Osvobození

Výročí sedmdesáti let od konce války a osvobození našeho území od nacistické okupace si zaslouží být slaveno svobodně, s vědomím plurality osudů, zkušeností a pohledů na minulost.

Na konci ledna 1948 byla ve vlně politických represí i se svojí matkou zatčena šestnáctiletá dívka. Po roce v lágru byla poslána do zvláštního zařízení pro převýchovu žen. Tam byla spolu s mnoha dalšími podrobena brutálnímu mučení a ideologickému vymývání mozků. Na jeho konci podepsala prohlášení, že lituje svých dřívějších politických názorů.

Uvedený příběh se nestal kdesi v pláních Sibiře, ale na jednom z idylických ostrůvků v Egejském moři. A ti, kteří tak jako ona dívka utrpěli brutálním zacházením nezahladitelné šrámy na těle i na duši, nebyli odpůrci bolševismu, ale naopak komunisté nebo prostě ti, kteří byli pro nový režim v Řecku podezřelí z levicových názorů.

Britský historik Keith Lowe ve své výtečné knize o zdivočelé poválečné Evropě (Savage Continent. Europe in the Aftermath of World War II, 2012, české vydání chystá Paseka) kromě tohoto svědectví uvádí i mnohá další, která jeho obrazu kontinentu plného násilí, kruté pomsty, nefungující spravedlnosti a nevyrovnání se se zločiny nedávné hrůzovlády dávají strhující, byť dosti depresivní ráz.

Na mnoha příkladech ze západní i východní části Evropy Lowe ukazuje, že osvobození pro mnoho jejích obyvatel nebylo jednoduše koncem noční můry a začátkem nové, slunečné mírové budoucnosti, ale spíš pokračováním jejich utrpení v jiné podobě. A neplatilo to jen pro země na východní straně právě se spouštějící železné opony.

Britský historik se přitom nesnaží klást na stejnou rovinu to, co se dělo v různých částech poválečné Evropy. Nedělá mu potíže konstatovat, že intenzita všemožných násilností a hrůz se v podstatě přímou úměrou zvyšovala ze západu na východ kontinentu. Že se nicméně nedají bezezbytku uplatňovat jednoduché šablony, ukazuje třeba právě příklad Řecka.

Celkový obraz, který Lowe nastiňuje, je obraz chaosu, světa plného nejistoty, bez pravidel a fungujících institucí, zato s akutním nedostatkem základních životních potřeb, světa, kde nebezpečí číhalo na každém kroku. Taková byla právě osvobozená Evropa. Naděje v lepší budoucnost byly jediným zbožím, jehož byl dostatek. A i ty byly v mnoha případech rychle a brutálně zklamávány.

Osvobození, celkem vzato, bylo především těžko popsatelným a sdělitelným prožitkem úlevy. Skončila válka a to samo o sobě stačilo k tomu být šťastný a vděčný všem těm, kteří se na porážce nacistického Německa a jeho spojenců podíleli. To, co nastane v budoucnosti, mnohdy i velmi blízké, a co bude pro mnohé obyvatele evropských zemí podobně kruté jako válka, v tu chvíli ještě neexistovalo.

Osvobození bylo především prožitkem úlevy. Skončila válka a to samo o sobě stačilo k tomu být šťastný a vděčný všem těm, kteří se na něm podíleli. Repro z vysílní ČT

Svoboda pohledů na osvobození
Je naprosto pochopitelné, že se dnes pohledy na události před sedmdesáti lety liší, a mnohdy velice výrazně. Lišily se v něčem již za těch jarních dnů roku 45, podle toho, co kdo konkrétně prožíval, co komu ony vzrušené a horečné dny přinesly či vzaly.

O to víc se hodnocení musí různit dnes, kdy nás všechny od oněch dnů dělí celých sedm desetiletí. Všechny dosavadní zkušenosti, osobní i zděděné, předsudky i pevná přesvědčení, všechny obavy z opakování historie i ze současných hrozeb ovlivňují pohled na vzdalující se minulost.

Je pošetilé se domnívat, že se dlouhodobě může nějakému režimu podařit vnutit všem lidem jeden uniformní pohled na jejich dějiny. Nepodařilo se to režimu předlistopadovému, jehož ideologové se věnovali „hanebné roli amerických okupantů“ v západních Čechách na jaře 1945, a nepodaří se to ani těm, které snad dnes napadá, že nejlepším způsobem jak upevnit demokracii a svobodu u nás je pojmenovat hanebnou roli sovětských okupantů na zbytku osvobozeného území.

Pokud má mít slovo „osvobození“ vůbec nějaký pozitivní smysl, pak by mělo zahrnovat i volnost a různorodost v pohledu na minulost. K ní patří schopnost rozlišovat, ponechat minulosti její svébytnost a neproměňovat ji ve zdroj paliva pro současné politické potřeby a boje. I ti, kterým se konfrontace s Ruskem jeví dnes jako nevyhnutelná, by měli být schopni uznat, že na jaře pětačtyřicátého roku byli vojáci Rudé armády právem přijímáni jako osvoboditelé.

K pluralitě zkušeností a pohledů nicméně patří i to, že kdokoli má plné právo považovat sovětský podíl na porážce nacismu a osvobození většiny území Československa spíše než za důvod k oslavám za jakýsi prolog neblahé stalinistické diktatury po roce 1948. Zvláště na politické levici, domnívám se, by takový pohled měl být brán velmi vážně.

Připomenout si různé podoby osvobození, různé zkušenosti a prožitky, a bez vnějšího donucení hledat stopy minulosti své rodiny, svého místa, kraje i země, stopy často v podobě pomníků či prostých tabulek připomínajících mnohé padlé za těch jarních dnů, to je dobrý, svobodný způsob jak oslavit již poměrně dávné, ale přece velmi živé osvobození.

A co si myslíte vy? Diskuse (37 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Pluralitu zkušeností a pohledů potřebuje společnost jako sůl Středa, 6.Května 2015, 21:00:13

I proto dost nervózně sleduju současnou propagandu okolo osvobození a myslím na Orwellovu "jámu pamětnici". Byl bych Vám, pane Outrato, povděčen, kdybyste mi poslal odkaz na nějaký ideologický canc, kde se psalo o "hanebné roli amerických okupantů", nebo aspoň na takový, kde se američtí vojáci představovali jako "američtí okupanti". A to jsem byl odchován na Dikobrazu s "krvavým psem Titem" se špalkem a sekerou, níž kapala krev.

A abych byl úplně spravedlivý: vykreslování role Rudé armády v roce 1945 jako nástroje k sovětizaci či k zavádění "komunismu" je dnes běžné (jakkoli stále menšinové), i když rusofobní pravici se snaží spíše snaží popírat nebo aspoň zmenšit podíl SSSR a jeho armády na porážce nacismu. Ale ani nyní jsem nezaznamenal někoho, kdo by psal či mluvil o (hanebné) roli sovětských okupantů. Ale třeba nečtu ty správné(!) servry a noviny. :-)

Filip Outrata - Praha

Hanebná role amerických okupantů Středa, 6.Května 2015, 21:42:59

byl název brožury historiků K. Pichlíka a K. Bartoška z roku 1951, více třeba v této studii.
http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/americane-v-zapadnich-cechach-v-roce-1945/

David Unger - psycholog, Kroměříž

Potřebujete se si uhájit mýtus, stůj co stůj Středa, 6.Května 2015, 23:08:37

Ani náznak dějinné sebereflexe. Ani náznak přiznání, že osvobození Rudou armádou a trvání na něm (zákaz Churchillovi vylodění v Terstu, demarkační linie) sloužily ke strategickému ovládnutí střední Evropy Sověty. To mi v článku pana Outraty zoufale chybí.

Možnost osvobození zbourali nejprve čeští nacionalisté a komunisté, sovětští poradci do toho vstoupili až po roce 1948.
Jsem rád, že se koná v Brně Rok smíření, kdy se připomíná třeba pochod smrti brněnských Němců, ale i vyhlazení Rómů nacisty apod. Je i v Praze něco takového? To se jen normálně ptám.

http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/vrazdili-cesi-masovy-hrob-nemcu-ale-nechteji-oznacit_341628.html#.VUp_l47tlBf

Zabíjení po česku:
https://www.youtube.com/watch?t=182&v=hosH3aGMOeY

Tady např. "osvobození" jižní Moravy Rudou armádou na základě výpovědí očitých svědků:
"Ženy však znásilňovali i na veřejnosti, dokonce i v zahrádce naproti našeho domu. Jejich manžele nutili se na celý akt dívat a ještě se jim smáli do obličeje, často si schytali i pár ran pěstí nebo byli zastřeleni. Lidem pak sebrali, co se jim líbilo."
Zdroj: http://www.lovecpokladu.cz/home/ruda-armada-osvobozuje-ceskoslovensko-3180

Znám to dobře z vyprávění předků, těch Čechů, co Sověti dělali. Nikdy se k němcům nedali, v žádné organizaci nebyli, ale říkali, měli jsme chuť jít za Němci k Američanům. Ti předkové německé státní příslušnosti o tom v důsledku traumatu téměř nehovořili.

Takže ať je tam ta pluralita zkušeností, kterou si přeje pan Uhl.

Luděk Ševčík - OSVČ

Budování nových mýtů, Čtvrtek, 7.Května 2015, 11:01:0

které překreslují dějiny, jsou tím skutečným nebezpečím, což ovšem revanšisté těžko pochopí. Jakou radost z tohoto budování prožívají náckové, vidíce, že jejich vzory jsou očišťovány a ti, kteří je k radosti tehdejšího světa¨porazili, jsou dehonestováni, si ani neumíme představit. V rámci boje o ukrajinský trh a majetek se vypouští džin z láhve. Další z těch, jejichž předchůdci dnes straší ty, kteří je tehdá radostně vypustili, neboť tehdy se jim hodily - Talibán, IS atd. Jenže mouřeninové, kteří vykonali svou práci, už dnes nikam neodcházejí. Stávají se svými pány a zdrojem obrovských problémů.
Pravdu měl Beneš, když tvrdil, že je nutné nezapomínat. S tím, jak vymírají pamětníci, narůstá sebevědomí lhářů a manipulátorů, neboť jejich lži se hůře vyvracejí.
Přesto by měli být konfrontováni s tehdejšími pamětmi a pamětníky. Aby nedělali lháře ze spisovatele ¨Jana Procházky, který v knize "Ať žije republika" popisuje, jak byl sovětský voják zastřelen po polním soudu za znásilnění, které možná ani znásilněním nebylo. Měli by být konfrontováni se svědectvím například mé maminky, která nám vyprávěla, jak v noci odtáhli Němci z její vesnice a ta pak celou noc očekávala příchod RA. Jak vojáci RA byli nadšeni tím, že jim místní obyvatelé napekli buchty a za to jim dávali masové konzervy, které jim už lezly krkem.
Nikoho neznásilnili, ani neokradli. Možní i proto, protože to nebyli Čechové, kdo jim u nich znásilňoval jejich ženy a pak je zabíjel.
Kupodivu v Německu bylo znásilněno několik set tisíc žen vojáky US Army, ačkoliv její vojáci se těžko mohli odvolávat na to, že Němcům vraceli to, co udělali oni jejich ženám. Kdypak se začne tedy psát, že Západní spojenci také neosvobozovali?
V dohledné době asi ne. Neboť i pluralita má své meze. Stanovené vrchností.

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Pohled na roli západních spojenců Čtvrtek, 7.Května 2015, 11:16:12

Dětství jsem prožil v sedmdesátých a osmdesátých letech a k tomu, jak byl tehdy zmiňován podíl západních spojenců na osvobození Československa, mám osobní zkušenost.
V roce 1980 jsem se zúčastnil soutěže dětské soutěže na téma historie 2. světové války k 35. výročí osvobození . Propracoval jsem se okresním a krajským kolem až do národního finále. Vzpomínám si, že jsem byl překvapen, že na téma západních spojenců, operací na západní froně a v Africe a osvobození západní části Čech nepadla ani jedna otázka. Prostě nic, prázdno.

Luděk Ševčík - OSVČ

S tím Procházkou Čtvrtek, 7.Května 2015, 13:49:32

jsem se utnul. Asi to nebyla "Ať žije republika", ale asi "Přestřelka".

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Šťastný, Čtvrtek, 7.Května 2015, 17:29:39

prázdno je dnes nahrazeno připodělaným blnutím. Ve Znojmě jsou u pomníku Ivana, na kruháku, vyvěšeny dnes vlajky Ruska, ČR, VB a USA. Když už, tak tam měla být vlajka SSSR. Není tu někdo od Plzně, že by mi potvrdil, že i tam se vyvěšují zase ruské vlajky? Když u nás vlajky USA a VB, jejichž armády ani netušily a netuší, kde Znojmo je?

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Slovo "osvobození" Čtvrtek, 7.Května 2015, 18:10:57

má nutně už v sobě určité propagandistické konnotace a nevybízí k zamyšlení nad tím, co se stalo, spíše nad tím, k jaké propagandě se dá použít. Sotva bychom ho použili ve vztahu k událostem, ke kterým už máme historický odstup, protože aktéry neidentifikujeme s aktéry, kteří existují dnes. Nepíše se třeba o osvobození Sevilly v roce 1236, alespoň ne u nás.

Sovětská armáda stejně jako vojska západních spojenců bojovala proti
německé armádě a dobývala území, která ta držela. Pro Německo bylo toto dobytí porážkou, pro české a část slovenských obyvatel Československa osvobozením, pro německé obyvatele porážkou. V případě Rakouska, které tehdy bylo Německem, by už slovo "osvobození" bylo propagandistickým zkreslením faktografické historie.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Beneš Čtvrtek, 7.Května 2015, 23:46:59

mohl říct, že je nutné nezapomínat také proto, aby nevyplynuly na povrch jeho lži a manipulace. Sliby o středoevropském Švýcarsku na mírových konferencích ve Versailles, spolupráce s bolševickým SSSR, jeho tajemná role ve Stalinových procesech s Tuchačevským, kdy jeho ruské loyality zneužili nacisté. Hned po květnu 1945 vydal sovětské emigranty přímo Stalinovi.

Tak po válce měl příležitost splnit sen českých nacionalistů - zbavit se německých krajanů. Způsobil tak do budoucna horší věci pro Československo než Husák po roce 1968. Dodnes jsme se nevyrovnali s následky poválečného vyhnání a odsunu.

Přitom český národ v době mnichovské krize opustil... Když mimochodem před minulou volbou za to Klaus kritizoval Schwarzenberga, proč neodsuzuje Beneše a nevyzdvihuje Háchu?

Tento článek stojí za přečtení: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Oblibena-ceska-lez-Odsun-nam-naridili-spojenci-327311

Luděk Ševčík - OSVČ

Tomáš Krystlík - Pátek, 8.Května 2015, 10:55:0

to je ten česko-německý "spisovatel a žurnalista"? Tak k němu bych doporučil čtenářům více informací z http://blisty.cz/art/27599.html.
V každém národě se vyskytují dudkové. Krystlík je jen napůl, takže se to dá pochopit. Je to prostě "vědec", z kterého mocně těží Náš směr. Web, kde se můžete třeba dozvědět dosti o studii „Význam německé krve v češství“ (Die Bedeutung des deutschen Blutes im Tschechentum) kde Karl Valentin Müller chtěl ukázat „výběrový charakter německého rodového dědictví“.
Takového rasistického hnoje je na tomto webu neurekom. Krystlíkovy články tam zapadají. Svůj ke svému.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Osvobození bylo především prožitkem úlevy. Pátek, 8.Května 2015, 14:06:59

Skončila válka a to samo o sobě stačilo k tomu být šťastný a vděčný ...", píše se v článku.
8. a 9.května 1945 provedla sovětská letadla nálety na Mladou Boleslav, Děčín, Mělník, Roudnici nad Labem,Byšice, Litoměřice, Dubou, Úštěk, Zahrádky na Českolipsku, Ždírec nad Dobravou, Krucemburk, Hrotovice ... Uvádí se asi 66 bombardovaných míst a 1300 obětí na životech.
Zdeněk Šmoldas v knize Českoslovenští letci v boji proti fašismu. Naše vojsko, Praha 1987 na straně 460 uvádí, že 9.května 1945 měla 2. letecká armáda 1320 bojových vzletů. "Skupina letounů Il-2 za vedení Hrdiny Sovětského svazu kpt. V. A. Rogožina zaútočila na kolony hitlerovců a jejich spřežence – vlasovce – probíjející se na západ."
Bylo po válce, lidé cítili úlevu a letadla osvoboditelů přinesla některým z těch radujících se lidí smrt.

Tolik pluralita zkušeností a pohledů pro Petra Uhla.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pátek, 8.Května 2015, 14:52:28

Zajímavá je výpověď raditelegrafisty 311 perutě Pavla Vranského, co se událo,když tato peruť chtěla vzlétnout na pomoc Praze: "Řekli nám, že Angličané nedají souhlas k letu na Prahu. A že dokonce vyhrožovali, že když poletíme, tak nás britské stíhačky budou sestřelovat. No tak tím to sešlo, byli jsme nešťastní".
Můžeme se zde trumfovat ověřenými, či neověřenými údaji, pravdivými, či zkreslenými tak, aby vyhovovaly jednotlivým stranám.
Jedno se okecat nedá. Němci zahájili totální válku, která směřovala až k vyhubení některých národů, jiných k absolutnímu podrobení. Pamětnici vymírají, a tak se objevují lháři, kteří toho chtějí využít. Překreslují se dějiny, z agresora se dělá obět a z oběti agresor.
Některé lži jsou vysloveně hloupé, když se manipulátoři snaží někomu namluvit, že II: světovou rozpoutali Češi tím, že v pohraničí utlačovali Němce. Některé jsou sofistikovanější a využívají současný boj o ukrajinské trhy a zdroje, tak, že se snaží z RA udělat okupanta.
V každém případě se jedná, jak jsem již psal, o vypouštění džina z láhve. V konstalaci se situací v arabském světě, kde podobní džinové zavinili exody milionů lidí, je to velmi nebezpečná hra. Penová, Orbán, Wilders, Jaceňuk a další, si nemohli nic lepšího přát. Památka milionů mrtvých ze II. světové je poplivána, SSáci pochodují po Lotyšsku. Jak dlouho bude trvat, než se historie bude opakovat?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ano, souhlasím s Vámi, Pátek, 8.Května 2015, 16:17:41

Němci zahájili totální válku, která směřovala k vyhubení některých národů a k porobení jiných. Německo je však dnes demokratický stát a žádné nebezpečí od něj nehrozí.
A co si myslíte o tom bombardování českých a moravských měst 8. a 9.května 1945?

Luděk Ševčík - OSVČ

Zatím jsem o tomto bombardování nic odborného nečetl. Pátek, 8.Května 2015, 17:17:20

Jenže zase je to důsledek čehosi. Je to možná K po A, které celou tuto situaci vyvolalo. Jsem na rozpacích, když bych měl vyhodnotit bombardování Drážďan, Tokia, Plzně, či Prahy. Tato bombardování mají společné to A, které je vyvolalo. Ten, kdo začal s tím A je jednoznačně hlavním viníkem, neboť jen kvůli němu přišly v historii další litery. Zda musely být tyto následující litery v takovéto formě, to nevím.
Dle Vás přinesla letadla radujícím se lidem smrt. V našem okrese, ve vsi Grešlové Mýto, se Němci chystali 8.května vystřílet 20 rukojmích. Obec byla obklíčena tanky. "Záchrana přišla v hodině dvanácté ve formě sovětských bombardovacích letadel, před kterými fašisté zběsile a panicky utekli" /citát z obecní kroniky/. Válka prostě neskončila v Evropě 8. května automaticky a sama od sebe. A těm lidem z Grešlového Mýta přinesla sovětská letadla život.

Martin Pleva - pedagog, Brno

K tomu bombardování dnes hovořili historikové Pátek, 8.Května 2015, 21:30:51

Šlo o to, že německé jednotky nedodržely podmínky kapitulace a posouvaly se dále na západ, do amerického zajetí (N. nechtěli padnout do rukou Sovětům). Tento úprk chtěla Rudá armáda zastavit oním bombardováním. Přitom zahynuli bohužel i čeští civilisté.

Je dobře, že se o této věci dnes hovoří. Avšak tyto skutečnosti, stejně jako jistě odsouzeníhodné znásilňování a další činy, jichž se /někteří/ sovětští vojáci dopouštěli, nemohou zvrátit základní fakt: šlo o porážku zločineckého režimu, který přímo ohrožobval existenci českého národa (stejně jako mnoha národů jiných), šlo o ukončení nejstrašlivější války lidských dějin, kterou onen režim rozpoutal, a šlo o obnovení československé státnosti.
Je co slavit. Národům tehdejšího SSSR patří velký dík. A je smutné, ostudné a velmi varovné, že západní politici - nemluvě o činitelích "nové Evropy" - nejsou schopni se překonat a slavit společně s ruskými představiteli. Je to veliká hanba. Kvůli tahanicím o Ukrajinu...:)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pátek, 8.Května 2015, 23:49:32

Četl jsem si nějaké pamětnické vzpomínky z konce války, poslouchal jsem vyprávění rodičů a prarodičů. Něco jiného je odpovědnost konkrétních lidí za rozpoutání války a bohužel i "kolektivní odpovědnost" za podlehnutí válečné propagandě a "duchu doby" a něco jiného je chování jednotlivců v kritických situacích. Největších zvěrstev ale i největšího hrdinství se dopouštěli lidé ze všech zúčastněných stran, i když asi ne ve stejné míře, protože k tomu prostě neměli stejné příležitosti. K tomu, abyste byl dobrý člověk, není nutné být Rusem a k tomu, abyste byl špatný člověk není nutné být Němcem, nebo dnes už spíše Ukrajincem. Úplně stačí, když podlehnete "velkoryse" šířené nenávisti, touze po pomstě, nebo naopak lhostejnosti k lidským osudům.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Národům tehdejšího SSSR patří velký dík." Sobota, 9.Května 2015, 00:42:49

Zde bych asi opravdu rozlišoval jednotlivé národy tehdejšího SSSR. Některým z těch národů by snad bylo vhodné vyjádřit také politování, protože se staly obětí.
Téměř během jediné noci 23. února 1944 byli Čečenci a Ingušové nahnáni do dobytčáků. Na sbalení věcí měl každý patnáct minut. Kdo protestoval, byl zastřelen. Za týden bylo do Kazachstánu vysídleno 480 tisíc lidí. Stovky jich zemřeli cestou. Vrátit se mohli až koncem padesátých let. V jejich původních domovech už ale bydleli Rusové.
Lotyška Sandra Kalniete v předmluvě k českému vydání svých memoárů „V plesových střevíčkách sibiřských sněhem“ (Ar balles kurpēm Sibīrijas sniegos, 2001, čes. 2005) konstatuje, že „v Lotyšsku není rodiny, jež by neměla svůj příběh o Sibiři a o příbuzných, kteří se v jejích chladných prostorách ztratili beze stopy“.
Zde by bylo vhodné opět připomenout, že na počátku 2.světové války Sovětský svaz napadl Polsko, Finsko, obsadil Pobaltí a Besarábii. Po skončení 2.světové války si tyto územní zisky ponechal, východní polovina Polska, 10% finského území, tři pobaltské státy a Besarábie se staly součástí SSSR. Z hlediska těchto území a těchto států lze tedy těžko hovořit o osvobození, když se naopak jednalo o obsazení, o územní zisky z 2.světové války.

Luděk Ševčík - OSVČ

To není jediná hanba, pane Plevo. Sobota, 9.Května 2015, 10:54:59

Naši kašpaři se snaží všude navodit dojem, že Zeman je jediný, kdo Ruska na oslavy jel. Dokonce nepříliš inteligentní Kemel, který se nevím proč dostal na flek, který před tím excelentně zvládal Renčín, jemuž bohužel nesahá ani ke kotníkům, se snaží navodit dojem, že Zeman jel za Kim Čong Umem.
Možná u nepřemýšlivých se dá s takovou taktikou bodovat. Bohužel ti druzí nemají problém si zjistit, že spolu se Zemanem jsou na oslavách generální tajemník OSN, dále prezidenti Číny a Indie. Což jsou dvě největší země na světě. Kromě tedy jiných představitelů. Jsou tam prostě představitelé třetiny světa a že tam chybí Monako, Lichenštejnsko a další nicky, je nepodstatné.
Dnes v Právu je dvakrát psáno, že současný konflikt na Ukrajině vůbec nic nemění na tom, že máme projevit úctu obětem, které národy SSSR přinesly. Jednou od Weise, velvyslance SR u nás, podruhé od historika Němečka, který v souvislosti s tím, jak se dnes začíná manipulovat s dějinami prohlásil, že "překrucování dějin jsme si užili už dost". Dále, jako slušný člověk, konstatuje, že "Cestu prezidenta, který chce vzdát poctu sovětským vojákům padlým ve druhé světové válce, považuji za akt elementární slušnosti a za výraz díků za osvobození naší vlasti, za kterou padlo na 140 000 vojáků RA a přes 400 000 jich bylo raněno".
Když už je těžké očekávat od našich politiků, či presstitutů základní slušnost, mělas by ji mít naše elita. Ale asi žádnou nemáme.
Jinak by se tu nemohl bezostyšně prosazovat drzý revanšismus. Skutečná elita by dávno projevila nesouhlas.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P.Nusharte, Sobota, 9.Května 2015, 12:27:39

Stalinův režim se dopouštěl samozřejmě mnoha zločinů, což však nepopírá to, co jsem řekl výše. Psal jsem z českého pohledu, samozřejmě.

Pokud jde o chování SSSR na začátku války, je třeba je odsoudit. Ale taky dodat, což se dnes často neděje, že SSSR v době Mnichova stál na straně ČSR (i když lze jistě namítnout řadu věcí) a v roce 1939 na jaře VYJEDNÁVAL se západními mocnostmi (Británií a Francií, resp. jejich mnichovanskými vládami!), a teprve když jednání nevedla k cíli, mj. i vzhledem k sovětským mocenským požadavkům, provedl nový sovětský ministr zahraničí Molotov ono dnes tak skloňovaní "reversement des alliances" a dohodl se k šoku celého světa s Hitlerem...
A první zemí, která uzavřela s (čerstvě) nacistickým Německem dohodu o neůtočení, bylo beckovské Polsko (1934).

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ad překrucování dějin: Sobota, 9.Května 2015, 12:41:35

Filip Outrata v článku píše: "Pokud má mít slovo „osvobození“ vůbec nějaký pozitivní smysl, pak by mělo zahrnovat i volnost a různorodost v pohledu na minulost."
Nevím, zda "volnost a různost v pohledu na minulost" byla možná v poválečných letech 1945-48. V pozdější době do roku 1989 to možné nebylo, byl dovolen jen jeden pohled na minulost. Slovo "osvobození" tedy podle Filipa Outraty v těchto letech patrně pozitivní smysl nemělo. Přesto však byl život v období normalizace bezpochyby mnohem lepší a bezpečnější než za Protektorátu, na tom se shodne snad každý. Pro období let padesátých ovšem už taková jednoznačná shoda nepanuje.
Otázka tedy nezní, zda nás Rudá armáda osvobodila od nacistické okupace, o tom není sporu. Otázka není, od čeho nás osvobodila, ale co přinesla. Zda tím osvobozením byl další vývoj jednoznačně předurčen, jaký vliv na tento vývoj měla Moskva a jaký Praha.
Pokud, pane Ševčíku, píšete o prosazování drzého revanšismu u nás, můžete prosím uvést nějaké příklady? Já jsem si ničeho takového nevšiml.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Plevo, Sobota, 9.Května 2015, 13:06:39

nejde jen o chování SSSR na začátku války. On o ta území ve válce s Německem přišel, pak je ovšem zase "osvobodil" a už si je ponechal jako válečnou kořist až do svého záhadného, Jelcinem řízeného, rozpadu.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Relativita osvobození Sobota, 9.Května 2015, 14:26:38

Sdílím náhled pana Kubičky o tom, že o "osvobození" je zapotřebí hovořit v různém významu v různých souvislostech, vzhledem k různým aktérům.

Jenom v jednom momentu bych tak trochu korigoval: totiž do jaké míry (ne)lze mluvit o osvobození v souvislosti se samotnou "Třetí říší". - V daném případě se jednalo o Rakousko.

Samozřejmě, nelze akceptovat - v Rakousku v poválečném období hodně frekventovaný - mýtus o tom, že Rakousko s válkou vlastně vůbec nic nemělo, že bylo jenom "první obětí" Hitlera.

Ovšem, na druhé straně je nutno uvědomovat si i jedno: porážka fašistického režimu bylo skutečně osvobozením pro velmi mnoho jak Rakušanů, tak ale i samotných Němců! Vždyť - striktně vzato - první obětí Hitlera nebyl nikdo jiný, nežli právě samotní Němci! Ještě celá léta předtím, nežli Hitler rozpoutal svou vnější agresi, se jeho koncentrační tábory naplnily - desetitisíci a statisíci Němců! Takže, pro t y t o Němce (a Rakušany), kteří byli vždycky odpůrci nacistického režimu, jeho porážka bezpochyby byla osvobozením, a mnohdy vysloveně záchranou jejich života.

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Sobota, 9.Května 2015, 15:43:58

Ono je to ještě o trochu složitější. Je tu generace Němců, kteří právě tak stihli Hitlerjungend a poslední odvody v pětačtyřicátém. Habermas, Grass kupříkladu, abych nemluvil na sucho. V roce 1945 se zhroutil svět, ve kterém vyrostli, a v devětačtyřicátém už s nejvnitřnějším přesvědčením věděli, že to zhroucení bylo osvobození. A byli v českých zemích Němci, kteří byli přesvědčení antifašisté a odešli po válce a osvobození jejich vlasti do Německa, protože nevěřili, že po Lidicích mohou Češi a Němci mít -- vinou nacistů-- stejnou vlast.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Nushartovi Sobota, 9.Května 2015, 20:13:59

Ano, myslím, že nejsme v zásadním rozporu. Sovětská vojska, resp. výsledky druhé světové války samozřejmě předurčily, že se Československo stalo součástí sovětské sféry vlivu a byl zde nastolen komunistický režim (avšak důležité byly i vnitřní faktory).
To vše je pravda, ale to si v těchto dnech nepřipomínáme. K připomenutí výše naznačených "trudných chvil a okamžiků" slouží jiná výročí, i ta jsou důležitá a neměli bychom je zanedbávat.

Ale konec války a porážka nacismu a fašismu, nota bene sedmdesátileté výročí - si zaslouží být slaveno s mnohem větší velkorysostí a vstřícností vůči Rusku, než jak to předvádějí naši i západní politici a různí komentátoři, publicisté atd.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

A pak jsou tu bohužel ještě českoslovenští občané Neděle, 10.Května 2015, 02:06:27

odvlečení v roce 1945 po osvobození do sovětských gulagů. Pro ně bylo toto "osvobození" tragédií. Nejznámějším z nich je generál Vojcechovský. V květnu 1945 byl unesen z Československa. Zemřel v roce 1951 v sovětském gulagu.
Na těchto případech je dobře vidět tehdejší "státní suverenita" osvobozeného Československa.
Takže ta radost z osvobození od nacistické okupace, pocit úlevy a vděčnosti k obyčejným sovětským vojákům se zároveň mísí s pocitem hořkosti nad těmito zločiny.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Ano, p. Nusharte, Neděle, 10.Května 2015, 09:15:0

ale mně vadí ten politický konjunkturalismus. Ze všech těch "odhalení" úplně čiší dnešní nepřátelství vůči Rusku. Je zajímavé, že se podobné věci nepřipomínaly před třemi nebo pěti lety.
A když chceme "demýtizovat", proč nemluvíme o civilních obětech, které za sebou zanechaly americké nálety nebo o hrůze Hirošimy a Nagasaki, proč nemluvíme o tom, jak Vatikán za podpory nebo přinejmenším s benevolenvcí Britů pomáhal unikat například chorvatským válečným zločincům (ustašovcům), a proč se nemluví o Lotyších nebo Estoncích v jednotkách SS a o zločinech banderovců? Když bylo výročí osvobození Osvětimi, řekl jeden přeživší Žid: nejhorší byli Lotyši, Estonci a Ukrajinci, chovali se hůř než Němci... A proč se nemluví o pogromu, který v Jabwabném uspořádali Poláci na navrátivší se Židy?

Čili když demýtizovat a ukazovat odvrácenou tvář, tak fajn, ale u všech - anebo se nad tyto věci povznést a zaměřit se na to nejpodstatnější...

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Neděle, 10.Května 2015, 10:52:19

No, pane Profante, ono je to všechno ještě pořád o něco složitější, na jedné straně pro mnoho Němců byla porážka fašismu jenom a výhradně jejich vlastní národní porážkou ve válce a ničím jiným, pro onu zmíněnou část Němců byla osobním osvobozením - ale ta velká většina Němců se asi pocitově zmítala někde mezi tím, například podle všeho NSDAP byla ke konci války mezi obecným lidem už asi tak stejně "oblíbená" jako československá KSČ v létech osmdesátých, čili v době konečného zahnívání režimu - nicméně stále v německém národě přežíval duch odporu proti válečnému nepříteli.

Svým způsobem podobný efekt jako když Stalin dokázal svou "Velkou vlasteneckou válkou" obnovit ducha národní pospolitosti, kterého předtím sám zničil svým terorem proti vlastnímu obyvatelstvu.

Co se ale těch německých (sudetských) antifašistů týče, tak ti spíše nežli aby se do Německa odstěhovali na základě úvahy, že "po Lidicích" nebude možné žít s Čechy ve společném státě, byli zčásti prostě nuceně vystěhování, a za druhé asi žádnou další perspektivu svého života ve své domovské zemi neviděli poté, co byli po válce Čechy nahnáni do internačních táborů - společně s těmi fašisty, proti kterým oni sami bojovali!

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 10.Května 2015, 10:57:2

M. Profant píše, že "...přesvědčení antifašisté odešli po válce ... do Německa, protože nevěřili, že po Lidicích mohou Češi a Němci mít ... stejnou vlast".
Já bych k tomu dodala, že velice pochybuji o tom, zda mohou mít samotní Češi ještě někdy společnou vlast. Akorát, že není kam odejít....
V každém případě znovu navrhuji zrušit veškeré státní svátky a oslavy. A možná i výuku dějepisu a další věci...

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Neděle, 10.Května 2015, 11:48:22

Psal jsem o německých antifašistech a používal jsem to jako termín. Úřední štempl na to, že se vystěhovat nemuseli. A podobně jako u té poslední říšské generace i tady vycházím z konkrétních vzpomínek. Samozřejmě, typický osud českých Němců po roce 1945 bylo nucené vystěhování. U těch ostatnícj Jde o statisticky marginální zkušenosti.
V letech 1938 -- 1945 zanikla určitá životní forma. Tehdy vyhnali z jejich domovů první české Němce, nebylo jich tak málo a zbytek Československa se k nim dokázal ještě chovat docela solidárně. O rok později vyhnali další, zase jich nebylo tak málo. K těm už se zbytek Československa nemohl chovat solidárně, protože neexistoval. V průběhu následujících let -- jména českých Němců najdete na kobyliské zdi, na hřbitovech koncentračních táborů i mezi padlými v domácím odboji -- se vevazovaly instituce národního života českých Němců do zglachšaltovaného aparátu Třetí říše způsobem, který jim v zásadě neumožňoval přežít její pád, včetně českého německého vysokého školství. Samozřejmě, jsou lidé, kteří si mohou myslet, že o následném odsunu rozhodl Beneš ze zlotřilosti a zhrzané pýchy, mají na to právo podobně jak ti, kteří vědí, že Elvis žije, ale dokonce i tak nepolitický člověk jako Johann Urzidil tvrdí, že za války věděl, že životní forma předválečného Československa s Němci byla zničena definitivně.
Čili řečeno jednoduše: Přeživší český Němec --antifašista-- nemusel očekávat žádnou světlou budoucnost mírového soužití národů v obnoveném Československu a přitom mohl upřimně prožívat pád nacismu jako osvobození. A podobně mohl slovenský nacionalista, který v roce 1939 vítal vznik farské republiky, prožívat znovuobnovení Československa jako osvobození.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Neděle, 10.Května 2015, 15:14:1

srovnání NSDAP (na konci války) a KSČM v 80. letech je nechutné. Totalitní charakter nacistického režimu se stupňoval a vyostřoval, spousta nevinných německých civilistů byla popravena běsnícími komandy za to, že "jsou zrádci, dezertéři, paktují se s bolševiky" atd.
8. květen, jak ostatně řekl ve svém památném proslovu i R. von Weizsäcker, byl osvobozením pro všechny Němce, samozřejmě kromě těch největších fašistických sviní.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Plevo, Neděle, 10.Května 2015, 16:17:37

připomenutí tragických osudů některých lidí v době výročí těchto událostí nepovažuji za politický konjunkturalismus, považuji to za součást sebezáchovného lidského jednání, za memento, abychom už takové věci nikdy nedopustili, stejně tak, jako je tím mementem nacistická okupace a 2. světová válka. Jak jsem již napsal, největších zvěrstev ale i největšího hrdinství se dopouštěli lidé ze všech zúčastněných stran a něco jiného je odpovědnost konkrétních lidí za rozpoutání války (a bohužel ale i "kolektivní odpovědnost" tisíců a milionů lidí za podlehnutí válečné propagandě a "duchu doby") a něco jiného je chování jednotlivců v kritických situacích. Ta strašná doba umožnila, aby se naplno projevily charaktery některých jednotlivých lidí, ať v dobrém, či ve zlém. A opravdu se nedá říci, že by v nějakém národě bylo více charakternějších lidí než v jiném národě, a že by jeden národ byl odolnější vůči vymývání mozků než jiný národ. Jen logikou určitých historických zákonitostí ale i řízením osudu se na rozhodující místa dostanou jednotlivci, kteří pak mají obrovskou odpovědnost za miliony lidských životů. Někdy jsou si té odpovědnosti vědomi, a pak je to strašné břemeno k neunesení, a někdy si tu odpovědnost za jednotlivé lidské osudy nepřipouštějí, nahrazují ji ve své mysli domnělou odpovědností za osud své velké říše, nahrazují ji narcismem, chtějí se zapsat do učebnic dějepisu jako velcí a úspěšní vládci, pokud ovšem nějaký dějepis a nějaké jeho učebnice po jejich vládě vůbec zůstanou. Byli jsme tedy osvobozeni od hitlerovské diktatury diktaturou stalinskou a já se neodvažuji porovnávat osobnost Hitlera a osobnost Stalina.
Vy ale patrně vycházíte z předpokladu, že bychom měli mít rádi Rusko. ("Ze všech těch "odhalení" úplně čiší dnešní nepřátelství vůči Rusku.") Nevím přesně, čím by měl být tento předpoklad odůvodněn, zdá se mi však, že nenávist k USA vede mnoho lidí k nekritickému postoji vůči Rusku i k nekritickému přijímání jeho propagandistického pohledu na ukrajinský konflikt. Jednotlivé tragické lidské osudy se v tomto pohledu opět ztrácejí, popřípadě jsou zdůrazňovány jenom ty, které do této propagandy zapadají.
Nemohu přistoupit na argumentaci toho typu, že zvěrstva, která páchají Američané, opravňují Rusko ke stejnému nebo podobnému jednání. Je prostě třeba, abychom špatné činy odsoudili a dobré ocenili bez ohledu na to, kdo ty činy páchá.
Pokud jde o svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, přikláním se k názoru, že to byl válečný zločin a spíše americké varování určené Stalinovi. Pro rychlou kapitulaci Japonska měla jistě nezanedbatelný význam sovětská invaze do Mandžuska, obsazení Kurilských ostrovů a Sachalinu.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Nusharte, Neděle, 10.Května 2015, 19:06:23

v r. 1945 jsme se nestali součástí Stalinovy diktatury, to až o tři roky později, ale jistě byly již na konci války vytvořeny všechny podmínky pro naše začlenění do sovětského systému.
Omezenou suverenitu jsme už po válce měli, nicméně naši politici (za souhlasu naprosté většiny občanů) ji omezili záměrně a vědomě, neboť uvažovali asi takto: Západ zklamal, Němci nás smrtelně ohrozili, zbývá "ruské dubisko". Beneš - aniž jej chci nějak prostoduše omlouvat - nevěděl a nemohl vědět, co přijde později, i když jistě mohl vědět více o poměrech v SSSR. To je naše výhoda - nefér vůči historickým aktérům, které posuzujeme, že totiž my už na rozdíl od nich víme, jak to vše dopadlo.

Pokud jde o náš současný vztah vůči Rusku, nejsem žádný nekritický příznivec Putina a jeho režimu, naopak, a nejsem ani žádný naivní rusofil. Jenom si nemyslím, že za současnou krizi může pouze a výhradně Rusko, spíš zastávám názor, že Rusko reaguje na nepřátelskou a agresivní dlouhodobou politiku Západu, především USA, avšak ano, reaguje způsobem, který nelze akceptovat a schvalovat.
Jediná cesta je v porozumění, dialogu a nalezení modu vivendi a kompromisu, jediná cesta je ve spolupráci. Nepřeji si stupňování nepřátelství a napětí na obou stranách a nepřeji si ani obchodní, natož jiné války. Oslava vítězství mohla být počátkem nového smiřování, bohužel se tak nestalo.

Jinak vaši větu "Je prostě třeba, abychom špatné činy odsoudili a dobré ocenili bez ohledu na to, kdo ty činy páchá" podepisuji zcela. Jenom mi právě vadí, pokud jsou jednomu připisovány výhradně ty špatné a druhému výhradně ty dobré činy.
Právem kritizujeme a až karikujeme, jak minulý režim zamlčoval, že Plzeň osvobodili Američané. Zdá se mi, že dnes jsme se dostali do druhého extrému a opěvování "Pattonových hochů" se už stává tragikomedií. Víte, kolik Američanů zahynulo při osvobozování Plzně - jeden, slovy jeden! Zatímco jen při pražském operaci Rudé armády, kterou dnes někteří zjednodušeně líčí jako zbytečnou, zemřelo asi 500 Sovětů.

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 10.Května 2015, 19:46:0

Neradno rovněž zapomínat, že nasměřování směrem k systému sovětského typu, bylo z velké, ne-li většinové části jaksi hausgemacht. Lidi z velké části už nechtěli zpátky první republiku s astronomickou nezaměstnaností a frontami na erární polívku. Na hospodářkou krizi, charakterizovanou chronickou stagnací, dusivou nezaměstnaností, která ne a ne skončit - vlastně nikdy neskončila, vyřešila ji až teprv válka, se strašně rádo zapomíná. Jako na faktor, který poznamenal a určoval vnímání světa a směřování celé generace.

Zároveň se jedná o styčný bod s dneškem. Hospodářská situace je jak přes kopírák. Lepší jen o sociální stát, nezaměstnaní dostávají regulérní podpory, místo polívky v erárních vývařovnách. Jinak je to tatáž krize, s touž chronickou stagnací, během ekonomiky pod potenciálem a chronickou nezaměstnaností. Která úplně stejně jak tehdy nebere konca kraja.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Plevo, Pondělí, 11.Května 2015, 01:38:25

nemyslel jsem to tak, že hitlerovskou diktaturu v roce 1945 vystřídala stalinská diktatura. Napsal jsem jen, kým jsme byli osvobozeni. Jinak téměř se vším, co jste napsal v tomto příspěvku, souhlasím. Jsem velmi rád, že jsme se shodli. Děkuji Vám.
Ve Vaší větě, že Rusko reaguje na nepřátelskou a agresivní dlouhodobou politiku Západu, bych viděl jako důležité to slovo "dlouhodobou". Počátek bych viděl v těch doporučeních ohledně ekonomické transformace podle Washingtonského konsensu a následném hospodářském rozvratu za Jelcina.
Také si samozřejmě nepřeji stupňování nepřátelství a napětí ve vztazích s Ruskem. Líbí se mi představa neutrální Ukrajiny jako mostu mezi Západem a Východem. Nejsem si však jist skutečnými úmysly Ruska a nejsem si jist, zda spolupráce je vždy za každých okolností možná. Vidíte sám, že Rusko patrně dospělo k názoru, že spolupráce se Západem možná není a jedná tedy spíše z pozice síly. Otázka tedy je, zda Rusko bude mít důvěru k Západu, nebo už jsme uvázli v konfrontaci. Pro jednání však nestačí důvěra jen jedné strany, je třeba vzájemné důvěry, která se upevňuje dodržováním předchozích dohod. Zneužití dohod kteroukoliv stranou ve vlastní prospěch tu pracně budovanou důvěru vždy nenávratně zničí a vede ke konfrontaci.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pondělí, 11.Května 2015, 13:12:13

Pane Plevo, neporovnával jsem NSDAP a KSČ (alespoň v dané souvislosti ne), měl byste lépe vnímat psaný text.

Co se pak toho týče, že při operaci na osvobození Prahy padlo pět set sovětských vojáků - zde nelze odhlédnout od faktu, že Prahu chtěli osvobodit Američané, měli k tomu daleko lepší výchozí pozici a stihli by to podstatně dříve, a dozajista by tím zachránili mnoho životů z oněch téměř tří tisíc padlých Pražanů v době Pražského povstání.

Jenže, jak známo, Američanům osvobodit Prahu zakázal Stalin, z ryze mocenského kalkulu, aby nimbus osvoboditele mohla získat jeho Rudá armáda. Tento kalkul mu nakonec skutečně vyšel, Praha a s ní celé Československo se dostalo na desetiletí do sféry vlivu sovětského impéria.

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Pondělí, 11.Května 2015, 17:23:57

Možná Prahu Američané osvobodit chtěli, v každém případě to neudělali a jak pro respekt k dohodám (demarkační linie), tak na základě konkrétního rozkazu velitele. Amerického velitele, žádného Stalina. Fakt, že podřízený velitel údajně o něčem podobném uvažoval a že zřejmě testoval, zda by to nechtělo legitimovat velení Pražského povstání, je sice historicky zajímavý, ale je od něj k představě Prahy, která dva dny zbytečně krvácí z rozhodnutí asijského diktátora anebo pro zastydlou potřebu českých panslávů, kteří toužili, aby se konečně napil kozáckých kůň z Vltavy, přece jen daleko.

Doporučuji před úvahami o zbytečnosti těch sovětských padlých projít se po Praze a podívat se na denní data na pomníčcích. Za padlé i za popravené.

Obecně lze říct, že tuhle zemi osvobodili vítězné mocnosti protihitlerovské koalice, s podílem všech tří větví odboje (on kupodivu počet našich padlých v boji a odboji není zase tak zanedbatelný a neházel bych je přes palubu jen proto, že "šťastná země, která nepotřebuje hrdiny") a kádrovat ty, kdo pro naší svobodu padli podle toho, jakou měli uniformu, je konání poněkud odpudivé, byť v této zemi od padesátých let tradiční.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Úterý, 12.Května 2015, 13:00:9

Pane Profante, sice souhlasí že gen. Pattonovi zakázal další postup na Prahu jeho nadřízený americký generál - ovšem až poté, kdy byla žádost Američanů o možnost osvobodit Prahu zamítnuta právě Stalinem.

Stalin tvrdil, že jeho útvary jsou už na pražskou operaci připravené - to byla lež, naopak se tato operace musela spouštět v naprostém chvatu, což dost možná vedlo ke zvýšenému počtu padlých na straně sovětských vojáků.

A druhý argument Stalina, proč nedovolil Američanům postup na Prahu, byl ten, že by se prý jednotky obou armád - sovětské a americké - mohly promíchat; což byl evidentně opět jenom zástupný argument, americká vojska se mohla držet po levém břehu Vltavy, sovětská po pravém. Ale Stalin prostě chtěl mít Prahu, a také ji dostal.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.