Co všechno jsme zapomněli

Roman Sikora

Bajky neoliberálních ekonomů, že naše dnešní krize je produktem zcela novým, že je krizí finanční anebo dokonce dluhovou, jsou komické. Dokazují jejich nekompetentnost, ale umožňují jim také zdůvodnit, proč byli krizí tak dokonale zaskočeni.

Bývaly v této zemi časy, kdy pravice byla sprostým slovem. A to ještě za demokratických poměrů těsně po druhé světové válce. Téměř žádnou z politických stran tehdy nenapadlo neoznačit se za socialistickou či sociální. Ani Miladu Horákovou, kterou si dnešní pravice jaksi absurdně přisvojila coby symbol-oběť komunistické zvůle. Špatných zkušeností s neregulovaným monopolistickým kapitalismem a jeho produkty bylo tehdy až přespříliš. Velká hospodářská krize, sociální nepokoje, nástup fašistických diktatur, holocaust a Evropa v rozvalinách po válečném konfliktu dosud nepoznaných rozměrů. V první polovině 20. století už druhým. To všechno se na „komunismus“ svaluje jen velmi těžko. (I když se to v groteskním českém prostředí, kde pro Duku byl nacismus levičáckou ideologii, stejně jako je pro Jakla zárodkem fašismu občanská společnost, nemusí být zas až takový problém.)

Zkušenost to byla tehdy tak otřesná, že západní Evropa ohrožovaná také od nás, tedy z východu, vykročila na cestu k sociálnímu státu a integraci. Nikoli z pouhého rozmaru. Důvodů bylo víc. Jedním z nich byla pochopitelná snaha o tlumení třídních konfliktů a tedy o spoutání sil kapitálu, které umějí být, jak se zase ukazuje, rovněž pěkně destruktivní. Druhým důvodem bylo samozřejmě také to, aby šíření údajně socialistického sovětského impéria nepokračovalo dále na západ skrze revoluce nespokojených a o realitě Sovětského svazu málo informovaných občanů. Konflikty mezinárodní pak kromě ztlumených výkyvů kapitalismu neutralizovalo i prohlubování evropské integrace. Protože národy, které spolupracují a obchodují mají mnohem menší chuť spolu válčit.

Evropský sociální stát přinesl západní části kontinentu dosud nebývalý rozkvět. Podle některých analýz rostla Evropa v té době mnohem rychleji než USA. Vzhledem k dnes obecně zaběhlým tvrzením o nákladnosti sociální státu zcela nepochopitelně.

×
Diskuse
SH
January 23, 2012 v 19.02
CHARAKTER EPOCHY A DALŠÍ POKUS
Současný stav sověta lze popsat jako antihumanistickou kontrarevoluci. Její vůdci a jejich komoří zpochybňují celý vývoj, který začal renesancí. Byla vytvořena politická filosofie privilegovaných predátorů, z ní vykrystalizovala morálka bezohledného soupeření každého s každým, ustavena antilidská ekonomika a vládu převzaly nad státy finančně-armádní korpusy.
V této čtenářské obci se nenosí názor opravňující nárok na druhý pokus. Já pro něj pléduji. A opravdu by měl být zahájen v nejbohatších, tedy údajně technologicky a ekonomicky nejvyspělejších zemích světa.
January 25, 2012 v 13.10
Velmi dobře napsáno! V kostce shrnutý ekonomicko-politický problém dnešního světa. Čekal jsem, že tento článek rozbouří bohatou diskusi, kromě pana Hoška se zatím nikdo nepřipojil. Proč? Je to proto, protože takovéto analýzy /i když se jedná spíše o všeobecné shrnutí problému, ale výstižné/ nejsou po chuti těm, kteří se stále domnívají, že levicovým stranám stačí k otočení kormidla ze směru do propasti nějaké kosmetické změny na stávajícím systému? Že i z takovéto neoliberální katastrofy se slušným a trpělivým chováním vůči ní dá vytvořit kapitalismus s lidskou tváří? Na to musí být tedy notná porce naivity. Levice dnes bojuje minulé války, aspoň tedy evropská. Proto má takové tristní výsledky. Jenže politika není korespondenční šach. Její důsledky se se okamžitě dotýkají milionů lidí a to v současné době hodně negativně. Některým tak, že si to ti, kteří nevýjdou ven z debatních kaváren, nemají ani šanci představit. Není ani chybou těchto lidí, že nehledají obranu ve volbě levicových stran. Když vidí totiž jejich papaláše v luxusních limuzínách a v drahých oblecích, jak se v televizi šmajchlují s "podnikateli", kteří tu nepoložili ani lino, nebo je slyší ve sdělovacích prostředcích vykládat o tom, že chudý lid je třeba přísnost, bodejť by jim věřili, že se jim od nich dostane pomoci! A kdyby ne, tak ji media připomenou, jak se dokáže z ajznboňáka stát opravdu bohatý advokát a to jen díky stranické legitimaci prý levicové strany.
Zpět ale ke článku. To, že se Marxovy a dokonce Leninovy teorie ověřují v praxi, by mělo být pro levici podnětem k tomu, abychom pochopili, že stávající systém je neregulovatelný a pokud nechceme v 21. století strávit svůj život v novodobém otroctví, je třeba požadovat radikální, ne kosmetickou změnu systému. Netříštit síly levice vymýšlením překreslení neoliberální fasády, ale všichni tuhle barabiznu strhnout a postavit nový dům pro skutečnou demokracii.
January 31, 2012 v 10.12
Kde není koncept, tam je bezradnost. Já tvrdím, že levice nemá žádnou hodnověrnou a životaschopnou alternativu vůči současnému neoliberalismu. Nějaké kosmetické změny, jako třeba snížení DPH o nějaký bod, přece vůbec nic neřeší. Z jakékoli revolučnosti mají vedoucí představitelé, dnes už nekomunistické, ale i komunistické levice osýpky, protože to by je mohlo řadit k bývalým komunistům a o těch si před léty odhlasovali zákon, že jsou totalitáři, stejně jako nacisté. To, že tu diskutujeme nejvíce o tom, jestli rodit doma, nebo jestli Ringo podepsal Antichartu o této bezradnosti svědčí. Postupem času se zde možná budou předávat recepty na domácí buchty a řešit, jak odstranit skvrny na prádle. Je to takové bezpečné a klidné retorické cvičení. Možné je, že je to dáno i politickou rozvrstveností přispívajících. Při opravdové diskusích dochází ke konfontacím a tak se tu raději diskutující ožehavým tématům vyhýbají. Jenže jen taková diskuse má skutečnou cenu! Proto hýbatelem diskusí by měla být témata, která budou nabízet ekonomické a politické alternativy, témata objasňující kořeny stávajícího systému. Debatovat o kytičkách můžeme, až bude podstatné vyřešeno. Téma tohoto článku patří mezi ty, které měly diskusi vybudit. Ale asi je pro levičáky důležitější řešit domácí porody. To totiž trápí obyvatele této země určitě nejvíc.
January 31, 2012 v 16.44
Pane Ševčíku, porod nemůžete srovnávat s buchtami. Volba místa porodu je věc osobní svobody a jako taková je politikum. Já vím, že to nezajímá každého. Ani to pochopitelně není kardinální problém. Ale není důvod, proč o tom nevést diskusi. Myslím, že se tím levici nijak neubírá na vážnosti.