Financování církevních škol

Ivan Štampach

Od začátku školního roku 2016/2017 by podle sdělení ministerstva školství měly církevní školy přijít o státní dotaci na provozní náklady. Česká biskupská konference s tím nesouhlasí. Chce být církev opravdu nezávislá na státu, jak deklarovala?

Podle sdělení ministerstva školství z 8. 7. 2014 by církevní školy za dva roky, tedy od začátku školního roku 2016/2017, měly přijít o státní dotaci na provozní náklady. Podle ministerstva totiž církve na základě zákona o takzvaném finančním vyrovnání státu s církvemi (428/2012 Sb.) získávají prostředky na to, aby jako zřizovatel mohly tyto náklady hradit samy.

Sekretář České biskupské konference Tomáš Holub vyjádřil nesouhlas s omezením dotací. Výslovně uvedl: Církevní školství je školství, které se stará o sociálně slabé, není to výdělečná věc a v tomto okamžiku by to šlo proti základním právům lidí, kteří chtějí mít děti vychovávány v náboženské svobodě (Novinky.cz z 9. 7.), jako by snad školy zřizované obcemi a kraji, či jinými subjekty sociálně slabé eliminovaly! Holub tímto výrokem dokonce skandálně zpochybňuje, že běžná školní výchova probíhá v souhlasu s ústavně zaručenou svobodou vyznání.

Církve, pokud by se s názorem sekretáře České biskupské konference ztotožnily, by popřely samy sebe. Údajné vyrovnání odůvodňovaly dvěma způsoby: Jednak říkaly, že co se ukradlo, se má vrátit, jen neupřesnily, jak daleko zpět tato krádež zakládající nárok na vrácené jde.

Zákon jasně za křivdu označuje i rozhodnutí demokraticky z více politických stran zvoleného parlamentu před 25. únorem 1948 (§ 5, odst. a). Mnoho majetku církvím zabrala I. československá republika. Patří také ke zlodějům? A když církev dostávala majetek poražených českých stavů od počátku dvacátých let 17. století, to je krádež, na níž se už povinnost vrátit ukradené nevztahuje?

Druhým odůvodněním zákona bylo zdůrazňování, naznačené i v jeho preambuli, jakoby se teprve tímto zákonem realizovala odluka církve od státu. V 19. století členy římské církve, kteří schvalovali odluku církve od státu (možná neomylně) označovali za kacíře.

Školy jsou pro církve doposud spíše místy, na nichž za peníze od státu uplatňují svůj ideologický vliv. Foto David Špidlen, Mediafax

Dosud platný Syllabus obsahující hlavní bludy naší doby papeže Pia IX. z r. 1864 ve svém čl. 55 výslovně odsuzuje jako blud (vylučující ze svátostného společenství církve) tuto formulaci: Církev má být odloučena od státu a stát od Církve. Na začátku 21. století táž církev křičí o nutnosti odluky. Pochopitelně má jít o nezávislost církví na státě, ale už ne o nezávislost státu na církvích. Když totiž někdo připomíná sekulární a ideově neutrální ráz našeho státu, i dnes se setká s protesty.

Poslední vyjádření Tomáše Holuba však ukazuje, že to s odlukou a nezávislostí zase není nutno brát tak doslova. Ještě před týdnem platilo, že hospodaření církví s vlastními prostředky je zárukou jejich svobody.

Dnes už platí, že desítky miliard se budou hodit, k tomu fyzicky vrácené objekty dosud vlastněné nebo spravované státem, a navíc se rozjíždí procesy, v nichž se různé církevní subjekty snaží vysoudit pozemky a budovy na obcích. Kritikům říkali, že získané peníze a fyzický majetek poslouží také pro vzdělávací, sociální a kulturní aktivitu církví. A teď se odkopali. Církve chtějí desítky miliard od státu a k tomu ještě dosavadní státní financování církevních škol.

Jiří G. Kohl (1940), katolický teolog, matematik a informatik původně z Prahy, žijící od r. 1969 v Hessensku, jediný český katolický účastník marxisticko-křesťanského dialogu, který v šedesátých letech organizoval Milan Machovec, je dnes aktivistou (a též jednu dobu členem představenstva) katolického reformního hnutí Wir sind Kirche (My jsme církev). K tématu se veřejně vyjádřil v diskusi na Facebooku.

Kohl mimo jiné uvádí, že financování církve z výtěžků nemovitého majetku je feudální model, který ve 21. století není praktikovatelný. Tomáš Holub se podle něj může zeptat kteréhokoliv restitucemi nemovitostí odškodněných lidí, aby se dozvěděl, že do těch nemovitostí se musí vrážet peníze a ne z nich žít. A opravdu žít nakonec výlučně z výnosu vlastního majetku (fyzických objektů a investovaných peněz), to je pro církve model v současné civilizované Evropě neznámý. Je to zase jednou zvláštní česká cesta.

Pokud jde o školství, píše Kohl: Vzdělávání je výsostný úkol státu. Proč se do toho církve tak hrnou? Raději mají organizovat vzdělávání dospělých křesťanů a všeobecnou osvětu k seznámení se s křesťanstvím.

K tomu lze dodat, že školské působení (snad s výjimkou teologického vzdělání) nepatří k interní činnosti církví. Církve hlásají Boží slovo, mohou praktikovat katechesi, pěstují společenství údů církve jako bratří a sester, slouží svátostmi křtu, eucharistie a dalšími, ale sotva mají jako církve co specificky církevního říct např. k matematice, fyzice, chemii ap.

Školy jsou pro církve doposud spíše místy, na nichž za peníze od státu uplatňují svůj ideologický vliv. Školský zákon (561/2004 Sb.) stanovuje ve svém § 2 mj. obecné cíle vzdělávání. K nim patří též pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti, utváření … k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého.

Alespoň některé církevní školy však za státní prostředky místo respektu k náboženské identitě každého vyhlašují jedinou výlučnou pravdu té či oné církve. Některé církve, především římská, nejsou uspořádány demokraticky, nýbrž spíše absolutisticky, resp. totalitně, a proto vzdělávání podle jejich principů sotva může vést k pochopení a uplatňování zásad demokracie, lidských práv a svobod.

Shrňme, že církve v těchto létech dostávají od státu a) přibližně miliardu ročně jako dosud na pokrytí mzdových a provozních nákladů z rozpočtu ministerstva kultury, b) pokryti nákladů církevních škol (především normativ na žáka), nemocnic (zejména prostřednictvím státem vlastněných pojišťoven za body) a příspěvek na sociální aktivity, a to v rozpočtových kapitolách ministerstev školství, zdravotnictví a práce a sociálních věcí, a též krajů a obcí, c) splátku celkové částky padesát devět miliard rozložené do třiceti let, tedy ročně další dvě miliardy.

Pokud jde o pokrytí mezd duchovních, je třeba jednoznačně říct, že nemalá část církví a náboženských společnosti podvádí a vykazuje neexistující duchovní. Server Aktualne.cz v říjnu 2012 zveřejnil na základě práva na informace ministerstvem kultury poskytnutý, dnes již bohužel nedostupný přehled nárokovaných příjmů, který ukazuje, že máme církve a jiné náboženské společnosti, které si nechávají platit od státu jednoho duchovního na čtyřicet sedm, dvacet sedm, ba dokonce devatenáct členů. Tato praxe potrvá zjevně do roku 2017 a pak se tato platba od státu začne snižovat, ale bude kompenzována zhruba dvojnásobnou částkou v podobě zmiňovaných splátek.

Církve křičely o odluce a samostatném hospodaření nezávislém na státě a činily na tom závislou svou svobodu. To, co žádá Tomáš Holub je ovšem ukázkou, že chtějí od státu vysněné desítky miliard, zatímco nadále chtějí zůstat závislé na státním příspěvku. Že tedy ohledně odluky, samofinancování a svobody zase jednou lhaly.

    Diskuse
    MP
    July 14, 2014 v 10.21
    Poznámka na okraj
    Ono by se vydržených privilegií, která získaly církve -- tedy ty oprávněné podle zvláštního zákona -- našlo ve školství víc. Od náboženské výchovy prožívané za veřejné peníze církvemi po nehmotné a zákonem neupravované výsady jako je de facto právo veta vůči udělení schvalovací doložky pro učebnice.
    Nicméně si oproti autorovi článku nemyslím, že by se to nějak týkalo nedostatečné odluky církví a státu. Církev se tu prostě chová jak každá jiná bohatá a vlivná korporace hájící své vlastní zájmy, vynucuje si na státu vše, co lobbingem, vyhrožováním a mediální váhou dokáže -- zcela stejně jako komora exekutora, lobby solárních baronů anebo ČEZ.
    A zájem státu je tady hájen pozoruhodně špatně. MŠMT se nepovedlo veřejně vysvětlit nějméně dva duležité motivy;
    A) Záměr se netýká jen církevních, ale všech soukromých škol; a vůči těm církevním má být uplatněn ohleduplněji;
    B) I po odstranění dotace na provozní náklady bude jak církevní, tak soukromé školství v České republice z veřejných peněz podporováno tak velkoryse, že nenajdeme obdobu ve starých zemích EU;

    Věcně bohužel zůstává v celém systému financování škol chyba snad pochopitelná v první polovině devadesátých let, nikoli dnes. Rozlišujeme financovatelné školy podle zřizovatele, místo abychom je financovali podle potřebnosti z hlediska veřejné služby a podmiňovali toto financování splněním určitých standardů.
    MF
    July 14, 2014 v 15.25
    panu Profantovi
    "Církev se tu prostě chová jak každá jiná bohatá a vlivná korporace hájící své vlastní zájmy, vynucuje si na státu vše, co lobbingem, vyhrožováním a mediální váhou dokáže"

    Myslíte si, že je silnější, než třeba homosexuální lobby?
    ??
    July 14, 2014 v 18.10
    No snad jeste nemame specialni skoly pro homosexualy, nebo ano?
    Jen nazor. Skoly by mel financovat stat. Soukrome skoly, at si zaklade kdo chce, ale at si je sam komplet financuje.
    MP
    July 15, 2014 v 9.44
    Markovi Fraňkovi
    S homosexuální lobby jsem se nikdy nesetkal -- ani když jsem se docela dost angažoval pro přijetí zákona o registrovaném partnerství. Tedy vlastně ano, setkal v mediích, kde ji měli plnou hubu lidé jako Topolánek. Tudíž se omlouvám, ale na Vaší otázku neumím odpovědět. A nechápu, jak souvisí s tématem.
    FO
    July 15, 2014 v 17.10
    Martinu Fraňkovi
    Řekl bych, že pro některé lidi, zvláště z katolického prostředí, homosexuální lobby souvisí se vším.
    FO
    July 15, 2014 v 17.12
    Správně mělo být Martinu Profantovi,
    omluva oběma pánům.
    JV
    July 16, 2014 v 6.29
    S podivem
    Z článku má člověk dojem, jakoby na římskokatolické církvi nebylo nic dobrého. Jakoby její působení ve školství nemohlo přinést nic jiného, než nenávratnou škodu v duších malých žáčků.

    Jenže kdo má trochu zkušenost s církevními školami i s římskokatolickou církví, ví, že to tak vůbec není. Znám několik dětí, kteří do církevních škol chodí, znám Otce Juana Provecha od pražských Augustiniánů, který se stará o školu na Kačerově. Nikdy jsem od nich cosi, co by alespoň trochu připomínalo tvrzení autora článku, neslyšel.

    Jiří Vyleťal
    MK
    July 16, 2014 v 10.43
    Pane Kolaříku
    Já nechápu, proč se snižujete k takovému trapnému trollingu. Nebo snad vámi jmenovaní pánové píšou někde to, co jim podsouváte?
    MP
    July 16, 2014 v 10.45
    Pavlovi Kolařikovi
    Nevím, jak jste přišel na to, že jsem proti církevním školám. Proti těm nic nemám, vesměs to jsou nejlépe vedené školy jiných než veřejných zřizovatele( a abych nezadal důvod k absurdní diskusi, veřejné zřizovatele určuje příslušný zákon, de facto jde o obec a kraj). Mám něco --a docela hodně --proti stavu, kdy se při financování vzdělávání z veřejných peněz rozlišuje více podle zřizovatele než podle kvality a potřebnosti (lokální dostupnost, zájem studijní obor apod.) Na tomhle stavu se katolická církev při přijímání školského zákona negativně podepsala, ale blbost je to státu.
    July 16, 2014 v 12.25
    Je to fakt divné.
    Soukromá škola, která žije ze státních peněz. Absurdní.
    MP
    July 16, 2014 v 13.26
    Luďkovi Ševčíkovi
    Buďte spravedlivý. U většiny soukromých (a církevních) škol (vyjma vysoké, ty se financují jinak) nečiní příspěvky z veřejných prostředků (stát, kraj, obec, zprostředkované daňové úlevy, účelové podpory) ani tři čtvrtiny jejich rozpočtu. Jen asi u dvaceti procent těchto škol překračuj ty veřejné peníze devadesát procent. A vy hned, že z toho žijí ...
    Ale zase poctivě. Máme dost církevních a soukromých škol, které poskytují služby tam, kde kraje a obce z nějakých důvodů nechtějí -- soukromá a církevní gymnázia, která suplují nedostatek těch veřejných (způsobený absurdní představou o prospěšnosti produkovat nezaměstnatelné absolventy učilišť s maturitou, a tudíž lít peníze do jejich udržení na úkor gymplů); několik dobrých škol se sociálními programy či se zaměřením na specifickou klientelu (mimochodem, těch je mezi církevními pozoruhodně málo).
    Prostě takové školy jsou, plní dobře své funkce a nejdou škrtem pera a zaplacením odstupného převést na veřejné (státní téměř nemáme, vesměs jsou školy krajské a obecní). Rušit to, co funguje a co nevznikne přes noc -- i průměrná škola chce pár let -- není asi nejmoudřejší strategie.
    Začal bych s docela jednoduchým opatřením, srovnal bych normativ na žáka pro veřejné i soukromé školy a podmínkou jeho čerpání by pro ty soukromé bylo, že nesmí vybírat větší školné než deset procent tohoto normativu (to by u pražského gymnázia bylo významně méně než pět tisíc, něco pod tři). Pochopitelně, škola která chce vybírat víc, může, ale bez toho příspěvku. Mimochodem, zrovna takové omezení by nebyl problém snad ani pro jednu církvemi zřizovanou školu -- a pak, pane Kolaříku, že nejsem k církevnímu školství vstřícný.
    + Další komentáře