Před nějakým časem jsme v rozhovoru s kolegou z Právnické fakulty UK narazili na probíhající diskuse o soutěži Miss UK. V této souvislosti jsem si poněkud povzdechl nad její formou – jak nad tematickou strukturací, tak nad způsoby, jakými se mnohdy zachází s argumenty. 
Univerzita Karlova. Foto Michal Kalášek, Mediafax
•Akademická diskuse je tvůrčím procesem poznání či hledání pravdy, přičemž možnosti jejího směřování a případného vyústění jsou víceméně neomezené. Politická diskuse je nástrojem prosazení určitých zájmů, ideologie či skutků, jimiž je ohraničen možný průběh diskuse a jež definují množinu jejích možných vyústění.
•Akademická diskuse je potenciálně nekonečná, kontinuální – každá odpověď vyvolává nové otázky, na některé otázky nacházíme stále nové odpovědi a některé otázky žádné odpovědi ani nemají. Politická diskuse směřuje vždy k nějakému závěru – rozhodnutí, činu, zkrátka pevnému bodu, od kterého se již nediskutuje.
•V akademické diskusi jsou diskutující partnery, souputníky. V politické diskusi jsou protivníky, soupeři.
•Úspěšnost akademické diskuse se odvíjí od kvality jejího průběhu coby tvůrčího procesu, výsledek není až tak podstatný – diskuse je tedy úspěšnou buď pro všechny diskutující, anebo pro žádného. Úspěšnost politické diskuse se odvíjí od dosaženého výsledku, na průběhu víceméně nezáleží – vítězem je ten, kdo prosadí svůj názor či zájem, ostatní jsou poražení.
•V akademické diskusi je zájmem všech účastníků argumentovat korektně, otevřeně a upřímně – jedině tak bude diskuse kvalitní, a tedy úspěšná. V politické diskusi je přípustné argumentovat v zájmu úspěchu nekorektně, falešně a účelově – kritériem úspěchu je dosažení cíle bez ohledu na prostředky.
Nechávám každému k úvaze, zda takovéto rozlišení považuje za vhodné, či ne. Ovšem i na základě vlastních zkušeností z univerzitního prostředí usuzuji, že alespoň zrnko pravdy v něm bude.
Je zajímavé, že titíž lidé se chovají (a argumentují) zcela jinak, účastní-li se jednou „akademické“ diskuse na nějaké vědecké, společenské či filosofické téma, a jindy „politické“ diskuse v rámci výkonu akademické samosprávy. V médiích reflektované diskuse politiků jsou ještě extrémnějším dokladem formální i faktické vzdálenosti „politické“ a „akademické“ diskuse.
Je na každém, aby zvážil, zda je to tak správně. Jen mi v hlavě vrtá otázka – pokud je toto rozlišení platné, lze vůbec vést „politickou“ diskusi a při tom zůstat intelektuálně poctivým?
