Proč billboardy ano?
Ivan ŠtampachVýsledkem demokratických revolucí byla kombinace plné svobody vyznání s kontrolou nedemokratických náboženských organizací, zejména římské církve. Je tragikomické, že církevní hodnostáři dávají tato opatření do spojitosti s nacistickým a komunistickým režimem.
Od začátku sporu o poskytnutí nemovitostí a peněz církvím jsem na straně občanské společnosti proti tomuto kupování církevní politické podpory pravicovými stranami. Pokud jde o billboardy, které se objevily po krajině, byl jsem napřed lhostejný. Bral jsem to tak, že pro náročnější voliče jsou volební programy a návrhy zákonů, pro voliče, kteří na to nemají čas a síly, jsou tu zkratky, tedy jednoduchá hesla doprovozená symboly. Bral jsem to jako standardní podobu volební kampaně ve zdejší formální demokracii bez demokratické politické kultury.
Nehorázné reakce vysokých církevních představitelů mě přinutily znovu se zamyslet. Osobní tajemník kardinála Duky Norbert Milan Badal vyčítá petici křesťanů proti zákonu, že byla vydána právě v předvolební době. Volby jsou totiž náboženské organizaci, jíž tento pán také zastupuje, trnem v oku. To, co se vůči veřejnosti staví jako církev, je totiž víceméně státním útvarem. A nejde o stát Vatikán. Jde o Svatý stolec jako subjekt mezinárodního práva. O církev, která si připisuje ius gladii, právo meče, právo mocensky zasahovat, např. v posledních dnech proti bývalému papežovu maiordomovi Paolovi Gabrielemu, jehož občanská odvaha bude odměněna tím, že ho církev odsoudí a uvězní, zřejmě v Itálii, která toto bezprecedentní porušení elementárních lidských práv na pokyn kuriálního tribunálu provede.
Římská církev je politickým útvarem s totalitní ideologií, řízená jako absolutistická monarchie vladařem, který nemůže být nikým posuzován, který je pokládán za neomylného a který má nejen nejvyšší, ale i přímou absolutní moc na každém místě, kde je římská církev přítomna. Volby by to jen narušovaly. Volby ve státě je možno připustit, jsou-li rozhodnuty dřív, než se občané dostaví k urnám.
2. Václav Baštýř
3. Jan Bauer
4. Marek Benda
5. Petr Bendl
6. Miroslav Bernášek
7. Zdeněk Boháč
8. Pavel Bohatec
9. Jan Bureš
10. Jan Čechlovský
11. Jana Černochová
12. František Dědič
13. Pavel Drobil
14. Dana Filipi
15. Jana Fischerová
16. Jan Florián
17. Zdeňka Horníková
18. Tomáš Chalupa
19. Miroslav Jeník
20. Radim Jirout
21. Lenka Kohoutová
22. Jaroslav Krupka
23. Jan Kubata
24. Jaroslav Martinů
25. Václav Mencl
26. Petr Nečas
27. Miroslava Němcová
28. Vít Němeček
29. Jan Pajer
30. Jiří Papež
31. Roman Pekárek
32. Jaroslav Plachý
33. Jiří Pospíšil
34. Aleš Rádl
35. Ivana Řápková
36. František Sivera
37. Pavel Staněk
38. Zbyněk Stanjura
39. Pavel Suchánek
40. Pavel Svoboda
41. Igor Svoják
42. David Šeich
43. Boris Šťastný
44. Jiří Šulc
45. Tomáš Úlehla
46. Jan Vidím
47. Vladislav Vilímec
48. David Vodrážka
49. Ivana Weberová
50. Jaroslava Wenigerová
51. Zdeněk Bezecný
52. Ludmila Bubeníková
53. Václav Cempírek
54. Josef Cogan
55. Jaromír Drábek
56. Jaroslav Eček
57. Jan Farský
58. Petr Gazdík
59. Martin Gregora
60. Alena Hanáková
61. Leoš Heger
62. Petr Holeček
63. Václav Horáček
64. Jan Husák
65. Jitka Chalánková
66. Rudolf Chlad
67. Michal Janek
68. Ladislav Jirků
69. Miroslav Kalousek
70. Jana Kaslová
71. Daniel Korte
72. Rom Kostřica
73. Patricie Kotalíková
74. Václav Kubata
75. Helena Langšádlová
76. František Laudát
77. Jaroslav Lobkowicz
78. Pavol Lukša
79. Jiří Oliva
80. Vlasta Parkanová
81. Gabriela Pecková
82. Stanislav Polčák
83. Anna Putnová
84. Aleš Roztočil
85. Jaroslava Schejbalová
86. Karel Schwarzenberg
87. Jiří Skalický
88. Jan Smutný
89. Bořivoj Šarapatka
90. Renáta Witoszová
91. Lenka Andrýsová
92. Josef Dobeš
93. Michal Doktor
94. Dagmar Navrátilová
95. Viktor Paggio
96. Karolína Peake
97. Jiří Rusnok
98. Jana Suchá
99. Jaroslav Škárka
100. Milan Šťovíček
101. Martin Vacek
102. Radim Vysloužil