Svoboda slova není kráva, ani ta posvátná
František KostlánFrantišek Kostlán polemizuje s textem Václava Bělohradského Normální je cenzura!, který vyšel na začátku února v týdeníku Respekt. Cenzura je podle filozofa Bělohradského běžnou součástí života.
Ke zjednodušenému tvrzení, že v evropské kultuře není normální svoboda slova, ale cenzura, se propracovává filozof Václav Bělohradský přes různá složitá a místy nesrozumitelná tvrzení, která mají ten společný znak, že k sobě ne vždy patří a jsou použity jako argument účelově (Normální je cenzura!, Respekt, 2.—8. 2. 2015). Relativistický přístup a zvláštní typ liberalismu ovšem umožňuje cokoli, tedy i srovnávání nesrovnatelného. Nejen filozofům, ale i dalším psavcům.
Antikonformismus versus modlářství
„… Mnohonásobná vražda v Charlie Hebdo vyvolala lživou představu, že svoboda projevu, která je především právem na výsměch zbožněným entitám všeho druhu, je normálním stavem společnosti, který ,zvnějšku‛ ohrožují kulturní cizinci. Je to velká iluze, svoboda projevu není hodnotou většiny, ale antikonformistických menšin, které bourají, co jsme zbožštili, a stávají se proto obětí nenávistných reakcí i trestních stíhání,“ píše mj. Bělohradský.
Dále uvádí příklady ze zahraničí i od nás, zůstaňme pro větší srozumitelnost u nich:
- Řidič Roman Smetana odmítl považovat za trestný čin přimalování tykadel na portréty politiků a skončil ve vězení.
- Skupina Ztohovern provedla invazi do pořadu ČT Panorama a do promítané krajiny zasadila atomový výbuch. Získala za to cenu od Národní galerie v Praze, ale dostala se do konfliktu se zákonem, i když obžaloby byla nakonec zproštěna.
- Vládnoucí oligarchie v Praze zahájila v nedávné minulosti kampaň za uspořádání olympijských her v Praze založenou na hesle „Všichni jsme v národním týmu“. Skupina Guma Guar to parodovala: „Jsme-li skutečně všichni v národním týmu, jsou tam také pánové Kožený a Krejčíř.“ Její plakáty ale z pražských zdí rychle zmizely.
- Výstava nazvaná Achtung!, za níž stál člen Guma Guar, trvala jen třicet minut: „skupinka pobouřených lidí ji zlikvidovala a majitel domu pohrozil výpovědí“. Polský výtvarník Peter Fuss tam vystavoval fotokoláže, na nichž nacistům z filmových záběrů dotvořil židovské hvězdy, aby tak „kriticky reflektoval“ chování státu Izrael vůči Palestincům.
Nesouměřitelné příklady
Je asi jasné, co tím chce Bělohradský říci: většina si prostřednictvím státních institucí a norem uzurpuje právo rozhodovat o tom, co se v rámci svobody slova a projevu smí a co nikoli — a to je samo o sobě špatné bez ohledu na cokoli dalšího — proto je podle něj to, co nazývá cenzurou, běžnou součástí života. S něčím z těchto závěrů lze jistě souhlasit, je jen škoda, že Bělohradský zároveň nechtěně zpochybňuje sám sebe.
Tak především, uvedené příklady jsou nesouměřitelné. Zatímco dva z nich správně ukazují počínání většiny vůči nonkonformistickým menšinám (Ztohoven, Olympiáda v Praze), podstata druhých dvou leží jinde.
Roman Smetana neprotestoval z pozice antikonformistické menšiny, ale svými tykadly na hlavách politiků mluvil z duše mnoha lidem, bez ohledu na to, zda jsou z většiny či z jakýchkoli menšin.
A výstavu Achtung! nezničil stát a jeho instituce, nezničila ji dokonce ani většina, která antikonformistickým menšinám brání ve svobodě slova. Zničili ji Židé, tedy příslušníci jedné ze společenských menšin. A výpovědí hrozila Židovská obec v Praze, neboť je to právě ona, která vlastní dům, v němž byly vystaveni nacisté s židovskými hvězdami na uniformách (což Bělohradský cudně zamlčel).
Nečetl jsem zmíněný Bělohradského text, ale asi sotva bude vybočovat z jeho tradičního nazírání na společnost a na politiku. Jak autor správně uvádí, Bělohradský je vyznavačem liberalismu - ale jak F. Kostlán velice trefně dokumentuje, liberalismu podivně nedůsledného. Dalo by se téměř říci, liberalismu selektivního.
Bělohradský je - právě jakožto liberál - pevně přesvědčen, že nakonec veškeré zlo pro člověka (tj. pro jeho svobodu) pochází od veškerých naidindividuálně působících struktur, které jednotlivci nařizují či jinak vnucují své vlastní hodnoty či vzorce chování. Jestliže pro klasického liberála byl tímto "zotročovatelem svobody" samotný stát, v současné době se jedná spíše o nadnárodní koncerny, které jednotlivému občanu svou faktickou mocí vnucují svůj způsob existence.
Bělohradský proto vidí spásu v jakémsi permanentním občanském anarchismu autonomních menšin, které se vymykají z této logiky (neoliberálně orientovaných) koncernů a struktur, a svými alternativními životními projevy jim alespoň poněkud sypou písek do soukolí jejich mašinérie zbožní produkce a zisku.
V tomto smyslu ani dost dobře není možno Bělohradského názor kritizovat; zásadní deficit takovéhoto postoje je ovšem v tom, že se s nemalou dávkou politické naivity předpokládá, že v podstatě všechno co je nějakým způsobem nekonformní a - vůči vládnoucímu establishmentu - destruktivní, že to má automaticky nějaký pozitivní, kreativní charakter.
Zkrátka: Bělohradský klade veškerý důraz čistě na f o r m u projevu ("nekonformní") - nikoli na vlastní o b s a h. Bělohradský tedy nezkoumá, jaké projevy jsou nositeli skutečných hodnot; Bělohradský se spokojí s tím, že jsou tyto projevy nekonformní a antiautoritářské.
Jak správně konstatuje F. Kostlán, Bělohradský absolutizuje onen moment alternativních postojů a názorů - a nakonec z nich činí posvátnou krávu. Bez ohledu na její (jejich) reálný užitek.
Je tak "moudry", ze mu vadi kdyz v demokratickych volbach zvitezi levicova strana.
p.s. I Hitler se poucil v dejinach ( jak rekl- zidi byli prece vzdycky pijavice na tele germanu ) a levici rovnez nemiloval. Lze o nem rici, ze byl moudry muz ?