Svoboda projevu, nebo bezpečí utiskovaných?

Pokud chceme společnost rovných šancí, musíme připustit to, že obyčejnou deklarací formální rovnosti faktická rovnost nenastane – a proto musíme zodpovědně nastavit taková pravidla, aby mohl každý s každým diskutovat za rovných podmínek.

„Časopis Genderal Studies nepřijímá příspěvky od mužů, protože věříme, že je důležité vytvořit prostory, ve kterých se ženy /všichni, kteří se definují jako ženy, včetně těch (pokud si to přejí) s komplexními genderovými identitami, které zahrnují ‚ženu‘, a těch, kteří zažili útlak jakožto ženy/ mohou vyjádřit, po stránce intelektuální i tvůrčí. /.../ je důležité, aby ženy měly pro sebe vyhrazeny bezpečné nebo bezpečnější prostory, ve kterých mohou diskutovat nad problémy, které považují za důležité.“

Tento text stojí v často zodpovídaných dotazech na stránkách výše jmenovaného časopisu, jenž spadá pod University College v Londýně. Jedná se o nový počin, jehož cílem je, jak je ostatně již výše zmíněno, poskytnout ženám na vysoké škole prostor, kde by se svobodně a bez zábran mohly vyjadřovat, aniž by musely čelit konfrontacím ze strany těch, kteří se jako ženy neidentifikují, případně se jako ženy identifikovali, nicméně nezažili útlak.

Pro nezasvěceného to může znamenat revoluční obrat, pro člověka, který se na UCL pohybuje delší dobu, se nejedná o nic nového.

UCL byla první vysokou školou ve Velké Británii, která umožnila přijímání lidí všech pohlaví, genderů i vyznání, a to na základě rovných příležitostí, a dodnes v této tradici pokračuje. Stejně tak zdejší studentská samospráva umožňuje různým menšinovým či utiskovaným skupinám, aby se mohly vyjadřovat v bezpečných prostorech.

Tyto prostory ovšem nemusejí být nutně fyzické ve smyslu budov či místností, jak ostatně ukazuje výše zmíněný časopis. Jedná se také o různé události, na které mají přístup jen určité skupiny (ženy, etnické menšiny, lidé s trans-identitou a podobně).

Na univerzitě také některé spolky dobrovolně operují s pravidlem o bezpečném prostoru. Toto pravidlo spočívá v tom, že pokud chce někdo v psané (např. ve facebookové skupině nebo e-mailu) či v mluvené (např. na události spolku) podobě vyjádřit něco, co by mohlo druhé psychicky zasáhnout – znásilnění, sexuální obtěžování a podobně –, předem na tento fakt upozorní.

Na událostech tedy hovořící osoba například řekne, že hodlá mluvit o své zkušenosti se sexuálním obtěžováním, a kdo ji nechce poslouchat, má minutu na to, aby se odebral z místnosti. Poté, co skončí projednání citlivé části, mohou se ti, kteří odešli, opět vrátit.

Nemusím snad ani dodávat, že za sexuální obtěžování, rasismus nebo několikanásobné porušení výše uvedeného pravidla se vyhazuje ze skupiny nebo z mailing listu.


Za situace, kdy existuje hrozba útoku, je potřeba obranných manévrů, i těch preventivních, tudíž je nutné zachovat bezpečné prostory pro ty, kteří se nemají kde ukrýt. Foto en.wikipedia.org

Existují samozřejmě opoziční hlasy, které proti těmto pravidlům bojují. Například před dvěma lety kandidoval na pozici ženské zastupitelky student, který si do programového prohlášení napsal, že chce ženám na kampusu umožnit nakupování nejnovějšího trendy oblečení a pomoc s lakováním nehtů. Kandidaturu byl nucen stáhnout. (Pro úplnost dodávám, že na tuto pozici může kandidovat kdokoliv ze studentů, kdo se cítí být ženou, tudíž nemusí být ani za ženu úředně považován.)

Mimo univerzitu například na vyřazení mužů z debaty poukazoval i Brendan O’Neill ve svém článku Free Speech Is So Last Century. Today’s Students Want the „Right To Be Comfortable”. Zde si stěžuje na to, jak byla na poslední chvíli zrušena jeho účast na debatě o potratech na Oxfordské univerzitě, jelikož nebyla na debatu pozvána ani jedna žena, na což si stěžovala tamější feministická skupina.

Popisuje i případy na dalších univerzitách, např. na London School of Economics and Political Science, kde se po zveřejnění sexistické reklamy na místní tým ragby museli členové týmu zúčastnit školení na téma rovnosti a diverzity, což O’Neill považuje za „převýchovu v sovětském stylu“.

Jenomže svoboda projevu – stejně jako další svobody – zahrnuje i odpovědnost. Nemůžeme se tvářit, že tím, že dáme každému možnost hovořit, se zruší všechny bariéry. Materiální dominance mužů, bílých nebo manifestačně heterosexuálních totiž nadále způsobuje, že přístup ke sdělovacím prostředkům není stejný pro všechny zúčastněné.

Z těchto důvodů potom není překvapující, že se členové marginalizovaných skupin sdružují, aby si navzájem poskytli podporu a vyhnuli se konfrontacím s dominantní skupinou, která je v emancipaci může z velké části brzdit. Neznamená to, že všichni členové těchto skupin musejí nutně nenávidět dominantní skupiny – jen požadují onen bezpečný prostor.

Jak velké brzdy může způsobovat majoritní společnost, je vidět dnes a denně – na českou debatu o šátcích na školách nejsou mezi hlavními řečníky muslimky (nebo obecně vyznavači náboženství, kteří chtějí ve škole nosit šátek) a na saúdskou debatu o lidských právech dorazí z pár stovek účastníků jen dvě ženy, které musejí být od mužů separovány.

Pokud ale chceme společnost rovných šancí, musíme připustit fakt, že obyčejnou deklarací formální rovnosti faktická rovnost nenastane – a proto musíme zodpovědně nastavit taková pravidla, aby mohl každý s každým diskutovat za rovných podmínek.

Nicméně za situace, kdy existuje hrozba útoku, je potřeba obranných manévrů, i těch preventivních, tudíž je nutné zachovat (případně nadále vytvářet) bezpečné prostory pro ty, kteří se nemají kde ukrýt. Kdo bude chtít, vyleze z bunkru dle potřeby. Až nastane rovná společnost, vylezeme z bunkrů všichni.

A co si myslíte vy? Diskuse (30 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Doplňující info Středa, 11.Února 2015, 11:53:56

Dnes jsem úplně náhodou zjistila, že je to přesně 189 let od založení UCL. Tak snad nám ta rovnost ještě dlouho vydrží.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Středa, 11.Února 2015, 19:15:36

Celkem chápu, že člověk má potřebu být mezi svými, ukrýt se před nástrahami velkého zlého světa. Ani člověk nemusí být příslušníkem menšiny, byť to může tuto potřebu posílit. Ale myslím si, že média součástí bezpečného místa být nemohou. Jsou naopak tím, kudy k nám proudí ten velký zlý svět. Pokud by říkaly jen to, co chceme slyšet, za ,moc by nestála.

Nehledě na to, že by to bezpečné místo nemělo být příliš velké, jinak by v něm mohl člověk uváznout, stát se izolační bariérou, která brání tomu, aby ten svět byl méně velký a zlý.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Středa, 11.Února 2015, 19:23:40

Nejde o to, aby říkala jen pěkné věci. To by nebylo objektivní. Nicméně jde o to, jak bude s těmi špatnými zprávami zacházet. Stačí se podívat, jak referují média např. o Romech nebo zdravotně postižených, leckdy je to zlo. A dost často ani tyto zmíněné skupiny nepustí ke slovu, aby se vyjádřily, takže se ani nemají jak bránit.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Čtvrtek, 12.Února 2015, 13:12:58

To je bezesporu pravda. Ale vytvářet si uzavřená média to nenapraví, naopak, pokud chceme takový problém zmenšit, či dokonce odstranit, musíme jít co nejvíc ven. Aby měli i ti, co do dané menšiny (nebo klidně většiny) nepatří, oprávněný pocit, že to médium je tu i pro ně, že by ho měli také číst. Pokud bych do něj nemohl napsat, ten pocit bych neměl.
Koneckonců kolik článků tady na DR se týká menšiny, do které autor článku nepatří. A nemyslím si, že by pro ně představovaly jakékoli byť jen náladové ohrožení. Vlastně nejvíc se mi na tom nelíbí ta myšlenka, že aby se někde ženy (nebo někdo vybraný dle kritéria X) cítil bezpečně, nesmí tam být muž (někdo s jinou hodnotou X). Pak by se skutečně nedalo divit, že se příslušník většiny necítí ve společnosti příslušníka menšiny dobře. A myslím, že dobře víme, k čemu ta situace vede.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pátek, 13.Února 2015, 00:31:43

Paní Recmanová, něco takového, o čem píšete ve svém článku, jsme tu už měli dávno. Byly to takové noviny, které poskytovaly bezpečný prostor jedné ohrožené skupině lidí. V tomto bezpečném prostoru pak tato ohrožená skupina lidí mohla diskutovat nad problémy, které považovala za důležité. Ty noviny se jmenovaly Rudé právo. Špatná zpráva pro tuto ohroženou skupinu byla například Charta 77. S touto špatnou zprávou zacházeli tak, že ji nikdy neotiskli, zato ji tvrdě odsoudili a požadovali totéž odsouzení i po všech ostatních, kteří tu "špatnou zprávu" také nečetli.

Naprosto spatna cesta. Pátek, 13.Února 2015, 08:29:10

Kdyz se ti "mensinaci" boji i diskutovat a jsou zalezli v bunkrech po zaslechnuti nehezkeho slovicka, co budou delat az bude opravdu narodu zle ? Jak upozornuje p. Drapal na Neviditelnem psu, potrebujeme mladez schopnou za idealy umirat a ne trasoritky, ktere pri bu bu bu zalezaji do bunkru. Takhle tu zapadni civilizaci pred Putinovskymi hordami neubranime.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Pátek, 13.Února 2015, 09:27:9

Ne.

Já se ani nedivím, že spousta lidí z menšin se uchyluje do takovýchto uzavřených prostorů. Chápu, že je chcete vystrnadit ven, aby bojovali, ale jak očekáváte, že budou bojovat, když mají minimální podporu a útoky na ně se to jen hemží?

Nedávno jsem narazila na výsledek výzkumu, podle kterého ženské blogerky, twitterky apod. dostávají v průměru stejný počet nenávistných vzkazů jako veřejně známí mužští blogeři, twitteři apod. Takže i když žena na internetu není známá, pokud napíše nějaký kontroverzní článek, dostane se jí v průměru tolik "slávy" jako Jiřímu Doležalovi z Reflexu. Moje vlastní zkušenost z Deníku Referendum a blogosféry to potvrzuje.

A teď mi pánové laskavě řekněte, jak máme my ženy v tom veřejném prostoru bojovat, když je nám za názory vyhrožováno zabitím nebo znásilněním a od vás je to zastání minimální. To si většina z nás sbalí fidlátka a na nějakou alternativní žurnalistiku se vybodne.

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Pátek, 13.Února 2015, 10:04:38

Ženy NEJSOU menšina (ani genderově ani z pohledu biostatistiky, natož např. podle Gaussovy křivky).
Avšak např. v zemích, kde je oddělení žen z veřejného prostoru ideálem, by nad nápadem časopisu Genderal Studies zajásali.
Vystoupení menšin/ žen ve veřejném a většinovém prostoru je naprosto nezbytné a žádoucí. Jinak si kdokoliv může nekonečně dlouho a jaksi jalově špitat o svých problémech ve svém vyděleném/ odděleném prostoru.
Účelem je snad to, aby kdokoliv svým problémům čelil, ne? Ovšem součástí toho čelení je čelit názorovým protivníkům, ať už jsou jejich zbraně obrazné, nebo faktické.
Ženy a menšiny JSOU součástí společnosti, jsou to malé ve velkém – ať se to menšině nebo většině líbí nebo ne. Protože jinak může být ve stejném gardu legitimní to, že se většina uchýlí do své „komfortní zóny“ a bude si špitat jen o těch svých problémech, bez toho aby musela čelit – menšinám.
Segregace je totiž funguje oboustranně a samozřejmě ZÁVISLE na tom, od koho/ koho segregovat.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Pátek, 13.Února 2015, 10:19:14

Nemyslím si, že by nad Genderal Studies zajásali třeba v Saúdské Arábii, už jen proto, že takový časopis by odmítal ponižování lidí na základě třídního původu, což je bohužel v Saúdské Arábii smutná praxe. Navíc je účelem onoho časopisu poskytnout svobodný vyjadřovací prostor pro ženy, což je v SA taky utopie. Nebavíme-li se o ghettech pro cizince (pokud je časopis v online podobě, pak je samozřejmě volně přístupný, pokud k němu vláda nebo někdo další nezablokuje přístup).

Genderal Studies nejsou nové Květy ani Žena a život.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pátek, 13.Února 2015, 11:50:16

Myslím, že než psát o takovýchto nepochopitelných jevech, které se někde dějí, by bylo lepší psát o tom, co ženy i všechny lidské bytosti, které se cítí být ženami, skutečně pociťují jako problémy, které je nutné řešit. A psát to samozřejmě tak, aby to mohli pochopit všichni. Domnívám se, že separací do "svých bezpečných prostorů" se ty problémy jen zvětšují. Vznikají (názorová) ghetta a pocit nemožnosti pochopení "té druhé skupiny" na obou stranách barikády jen vzrůstá.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Pátek, 13.Února 2015, 11:55:23

Kdo chce, může dnes psát do toho veřejného prostoru, kam může každý, což se dnes běžně děje. Podle mě ale vymezený prostor pro určitou skupinu lidí přeci nijak tu debatu neohrožuje - kdyby neexistoval, ti lidé, kteří se nechtějí dnes vyjádřit "veřejně", by prostě nikde nevystupovali.

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Pátek, 13.Února 2015, 12:05:49

Domnívala jsem se, že přednostním zájmem genderal studies je genderová rovnost. Třídní rovnost musí být až přidružené téma, ne?
Třídní rovnost bych považovala za přednostní téma levicových buněk.
V Saúdské Arábii není potřeba na obhajobu třídní rovnosti hlas z okruhu genderal studies. „Stačí“ poukázat na příslušné verše z Koránu a příkladné příběhy z hadísů. Stejně tak by „stačilo“ pomocí mnohých veršů a hadísů napadnout lecjakou nechutnou praxi, nejenom v Saúdské Arábii.
Uvádíte ve článku, že kdo nechce něco poslouchat, nemusí. Svatá pravda. Ale kde je potom dopad „nekomfortní“ informace, kterou někdo přináší? Kdo bude číst/ poslouchat/ sledovat informace, které si někdo předává v konejšivém bezpečí a na zabezpečené platformě? Právě ti, kteří nechtějí vidět a slyšet, by měli být nekomfortním informacím vystaveni.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Pátek, 13.Února 2015, 12:13:46

Z webu časopisu:

"We recognise that we will make mistakes, and if any included material is considered offensive this is unintentional, but we will take all criticism and complaint seriously.

We do not tolerate:

Harassment in any form
Transphobia
Heteronormativity
Homophobia or Biphobia
Sexism or Misogyny
Xenophobia or Racism
Slutshaming
Victim-blaming
Whoreophobia
Fat-phobia or Body-shaming
Personal attacks
Ableism
Ageism
Classism"

Jak jsem vysvětlila výše, on je problém s percepcí názorů těch marginalizovaných skupin. Ve veřejném prostoru se bohužel např. sexismu nelze vyhnout. Nicméně každý člověk má svou důstojnost a nevidím důvod, proč by mělo být jeho povinností předkládat své názory veřejně, tím spíš, pokud reálně hrozí, že kvůli tomu bude na něj zaútočeno (ačkoliv neporušil žádný zákon a vlastně ani nikomu neublížil).

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Paní Recmanová Pátek, 13.Února 2015, 13:24:4

Pokud někdo nechce veřejně vyjadřovat své názory, postoje a zkušenosti, má na to právo. Ale když ho využije, nemůže se pak divit, že je jeho postoj marginální a jeho problémy ignorovány. A to bez ohledu na to, jestli má ke svému mlčení legitimní důvody.

Dále: já nemám nic proti klubům, kde se setkávají lidé téhož XY, ale pokud čekají, že v tom klubu nějak posunou nějaký problém, nebo jen své vlastní postoje, tak jsou naivní a to velmi. A vlastní noviny jsou tedy zbytečné. Skutečně je pokládám za přílišné útěkářství, přesvědčování sebe sama, že ve svém klubu mají všechno. Ne, mají jen klubový oběžník. Píšete, že někteří (či přesněji některé) by se bez patřičné platformy veřejně nevyjádřily. Ale pokud je tato platforma klubový oběžník, tak si nikdo moc nepomohl, protože vystoupení v klubovém oběžníku není veřejné vyjádření.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

@Michael Kolařík Pátek, 13.Února 2015, 13:30:14

Tak účelem časopisu ani není nějak reformovat stávající poměry (byť se domnívám, že alespoň jeho redakce je feministicky aktivistická). Je to jen prostor pro sebevyjádření, což už jsem ostatně v článku napsala.

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Pátek, 13.Února 2015, 13:42:10

Jaký je rozdíl mezi sebevyjádřením v "bezpečném prostoru" a sebevyjádřením nadepsaným "milý deníčku", které si mezi sebou dávají přečíst kamarádky?

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Pátek, 13.Února 2015, 13:48:33

Milý deníčku, trápí mne:
Harassment
Transphobia
Heteronormativity
Homophobia or Biphobia
Sexism or Misogyny
Xenophobia or Racism
Slutshaming
Victim-blaming
Whoreophobia
Fat-phobia or Body-shaming
Personal attacks
Ableism
Ageism
Classism?!

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Úterý, 17.Února 2015, 11:56:35

"classism" - diskriminace druhých na základě příslušnosti k jejich společenské třídě

V ČR to asi není příliš diskutované téma, nicméně v Británii ano. Tam si je tohoto problému mnoho lidí vědomo. Na různých studentských serverech se pak někteří zájemci o studium dotazují, jestli jakožto příslušníci pracující třídy zapadnou do kolektivu, pokud půjdou na UCL, která má pověst univerzity, kam chodí převážně absolventi soukromých škol (tedy především lidí z vyšší třídy).

Martin Profant - Praha 7

Ivaně Recmanové Středa, 18.Února 2015, 10:40:19

Vlastně bych měl po Vašem vysvětlení tendenci zopakovat ty otazníky u slova "classism", co udělala Klára M. Když zákažu classism, tedy komunikaci o důsledcích class differentiation, či svobodu tím chráním. Těch z dobrých škol, že si nemusí uvědomovat, že si užívali třídního privilegia na úkor neprivilegovaných? Těch z nižší třídy, že se nemusí vyrovnávat se sociálním a vzdělanostním náskokem, který ti výše zmínění získali? Určitě hájim stávající systém racionálně nezdůvodnitelných nerovností, protože zakazují o něm vůbec mluvit jinak než obecnou frází.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Středa, 18.Února 2015, 11:28:31

"Když zákažu classism, tedy komunikaci o důsledcích class differentiation, či svobodu tím chráním."

Tohle ale není "classism". Stejně jako není rasismem komunikace o důsledcích rozdílů mezi rasami (za předpokladu, že se nejedná o předsudky či dehonestace) nebo jako není sexismem komunikace o důsledcích rozdílů mezi pohlavími (opět za předpokladu, že se nejedná o předsudky nebo dehonestace).

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 18.Února 2015, 12:37:6

Mezi rasismem a classismem (a tím, jak jim čelit) je podle mého soudu rozdíl. Rasy vznikly víceméně přírodní cestou, zatímco třidy vznikly společenským vývojem a udržují se společenskou praxí. Třídy se dají zrušit, rasy ne.
Diskriminací není tudíž jen to, že lidmi příslušejícími k nižší třídě někdo z vyšší třídy pohrdá a dává jim to najevo (jako u rasismu). Diskriminací je už to, že k nižší společenské třídě vůbec náleží. Neboť ve společnosti by si měli být všichni aspoň relativně rovni.
Nakonec je docela možné, že kdyby eyistovala skutečná sociální rovnost, zmizel by nakonec i rasismus.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Středa, 18.Února 2015, 15:30:3

Přírodní cestou vznikly rozdíly mezi lidmi dle původu, ne rasy, ty "vznikly společenským vývojem a udržují se společenskou praxí". Například president Obama je považován za Afroameričana podle v USA tradiční zásady "one drop of blood". Nehraje roli to, že jeho matka byla bílá a jeho otec z východní Afriky, ne za západní, odkud pocházeli černí otroci v USA. Přitom se Obamův otec narodil blízko kolébky lidstva v Keni, kde je logicky největší genetická různorodost. Geneticky možná nemá s většinou Afroameričanů víc společného než s bílými Američany. Tmavá pleť je společná všem národům žijícím blízko rovníku, není to specifický genetický marker nějaké biologické rasy.

Antické Středomoří rasy neznalo, nevíme například, zda někteří římští císařové nebyli černí.

Martin Profant - Praha 7

Ivaně Recmenové Středa, 18.Února 2015, 19:14:24

Jestliže se obávám, zda jako příslušník low-class nezapadnu do kolektivu absolventů public school -- a to je Váš příklad, který úvádíte v souvislosti s classimem -- pak mé obavy reprodukují schéma třídně rozdělené společnosti; tudíž jsou komunikací o této společnosti a jejích rozdílech.
A jestliže zvnějšńuji intenzivně prožívané dopady takových rozdílů v emonitivně motivovaných vyjádřeních o příslušnících jiné třídy, stále je to komunikace o třídních rozdílech.
Ostatně i komunikace o rozdílech mezi rasami by nebyla rasistická pouze tehdy, pokud by byla vedena opravdu pouze o fyzických odlišnostech charakterizujících různé skupiny lidí -- tady byla vedena způsobem, kterým ji snad v ideálním případě vedou příslušní odborníci na fyzickou antropologii. Jinak je rasistická v zásadě vždy, protože nemůže nebýt předsudečná.
Classismus je prostě věc vzniklá falešnou analogií: Myšlenka, že lidé jsou do svých sociálních a intelektuálních schopností dědičně rozdílní podle velkých lidských skupin, ze kterých pocházejí, tedy rasismus, je sama hanebný předsudek; společednská represe, byť by to bylo "jen" pohrdání ze strany slušné společnosti, je v takvém případě na místě.
Oproti tomu myšlenka, že sociální situace, do které se rodíme (majetková a vzdělanostní situace rodiny, schopnost poskytnou dítěti výchovu, která ho naučí společenským mravům atd.), podstatně omezuje či rozšiřuje naše šance na kvalitní vzdělání, úspěšný vstup do světa práce a kariéru, a právě tak rozsah naší společenské obratnosti a konverzační dovedností (konec konců statisticky i náš půvab: dobré stravovací návyky, pravidelný sport a schopnost intenzivně a vhodně relaxovat sice neposkytnou krásu, ale pěstěný a příjemný vzhled většinou ano) -- to je myšlenka, která se opírá o dost bohatou každodenní zkušenost a sotva ji lze odbýt jako pouze předsudečnou. A přitom to není nic jiného, než právě důsledky třídních rozdílů.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Středa, 18.Února 2015, 19:18:37

Souhlasím, jen jako obvykle s drobnou historickou výhradou: Antické středomoří znalo velmi striktní xenofóbní předsudky, včetně rasových.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Martinu Profantovi Středa, 18.Února 2015, 20:18:8

V jakém smyslu existovaly rasové předsudky před vznikem pojmu rasy by bylo téma na disertaci, ne komentář v diskusi.

Nicméně: Řekové byli dost xenofobní (ale třeba Herodotos ne), ale rozšíření řecké kultury na helénismus zasahující celé Středomoří bylo důsledkem rozhodně nexenofobní politiky Alexandra Makedonského a diadochů. Makedonci byli ovšem z klasického řeckého pohledu barbaři.Římané praktikovali melting-pot do té míry, že ani nevíme, jak císaři afrického původu vypadali. Křestanství, jak ho známe, vzniklo otevřením židovské sekty neobřezaným. Xenofobie existovala, ale nevítězila.

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Středa, 18.Února 2015, 20:51:56

Vážený pane Kubičko,
Řekové byli xenofobní extrémně - na svém území nepovolovali cizincům žádné zásadní projevy jejich, cizí kultury (např. postavit svůj vlastní chrám, slavit své náboženské svátky, udržovat si tak svoji ukotvenost). Kam se Řekové pohnuli, tam barbarské a nekultivované a divoké prostředí "polidštiliů a pořečtili už jen stavbou patníků - hermai. Bystře pozorovali, jak se žije v koloniích, ale jinak byli velice konzervativní. Na své původní území (Peloponéský poloostrov), nic cizího nedopustili (chrámy, božstav, abřady, zvyky). Svoji kulturu čile exportovali - to byl jeden z motorů helénismu.
Římané na to šli opačně: v jejich představách bylo ovládnutí území a jeho obyvatel dokončeno "zavlečením" hlavního božstva a jeho idolu a kultu do Říma. (V tomto směru Římanům hodně zamotali hlavu právě Židé - idol boha neměli, nešlo ho tedy přemístit do Říma "pod kontrolu".)
V obou případech šlo o strategii, jak dostat Jiného, Cizího pod kontrolu, do své moci.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Středa, 18.Února 2015, 21:21:3

Ano, bylo by to na delší povídání. Ale když říkáte, že je někdo hloupý, nedokáže se ovládat a páchne, protože je černý, nejspíš se to dá za rasový předsudek považovat. A stačí si trochu zalistovat v Juvenaliovi, Persiovi, Petroniovi, abyste si prověřil, jak často se to vyskytlo. Nemluvě o tom, že i v protižidovské literatuře byste tu a tam našel pomluvy, které na nás dnes působí rasistický.
A co se "afrických císařů" týče, bysty a mince zobrazovaly císaře poměrně realisticky a velmi indivizualovaně -- ale núbijské rysy na nich nenajdete.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Vážená paní Mičkalová Středa, 18.Února 2015, 22:03:1

myslím, že nejsme ve sporu. "Dost" nebo "extrémně" to je spíš otázka stylu, já tenduji k "understatement".

Myslím si, že v řecké kultuře existovala jak tendence k universalismu, tak k zdůrazňování výlučnosti a nadřazenosti. Například zmíněný Herodotos byl schopen řecké zvyky - cvičit nazí, chodit ve městech beze zbraně - pochopit jako zvláštnost, kterou jiné kultury nesdílejí.

Řekové nevytvořili žádný řecký stát, jen proměnlivé hegemonie, války mezi řeckými státy byly kruté a zničující, města srovnaná se zemí, vyvražďování a zotročování. Ale prvky kultury, kterou vytvořili měly velký potenciál universálnosti, ten využili Makedonci a Římané. Písmem odvozeným z alfabety píšou dodnes Češi, Italové, Rusové i Srbové, psali jím i Etruskové. Ten universalistický potenciál řecké kultury realisovaly imperia, která byla mocensky pragmatičtější.

I křes'tanství, jak ho známe, má v sobě hodně z řecké filosofie a evangelia jsou v řečtině.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Středa, 18.Února 2015, 22:58:58

Z toho, že římské portréty jsou individualizované a budí dojem realističnosti vůbec neplyne, že jsou realistické jako fotky. První malíři, kteří měli možnost vidět fotky aktů, jako Delacroix, se na jedné straně divili, jak jsou skuteční lidé oškliví, na druhé straně ovšem pochopili jak moc jsou ty do té doby za realistická zpodobnění považované lidské postavy stylizované.

To, že je někdo "černý" znamená leccos, je to symbolické. Romové také bývají nazýváni černými, ale ani černoši z rovníkové Afriky nejsou černí, ale hnědí, "bílí" nejsou bílí, ale spíš v různých odstínech žluté, růžové a béžové. Černý a bílý není popis vizualního vjemu, je to vyjádření vztahu.

Martin Profant - Praha 7

Inu Čtvrtek, 19.Února 2015, 00:13:14

černý jsem použil já. Vzdělaný Řek by mluvil o "Aithiopovi, tmavém a ploskonosém". A Říman by to od něj opsal, leda by varioval na Núbijce. Jenomže ploskonosého císaře na mincích prostě neuvidíte, zatímco každý druhý je pěkně ošklivý.
Samozřejmě, od Řeků máme ideu radikální rovnosti lidí, ostatně v jedné z prvních formulací kosmopolitismu vůbec se dodává " ba i Aithiopů", římský stoicismus tu ideu upevnil a prosadil v populárním morálním pojetí, ale se bohužel s rozšířením rasových předsudků nijak nevylučuje.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.