Svobodně dýchám

Saša Uhlová

Ke svobodě projevu by měla patřit i nepřítomnost obavy, že mě při projevování mého názoru monitoruje bezpečnostní aparát a že záznam může být použít proti mně. A svobodu projevu snad nyní máme.

Stála jsem za barpultem v kávarně Utopia a čepovala pivo do skleniček. V největší místnosti kavárny debatovaly anarchofeministky a dveřním oknem z ulice právě někdo vešel a ptal se, jestli máme otevřeno. „Máme. Tam vedle je ale nějaká schůze, můžete si sednout tady na baru,“ odpověděla jsem. Jedna anarchofeministka právě procházela kolem a pohrdavě si ufrkla: „prej nějakou schůzi, proč se tý anagažovanosti tak štítíš?“ To se stalo před třinácti lety.

Několik měsíců poté probíhaly v Praze velké protesty u příležitosti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Rozhodla jsem se nedemonstrovat, ale zapojila jsem se do projektu Občanských hlídek. Ve vestičce jsem pobíhala po pražských ulicích a potkávala řadu známých. „Jo tak ty si apolitická?“ „Proč se nepřidáš?“ „Jak to, že seš u hlídek?“, bombardovali mě otázkami.

Celé dospívání, mládí, i teď jsou mi nejrůznější alternativy blízké, chodím na demonstrace i další akce, s anarchisty, squattery, a dalšími alternativci sympatizuji. Něco mě zřejmě na tomto prostředí přitahuje, a není to názorová blízkost, protože v mnoha postojích, i zcela zásadních, se rozcházíme. Ale něco mě také odpuzuje, a včera večer jsem si připomněla, co to vlastně je.

Přišla jsem do Café v lese, kde aktivisté z občanské iniciativy Bydlení pro všechny pořádali večer na téma Krize bydlení a jeho alternativy. Vešla jsem do sálu a uviděla jsem známého, kterého jsem vyfotila. Blesk foťáku upozornil posluchače, že v místnosti někdo fotí a několik z nich se káravě otočilo. Aha, paranoidní áčkaři, uvědomila jsem si a raději už jsem se fotit nepokoušela.

Vzpomněla jsem si na loňskou virtuální půtku s anonymními uživateli facebooku, patrně anarchisty, pod mnou zveřejněným fotoalbem z demonstrace na prvního máje. Vyčinili mi, že jsou na mých fotkách zřetelné obličeje účastníků. Usnadňuji tím prý policii jejich monitorovací šikanu. Účast na podobných akcích znamená údajně pro člověka a mnohdy i jeho rodinu záznam, který omezí přístup k zaměstnání, cestování...

Album jsem smazala, protože jsem se rozhodla zmíněné obavy respektovat, ale zároveň jim nerozumím. Je to opravdu tak, že účast na podobných akcích mohou způsobit represi? A pokud se tak skutečně děje, proč se o tom nepíše? Nebo je to jen strach z toho, co by se mohlo stát?

Pojem svoboda zde rozpitvávat nechci, ale předesílám, že neztotžňuju svobodu se svobodou projevu, to je jen jedna její součást. Tu zde však v současnosti, domnívám se, máme. Nebo snad nemáme?

Ať tak, či onak, jsem přesvědčená, že tím, že se demonstrující budou skrývat, dosáhnou pravého opaku, represi tím usnadňují. Je bláhové se domnívat, že je BISka nemonitoruje, má-li o ně zájem.

I já předpokládám, že nejpozději od té doby, co jsem v Utopii vařila čaj a čepovala pivo, mám tam někde záznam. Ale nijak mě to nevzrušuje, protože si nemyslím, že by to proti mně někdy použili („oni“). Tajné služby monitorují, taková už je jejich povaha. A kdyby přeci jen někdy někdo něco z mého rejstříku zneužili, budu se bránit. Nebudu to ale předjímat, nebudu se toho dopředu bát. Na to je mi svoboda projevu příliš drahá.

    Diskuse
    May 1, 2013 v 10.08
    Velice dobrý článek, Sašo. Máte pravdu: dokud si člověk nezvykne na to, že je viditelný, nemůže tento svět změnit. Může ho změnit pouze tehdy, když dá najevo, že existuje, že tady je. Jen tak, že zveřejní své myšlenky a tím i sám sebe. Bez ohledu na to, co to pro něho může znamenat.
    Vím dobře, jak je to strašně těžké.
    May 1, 2013 v 11.33
    Fotografování ve veřejném prostoru
    je ve většině zemí legální (ne už vždy použití, třeba ve Francii je publikování fotek lidí bez jejich souhlasu nelegální).

    Jiná věc je, že to lidem často vadí a nemusí to být zrovna paranoia. Někomu to vadí jaksi z principu, ale taky se může stát třeba, že se veřejně objeví fotka, která prozradí nějaký paralelní vztah.

    Focení lidí bez alespoň implicitního souhlasu je prostě choulostivá záležitost. Já bych asi nepoužíval blesk, moderní digizrcadlovkou se dá fotit bez blesku všude, kde je vidět.

    Demonstrace je ovšem hodně veřejná záležitost a demonstrovat se zárukou anonymity nejde. Leda v kukle, ale ani to není stoprocentní.

    May 1, 2013 v 13.21
    Focení a opravné prostředky :-)
    Článek 12
    Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.

    Přeji pěkné svátky, práce a lásky, jak kdo chce...
    https://www.youtube.com/watch?v=IIUkXp3PhLQ :-)
    May 1, 2013 v 17.42
    re
    Ano, máte pravdu že paranoia některých aktivistů už není na místě, na druhou stranu existují konkrétní případy opravdu intenzivního policejního pronásledování odpůrců statutu quo, o kterém se však mlčí, často proto, že ten, kdo by některé informace zveřejnil, mohl sám mít docela velké opletačky.

    Za polemiku stojí věta "A pokud se tak skutečně děje, proč se o tom nepíše?"
    I když například A2 na toto téma vyprodukovala několik docela kvalitních článků, toto téma je prostě stále chůzí na tenkém ledě. Znám třeba případ, kdy kriminálka v civilu vlítla na organizátora punkového koncertu či holku, která se na facebooku zúčastnila nějaké diskuse. Takoví lidi si prostě další problémy přidávat nechtějí a případ už raději dále nerozmazávají.

    PM
    May 2, 2013 v 9.56
    Paranoia ve společnosti zakrnělé demokracie se manifestuje různě
    Třeba včerejší první máj v cztisku se stal svátkem výsměchu neprivilegovným občanům a pražská juxsociety se včera bavila zesměšňováním plebejců.
    May 2, 2013 v 22.40
    Zpověď informátora
    O policistech doufám, že přinejmenším od Pohřbu policie http://vodypitel.is-a-geek.org/galerie/Demonstrace2010-09-21/ to nejsou nepřátelé, že nebudou bránit vládu proti lidem.

    Mohu být ovšem považován za podjatého, slyšel jsem, že prý existuje můj svazek, kde jsem veden jako informátor. Získal jsem jej tím, že dávám běžně adresu své webové fotogalerie http://vodypitel.is-a-geek.org/galerie/ lidem, kteří se mě ptají, kde fotky z akce najdou, a když se mě jeden z takových lidí zeptal ještě na jméno, a to aniž se představil sám, došlo mi, že je to policista v civilu.

    Od té doby aktualizuji index své fotogalerie poněkud liknavě, příčinou je ovšem především má lenost. Často je potřeba, abych po automatizovaném nakopírování fotek z paměťové karty na web ještě aspoň vytřídil nejhorší zmetky, a mně trvá čím dál déle, než se k takovým, byť drobným, ručním úpravám galerie rozhoupu. Policie, konec konců, nepotřebuje mé fotografie nijak nutně, každou demonstraci policisté jak fotografují, tak natáčejí.

    Co mě přece jen vede k opatrnosti při fotografování přátel, kromě toho že prostě nechci těm paranoidním dělat, co je jim nepříjemné, je případ, kdy mé fotky ukradli neonacisté. Na http://www.white-media.info/fetaci_na_pochodu.html použili moje fotografie z http://vodypitel.is-a-geek.org/galerie/VitezstviNadDS-SS-2012-10-28/ , přestože jde o jednu z galerií, které nemám v hlavním indexu a její adresu jsem až dodnes pouze poslal mailem pořadatelům z Ne rasismu! a Františku Kostlánovi. Hádám, že fotky neonacisté ukradli nejspíše z Romey, protože ty z Antipohřbu Jakuba Poláka nejsou moje http://vodypitel.is-a-geek.org/galerie/BojJakubaPolakaPokracuje2012/ , zato jsem mezi svými našel záběr http://vodypitel.is-a-geek.org/galerie/BojJakubaPolakaPokracuje2012/dscf9667.jpg , na kterém Saša Uhlová fotí http://www.white-media.info/fotky/polak36.jpg

    Je pravděpodobné, že nejen policie, ale i neonacisté mají i své vlastní fotografy. Krom toho, když chodím na demonstrace dát veřejně najevo, že podporuji určité myšlenky, musím počítat s tím, že si mě tam prohlédnou i všelijací lumpové. Přesto když mi neonacisté kradou fotky přátel, aby si z nich sestavili černé listiny, nemám z toho dobrý pocit.