Co se soukromými vysokými školami

V debatách o českém vysokém školství se soukromým školám obvykle nevěnuje příliš pozornosti. Některé zažité představy o nich přitom nemusejí vždy odpovídat realitě.

Bez většího povšimnutí veřejnosti a viditelnějších kontroverzí už zase vrcholí přípravy novely vysokoškolského zákona. Nezájem veřejnosti lze pochopit: co se vleče řadu let, ztrácí na přitažlivosti. 


Soulad mezi aktéry je ovšem nejspíš jen zdánlivý. Stačí se podívat na nedávná stanoviska obou hlavních vysokoškolských reprezentací. Zatímco Česká komora rektorů podle svého červnového usnesenípozitivně hodnotí dosavadní postup přípravy novely“, Sněm Rady vysokých škol jen krátce předtím vydal o poznání kritičtější a také detailnější usnesení

Požaduje v něm například „neposilovat kompetence správní rady“ vysoké školy, „zachovat stávající práva fakult“,„nedoporučuje zavedení mimořádných profesorů“ a vyslovuje řadu připomínek k plánované podobě akreditací. 
 
Polemikami o postupně novelizovaných novelách vysokoškolského zákona strávila v posledních letech řada chytrých a vzdělaných lidí spoustu času. Přesto mě zas a znovu překvapuje, jak málo toho i mnozí poučení kolegové vědí o fungování soukromých vysokých škol.Převažující vnímání těchto škol je přímočaré: moc se nám rozmnožily, nikdo se v nich nevyzná, jsou komerční, způsobují problémy a měla by na ně být větší přísnost.

Řada problémů a skandálů přitom stíhá i veřejné školy (vzpomeňme na plzeňská práva). Neplatí také, že by jedinou příčinou prudkého nárůstu počtu vysokoškoláků po roce 2000 byl vznik soukromých škol; výrazně se na něm podílely i četné nové fakulty veřejných univerzit.

Nejvíc nedorozumění se ale točí kolem role peněz ve vysokém školství. Často jde prostě o neznalost: ledaskoho třeba překvapí, že soukromé vysoké školy (na rozdíl od soukromých škol nižších stupňů) nedostávají státní příspěvek na studenta.

V tomto případě tedy neplatí, že by stát (spolu)financoval soukromý byznys. A vzoreček na financování veřejných vysokých škol, jenž svou složitostí připomíná černou magii, se soukromých škol nijak netýká. Role státu by proto v jejich případě měla být průzračně jednoduchá: nemusí je platit – stačí, aby je kontroloval. A zveřejňoval o nich co nejvíce informací.

Pokud tak stát (ministerstvo školství, akreditační komise) nečiní nebo činí laxně, nejvíce na to doplácejí ty soukromé vysoké školy, které se snaží být kvalitní.

Kvalita a školné se totiž vzájemně nevylučují. Na dobré soukromé škole by finanční a akademická stránka měly zůstat oddělené, podobně jako inzerce a obsah v dobrém časopise či novinách. Jistěže jde o nedosažitelný ideál; tak už tomu s ideály bývá. Nicméně přesto platí, že pružnost ve finančních záležitostech (změny výše školného, různé slevy atd.) může jít ruku v ruce s akademickou náročností a striktním dodržováním studijních pravidel.

A naopak: není rozpor v tom, když student dostane při zkoušce výbornou, a zároveň od něj škola vymáhá dluh na školném.

Není také pravda, že by studenti soukromých škol byli nutně lenoši, kteří jen hledají bezpracnou zkratku k diplomu. Dobrá soukromá vysoká škola se totiž opírá o přesvědčení, že když už si student zaplatil, musí tím spíše dostat kvalitní vzdělání; a dobří studenti soukromých škol toto přesvědčení sdílejí.

Neplatí také, že by studenti školné vždycky chápali jako pragmatické předplacení pohodlné budoucnosti. Někteří si naopak danou soukromou školu vybrali proto, aby si splnili svůj specifický sen, a při studiu se nadchnou právě pro nejnepraktičtější, nejhůře zpeněžitelné předměty.

Nejsem ekonom; nicméně odhaduji, že poctivě vedená soukromá vysoká škola nemůže nijak závratně vydělávat. Nemusí ale jít ani o ztrátový podnik. V ideálním případě by se mohlo jednat zkrátka o kultivovanou dlouhodobou investici, jakou je kupříkladu kvalitní nakladatelství.

Aby přežila, musí se samozřejmě každá soukromá škola – podobně jako každé nakladatelství – uchylovat ke kompromisům. Musí například přijímat i uchazeče, které by v ideálním světě asi spíš odmítla (totéž ovšem dnes platí i o řadě oborů na veřejných školách).

Jenže hned za touto širokou branou může novopečeným studentům začít lopotná pouť. Dobrá soukromá škola má totiž své nároky a neslevuje z nich. A je skutečně podivuhodné, kam až se uchazeč, který by u přijímacích zkoušek na nějaký žádaný obor dozajista neuspěl, může po třech nebo pěti letech studia dostat.

Humboldtovský učenec se z něj pochopitelně nestane. Ale přesto díky škole dospěje mnohem hlouběji a mnohem dál. Nemůže i toto být součástí – skromnou, ale podstatnou – ideje univerzity ve 21. století?

Mezi soukromými vysokými školami jistě najdeme vynikající, průměrné i otřesné. Upřímně řečeno: nedovedl bych říct, které jsou které, a rozhodně nechci žádné z nich dělat reklamu.

Roli soukromých vysokých škol také v žádném případě nepřeceňuji. Páteří vysokého školství jsou školy veřejné a musí to tak i zůstat. Přesto si myslím, že soukromé školy mohou přinášet určité obohacení. Už jen to je důvod, aby se o nich veřejnost snažila dozvědět víc, než že jich je „nějak moc“.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Martin Profant - Praha 7

Mohlo by být Úterý, 1.Července 2014, 21:35:19

Skutečně útěšná úvaha. A opravdu člověk po usilovném hledání najde i soukromé školy, o kterých se může uvažovat jako o obohacení. Bohužel je jich jako šafránu a vesměs za tou pozitivní deviací je nějaká nezobecnitelná nahodilost -- od zázemí firemního či dokonce oborového dalšího vzdělávání jako v případě škodovky v Boleslavi až po administrativní neschopnost, která udržovala po desetiletí restaurátorskou školu v Litomyšli jako soukromou -- dnes tuším spadá pod Pardubickou universitu.
Nicméně naprostá většina soukromých vysokých škol patří do kategorie příšerné -- a to z objektivních důvodů. Dneska zbývá několik veřejných vysokých škol,které si mohou vybírat studenty, jinde berou lidi, kteří by před patnácti lety měli mít problémy s ukončením deváté třídy. Darmo mluvit, co pak zbývá na soukromé školy.
A ještě k tomu zájmu veřejnosti. Ono je soukromých vysokých škol opravdu hodně, ale jejich studentů málo. Výrazně pod deset procent.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Profante, Středa, 2.Července 2014, 00:21:24

děkuji za reakci. Dost možná máte pravdu. Já (ostatně stejně jako drtivá většina lidí v Česku; i těch, kteří se pohybují ve vysokém školství) opravdu netuším, kolik soukromých vysokých škol by se dalo označit za jakž takž kvalitní.

Na druhou stranu: neplatí, že by na soukromé školy chodili výhradně studenti, kteří se nedostali (nebo by nedostali) na školy veřejné. I soukromá škola může být pro uchazeče školou první volby.

Chtěl jsem zkrátka jen nabídnout zkušenost zevnitř z oblasti, do níž málokdo zvenčí vidí, o níž se v podstatě veřejně nediskutuje (když nepočítáme hrst ustavičně recyklovaných klišé), ale která přece jen v rámci vysokého školství není úplně bezvýznamná.

Jan Randák - Litoměřice

Středa, 2.Července 2014, 14:33:28

„Kategorie intelektuálů (…) se v moderním světě neslýchaně rozšířila. Demokraticko-byrokratický společenský řád vychoval ohromné masy, jejichž existence sice vždy neospravedlňuje společenská nurtnost ve výrobě, zato však ji ospravedlňuje politická nutnost pro základní vládnoucí skupiny.“ A pro mě je otázkou, zdali se dá tento Gramsciho postřeh vztáhnout i na soukromé vysoké školství. Přinejmenším na ty školy spjaté s politickými stranami či zaměřené na ekonomiku, finance atd. Samozřejmě, že lze namítnout, že i veřejné školy mohou takto fungovat. U nich ale aspoň vidím ten výběr uchazečů u přijímaček. Kdežto soukromé ve snaze vydělat si na sebe nabízejí masám takové primární zaměření (či alespoň řadu oborů) odpovídající současnému společensko-ekonomickému zřízení (marně přemýšlím o jiném výrazu), pro které tedy další klienty vytváří a současně takové zřízení svými absolventy potvrzují. Školy totiž nejen vyučují, ale také k náležitým hodnotám vychovávají.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Randáku, Středa, 2.Července 2014, 16:32:13

děkuji za reakci. Možná máte pravdu. Sám mám zkušenost se umělecko-humanitní soukromou VŠ; o těch ekonomických nic moc nevím.

Nicméně např. zarážející rozhovor s rektorkou VŠE, který nedávno vyšel v Lidových novinách, působil dojmem, že i tato (veřejná) škola je či chce být sloupem současného společensko-ekonomického zřízení.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Fraňku, Čtvrtek, 3.Července 2014, 19:24:4

díky moc za příspěvek. O to mi právě šlo: pokud Akreditační komise (Váš bod 3.) nebo zpravodajské služby (Váš bod 4.) nekonají své povinnosti, neznamená to přece, že by soukromé VŠ byly z principu prašivé.

Na jednu důležitou věc jsem ovšem v článku zapomněl: VŠ zákon (111/1998) by měl klást specifické požadavky na vnitřní orgány soukromé VŠ. Soukromá VŠ totiž nemusí mít vůbec nic: Akademický senát, Vědeckou/Akademickou radu, dokonce ani rektora. Viz směšný dvouvětý par. 41 VŠ zákona.

To samozřejmě nepomáhá školám, které to chtějí dělat poctivě a pořádně.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.