Bobříka za reformu vysokých škol

Ministerstvo školství v čele s Marcelem Chládkem připravilo další reformu vysokých škol. Vysokoškolská novela byla efektivně a tiše manažersky vyjednána, na nějakou vizi vysokého školství se však zapomnělo. Jsou tu ale i další rizika.

Minulý týden uspořádal spolek Theodorik na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy debatu o připravované vysokoškolské novele, na níž vystoupil prorektor Stanislav Štech, kancléř Tomáš Jelínek a delegát do SK RVŠ Miroslav Makajev. Debata měla příhodný název: Co se na nás chystá?

Příprava „Chládkovy reformy“ probíhala daleko subtilněji než přípravy v minulých letech. Snad proto, že část sociálního hnutí má blíže k současné vládě a hraje více pragmaticky, ale také proto, že před leckteré části novely zákona byli i členové vyjednávacích týmů postaveni jako před hotovou věc třeba s tím, že si to jejich špičky dohodly odpoledne na golfu.

Proč taky se zdržovat veřejností, vždyť už Josef Dobeš i známý nestraník Petr Fiala říkali, že celospolečenské debaty o vzdělání již proběhly a teď už se to jenom musí dotlačit do nutné reformy.

Žádná taková debata ale nikdy v úvahu vzata nebyla, rozhodně ne vládou Petra Nečase, a současná vláda pouze dále ostrouhává právě její propozice. Ostatně, jak řekl prorektor Štech, vše začíná u zprávy OECD, která přišla s principy fetišistické argumentace masifikací, potlačení samospráv, přivedení externích aktérů (byznysu – trhu práce) a nerozlišení typů škol.

Tato politika byla v posledních letech k vidění v řadě variací a sahá až do té současné, kde se z ní ovšem stává trochu fraška.

Co se na nás chystá
Začněme od toho, co se už nechystá: kontraktové financování. Ačkoli konkrétní zapracování tohoto bodu bylo problematické a předmětem sporů, je to snad jediná věc, pro kterou univerzity nějakou reformu opravdu chtěly. Mělo vysokým školám umožnit plánovat investice na několik let dopředu. Místo toho, aby levicová vláda využila prostoru pro návrh jeho provedení, který nebude jen další cestičkou k větší kontrole akademické sféry, od něj raději zcela upustila.

Dalším zásadním bodem jsou zásahy do samosprávy. K těm dochází na dvou místech. Prvním je posílení správních rad právem „měkkého veta“ u věcí, které jí akademický senát předkládá, tedy veta, které může senát 3/5 většinou přehlasovat. Jde spíše o principiální problém se zásahem do akademických svobod, avšak může být prvním z řady podobně nevýznamných problémů, na jejímž konci najednou zjistíme, že jsme bez samosprávy.


Příprava „Chládkovy reformy“ vysokých škol probíhala daleko subtilněji než přípravy v minulých letech. Foto FB Zdeněk Škromach

Zásadnější je to, že fakulty již nebudou mít pravomoci vymezené zákonem, ale bude je upravovat status předložený rektorem. Máme-li dnes dvě fronty, ze kterých lze ovlivňovat, jak bude rektor svoji pozici zastávat, tedy univerzitní senát a orgány fakulty, upozornil Makajev, druhá odpadne. To na menších univerzitách může učinit samosprávu spíše směšnou, podléhající dobré vůli jediného muže, a těm větším k témuž nastavit cestu.

Tento bod opakovaně RVŠ zásadně připomínkovala, jenomže ta s ministry na golf nechodí.

Mezi další malé novinky novely patří například úprava poplatků za prodloužená studia, již se nepočítají studia před posledním úspěšným studiem. Dojde také k lehkému navýšení sociálních stipendií. Nějaký pokrok doznala organizace mezinárodních studijních programů.

Původně plánovaná zásadní změna zavádějící funkční místa profesorů na místo titulů v této novele zůstala pouze ve velmi subtilní podobě: mimořádné profesory zavádí jako možná pracovní místa pro zahraniční akademiky, kteří dosáhli srovnatelného postavení s docentem či profesorem.

Posledním horkým bodem novely je organizace a akreditace studia. Během tří let se musí ze studijních oborů stát studijní programy, přičemž studijní obor jako jednotka zanikne.

Akreditace jsou stále dosti rozporné téma ušité horkou jehlou. Zavádí instituci Akreditačního úřadu a umožňuje školám získávat akreditaci přímo na oblasti vzdělávání. Studijní programy budou získávat akreditaci v rámci vnitřních procesů dané instituce.

Oblasti vzdělání jsou v novele přímo vymezeny, což ovšem přináší problémy pro programy, které do předestřených kategorií nezapadají nebo jsou na jejich dělících hranicích. Podle Jelínka jde o úlitbu tomu, že k akreditacím stále nejsou ani základní kontury prováděcích předpisů. Měla by zabezpečit, aby novela v tomto stavu vůbec prošla Legislativní radou vlády. Jelínek dodává, že nyní není vůbec jasné, zda to bude fungovat či se z toho stane administrativní moloch, který nás pouze zatíží.

Vnější připomínkové řízení bylo ukončeno a novela byla předložena Legislativní radě vlády. V platnost by podle plánu měla vstoupit již příští rok v létě.

Ptát se po smyslu není efektivní
Celá novela jak kdyby podtrhovala jádro sdělení jejích kritiků. Byla efektivně a tiše manažersky vyjednána, na její smysl – nějakou vizi vysokého školství - se však někde zapomnělo. Akademické senáty se spokojí s kompromisy, rektoři si své vyjednali, Svaz průmyslu a dopravy ČR zatím více méně ostrouhá a ministr bude mít svého bobříka za reformu.

To však neznamená, že se vlk nažere a koza zůstane celá. Jednak je tu riziko, že ve vnitřním legislativním procesu bude neoliberální podklad frašky o leccos obohacen (například o vyšší pravomoci správních rad). Asi nikdo z nás nečeká, že by ministr Chládek zásadově hájil vyjednané principy.

Jednak právě onen neoliberální podklad je tím, z čeho bude moci právě tak nenápadně vycházet každý další malý posun směrem od vzdělávání ke kvalifikaci. A nenápadný posun od rektora k manažerovi obsažený v této novele malý zrovna není.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Veřejná debata Úterý, 11.Listopadu 2014, 11:41:16

Určitě by to chtělo veřejnou debatu, protože zásahy ve smyslu oslabení autonomie a samosprávy univerzit jsou špatné. Je třeba posilovat aktivitu a vliv akademické obce na spravování a řízení univerzit a ne naopak. Kde se občané mají učit diskutovat, argumentovat a nést odpovědnost za svá rozhodnutí, než na školách?

Bila

Vít Janeček - Praha

Nelogičnosti Úterý, 11.Listopadu 2014, 19:13:10

Reforma v sobě nese řadu vnitřních nelogičností a řeší především přesuny kompetencí v řízení škol, jako kdyby toto byl hlavní problém vysokého školství.

Na jedné straně se fakticky ubere pravomocí akademickým senátům (implicitně se tím říká: protože vnitřní prostředí není schopné vygenerovat spolehlivou samosprávu), na druhé straně se má posílit autonomie vysokých škol v akreditačním procesu, který má být nahrazen zpětnovazebnými mechanismy v rámci školy (která není schopná ani vygenerovat spolehlivou samosprávu).

Výrazně se posiluje pozice rektora, přičemž většina větších škol je značně heterogenních, takže sama tato situace vytváří větší prostor pro různé asymetrie, podle vlivových skupin spojených s rektorem (ještě bych chápal posílení pozice děkanů a fakult, které přece jen sjednocují sobě si bližší oborové celky).

Akademické senáty jistě mají své mouchy, ale přinejmenším jsou složeny z lidí, kteří jsou "na tepu" života školy, ve správních radách často sedí spíše honorární osobnosti manažersko-právního zaměření, což bylo fajn potud, pokud tento orgán hlídal základní rámce typu rozprodávání nemovitého majetku, ale ve chvíli, kdy budou mít více zasahovat do vnitřního života škol je opravdu otázkou, jestli si jejich členové budou ochotni vymezit dostatek času skutečně proniknout do hloubky problémů, které se dostanou do jejich vlivu.

V každém případě jde o zvýšení centralizace řízení škol, tedy posun od samosprávy se všemi důsledky, přesně jak píše pan Šímsa...

Sdílet

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.