Církevní restituce aneb čas pro jednání a vzájemné naslouchání

Církevní restituce stačily poškodit kredit církví; nerespektování práva a platných smluv by poškodilo celou společnost. Jedinou cestou je vzájemné jednání a naslouchání.

Téma církevních restitucí patří k těm, která mohou sehrát v předčasných volbách důležitou roli. Sociální demokracie v této dlouhodobě otázce čelí tlaku ze dvou stran. Převažujícímu proticírkevnímu a tudíž protirestitučnímu zaměření svých (a obecně levicových) voličů na jedné straně, kritice ze strany církví a části (převážně pravicové) veřejnosti na straně druhé.

Jako člen ČSSD a zároveň křesťanský aktivista, který se v otázce restitucí pokusil podle svých sil angažovat, bych se rád pokusil o pohled ze dvou úhlů pohledu najednou.

Tím prvním je perspektiva křesťana, který se přes řadu vnitřních bojů a otázek hlásí ke křesťanské ekumeně a konkrétně k římskokatolické církvi.

Velice bych si býval přál, aby se představitelé našich církví velkorysým gestem vzdali většiny blokovaného majetku a samy iniciovaly přechod do režimu odluky v takovém modelu, který by jim nejvíce vyhovoval, nejlépe postupným snižováním státního příspěvku v kombinaci se zavedením daňových asignací, případně církevní daně.

To se ale nestalo, církve až na jednu výjimku trvají na naplnění spravedlnosti a způsobem, jakým tak činí, dále poškozují možnosti svého působení ve společnosti. Symbolickým výrazem je nešťastný výrok kancléře Maltézských rytířů Johannese Lobkowicze o fackách, kterými zahrne české úředníky, když nebudou dostatečně rychle vydávat jeho řádu majetek.

Hanba a posměch, to budou první dividendy vyplacené za navrácený majetek. A spolu s nimi sílící pocit mnoha křesťanů, že se musí proti nepřejícímu a nepřátelskému světu semknout do ještě pevnějšího stádečka.

Škoda, kterou utrpěly církve a křesťanství obecně vinou restitucí, je zřejmě nevratná. Může být ale ještě mnohem vážnější, pokud se naplní zvěsti o nedočkavcích připravených na církevní majetky. Velice se mohou zkomplikovat podmínky činnosti pro některé církevní subjekty působící v sociální oblasti.

Z perspektivy člena politické strany vstupují do rozhodování i jiné faktory. Především stabilita právního prostředí. Nález Ústavního soudu, třebaže ne jednomyslný, je možné chápat jako završení dlouhodobého procesu narovnání práva, které bylo v minulosti na úkor církví porušeno.

To není možné ignorovat a popírat. Sociální demokracie měla v minulosti sama iniciovat takové řešení tohoto právního a morálního problému, které by bylo přijatelnější pro celou společnost. Je celkem pochopitelné, proč tak neučinila, nezbavila se ale nutnosti postavit se k řešení, které bylo nakonec přijato bez její spoluúčasti, čelem.

V dnešní situaci by podle mého názoru měla ČSSD v otázce církevních restitucí postupovat uvážlivě. Nechat si zpracovat důkladný právní rozbor, zda řešení formou referenda, které navrhl prezident Zeman a prosazují komunisté, je přijatelné a vhodné. Osobně považuji lidové hlasování v této věci za nevhodné a nepoužitelné.

Cesta, kterou by se sociální demokracie měla ubírat, je v jednání s církvemi a ve snaze přesvědčit je, aby souhlasily s úpravou přijaté dohody, například v tom směru, že část finančních náhrad bude namísto přímých plateb převedena do formy daňových asignací. Lze uvažovat i o jiných formách, již před časem padl návrh na vyplacení části náhrad ve formě speciální emise vládních dluhopisů.

Přál bych si, aby se cestou jednání a vzájemného naslouchání mohlo dospět k takovému řešení, které nebude v rozporu s právem a zároveň bude blízké autentickému křesťanskému pohledu, jaký v posledních měsících před celým světem dosvědčuje papež František.

Že takové řešení, podaří-li se k němu vůbec dospět, nebude po chuti radikálům z obou stran, jak těm odmítajícím církve a křesťanství bez rozdílu, tak těm zatracujícím celou levici bez rozlišování, se dá dopředu odhadnout. Přesto je to jediná cesta, která vede dobrým směrem.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Josef Nerušil - Praha

Státní dluhopisy Čtvrtek, 17.Října 2013, 16:51:32

Minimálně římskokatolická církev dala jasně najevo, že by ji dluhopisy místo peněz vyhovovaly. V čem je tedy problém?

Skóre u Ústavního soudu 11:4 mi přijde jako poměrně jednoznačné stanovisko; že se nejedná o jednoznačné stanovisko myslím nijak výrok neumenšuje.

Asignace nejsou šťastným řešením. Připisovaly by se farnosti, nebo ústřednímu orgánu? Jestli centrálnímu, tak to pěkně děkuji. Jestli farnostem, tak by většina středočeských farností skončila na bubnu (průměrný výnos kostelní sbírky tam je kolem 2 tis. Kč, není důvod si myslet, že asignace by na lidi působily atraktivněji).

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Asignace Pátek, 18.Října 2013, 16:34:32

směřující místním církevním organizacím (farnostem) fungují v řadě evropských zemí, a leckde to tvoří převážnou část jejich příjmu. Přesto souhlasím, že se lze důvodně domnívat, že v Česku by to nic moc nevyneslo. Příslušnost k církvím je celkově nízká, a dost možná by po zavedení církevní daně ještě hodně klesla :)

Já osobně se domnívám (a je to nejspíš názor do pranice), že Vatikán už zlomil nad českým národem hůl, a že to bylo i důvodem, proč bylo české katolické církvi veřejné mínění ohledně restitucí v zásadě ukradené. Není totiž pravděpodobné, že by se za jemnější postup dočkala nějaké vděčnosti.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.