Občanská angažovanost v České republice: Polovina lidí si nevěří

Centrum občanského vzdělávání představilo výzkum věnovaný občanské angažovanosti. Společnost se podle něj dělí na aktivní a pasivní skupinu, které se neliší pouze svojí angažovaností, ale i vírou ve své schopnosti či postojem k budoucnosti.

(jb)

04.06.2015 17:36

020referendum2014_otanepily

Z výzkumu vyplývá, že ve společnosti je relativně malá velmi aktivní skupina lidí, která se angažuje v mnoha tématech na všech úrovních. Foto Oto Nepilý

Česká populace se dělí na dvě srovnatelně velké skupiny, které se od sebe výrazně liší mírou občanské angažovanosti. Takový je závěr výzkumu, který uskutečnilo Centrum občanského vzdělávání FHS UK ve spolupráci s Nadací Konrada Adenauera a agenturou TNS Aisa. Výzkum, který je první svého druhu u nás, přinesl velké množství dat ohledně občanské angažovanosti v České republice.

Češi se zapojují převážně do nepolitických aktivit, podporují zejména postižené a nemocné, lidi v náročných životních situacích (35 %) a zasažené pohromou (27 %). Zdarma se také angažují ve volnočasových aktivitách (24 %) nebo se starají o prostředí kolem sebe (22 %).

Relativně vysoká je rovněž aktivita proti tzv. nepřizpůsobivým (16 %), naopak výrazně nižší je angažování se ve prospěch demokracie a lidských práv (8,8 %), proti rasismu (4,7 %) či spolurozhodování prostřednictvím referenda či veřejných debat (7,3 %). Nepříliš významné jsou také aktivity pro (1,8 %) či proti Evropské unii (4,1 %), proti komunismu (3,4 %) nebo proti kapitalismu (1,9 %).

Co se týká forem angažovanosti převažuje peněžní příspěvek (45,8 %), materiální dar (43 %) či internetová (32,9 %) nebo papírová (30,5 %) petice. Naopak nejméně se vyskytuje povolený (3,6 %) či nepovolený (0,4 %) protest, stávka (0,7 %) nebo organizace povoleného (0,3 %) či nepovoleného (0,3 %) protestu.

Dva světy
Výzkum především přinesl zjištění, že mezi lidmi existují velké rozdíly v míře občanské angažovanosti. Společnost se dělí na aktivní (45 %) a pasivní (55 %) skupinu, které se neliší pouze svojí angažovaností, ale i svým vzděláním, příjmy či přístupem k informačním technologiím a internetu.

Pasivní skupina se vyznačuje tím, že má méně volnočasových aktivit, sleduje menší počet médií, také chodí méně do hospod, více času ale tráví u televize. Lidé v této skupině jsou méně spokojení se svým životem, mají nižší sebedůvěru. Domnívají se, že toho mají méně, co nabídnout, a jediné, na co jsou hrdí, jsou jejich děti.

Tyto dvě skupiny se dále dělí na čtyři podskupiny. Svoji aktivitou silně vyčnívá sedm procent lidí, kteří se angažují v mnoha tématech na všech úrovních, na druhé straně se pak nachází naprosto pasivních deset procent.

„Výrazné rozdíly v angažovanosti těchto čtyř skupin ukazují, že zájmy velkých skupin občanů nemají odpovídající zastoupení ve veřejném životě. Pokud významná část veřejnosti zůstává pasivní, dále to posiluje izolace politických institucí a snadněji se mohou prosazovat okrajová nebo extremistická témata,“ varuje odborný garant výzkumu Jan Krajhanzl z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Zástupci Centra občanského vzdělávání zdůrazňují, že je třeba pasivnější část občanů znovu přizvat k tomu, aby se více zapojila do společenského dění. Upozorňují, že v tomto případě nelze hovořit o lenosti, mnohem více se jedná o problém sociální a kulturní. Velmi významný je i pocit poraženosti, který se mezi těmito lidmi objevuje.

Současný stav, kdy je ve společnosti výrazně aktivní malá skupina lidí (7 %) a vedle toho velké množství těch, kteří se do občanských aktivit zapojují velmi málo, je podle autorů výzkumu známkou velké nestability, kdy na sebe jedna část občanů strhává většinu aktivity. Výsledkem tak není konsensuální společnost, ale společnost, kterou vede malá skupina agilních lidí.

Z výzkumu ale vyplývají i další závěry: „Velký problém je také celkově nízká důvěra v základní demokratické instituce. I ti, kteří se hodně angažují, jim věří velmi málo. Z toho plyne dlouhodobě ohrožení demokracie jako takové. Zároveň existuje silný vztah mezi důvěrou v demokratické instituce a angažovaností. Je proto potřeba začít pracovat na tom, aby se u nás zapojení do občanských aktivit zvýšilo,“ vysvětluje spoluautor výzkumu Ondřej Matějka.

Podle zástupců Centra občanského vzdělávání se jako řešení uvedených problémů nabízí právě občanské vzdělávání. Základní opatření obsahuje dokument Sto let české demokracie, který centrum rovněž představilo. Patří mezi ně podpora učitelů, zavádění školních parlamentů, zapojování škol do komunitního života, ale také překonávání bariér směrem k politice. S tím souvisí také vznik politických institutů ideově provázaných s politickými stranami, o jejichž zavedení se v České republice rovněž uvažuje.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.