Billboardová aféra, ČSSD a církve

Křesťané, které nešťastně pojatý předvolební billboard ČSSD urazil, si zaslouží omluvu. Celá společnost pak seriózní, do hloubky jdoucí debatu o vztahu mezi církvemi a společností.

Přenesme se na chvíli do jiné země, nacházející se právě uprostřed předvolební kampaně. Náboženská identifikace, církevní příslušnost, deklarovaná a veřejně prezentovaná víra tam hrají nemalou roli v případném úspěchu či neúspěchu kandidáta. Slova duchovního či kazatele jsou politikem prvního řádu. Mluvíme o Spojených státech, zřejmě nejnáboženštější zemi „Západu“. Česká republika je v pomyslném žebříčku na protilehlé příčce, patří k nejméně náboženským státům. A přece se v posledních týdnech může zdát, že tím, co rozhodne o výsledku volebního klání, bude téma spojené s církvemi a náboženskými společnostmi. Čím je dán tento zvláštní paradox?

Aféra s billboardem ČSSD, ukazujícím předání měšce s více než stovkou miliard rukou politika ruce církevního preláta, zřetelně ukázala mnoho věcí. Na jedné straně samotná volba tohoto motivu a jeho výtvarného ztvárnění, evokujícího jistý rozšířený typ proticírkevní propagandy 50. let, ukazuje nedostatek citlivosti pro křesťanské prostředí a jeho mentalitu - a koneckonců i pro naše moderní dějiny. Jinak by zadavatelům volební kampaně muselo být jasné, že volbou tohoto motivu na ČSSD strhnou prudkou až vášnivou kritiku a dostane se jim nálepky toho, kdo oživuje démony dob nedávno minulých. Hlavního záměru, dát zřetelně a úderně najevo odmítavý postoj k vládnímu návrhu „restitučního“ zákona, mohlo být dosaženo i jinou formou.

Přitom nemůže být omluvou ani to, že výroky některých představitelů našich církví si o podobně hrubozrnnou kritiku přímo říkají. Vzpomeňme dobře známý komentář kardinála Duky o „vládě lůzy“ na okraj pokojné protivládní demonstrace. Nikdy totiž nelze zapomínat, že církve nejsou totožné s jejich nejvyššími představiteli. Církve, to nejsou jen kardinálové, biskupové a synodní seniorové, ale všichni věřící, kteří zdaleka netvoří jednolitou masu.

Neméně závažná byla ale reakce církevních představitelů, která bez rozpaků položila rovnítko mezi současnou ČSSD a stalinistickou KSČ padesátých let. Reakce přehnaná a stejně necitlivá, tentokrát k prostředí levicové politické strany a také k její historii po roce 1989, která nenabízí žádné příklady jednání diskriminujícího církve a křesťany, snad s výjimkou toho, že se za vlád sociální demokracie nepodařilo dotáhnout otázku navracení majetku. Domnívám se, že prudkost a až hysterický tón této reakce některých církevních představitelů mohou od církví a od křesťanství odpuzovat mnohé občany, kteří nejsou zapálenými bojovníky pro restituce ani proti nim, ale na celou aféru pohlížejí víceméně coby nezaujatí pozorovatelé.

Může „billboardová aféra“ zastavit postupný proces přibližování podstatných částí křesťanského prostředí a demokratické levicové politiky? Připomeňme několik nejdůležitějších bodů. Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek deklaruje blízkost strany ekonomickému programu sociální demokracie. V době, kdy preference lidovců stoupají a předstihly poprvé dokonce i vládní TOP 09. V rámci ČSSD se snaží nalézt své místo na slunci křesťansko-sociální platforma. Mezi křesťany je celkově stále více těch, kteří kritizují ekonomickou a sociální politiku této vlády a vyjadřují sympatie k protestům odborů a občanské společnosti, či se jich přímo aktivně účastní.

Naštěstí je nepravděpodobné, že by toto směřování mohlo být zastaveno jedním předvolebním billboardem. Symboly mají ale obrovskou moc, nelze ji nikdy podceňovat. Antikomunismus, přiživovaný vlivnou částí mediální scény a bohužel i některými představiteli církví, má hlubokou živnou půdu. Sám je démonem minulosti, který na sebe bere masku bojovníka proti démonům minulosti. Neposkytovat tomuto strašidlu potravu, stejně jako nepřiživovat animozitu vůči jakýmkoli částem společnosti, vymezeným ať již nábožensky, národnostně či jakkoli jinak, je úkolem všech zodpovědných politiků i novinářů.

Všem křesťanům, kterých se billboard ČSSD dotkl, urazil jejich náboženské cítění či oživil jejich vzpomínky na dobu perzekuce, patří omluva. Celé společnosti, členům církví, věřícím bez církevní příslušnosti i ateistům pak náleží seriózní, do hloubky jdoucí debata o postavení církví a náboženství obecně ve společnosti, o jejich sociální, kulturní a vzdělávací roli a jejím významu pro všechny. O hodnotách, které věřící a jejich církve a náboženské společnosti přinášejí. Není v zájmu sociální demokracie, ani demokracie jako takové, když se přínos a role církví a křesťanů redukuje na otázku navrácení či nenavrácení majetku.

A co si myslíte vy? Diskuse (18 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Outrato, Úterý, 21.Srpna 2012, 11:07:53

nechápu, jak mohl billboard urazit "prosté věřící", když ona ruka na něm patří - jak sám píšete - církevní prelátovi, pokud zároveň platí to, co taktéž uvádíte, že totiž věřící rozlišují mezi běžnými církevními laiky a vysokým klérem. Ve vaší argumentaci tedy nacházím nekonzistentnost.

Já se spíš bojím toho, že velká část našich katolických věřících mezi "církevním lidem" a vysokým klérem bohužel příliš nerozlišuje a nechává se pak manilupovat hysterickými výkřiky biskupů a kampaněmi Katolického týdeníku.
Bylo by dobře, kdyby současná vyhrocená situace konečně otevřela obyčejným katolíkům oči, aby zahlédli, že jejich nejvyšší představitelé, za něž oni samozřejmě vzhledem k nedemokratickému a hierarchickému uspořádání řk církve nemůžou, jsou prachsprostí nenažranci.

Ostatně, to, že něco říkali komunisté, je pro naši pravici už samo o sobě důkazem, že takový názor je zavrženíhodný a špatný. Jenže pokud nepředpojatě a kriticky zkoumáme současnost, zjišťujeme, že komunisté v mnoha věcech měli pravdu. Diskurz o nenažraných prelátech, paktujících se vždycky s mocnými a bohatými proti zájmům potřebných a utiskovaných, není pouhou nenávistnou propagandou, ale má opravdu mnoho do sebe.

Martin Profant - Praha 7

Využívám výjimečné příležitosti souhlasit Úterý, 21.Srpna 2012, 14:05:49

bez výhrad s Martinem Plevou.
S jediným dodatkem -- ikonografie bohatého a hamižného církevního potentáta nepochází z padesátých let dvacátého století a dokonce ta éra komunistické totalitní ideologie ani nebyla obdobím jejího rozkvětu. Ta chybná historicky chybná lokalizace českého antiklerikalismu není než další ideologický žvást hamižného preláta.

Filip Outrata - Praha

Vážený pane Plevo, Úterý, 21.Srpna 2012, 19:54:7

domnívám se, že billboard skutečně řadu věřících urazit mohl. Odkázat můžu například na reakci jedné z diskutujícíh zde na Referendu, evangelické farářky Dagmar Oupické. Ta se po shlédnutí billboardu cítila "uražená a ponížená". Zdůrazňuji, že to je evangelička se sympatií k levici - jinak by zde na Referendu ani nediskutovala. Lze si představit, že v jiném křesťanském prostředí byly reakce ještě vyhrocenější. Sám jsem se s takovou reakcí z katolické strany, přitom od člověka politicky značně nalevo, setkal.

Víte, já se v přesťanském prostředí, různých církví, pohybuji už dost dlouho. Vím proto, že ačkoli je k představitelům církví vždy jistá distance, podle situace a typu církve silnější či méně silná, vždy je také zároveň jistá solidarita. Kdybych to měl srovnat se vztahem většiny občanů a potentátů - politiků, v křesťanském prostředí není tak silné odcizení "my / oni", ale i preláti jsou vnímáni jako "jedni z nás", i když mnohdy velmi kriticky. Je to prostě jiný vztah, těžko pochopitelný pro někoho kdo nezná křesťanské prostředí zevnitř.

Konkrétně: je jistě pravda, že v římskokatolické církvi laici - "prostí věřící" z principu hierarchické struktury církve na své preláty nemohou. Je ale otázka, jestli by mnozí z nich chtěli, kdyby mohli. Můžete tomu říkat manipulace nebo indoktrinace, nebo třeba společná formace a kolektivní identita, ale je to tak. Samozřejmě, v každé církvi jsou věřící víc na "okraji" a kritičtější, a zřejmě jich nyní přibývá.

A dále: máte pravdu, že diskurs o nenažraných prelátech má mnoho do sebe a v současné situaci je, zdá se, opět aktuální. Problém je v tom, že v 50. letech byl tento diskurs využit ne k postihu takových prelátů, ale zcela obyčejných věřících, laiků, rolníků aj. To je něco co se ani po 60 letech nedá prostě odsunout stranou, zůstává to v kolektivní mentalitě a sebepochopení křesťanů. Proto se s podobnou kritikou musí v naší konkrétní situaci zacházet velmi obezřetně. Vyslovujete naději, že by současná situace mohla otevřít "obyčejným katolíkům" oči. To je jistě možné, ale tento konkrétní billboard k tomu podle mne nepřispěje, spíš naopak.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Úterý, 21.Srpna 2012, 21:33:20

Většina lidí vůbec nechce, aby jim někdo "otevřel oči", pane Outrato.

Foto_vetsi

Pavel Čižinský - Praha

souhlasím s Filipem Outratou Úterý, 21.Srpna 2012, 21:36:41

když jsem ten billboard viděl poprvé, taky jsem se trochu lekl. A souhlasím i s tím, že stejného efektu mohlo být dosaženo mnohem méně kontroverzním způsobem. Vůbec mám dojem, že ČSSD svým příliš historizujícím a příliš právnickým přístupem k tématu restitucí pravici spíše nahrává. Pro dnešní intelektuální elitu jsou restituce způsobem, jak se vyrovnat s názory Zdeňka Nejedlého. A ČSSD je může utvrzovat v tom, že toto vyrovnání je stále aktuální. Přitom by bylo možno akcentovat mnohem více protikorupční notu: církve jsou netransparentní, není v nich vnitřní demokracie a kontrola. A hlavně, téma restitucí je typické politikum: namísto hrabání se v právní povaze patentů Josefa II se mohlo říci, že restituce by sice možné byly, ale my je prostě nechceme! Že 134 miliardy jsou nyní více potřeba jinde než v církvích. Myslím, že by to lidé pochopili.
Filipa bych jen trochu doplnil v tom, že si myslím, že jakkoli billboardy nebyly tou nejšťastnější formou kampaně, tak že kampaň církví je mnohem horší, mnohem manipulativnější a klamavější. Pokud se já jako křesťan mohu před billboardem leknout, že mě stát zase bude pronásledovat, tak mnohem více se musím leknout, když Duka označuje demonstranty za lůzu (do rabující lůzy se možno střílet) a když každého kritika církvních nároků označí za komunistu či nacistu.

Martin Profant - Praha 7

Vážený pane Outrato, Úterý, 21.Srpna 2012, 21:55:28

nemyslím si, že by ten billboard byl kandidát na nejvkusnější projekt roku, ale považoval jsem ho legitimní tah v ostré diskuse, zatímco Dukovu reakci za denunciační. Paradoxně jste mě přesvědčil o tom, že ten plakát byl účelnější, než jsem myslel. Protože pokud máte pravdu, pak je to asi jeden z mála způsobů, jak otevřít "obyčejným katolíkům" oči. Přes dvacet let se k věřícím tato společnost chová neobyčejně vstřícně, první fáze restitucí prošla bez vážné kritiky, ve veřejnoprávní televizi mají vymezený pozoruhodně rozsáhlý prostor, církevní školství je zvýhodněné oproti ostatním neveřejným školám a dobrovolně respektujeme případné výhrady k učebním textům ze strany církví atd.
Pokud mají "obyčejní katolíci" tuto smířlivost české společnosti za samozřejmou a čtou současnost prizmatem dávných křivd (s historicky sotva obhajitelnou představou jakoby byli jejich výsadními adresáty), pak je asi potřeba, aby pochopili, jak křehký takový vstřícný vztah je.

Filip Outrata - Praha

Vážený pane Profante, Úterý, 21.Srpna 2012, 23:06:43

Já s Vámi vpodstatě ve všem souhlasím. Rozhodně s tím, že katolíci jsou (bohužel) velmi uzavření do sebe a málo vnímají nejen vstřícnost okolní společnosti, ale někdy jakoby i samotnou její existenci. Možná nějaká forma "léčby šokem" skutečně může být efektivní. Jen se obávám, že jejím výsledkem může být i vznik skutečně silného katolického konzervativního proudu, který u nás zatím je poměrně slabý. Nebo jinak: utuží se spojenectví mezi konzervativci, ultrakonzervativci a umírněnými centristy, což podle mě přímo symbolizuje shoda v reakci na billboard u Tomáše Halíka a Dominika Duky. Já jsem zkrátka spíš pro dialog, naslouchání a vysvětlování než pro "varovné výstřely".

Filip Outrata - Praha

Pavlovi Čižinskému Úterý, 21.Srpna 2012, 23:08:58

Taky považuju reakci představitelů církví za horší - ale nedá se nic dělat, ztvárnění billboardu jim poskytlo munici a snadný terč.

Filip Outrata - Praha

Paní Hájková, Úterý, 21.Srpna 2012, 23:09:46

já jsem asi naivní, ale věřím, že většina lidí po tom, aby jim někdo otevřel oči, touží (aspoň vskrytu).

Martin Pleva - pedagog, Brno

Děkuji p. Outratovi a p. Čižinskému za kultivovanou diskusi Úterý, 21.Srpna 2012, 23:17:51

Jen několik poznámek: Církev má v naší zemi takovou svobodu a vycházelo se jí za uplynulých 20 let natolik vstříc jako ještě NIKDY v českých dějinách (rozuměj ještě nikdy neplatily obě ony charakteristiky současně).

Proto mě trošku šokuje, jak může p. Čižinský napsat, že se na základě billboardu ČSSD málem začal bát, aby nezačal být jako křesťan opět státem pronásledován. Chápu nadsázku, ale takovou formulaci považuji za zcela nepatřičnou, protože nahrává Dukovi a zbytečně mu dodává argumenty (když jinak v podstatě žádné nemá). Katolík a předseda ČSSD B. Sobotka správně řekl: nejde o víru, ale o peníze. A je obzvláště podlé (dodávám já), když církevní představitelé a jejich poslušný tisk tyto dvě věci směšuje a tím věřícím sugeruje, že by se snad mohla opakovat 50. léta (čímž reaguji na p. Outratu).

A v žádném případě si nemyslím, že příliš "právnický a historizující" směr argumentace, který socdem zvolila, je kontraproduktivní, spíše se zdá, že u většinové společnosti to straně body přihrává. Souhlasím nicméně s tím, že "intelektuální elita" (upřesnil bych "Havlovi pohrobci") chtějí právě rozbít český antiklerikalismus (porazit toho Z. Nejedlého), protože se domnívají, že tím (konečně už) morálně ozdraví národ. Za všechny např. s notnou dávkou svaté prostoty promluvil nedávno v televizi J. Stach. A zde je místo pro levicové intelektuály, aby ukázali, že církev a její ekonomická moc nejsou v žádném přípradě zárukou dobra a morálky, ale - jak dějiny ukazují - spíše naopak a že navíc církevní majetek byl získán a udržován za okolností, které jsou z hlediska dnešních demokratických hodnot nepřijatelné.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 22.Srpna 2012, 01:14:3


Nepřeji si, aby se mým jménem omlouval někdo přecitlivělosti toho, kdo se hlásí k církvi, která v jistých zemích (Slovensko, Chorvatsko, Španělsko, vichyistická Francie) otevřeně kolaborovala s nacismem a jinde ... mírně řečeno ... selhala v horních patrech řídících struktur a bohužel i u mnoha řadových kněží

Ať je - když to musí být - právnická osoba římskokatolických korporací tedy privilegována vůči všem jiným právnickým osobám (kromě TJ-spolků a Červeného křížě) ...

Nachápu ale, proč má být privilegována DVOJNÁSOBNĚ (finanční náhrada naturálně nevraceného majetku), proč má být privilegována TROJNÁSOBNĚ (inflační zdvojnásobení finančních náhrad) a případně (pokud to má reálný základ) proč má být privilegována ČTYŘNÁSOBNĚ (pokud vracený majetek před mnoha lety měl svá dispoziční omezení a nyní se vrací bez omezení) ...

Howgh !!!!

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Středa, 22.Srpna 2012, 04:54:59

Ano, vlastně jsme jim my ostatní moc ustupovali, měli jsme pro ně až příliš pochopení. Člověk si vždycky musí vytýčit nějaké hranice, kam až může ustoupit. Aby ho nakonec nezačali přehlížet.

Martin Profant - Praha 7

Evě Hájkové Středa, 22.Srpna 2012, 10:23:53

Já si myslím, že se nedá říct: "My jsme moc ustupovali." My, občané České republiky, jsme se chovali jako slušná a tolerantní společnost, ve které se odlišnosti víry či nevíry nejen respektují, ale kde se v mezích možností zohledňují i potřeby určité skupiny.
Abych byl konkrétní, psal jsem o hodinách náboženství na školách. Z hlediska hodnotové neutrality státu (a tudíž i veřejného školství) je to na hraně, ale jestliže existují rodiny, které chtějí, aby děti do náboženství chodily , nepovažuji za nelegitimní, když jim stát tuto možnost ve školách poskytne a víceméně hradí.
Taková slušná tolerance má ovšem skrytý předpoklad -- my, občané či lépe obyvatelé České republiky, je považováno všemi zúčastněnými za sdílené "my". Nemůže to fungovat, když se vůči tomuto společenství někdo vyděluje s důrazem na nějakou parciální příslušnost, kterou považuje za nadřazenou občanské společnosti. Protože pak nás nutí k tomu, abychom mezi sebou vytyčovali hranice.
Zatím podle mého názoru ještě možnost té slušné, tolerantní společnosti nepadla, je jen ohrožená. A je lepší, pokud padly varovné výstřely a snad upozornily na toto ohrožení než aby se musely stavět hranice.
Pokud se nějaký křesťan opravdu lekl - jak píše pan Čížinský -- při pohledu na billboard, že ho stát bude pronásledovat, pak ty vystřely byly na místě.
Protože, co pak měli dělat sociální demokraté, když je svého času premiér Klaus označoval za zmije, co mají dělat dnešní komunisté, když se z ideologického antikomunismu stal bonton?
Mimochodem, co si mám myslet, když někdo klade někdo rovnítko mezi intelektuální elitu a zastánce restitucí? Kdybych věřil, že to není jen symptomatické uřeknutí, ale vědomá drzost, začal bych se bát.

školeni k mlčení Středa, 22.Srpna 2012, 10:46:57

Na základě vlastních zkušeností nabytých v české ŘK církvi si dovolím říci, že věřící jsou systematicky vychováváni k mlčení k věcem církevním i společenským. Děje se to nezávisle na právě panujícím společenském systému. To, že jsem zároveň měla čest potkat mnoho statečných lidí, kteří se chovají podle vlastního rozumu a svědomí, považuji za velké štěstí.
Jako zajímavý příklad doporučuji server umlaufoviny.cz

Filip Outrata - Praha

Vážený pane Tejkle, Čtvrtek, 23.Srpna 2012, 00:43:19

ta zjevná privilegovanost církví mi na tomto návrhu vadí asi nejvíc. Stejně jako to, že to dochází tak málo křesťanům. Tu omluvu jsem myslel tak, že by měla být směřována k těm věřícím, kteří nejsou žádní potentáti, byli třeba perzekvovaní, a mohlo se jich to dotknout. Možná je to přecitlivělost, nevím. Ale úplně chápu, že si nepřejete, aby se vaším jménem někdo omlouval, a uvědomuji si také, že jakožto sociální demokrat a zároveň křesťan budu s podobným názorem v menšině. Díky za Vaši trefnou reakci.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

citlivost? Čtvrtek, 23.Srpna 2012, 21:10:25

Pokaždé, když čtu nebo slyším něco o citlivosti nebo necitlivosti "vůči křesťanskému prostředí", je mi takové kňourání z duše protivné.
Musím se ptát, zda jsou snad zbožní lidé něčím jiní než ostatní, zda jsou snad něčím lepší či výjimeční, aby si zasloužili nějaké zvláštní ohledy, které nevěřícím nenáleží? Kdo kdy požadoval citlivost vůči agnostikům či ateistům?
-- Bílí křesťané vyhladili milióny původních obyvatel Ameriky - ve jménu čeho? Kde tu projevili jakou citlivost? Kde tu byla jaká "duchovnost"?
-- Křesťanští majitelé otroků byli těmi nejhalasnějšími liberály.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pátek, 24.Srpna 2012, 12:25:57

Na základě víceletých bezprostředních zkušeností musím s politováním konstatovat, že hamižní klerikové existuji. Poznal jsem řeholníky žijící v luxusních garsonkách, kterým drze říkají "cely", dobře opečované klášterním personálem, poznal jsem (jako učitel teologie) poměry na semináři, jehož luxus násobně převyšuje i ty nejlepší studentské koleje. Poznal jsem preláty hýčkané a vykrmované sestřičkami. Bohužel jaou to typově právě oni, kdo zosnovali z hlediska křesťanské víry nepřijatelný pokus o přesun obrovského objemu prostředků církvím. Hamižné kleriky a politiky, kteří si prostřednictvím připravovaného zákona hodlají koupit jejich politickou podporu, to jsou cíle kampaně ČSSD.

Přitom ale ruka sahající po měšci oděná do krajek a brokátu přece nereprezentuje Kristovu církev. Nereprezentuje Ježíše Krista. Představme si ho, jak přijímá od římských císařských úřadů peníze pro rozvoj okruhu svých učedníků! Jak by vypadala jeho ruka? Možná by se jemně dotýkala nemocného pro uzdravení. Ale možná by to byla ruka přibitá ke kříži. Ruka na billboardu nereprezentuje ani stamilionové masy křesťanů. Ruka kteréhokoli z nich by byla spíš ruka matky pečující o hladové děti nebo ruka šlachovitá, upracovaná každodenním úsilím a oděná velmi chudě. Vezměme nejkřesťanštější a dokonce nejkatoličtější část současného světa, Latinskou Ameriku. Možná ani ruka služebníka církve by nebyla obtloustlá, hebká, dobře pěstovaná a ozdobená. Mám na mysli statisíce kněží, kteří žijí skromně a plném, nasazení. Jejich ruka by mohla být ruka žehnající ztrápeným, rozhřešující provinilé, ruka mažící olejem k posílení těžce nemocné, ruka lijící vodu na hlavu křtěnce, ruka položená na ruce novomanželů.

Katolíci a tím méně evangelíci a další křesťané by se nemuseli cítit uraženi prelátskou prackou natahující se po měšci. Ta si zaslouží jasné odmítnutí. Nelze sloužit Bohu i Mamonu.

Víceméně každý předvolební billboard je povážlivou zkratkou na místě obsáhlé politické argumentace. Jenže tu jsme před jiným problémem, je to probém fungování zastupitelské demokracie. Nám starším za komunistického režimu namlouvali na Svobodné Evropě, na Hlasu Ameriky a v exilových časopisech pašovaných do staré vlasti, že v demokracii si občan vybírá z politických programů stran a rozhoduje se, která politická doktrína odpovídá jeho přesvědčení, která navrhovaná konkrétní řešení politických problémů mu vyhovují. Bohužel politické programy před volbami studuje možná nějaké promile voličů. Ostatním stačí zkratky, někdy brutální zkratky. Na pravicových billboardech se lákají hlasy voličů úsměvem dobře připraveným v drahém stomatologickém centru, elegantně přistřiženým knírem a drahými kravatami. Levicové billboardy zase stručně, obrazem a několika málo slovy říkají, co schvalují a co odmítají, ani by tam byl prostor pro nuance a jemné odstíny. Je tam prostě jen ano nebo ne.

Ano billboardy jako každé zjednodušení urážejí intelektuální, náročné a pečlivé voliče. Děkuji Filipovi Outratovi za snahu vyrovnaně a bez vášní hodnotit toto kontroverzní téma a prosím účastníky debat, aby přohlédli i k tomu, co jsem si tu dovolil napsat.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

viditelná ruka Pátek, 24.Srpna 2012, 13:03:32

Po staletí vládnoucí rozpor mezi těmi, kdo se Ježíšovým jménem jen ohánějí jako štítem, a těmi, kdo berou vážně jeho poselství, šlo stěží popsat jasněji. Děkuji za to, a také doufám, že se nad tím někdo zamyslí.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.