Síla nevzdělanosti

České školství, které před vzděláním a jeho smyslem upřednostňuje formální, blíže neurčenou specializaci a měřitelný úspěch, ztělesněný různými diplomy a tituly, zdaleka neplní své kulturní poslání, jak mu ostatně ukládá i školský zákon.

Anglický renesanční filosof Francis Bacon pevně svázal vědění s mocí („Vědění je síla.“). Téměř okamžitě s ním nesouhlasil J. A. Komenský, který byl přesvědčen, že člověk nemá pouze cosi vědět, aby mohl ovládat přírodu či ostatní lidi, nýbrž má se vzdělávat, neboť vzdělání je výchovné a umožňuje mu mj. hledat smysl věděním získané moci. Podle Jana Patočky usiloval Komenský o to, aby znalosti nebyly pouhým „mrtvým majetkem“, nýbrž aby se staly součástí žákovy bytosti.

Komeniánské vzdělání tedy kultivuje člověka pátrajícího po smyslu, který se skrývá v úplnosti lidmi žitého světa. Svět je harmonickým celkem, takto je k němu třeba přistupovat, v této podobě je i podstatou didaktického úsilí. Smysl jako způsob, jímž se části univerza a jeho celek vzájemně vytvářejí a osvětlují, je hlavním a ničím nenahraditelným důvodem, proč se má člověk o svět zajímat. Jestliže redukujeme učení na pouhé získávání síly, pak onen celek destruujeme a smyslu zbavujeme. Žáky tak připravujeme o hlavní zdroj motivace.

Naše školství (a nejen naše) je založeno na neadekvátně používaných pozitivistických metodách. Celek žitého světa se v něm rozpadá na jednotlivé předměty (obory), jejichž obsah, v závislosti na stupni a typu školy, si má žák osvojit jako jakýsi návod k přímému použití. Všichni přece budou jednou nevyhnutelně muset sypat z rukávu data historických událostí, přesné definice, jména spisovatelů, názvy a obsahy jejich děl, popisovat živočichy a rostliny, konstruovat geometrické útvary, napsat stížnost na souseda apod.

Výsledky toho, co se ve škole naučí, musí být dnes navíc pokud možno co nejpřesněji měřitelné, aby si trh práce mohl snadno vybrat. Ne pro život, ale pro trh práce se přece učíme. Důsledkem je pak paradoxně (v rozporu s modernizačními snahami) postmoderně nesourodá tříšť chaotických poznatků a myšlenkových operací, které utkví v hlavách většině absolventů našich škol. Komenského pojetí pedagogiky a racionality je ignorováno.

V devadesátých letech minulého století se objevil názor, že škola vzdělává, rodina vychovává. Měl tak být odstraněn minulým režimem ideologizovaný obsah vzdělávání. Ve skutečnosti však byla jen jedna ideologie nahrazena jinou, tržní, a to se všemi jejími ekonomickými, společenskými, vnitropolitickými i zahraničněpolitickými souvislostmi. Je vnímána jako samozřejmá a kupodivu proti její dominanci ve výuce nic nenamítají ani levicové politické strany, přestože svou podstatou vyhovuje především konzervativně liberálnímu programu.

Naše školství je založeno na neadekvátně používaných pozitivistických metodách. Foto Michal Šindelář, DR

V této situaci lze vzdělávat jen systému navzdory. Vztah žáků k učení se zhoršuje právě pro absenci smyslu, který nedokážou nahradit ani dnes tolik preferované moderní (módní) metody, náležitě barevné (strakaté) učebnice či nejnovější elektronika, která je často využívána nadměrně, neboť v řadě případů vytěsňuje pro vzdělání tolik nezbytný dialog (mnohem důležitější by bylo snížení počtu žáků ve třídách). 

Na střední škole je vše završeno společnou částí maturity, které dominují standardy a testy. Mnozí z těch, kteří mají na podobu našeho školství přímý vliv, jejich výpovědní hodnotu sice verbálně zpochybňují, přesto je však nadále masově produkují a využívají. Učitel se z pedagoga proměňuje v manažera centrálně organizované výuky.

Proč má tento tradiční a jen formálně (většinou k horšímu) obměňovaný „vzdělávací“ systém tak tuhý kořínek? Výuku totiž značně zjednodušuje. Učitel (nyní jako údajný zástupce zájmů trhu práce) vládne, žák poslouchá. Všichni (se) ve stejném typu školy učí totéž (pouze jinými formami, jak doporučují Rámcové vzdělávací programy). Vše se dá dopředu naprogramovat, hledat skryté souvislosti, vést dialog či polemiku netřeba, subjektivní názor lze předložit jako objektivně platnou skutečnost.

Se standardizovaným obsahem učiva, omezeným na fakta a mechanické vztahy mezi nimi, se dá relativně snadno pracovat, výsledky se dobře hodnotí a nadřízené orgány si nemusí příliš lámat hlavu s metodami své kontrolní činnosti. Vzdělání je obtížně změřitelné, proto se musí zjednodušit.

Didaktiky jednotlivých předmětů jsou dnes stále více vnímány jako jakési přírodní nauky, kladoucí navíc důraz na technické využití získaných poznatků v každodenním životě, v prvé řadě profesním. Je-jich modernizace je všeobecně chápána jako povrchní přizpůsobení jejich obsahu proměňujícím se potřebám této každodennosti, v posledních desetiletích bohužel velmi těkavé a těžko postižitelné.

Schopnost žáků plnit požadavky školy je tradičně vnímána jako funkce jejich vrozených dispozic, v současné době je však role těchto dispozice mimořádně přeceňována. Sociální okolnosti jako by neexistovaly. Zřejmě proto, aby bylo možné sdělit neúspěšným, že si za vše mohou výhradně sami, a aby mohly být nějak zdůvodněny propastné rozdíly ve mzdách a majetku (viz argumenty Miroslava Kalouska proti daňové progresi).

Jako příklad nadměrné „naturalizace“ lidské výkonnosti lze uvést výroky dvou významných vysokoškolských učitelů, Petra Piťhy a Stanislava Komárka. První z nich ve své přednášce Velká iluze českého školství napsal: „Rozdíl mezi právem na vzdělávání a právem na vzdělání mnoha lidem uniká. Na prvé mají opravdu všichni právo. … To druhé nelze nikomu zaručit, protože není-li potřebně nadaný anebo nemá-li dostatečný zájem, nikdo mu vzdělanost nevdechne.

Rovnostářstvím je nesena nechuť ke klasifikaci a snaha vystačit se slovním hodnocením. Jenomže slabší nebo pohodlní jedinci se musí včas dozvědět, že jejich výkon ve srovnání s jinými je slabý. Že to nic neubírá na důstojnosti člověka a člena společenství, je jiná věc.


Učitel se tedy patrně na rozvoji nadání a zájmu nepodílí. Jen měří „sílu vědění“ a informuje o ní žáka. Nepotřebuje se zamýšlet nad tím, zda „lenost“ není ve skutečnosti absencí motivace (smyslu) nebo i důsledkem různých typů inteligence, kterými žáci disponují (viz Howard Gardner). Naměří-li slabý výkon, prý tím nikomu neubere na důstojnosti. Ve společnosti, která si říká meritokratická a výkony (nezřídka lhostejno jaké) tolik obdivuje! Jak by se na tuto přírodou určenou „výkonovou selekci“ mladých lidí dívali psychologové?

Např. Miroslav Hudec napsal, že „člověka nelze redukovat na pouhou pracovní sílu, na výrobní nástroj div ne na úrovni soustruhu, hoblíku či lopaty“ (LN, 17. 7. 2014). A E. H. Erikson ve své teorii „osmi věků člověka“ upozorňuje, že ve věku latentním (6–12 let) řeší školák rozpor mezi snaživostí (výkonností) a méněcenností, přičemž neúspěch vede k pocitu méněcennosti, což se v následujícím věku adolescence promítne do řešení sporu mezi identitou „“ a zmateností rolí. Pro identitu „“ je charakteristická poctivost, vlastnost v životě člověka tolik významná.

Stanislav Komárek v Hospodářských novinách (1. 2. 2010) nazval všeobecné volební právo evoluční pastí a přirovnal společnost, která ho zavedla, k jelenovi rodu Megaloceros, který nepřežil vinou svých obrovitých parohů. A hned spojil přírodovědu s ideologií: „Vzhledem k tomu, že většina voličů je málo majetná, málo vzdělaná a v problematice vedení státu málo orientovaná, dochází pak ve všech podobných společnostech postupně k etablování vlád, které slibují mnohem větší sociální výdaje, nežli mohou z výnosu daní bez rizika učinit.

Ukázkově elitářsky tak odmítl připustit možnost změny údajně při-rozeného stavu společnosti, jen s okázalým důvtipem přirovnal člověka-voliče k vyhynulému jelenovi.

Co říci závěrem? České školství, které před vzděláním a jeho smyslem jednoznačně upřednostňuje formální, blíže neurčenou specializaci (přitom zcela podceňuje pozitivní vliv vzdělání na její kvalitu) a měřitelný úspěch (etymologicky souvisí se slovesem spěchat), ztělesněný různými diplomy, certifikáty a tituly, zdaleka neplní své kulturní poslání, jak mu ostatně ukládá i školský zákon.

Podle pochybných kritérií prohlubuje a ospravedlňuje sociální selekci lidí. Stimuluje jejich bohužel až příliš často iracionální, na předsudcích a nereflektovaném egoismu založené rozhodování, u těch „neúspěšných“ vyplývající z pocitu méněcennosti, u těch „úspěšných“ z pocitu intelektuální nadřazenosti (interakce těchto pocitů může mít, jak dosvědčuje historie, velmi neblahé následky).

Plodí myšlenkovou stereotypii, jejímž prostřednictvím je upevňována hegemonie těch, kteří prosazují především své vlastní ekonomické a mocenské zájmy. Generuje silové pole manipulace lidmi. Vzdělání pak získává už na střední škole pověst podivné záliby velmi omezeného počtu nepraktických snílků. Šíří se jev, který Jean Pierre Le Goff nazval něžné barbarství. Jde o nenápadné přizpůsobování lidí, jejich hodnot, postojů a životních cílů potřebám firemního provozu.

Panuje obecná shoda, že naše školství má celou řadu menších i větších nedostatků. Pozoruhodné však je, že náprava má být zajištěna ještě intenzivnějším využitím prostředků, jimiž byly tyto nedostatky způsobeny.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

je toho i víc, otázka je co dál Středa, 23.Července 2014, 23:15:24

Pěkně napsané a přesný závěr. Dodal bych, že jsou stále lidé, kteří se snaží najít dobré cesty ve vzdělávání. Jsou to menší iniciativy, někteří rodiče, někteří učitelé a občas i některé školy (to už stále méně, protože mnoho reformních ředitelů postupně od 90. let zmizelo). Přesto nabízím všem, pokud máte zájem vzít to z druhého konce a tvořit v nepříznivých podmínkách, bez ocenění a podpory nějaké lepší vzdělávání, já tomu pořád věřím. Ještě jedno nebezpečí, které je ukryté přímo uvnitř všech oprávněných kritik školství a všech chvályhodných iniciativ, to nebezpečí je zneužití kritiky a inovátorství pro absolutní roztříštění veřejného demokratického prostoru, dialogu a soudržnosti, kam školství patří. Uvolněný prostor pouhou destrukcí, nahodilou inovací, privatizací alternativních vzdělávacích cest (jsou drahé, jen pro ty, kdo si to mohou dovolit) umožňuje prosazení různých individuální zájmů pod rouškou falešně jednoduchých nebo cool nebo sofistikovaných nebo pseudovědecky podložených receptů na lepší školství. Dobrá cesta je tvorba učení a škol zdola, podpora rodičů a komunit v péči o svoje vzdělávání a otevřený dialog formou například široké národní rady pro vzdělávání, kde budou zastoupeny různé zájmové skupiny a veřejnost (v programu to vláda má, jenže úkol je to tak velký, že téměř nelze uvěřit, že se podaří v českých podmínkách omezené posttotalitní demokracie,dobře naplnit). Pořád věřím a nejsem sám :-)

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Ano, mluvíte mi z duše pane Lippmanne! Čtvrtek, 24.Července 2014, 00:32:54

Lapidárně se nyní pokusím shrnout situaci ve školství s pomocí Aristotelovy Etiky Nikomachovy. Aristotelés jmenuje způsoby, jak prožít dobrý život - jinak řečeno, jak dosáhnout štěstí a blaženosti. Striktně rozlišuje tento cíl a vedle něho prostředky, jež k němu usnadňují cestu, ale jsou slepými rameny, když na cíl zapomeneme.
Mezi mnoha jinými prostředky jmenuje také bohatství, dnes bychom řekli PENÍZE.

Tato společnost - a je to vidět čím dál zřetelněji - si plete cíl a prostředky k jeho dosažení. Školství místo aby připravovalo člověka na měnící se svět, na spoluúčast na jeho tvorbě a na celoživotní zdokonalování sebe sama, čili vštěpovalo dispozice pro dobře prožitý život, soustřeďuje se krátkozrace na to, jak v co nejkratší době vydělat co nejvíce peněz. Ale ty jsou jen jedním z mnoha pomocných prostředků vedoucích ke skutečnému cíli, a tím je dobře prožitý život.
Společnost, která zapomněla na svoje kořeny, neváží si myslitelů minulých dob nusí opakovat chybu, která vede k jejímu úpadku.
Dílčí učitelovy metody nemohou vést k pravému cíli přímočaře, pokud ovšem jsou ještě tací učitelé, kteří mají na zřeteli pravý cíl vzdělání, - vedoucí k dobře prožitému životu. Ale stále více učitelů podléhá mantře doby a snaží se učit takové vědomosti, které žáci v budoucnu mohou zpeněžit. Jistěže to v důsledku vede k poklesu autority učitelů v očích žáků. Vždyť takto pojatému vědění chybí hloubka, učitel je degradován na instruktora a vědění na soubor informací a instrukcí. Za těchto okolností pozbývá smysl pojetí školy jako tvořivé dílny ducha. A děti tohle vycítí! Učitelé v jejich očích ztrácí autoritu a ani ti učitelé starého ražení už mnoho nezmohou právě kvůli tomu, že se ze školy pod vlivem orientace společnosti na peníze vytrácí transcendentální charakter výuky a tím i podíl školy na utváření dobré společnosti dobrých lidí.

Ano, máte pravdu, přeháním. Učitelé ztrácí autoritu taky proto, že jsou málo placeni, školství je celkově podfinancováno, na učitele si dnes často došlápnou bohatí rodiče a jejich děti na to hřeší. - Ale není tohle všechno zase jen o penězích, které se staly pro nás tak žádoucími, že se staly cílem namísto prostředkem?

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Vzdělání není zboží Čtvrtek, 24.Července 2014, 07:26:50

Jak někde nedávno řekl či napsal Ondřej Štefl, zlepšení výuky musí vyjít od rodičů. Ti musí chtít, aby jejich děti byly vzdělávány správným způsobem. Jenže stále více rodičů si dnes chce vzdělání pro svoje děti koupit. Čím víc se ze vzdělání stává zboží, tím více se vzdaluje škola od svého pravého vzdělávacího cíle!

odkazy na Šteffla:
http://blog.aktualne.cz/blogy/ondrej-steffl.php?itemid=23286#more
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/16.6.2014/

Ondřej Šteffl ovšem neviní "peníze", ale rodiče. To je ale trochu začarovaný kruh.

Ano, velmi dobře napsaný článek Neděle, 27.Července 2014, 23:53:12

Ze zájmu jsem analyzoval učebnice dějepisu a pan Lippmann má naprostou pravdu - jedna ideologie a její mýty byla nahrazena jinou. (Český učitel je ale už vycvičen, ten špatný dělá co se chce a ten dobrý vždycky nějak dokáže říkat pravdu, i když to je riziko) Ústředním bodem dnešní ideologie je teze - komunismus rovná se fašismus - a tohle celý systém pere do hlav dětí a mladých lidí. Tedy pokud dějepis vůbec mají, on našim vládcům spíše vadí, objektivní studium dějin by mohlo ještě leckoho přivést na špatné myšlenky. Chci jen vysvětlit - i když jsem komunista a nestalinský marxista (to druhé především,dnešní KSČM mne nadšením nenaplňuje) celý život jsem omezenými možnostmi bojoval proti minulé ideologii, parazitující na marxismu a analýza systémových vad minulého režimu byla mým celoživotním koníčkem (studoval jsem kolem roku 1968). Ale když porovnávám tu úroveň ideologického zkreslení dějin v době mých mladých let a dnes, tak se nemohu ubránit pocitu, že ta minulá zkreslení byla méně v rozporu s pravdou než ta dnešní (mimochodem nikdo mne nikdy neučil, že Plzeň osvobodila Rudá armáda a učebnice (profesora Husy) mohly být fádní dle doby, ale podávaly fakta ve správné hierarchii. No dobře, to může být věc názoru. Ale co je zcela objektivní, je naprosto nerovnoměrný přístup různých politických sil do školy - zatímco zprava mají otevřenou cestu i ty nejextrémnější přístupy a osobnosti, zejména Konfederace, která není schopna pomoci dětem objektivně vidět dějiny, při vší úctě k obětem, komunistický poslanec nebo třeba marxistický teoretik jako já, kritický k minulosti - se tam nedostane ani za nic. (Ten poslanec trochu ano - když jsou volby, příp.europoslanec atd.). A perlička - když si na jednom pražském gymnasiu studenti ryze z vlastní iniciativy pozvali pár pravicových osobností a Ransdorfa - a ty pravicové osobnosti bu´d nepřišly, nebo mu prostě nedokázaly argumentačně čelit, hned si rodiče podnikatelé stěžovali, jak je možné, že na škole byl komunista a že to musela být práce některého učitele a hned přijela důkladná inspekce. Jedna moje známá n tom gymplu si připadala jako ve Vyšším principu. A ještě jeden moment- na jedné vysoké škole vede kurs marxismu (samozřejmě minimalizovaný) člověk, o němž jsem se ořesvědčil, že z něj nic nezná, nebyl mi schopen uvést co z něj četl a názor na něj má zcela negativní - a teď nemluvím o nějakých dogmatech stalinismu apod., ale o normálních věcech, které se učí na západě.
Ale jinak jsem z učitelské rodiny a podepisuji všechno, co je v článku a v diskusi taky. Dnes být učitelem je za trest, ale to bych nosil sovy do Athén.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.