Multikulturalismus, přítel nebo nepřítel?

Jan Pokorný polemizuje s textem Adama Votruby „Multikulturalismus je spíše nepřítelem kultur“. Svou kritiku multikulturalismu se Votruba příliš nenamáhá zdůvodnit analýzou jeho kořenů.

I.
Článek Adama Votruby „Multikulturalismus je spíše nepřítelem kultur“ si podle mě zaslouží, aby se k němu někdo z „multikulturalistů“ vyjádřil. Pro začátek několik dílčích poznámek. Není tak docela samozřejmé, že se balkánské muslimy „nepodařilo přesvědčit, že jsou příslušníky stejného národa jako jejich okolí, s nímž sdílí jazyk“.

Jedním z členů srbské iredentistické skupiny, která provedla sarajevský atentát, byl například bosenský muslim. Ovšem nakonec jednotnou jihoslovanskou identitu navzdory společnému jazyku nepřijali, stejně jako katoličtí Chorvati, pravoslavní Srbové nebo odjinud katoličtí Irové a irští protestanti. Buď ani na ně nacionalismus nefunguje, nebo se potvrzuje stará poučka, že jazyk a etnicita nejsou totéž.

Také není pravda, že se v muslimském světě „nikdy nedařilo prosadit národní myšlenku“, jinak by stále existovala Osmanská říše a s ní chalífát. Žádnou stabilitu to nepřineslo, mimo jiné i proto, že se nacionalisté toužící po autonomii jako obvykle zuby nehty bránili přiznat autonomii národům a menšinám na svém území.


Postoj multikulturalismů ke kultuře je skutečně v něčem ambivalentní, protože hájí kolektivní identity i individuální lidské svobody. Foto Carol VanHook, Flickr

Obavy, že pokud se imigrantům dovolí používat vlastní jazyk, budou další generace považovat jazyk majority za přítěž, jsou takřka s určitostí liché. Problém menšinových jazyků dnes je právě opačný, je obtížné zajistit jejich rozvoj i s institucionální podporou a to mluvíme o tradičně obývaných územích, Bretani, Walesu či Irsku. Současné imigranty těžko něco přinutí, aby se odřízli od ekonomických možností, nabízených majoritní společností.

Problém většiny menšin není v tom, že by byly natolik silné, že by „mohly aspirovat na to stát se politickým subjektem nahrazujícím roli státu“. Požadavek vlastní jurisdikce se vztahuje k úplně jiné situaci, jistý čas se s ní experimentovalo u náboženských minorit v Kanadě, například ortodoxních židů. Jistě to neznamená, že by byli nějakou nepřiměřeně silnou skupinou.

II.
Jako příklad negativního vlivu imigrace uvádí Adam Votruba středověkou německou kolonizaci. Je otázkou, na jakém základě. Sudetská menšina hrála v německém Drang nach Osten jenom zástupnou roli a příčinou konfliktu nebyla přímo ona, ale mocný sousední stát, nacionální a usilující o kulturní a etnickou čistotu.

Naopak si troufám tvrdit, že němečtí imigranti sehráli ve vývoji českého národa mnohem významnější roli, než že „státu z toho plynul ekonomický prospěch“. Bez německé menšiny na našem území by se náš národ patrně vyvíjel úplně jinak a sotva k lepšímu, naše dnešní kultura je výsledkem i tohoto působení. Jistě, různost často plodí konflikty, ale vždy je k tomu třeba, aby se do věci vložil nějaký homogenizátor, který se snaží různost násilnými prostředky odstranit.

Podle Votruby může činnost těchto homogenizátorů nakonec „nikoli bez újmy“ vést k vytvoření nových hranic a dodává, že „stanovovat hranice je ostatně biologický princip agresivity“. Etnické konflikty už prý v Evropě tolik nehrozí proto, že se evropské národní státy staly dostatečně homogenní. Ovšem co znamená „dostatečně homogenní“? Nebyla to náboženská homogennost, která nám přinesla úlevu od náboženských válek a věřím, že to nejsou ani etnické čistky, které vytvářejí harmonickou společnost.

III.
Ve svém hodnocení multikulturalismu operuje Votruba citátem Pavla Barši, což je o jeden citát a jednoho autora víc, než dělá absolutní většina ostatních kritiků. Je ovšem symbolické, že ve skutečnosti se v citátu mluví o společnosti liberální.

Co je skandálního na tom, že multikulturalismus hlásá, že „mám právo se hlásit ke kterékoli etnické či náboženské identitě a brát si z nich, co se mi zlíbí“? Jaký postoj je v takovém případě „nemultikulturní“? Co představuje pro Votrubu kultura, pokud se domnívá, že multikulturalismus je uznáním možnosti volby jejím nepřítelem?

Směšuje se zde loajalita ke státu a loajalita k etnické nebo náboženské identitě, i když v druhém případě se jedná o dvě rozdílné věci už od dob osvícenství. Principem, který nakonec v Evropě zvítězil, není „cuius regio, eius religio“, ale náboženská tolerance a sekularismus. Je to přesně opačná lekce, než kterou by Votruba chtěl, abychom si z etnických střetů vzali dnes.

Zatímco jiní vyčítají multikulturalismu esencializaci etnických kategorií, Votruba jim vyčítá jejich rozmělňování a současně se mu nelíbí, že multikulturalismus nepožaduje po nově příchozích asimilaci. Ve své kritice je mnohem bližší Václavu Klausovi, podle kterého si multikulturalismus „klade za cíl setřít přirozené, staletým vývojem vzniklé rozdíly a odlišnosti mezi národy", než liberálům, kteří ho obviňují z amorálního relativismu a konzervování přežitých konceptů.

Votruba v podstatě přejímá část argumentace pravicových identitárních hnutí, která také hájí právo národů na vlastní cestu. Jenomže v jejich případě se tím zakrývá přání mít volnou ruku při útlaku menšin a disidentů jedné centrální představy kulturní identity.

Paradoxem je, že z naší vlastní kultury by po jejich zásahu zbyl jen okleštěný stín. Je „naše kultura“ kulturou antiklerikální a ateistickou, nebo tradicionalistickou a katolickou? Nese naše národní tradice konzervativní venkov nebo kosmopolitní město? Patří do ní Němci a Židé?

Postoj multikulturalismů ke kultuře skutečně je v něčem ambivalentní, protože hájí kolektivní identity i individuální lidské svobody, chápe se jako pokračování evropské liberální tradice a brání se paušálnímu odmítání tradic mimoevropských.

Podobný postoj ovšem rutinně zaujímáme i ke své vlastní kultuře. Nikdo se nechce vracet ke všemu, co bylo kdysi součástí naší kultury, zbavit se všech hodnot přejatých odjinud, ani odhodit naši identitu jako zbytečné harampádí. Záleží jen na tom, zda máme dostatek empatie, abychom právo na stejný kompromis přiznali i ostatním.

IV.
Svou kritiku multikulturalismu se Votruba příliš nenamáhá zdůvodnit analýzou jeho kořenů. Za jeho primární zdroj se zpravidla pokládá Kanada a členové tamních početných menšin, Skoti, Ukrajinci, kanadští Francouzi, často katoličtí intelektuálové. Těžko bychom zde hledali nepřátelství ke kultuře obecně.

Multikulturalismus je v podstatě snahou o kompromis mezi osvícenskými ideály a romantickou tradicí, mezi liberalismem a nacionalismem. Staré společnosti byly multikulturní, ale nebyly ani nacionalistické, ani multikulturalistické. Teprve zvýšená sociální mobilita a požadavek rovnosti vytvořily poptávku po etnicky pokud možno homogenním státu. Multikulturalismus je pak především reakcí na jeho selhání při vytváření skutečné rovnoprávnosti. Není tedy jen čistě idealistickým projektem.

Jestliže nemůžeme z lidí učinit ideální občany bez přívlastků, ani společenství pokrevních bratrů, pak se jako logická možnost jeví stát, který dává každé skupině důvod, aby ho vnímala jako garanta příznivého prostředí pro vlastní rozvoj. Ani asimilace, ani segregace. Požadavkem multikulturalismu není jen to, aby stát nikomu do kulturní identity nemluvil, ale aby ji uznal a respektoval. Proto také nemá mnoho společného s libertariánstvím, ve kterém nemá kulturní identita ostatních žádnou hodnotu ani žádné nároky.

V.
Na multikulturalismu v podstatě není nic příliš radikálního. V dílech multikulturalismů nenajdeme ani tak radikální vize, jako spíš balancování mezi protikladnými evropskými hodnotami. Paradoxně právě tato obecnost z něj dělá snadný cíl při hledání osudových nepřátel západní civilizace, hlavně díky tomu, že může být spojen s jiným ikonickým nepřítelem, muslimským imigrantem, třebaže reálně imigrace probíhá bez ohledu na momentální ideologii.

Je otázkou, jestli je skutečně tím, o co ve sporu o multikulturalismus jde, imigrace. Samozřejmě chápu význam regulace imigrace, i když jsem velmi rád, že nemusím rozhodovat o tom, jak moc regulovaná musí být. Jistá propustnost hranic ovšem pro mě intuitivně význam hraje. Neumím si představit, že by svět neprostupných hranic stále mohl být svobodný. Koneckonců s dráty obehnanou hranicí jsme už zkušenost měli a svobodou zrovna nevoněla.

Ještě důležitější je pro mě ale to, jak se společnost chová k lidem, kteří už mezi námi žijí a z nichž některé znám osobně. Mezi nejhlasitějšími oponenty multikulturalismu se v současné době setkáme jednak s xenofoby, kteří žijí nenávistí k jedné nebo více odlišných skupin, a na druhé straně s lidmi, řekněme třeba monokulturalisty, kteří jejich nenávist posvěcují jako něco přirozeného, nezměnitelného, biologicky daného. Odlišnost podle nich vytváří konflikty a mělo by jí být co nejméně.

Domyšleno do důsledků, nebýt Židů, nebylo by ani holocaustu, i když se takovému závěru často vyhýbají. Místo toho se brání příchodu každých nových skupin obyvatel. Ovšem jejich argumentace, pokud by byla vzata vážně, by vedla i k rozpadu tradičních společenství. Žádná společnost není dost homogenní, aby se z její části nedal udělat nepřítel, a monokulturalisté tomu tím, že kladou homogenitu jako cíl, napomáhají. Snahu tlumit vzájemné antipatie pak považují za škodlivou a patologickou.

Monokulturalisté přitom opakují argumentaci, která se prakticky nezměnila od dob před sto lety. Už tehdy se mluvilo o nepřizpůsobivých imigrantech, vytlačování tradiční kultury, blížícím se apokalyptickém konfliktu, jenomže těmi imigranty se mysleli východoevropané a středoevropané, Židé a Slované. K násilí přitom skutečně docházelo. Dokonce i relativně nenápadná česká menšina se v Americe dostávala do konfliktů, kdy se střílelo a lidé umírali.

VI.
Votruba zmiňuje osobní zkušenost, že když ve vesnici Chudolazy potká motoristu, zdravícího sochu světce, pocítí k němu sympatii, protože v něm poznává našince. Implicitně dává tuto sympatii do kontrastu s nedostatkem sympatie nebo antipatií k cizincům. „Existuje názor,“ říká Votruba, „že podstatným úkolem nejrůznějších drobných rituálů a zvyků je tlumit agresivitu“.

Když to přeženu, pokud neznáte místní zvyky a nepatříte k nám, do Chudolaz raději ani nejezděte, protože skončíte minimálně s prořezanými gumami.

Celá situace by se přitom dala chápat i jinak. Copak nesvědčí o tom, že si vážíme diverzity i v rámci jednoho státu? Že můžeme žít v Praze a přesto nezapomínat na své kořeny v Chudolazích?

Pokud se dnes mluví o povinnosti příchozích přizpůsobit se domácím, tak se tím jen málokdy myslí to, že bychom se měli za každou cenu přizpůsobovat i my. V Turecku se můžeme setkat s polskými emigranty z 19. století dodnes si připomínající své kořeny. V Americe dodnes existují podobné komunity české. Necítíme nad tím spíše hrdost?

A naopak, nechceme se potkávat i s lidmi z jiného prostředí a srovnávat, v čem jsme skutečně něčím odlišní a specifičtí a co máme společné? Potkávám se u nás se Slováky, Poláky, Romy, Alžířany, Tatary, Etiopany, Italy, Američany i Íránci a proti všem rozšířeným představám jsou to pro mě setkání většinou příjemná. Osobně se mi zdá, že aby v nás odlišný vzhled, zvyky a vůbec vědomí odlišnosti vyvolávala odpor, musíme k tomu být nejprve nějakým způsobem vytrénováni.

A právě k tomu ideologie monokulturalistů spěje. Jenomže výsledek takových snah nemůže být jiný než katastrofální. Jistě nelze tvrdit, že diverzita má jen pozitivní důsledky. Ale je lépe zdůraznit ty pozitivní a věřit, že přes vzájemné rozdíly můžeme pokračovat společně, než je považovat za druhořadé a za neměnný společenský zákon prohlásit nenávist.

A co si myslíte vy? Diskuse (21 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Velmi potřebný text! Sobota, 14.Února 2015, 15:34:10

Článek Jana Pokorného je výborným příspěvkem k překonání absence kritického pohledu na monokulturalimus, na záměnu multikulturality, která je naštěstí do značné míry vlastní jakékoliv společnosti, čelící totalitarismu, za multikulturalimus. Mistrem v tomto zaměňování byl Václav Klaus, který se pokoušel odmítáním multikulturalismu, homosexualismu a endžíouismu (NGO-ismu) omezovat multikulturalitu a práva gayů a leseb a který vystupoval jako odpůrce občanské společnosti.

Jako laický stoupenec nejen multikulturality, ale i multikulturalismu jsem ocenil odkaz Jana Pokorného na Pavla Baršu, u něhož jsem se často sám inspiroval. Potěšilo mě i autorovo vysvětlení kanadského původu multikulturalismu, který se pak rozšířil hlavně do Skandinávie, Nizozemska, Austrálie a na Nový Zéland. S vládami těchto zemí byla často radost spolupracovat, pokud se třeba v poradních orgánech OSN řešily potíže s uplatňováním univerzálních zásad ochrany lidských práv, zatímco úřady a vlády Velké Británie a Francie, kolébky to ochrany lidských práv, se často pokoušely zastírat, že v jejich zemích se základní práva a demokratické svobody porušují.

Snad nejvíce žalostné byly však postoje USA, také vzhledem k lidskoprávním tradicím americké federace. USA však zůstaly vnitřně demokratické tou měrou, jíž zůstaly multikulturní a nenechaly se zcela ochromit státním (tedy federálním) nacionalismem, tedy představami, že USA jsou světová jednička a prosazování amerického způsobu života a amerických zájmů ve světě „páchají dobro“, často za cenu podpory válečných konfliktů.

Muj pocit. Sobota, 14.Února 2015, 20:15:22

Obavam se ze multikulturaliste delaji jednu zavaznou chybu. Oni se nesnazi lidi naucit toleranci k jinakosti. Oni se snazi naucit lidi ty "jine" milovat. A to vnimam i v clanku autora. Soudruzi se nas snazili desitky let naucit milovat Sovetsky svaz. U vetsiny se jim to nepodarilo. Zrovna tak ma dnesni meinstream problem naucit lidi nenavidet Rusy. I kdyz se o to snazi takove "mravni veliciny" jako Halik a Putna. Zkratka tolerence a laska jsou dve odlisne kategorie a zda se ze nekteri lide to nejsou schopni odlisit.

p.s. Sobota, 14.Února 2015, 20:32:54

Po dnesnim atentatu v Kodani (jen jeden mrtvy), se samozrejme objevi spousta tech, co budou s nesmirnym zaujetim vykladat o laskyplnem islamu. I kdyby meli pravdu, meli by se podivat co znamena vyraz kontraproduktivni.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Nejde o pocity a emoce, ale jde o respekt Sobota, 14.Února 2015, 22:32:9

A to respekt k druhým lidským bytostem, kteří jsou příslušníky jiné kultury či jiného náboženství a respekt k zákonu a to jak zákonům této země, tak pokusu o zákony pro všechny lidi, stručně nazvaným lidská práva. O láskyplný vztah k Sovětskému svazu ani Spojeným státům, ale ani o nenávist k Rusku či ke Spojeným státům v něm nejde

Když už je tu citován Pavel Barša, tak ten jednou docela vtipně poznamenal, že u nás nikdy nebyl multikulturalismus, ale byla tu vždy kritika multikulturalismu. Zvláště v tom vynikal Václav Klaus a Miloš Zeman k tomu už má taky pěkně našlápnuto.

Myslím, že to ostatní už docela příhodně řekli Jan Pokorný i Petr Uhl.

K tem pocitum. Neděle, 15.Února 2015, 08:16:9

Respekt ke konkretnim lidskym bytostem ano. Respekt ke skupinam ano, ale lasku si vyhrazuji opet jen pro konkretni osoby. Respekt k zakonu je dobra vec, ale historie me uci ze ne vzdy. A tady se dostavame opet k tem emocim a pocitum. Prestoze Norimberske zakony jasne prohlasily zidy za neco jako hmyz (s nadsazkou), spousta nemcu, ba i clenu nacisticke strany se jim pokousela pomahat. Casto i za cenu ohrozeni sveho i rodiny. Stacilo respektovat zakon a byli by "happy". Jenze lide (ti normalni) se neridi jen zakony ale i temi emocemi a pocity. nekdy chvalabohu, nekdy dopr... Takovi jsme a kdo s timhle nepocita je vyvojove pozadu.

Luděk Ševčík - OSVČ

Multikulturalismus nemůže být Neděle, 15.Února 2015, 08:24:28

v neoliberální společnosti úspěšně instalován. A tom se zde již debatovalo. Stejně jako o tom, že respekt-tolerance nemůže být jen jednosměrný/á.
Očekávat, že se začnou mít rádi naprosto odlišné kultury, když pro to nejsou vytvořeny žádné podmínky a když tyto kultury praticky proti sobě oficiálně válčí, naprosto nesvědčí o realistickém vidění světa zastánců multikulturalismu. A co se týče tolerance, tak k té by museli zavelet všechny hlavní osobnosti jednotlivých kultur. Až muslimští duchovní zavelí svým ovečkám k toleranci vůči ateistům, začnu nad multikulturalismem teprve uvažovat.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

proč hledat příšiny v kultuře Neděle, 15.Února 2015, 08:50:14

na východě spolu válčí ukrajinští a ruští nacionalisté a to v podmínkách tamního mafiánského samoderžaví.
Jsou to skupiny které k sobě zas tak daleko nemají a přesto se už docela slušně nenávidí.
Nepotvrzuje to spíš že problém není ani tak v blízkosti kultur jako v zájmech vrchnosti které je ženou proti sobě?
V dějinách je spousta příkladů kdy žili různé kultury pospolu - brát to jako dnes neřešitelné moc realistické není.

Co vy na to p. Dolejs. Neděle, 15.Února 2015, 09:46:12

Problem mozna je v kulture te vrchnosti. Kdyz vyjdu z predpokladu, ze na jedne strane je vrchnost USA (kultura Ramba a Americkeho snipera) a na druhe strane vrchnost Ruska (kultura Myskina a Osudu cloveka), pak je to docela slusny stret kultur.

Trochu exaktniho mysleni by to chtelo. Neděle, 15.Února 2015, 09:59:16

Pane Sevcik, tihle humanitarne vzdelani teoretici neuvazuji realisticky. Chybi jim matematicke mysleni. Typickym prikladem uvadenym asi na vsech technickych skolach, je matematicky ukol ze zakladni skoly. Kdyz dva delnici vykopou prikop za jednu hodinu, za jak dlouhou dobu jej vykope sto delniku. Klasicka odpoved zni : nevykopou jej vubec, nebot se utlucou lopatami. Jina atmosfera je ve ctvrti, kde na tisic obcanu pripadne jedna muslimska rodina a jina tam kde bude pomer padesat na padesat. A to multikultivlajkari nejsou schopni prijmout. Pro ne je jedna muslimska rodina totez jako tisic muslimskych rodin.

Luděk Ševčík - OSVČ

K tomu se pane Kuchejdo dá přidat ještě praktická nezkušenost Neděle, 15.Února 2015, 10:30:54

s nepřizpůsobivými. Znát je jako ty milé, radostně mě vítající, jako "neziskováka", který jim něco zadarmo nese, je asi úplně jiná zkušenost než jakou má pracovnice na pracáku, která jim odmítne dát neoprávněné dávky, či jejich soused, který se ohradí, když už neunese peklo, které mu ze života dělají.
Viděl jsem na vlastní oči, jak vítali lidi z Charity, kteří jim nesli nějaké dary. Hodnější a milejší lidi by člověk těžko pohledal. Škoda jen, že je tihle lidé z Charit nevidí, když se pak vrací opilí z hospod, na něž si, díky darům Charit, mohli ušetřit. Jenže Charity, stejně jako "neziskovky" večer a v noci obyčejně nepracují.
Ostatně děti mívají také rádi pedagogy, kteří jsou k nim milí a hlavně po nich vcelku nic nechtějí. Že jim tohle do života nic nepřinese, nedokáží ještě poznat.

Luděk Ševčík - OSVČ

Stejně si ten multikulturalismus nedovedu v praxi představit. Neděle, 15.Února 2015, 10:59:10

To příslušník kultury, která preferuje hodnoty jako jsou pořádek, klid, hygiena a má pozitivní vztah minimálně k hodnotám, které si pořídí za vlastní, často těžce vydělané a těžce ušetřené peníze /domnívám se, že píšu o většinové společnosti/ se sžije s kulturou, která jeho hodnoty vůbec neuznává? Jak se tohle proboha stane? Mohl by mi to někdo prakticky popsat? Ne nějaké propagandistické floskule, prosím!

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

P-Kuchajda Neděle, 15.Února 2015, 14:21:33

už ze srovnání Stalonova Ramba a Bondarčukova Sokolova je cítit jednostranost. S touhle kulturní animozitou se dál nedostaneme. - to není střet kultur, to je posluhování hloupé propagandě. Tam i tam existuje jak kultura tak pakultura,
Takhle se podobným srovnáním dostanete k zcela absurdním závěrům - např. jak výborné jsou pro kulturu vůdcovské a šovinistické režimy a adorace vlády silné ruky co se s nepřizpůsobivými cizáky nemazlí..

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

co e na monokultuře praktického Neděle, 15.Února 2015, 14:33:13

a pro pana LŠ
v ghetu se nakonec chová podobně bílý stejně jak barvený. Přizpůsobení pro soužití totiž není o izolaci vyloučených chudáků co se nemohou bránit aby byl ve "většinové společnosti" klid
... když z toho vyplynou řeči o monokultuře a nezbytných deportacích, pak zakrývají vlastně "sociální rasismus" do kterého by se mohli připlést i jiné než tradiční kategorie (romové muslimové)

Az ne tak absurdni myslenka p. Dolejs. Neděle, 15.Února 2015, 14:52:3

" dostanete k zcela absurdním závěrům - např. jak výborné jsou pro kulturu vůdcovské a šovinistické režimy"
A vite ze to ma neco do sebe. Diky vlade vasi strany, se do Ceskoslovenska dostavala jen kvalitni scifi literatura (je to moje hoby). Teprve po osudesatemdevatem jsem zjistil, ze davadesat procent je brak jak je v literature obvykle.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

diktátem ke kvalitě ? Neděle, 15.Února 2015, 15:34:41

taky část kvality ideově jaksi neprošla - ruka orwellovskéhjo cenzora svévolně vládnoucího nad kulturou není žádná záruka. S tou pakulturou (imbecilní agitky nejsou lepší konzumu) se musí vypořádat společnost sama a cenzura jí to jen stěžuje.

V te Kodani uz jsou tri mrtvi. Neděle, 15.Února 2015, 16:12:20

A tohle k rozvoji multikulturalismu take moc neprispeje. Jeste par takovych "masopustnich taskaric" a Pegida obsadi Bundestag.

http://www.lidovky.cz/v-nemeckem-braunschweigu-v-obave-z-terorismu-zrusili-masopust-pvz-/zpravy-svet.aspx?c=A150215_132741_ln_zahranici_mmu

Jan Pokorný - Praha

2LuděkŠevčík Neděle, 15.Února 2015, 21:05:6

Jenom pro upřesnění, s Romy i muslimy nemám zkušenosti s neziskovek, ale z úplně normálních povolání, kde pracovali úplně stejně jako příslušníci majority.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Pokorný, Pondělí, 16.Února 2015, 09:35:55

jsem rád, že máte s Romy a muslimy pozitivní zkušenosti. Já s některými Romy též. Bohužel ne s většinou.
Vaše zkušenost je ze zaměstnání. Práce polidšťuje, je tedy s podivem, že levicoví aktivisté bojují za kdejakou hloupost, ale ne za to, aby měli všichni práci. Jednoduchými počty se dá spočítat, že několikset tisíc Slováků, Ukrajinců a pracujících důchodců svým počtem převýší celkový počet nezaměstnaných. Takže ať levice napře sílu k tomu, aby se postarala o práci pro nezaměstnané a leccos není třeba řešit.
Jenže by pak asi zůstaly bez práce všechny ty "neziskovky" a agentury, které pracují se sociálně nepřizpůsobivými a vůbec všichni ti, kteří z jejich bídy mají byznys. Je pak jasné, že si nepodříznou slepici, která jim snáší zlatá vejce a že se tedy nic podstatného nezmění. A každý kritik jejich udržování současného stavu je monokulturalista, sociální rasista, kryptofašista atd. Krásně kvetou, ale je po nich oné.

A tohle muze byt jen prvni vlastovka. Pondělí, 16.Února 2015, 19:31:4

Vy se tu pane Sevcik bavite s panem Pokornym o jednotlivcich, ale kdo presvedci tech 250 000 lidi v Braunschweigu, kteri se cely rok tesili a chystali na svuj pruvod, kteri venovali pripravam desetitisice hodin sveho casu, o penezich nemluve, ze maji byt zastanci multikulturalismu.

Jan Pokorný - Praha

Úterý, 17.Února 2015, 11:28:5

Inu, největší procento teroristických útoků v Německu jde pokud vím pořád na vrub místním.

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Úterý, 17.Února 2015, 13:39:30

Pane Kuchejdo, mezi těmi, kdo se nepoveselí v Braunschweigu, jsou i lidé, kteří nežijí klidným, spořádaným, hygienickým životem. Považte, mohou mezi nimi být i muslimové, i Cikáni, dokonce i lidé nezaměstnaní a pobírající sociální dávky! A při tom poveselení se mnozí účastníci nebudou chovat klidně, spořádaně, hygienicky a tiše. Jste s těmito okolnosti v rámci svého morálního kýče srozuměni?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.