonce poslanci, kteří mají vysoké platy, úředníci nebo soudci a já nevím, kdo všechno ještě.
Svého času se říkalo, že socialismus nefungoval, protože všechno bylo státní a co je státní, to přece není ničí. Ten názor se velice ujal a pořád se asi ještě drží v povědomí lidí.


March 25, 2015 v 12.47
zády k civilizaci ?
arciže svět nezměním ani když se budu chovat jako zlolajné prase. O tom to právě vůbec není.
Výzvy k nepoctivosti a neslušnosti jako cesty ven z bláta jsou nesmysl a vedou na šikmou plochu.
.
JP
March 25, 2015 v 12.55
Společné vlastnictví a osobnost člověka
"Všechno mi tu patří - sám jsem ničí..." - zpívala skupina Olympic ve svém hudebním pásmu "Prázdniny na Zemi" v sedmdesátých letech. A bylo to dokonalé vystižení převládajícího existenciálního pocitu z té doby, že formálně je každý z nás spoluvlastníkem veškerého národního bohatství - ale že ve skutečnosti jsme ztraceni v té anonymitě rozptýleného vlastnictví, nepatříme osobně k ničemu a nic k nám.
March 25, 2015 v 16.12
"Všechno mi tu patří - sám jsem ničí..."
Tedy, to je opravdu strašná pozice, pane Poláčku.
Horší už může být snad jedině:
"Nic mi tu nepatří, zato já patřím všem..."
:-)
PM
March 26, 2015 v 18.18
Je to tak - spoluobčané konformní a oportunní mentality
používají kategorii slušnosti mnohdy jako karabáč k zahánění světonázorů, které narušují jejich kategorie užitečného a prospěšného soužití s režimem a v režimu dnes.
Vesměs jde o spoluobčany konzervativního založení, s omezenou vůlí po širokému analytickému přístupu ke společenským defektům.
Pro takto slušné býval nejneslušnějším nepřítelem příkladně Freud.