Multikulturalismus je spíše nepřítelem kultur

Multikulturalismus je bytostně univerzalistickým konceptem, kterému se mají všechny kultury podřídit tím, že zruší hranice prostoru, který považují za svůj a který si chtějí chránit. Obrozenecká národní myšlenka byla přesně opačná.

I.
Rád bych se zmínil o jedné vcelku banální osobní zkušenosti. U vesnice Chudolazy je socha jistého svatého, který je považován za patrona motoristů. Projíždějící auta proto sochu zdraví, aby je na cestách chránil. Dříve se tak dělo troubením, dnes spíše blikáním. Nezdraví ji pochopitelně všichni, jen ti, co o pověře vědí.

Myslím, že na silnici není příliš časté, aby člověk cítil k ostatním motoristům záchvěvy sympatie, spíše tomu bývá naopak. Přesto jsem na sobě mimoděk zpozoroval, že pozdraví-li řidič přede mnou sochu světce, začnu ho vnímat jinak. Je to najednou pro mě našinec, zná to tu, je svým způsobem zdejší…

Možná se vám už stalo, že vás někdo proti očekávání nepozdravil. Potkali jste v domě neznámého člověka, pozdravili jste ho a on prošel kolem mlčky. Pozorovali jste, jaké to ve vás vyvolává pocity? Mimochodem na podobném principu jsou založeny některé psychologické experimenty používané i při názorné výuce. Přirozenou reakcí je vztek, agresivní pocity vůči dotyčné osobě, která nedodržela kulturní zvyklost.

Existuje názor, že podstatným úkolem nejrůznějších drobných rituálů a zvyků je tlumit agresivitu.

II.
Ve 13. století podporoval Přemysl Otakar II. a jiní panovníci kolonizaci českých zemí německými osadníky. Začala se tak využívat dosud neobdělávaná zemědělská půda a státu z toho plynul ekonomický prospěch.

V roce 1945 bylo německé obyvatelstvo z českých zemí za krutých podmínek vyhnáno a mnozí při tom byli zavražděni. Přesto česká společnost jako celek tento akt zatím neodsuzuje. Mnozí ho vnímají jako nezbytný, asi jako když napadený člověk zabije útočníka v sebeobraně. Neměli snad nacisté v plánu český národ zlikvidovat?


Zděděné kulturní identity jsou v pojetí liberálního multikulturalismu pouta, která je třeba permanentně zpřetrhávat v zájmu emancipace a univerzální svobody. Foto Monisha.pushparaj, Wikimedia Commons

Z uvedeného historického vývoje, který není v evropských dějinách ojedinělý, by bylo možno vyvodit ten závěr, že je lépe nepodporovat příliš přistěhovalectví, neboť dosáhne-li určitá etnická skupina výraznějšího podílu na populaci té které země, může to mít destabilizující vliv.

Takové poučení se však neujalo. Vysloví-li dnes někdo myšlenku, že bychom měli zaujímat k přistěhovalectví opatrný postoj a eventuálně upřednostňovat přistěhovalce z kultur nám blízkých, vystavuje se prakticky zákonitě osočení z xenofobie, rasismu či fašismu.

Proti údajné xenofobii se staví představa multikulturalismu, který na jedné straně odmítá restriktivní politiku vůči přistěhovalectví, na druhou stranu ale odmítá i asimilaci nově příchozích. Mají údajně právo ponechat si svou původní kulturu, pokud budou dodržovat zákony země.

Je v tom jistý paradox. Evropské národní státy se staly už povětšinou natolik homogenní, že v nich etnické konflikty příliš nehrozí, natož etnické čistky. Jelikož však takové čistky odsuzujeme, reagujeme v této tak, že děláme vše pro to, aby dosažená národnostní homogenita byla co možná nejvíce narušena. To, co v dějinách nikdy doopravdy nefungovalo, bude muset nyní fungovat, protože my jsme se rozhodli, že je morálně zavrženíhodné, aby to nefungovalo.

III.
Politolog Pavel Barša vymezuje multikulturalismus takto: „Přijímací společnost má právo pouze po přistěhovalcích žádat přijetí základních politicko-právních institucí, nemá však právo po nich žádat opuštění jejich etnických kořenů, zvláštních životních zvyků a náboženského přesvědčení, pokud nejsou tyto zvyky a přesvědčení v rozporu s nejzákladnějšími hodnotami liberálně-demokratického zřízení.“

Tato definice vyvolává řadu otázek i námitek. Co se myslí oněmi politicko-právními institucemi? Zákony? Zákony jsou špičkou ledovce, jen menší částí toho, co reguluje chování lidí v rámci jedné kultury. Právní systém není přenositelný z jedné země do druhé bez ohledu na její tradice právě z toho důvodu, že zákony jsou navázány na kulturní zvyklosti a nepsané normy.

Další nezodpovězenou otázkou je, zda se máme takto tolerantně chovat k již usedlým přistěhovalcům, nebo to znamená, že nesmíme odepřít pobyt či občanství nikomu, kdo o ně stojí a deklaruje, že chce dodržovat naše zákony? Pokud bychom přijali druhou variantu, mělo by to závažné důsledky. Znamenalo by to například, že veřejný prostor, který sdílíme s ostatními členy společnosti, není naším společným majetkem, ale spíše územím nikoho, do kterého má právo vstoupit kterýkoliv cizinec a prosazovat zde své náboženské, národní, kulturní či jiné zájmy.

Pokud naopak uznáme, že je v pořádku uchazeče o pobyt či občanství odmítat, pak je možné přijetí občanství podmínit víceméně čímkoliv, co není lidsky ponižující – tedy i tím, aby příchozí přijali národní identitu hostitelské země.

Příznivci multikulturalismu například uznávají, že důležitou podmínkou občanství je znalost jazyka a připouští, že legitimní součástí integrace je vzdělávání přistěhovalců v příslušném jazyce. Na druhou stranu přiznávají přistěhovalcům právo nadále používat svůj původní jazyk. Obojí je v principu v pořádku. Co to ale znamená pro praxi? Může se stát, že zatímco ve druhé generaci bude právo ponechat si dvojjazyčnost vnímáno jako projev tolerance, v páté generaci se už stane z povinnosti ovládat majoritní jazyk symbol útlaku.

Jednoduše řečeno: Pokud vezmeme za základ našich úvah tezi, že je nepřípustné vyhánět lidi z jejich domovů, pokud si řekneme, že všechny dříve usedlé etnické menšiny jsou u nás doma a mají tu své domovské právo, o to větší zodpovědnost pak leží na rozhodnutí, komu dalšímu je možné poskytnout na tomto území domov.

IV.
Za válečné hrůzy 20. století je často obviňován nacionalismus. Dokonce je mu přičítána vina i na obou světových válkách, ačkoliv jejich hlavní příčinou byl spíše imperialismus než nacionalismus. Zejména jsou však nacionalismu přičítány různé pokusy o etnickou homogenizaci určitého území takovými prostředky, jako je masové vyhánění či vyvražďování obyvatelstva. To pochopitelně motivuje různé antinacionalistické postoje.

Jednak je v moderním diskurzu demaskována samotná nacionalistická ideologie jako lživá. Národ je pouhý konstrukt, který si vymysleli nacionalisté. Známá je věta sociologa Arnošta Gellnera: „Nacionalismus není probuzením národů k sebevědomí: nacionalismus vynalézá národy tam, kde nejsou.“ Podle Gellnera nacionalismus neexistoval před rokem 1789 a do té doby neexistovaly ani národy. Na vysvětlenou je třeba dodat, že Gellner rozlišuje mezi nacionalismem (právo národa na vlastní stát) a prostým šovinismem.

Druhým projevem antinacionalistického cítění je patrná politická snaha oslabit nacionalismus, k čemuž má přispět i evropský projekt a propagace evropské identity: „Nebuďte nacionalisty, buďte Evropany!“ Vedle evropanství je také módní mluvit o Evropě regionů. Evropská a regionální identita, které jsou dobré, mají oslabit národní identitu, která je špatná.

Stojí však za pozornost, že zlo, které je připisováno nacionalismu, existovalo i před jeho údajným vznikem. V našich dějinách nebylo jenom vyhnání českých Němců, bylo zde také vyhnání nekatolíků po bitvě na Bílé hoře. Další příklady, které bychom dnes mohli označovat za genocidu, nacházíme v dějinách od antiky po novověk: vyhnání Maurů z Pyrenejského poloostrova, vyvraždění hugenotů ve Francii atd.

V 18. století se osvícenská Evropa dívala zpátky na tyto temné události s neskrývaným odporem. Část francouzských intelektuálů činila za tyto hrůzy odpovědné přímo náboženství a přiklonili se proto k ateismu. Jiní tvrdili, že jde o náboženský fanatismus, proti kterému je třeba prosadit náboženskou toleranci. Prosadilo se svým způsobem obojí, vyhlazovacích válek se však lidstvo nezbavilo.

Je nanejvýš sporné, že vymýcení nacionalismu či dokonce odmítání národní identity učiní do budoucna lidstvo mírumilovným. Chybí zde klíčová otázka po rozdílu mezi legitimním vlastenectvím a agresivním nacionalismem.

Zatím se ani nezdá, že by multikulturalismus přispěl k národnostnímu smíru uvnitř evropských zemí. Problematické jevy jako národní separatismus, islamismus či podpora extrémní pravice jsou spíše na vzestupu, přestože se učinilo mnoho pro to, aby byly projevy nacionalismu a xenofobie oslabeny.

V.
Demokratický západní model státu se odvolává na koncept společenské smlouvy. Lidé vytvoří státnost tím, že se dohodnou na ústavě. Jak zdůrazňuje britský filosof Roger Scruton, samotnou podmínkou vzniku takové smlouvy je již existence společnosti. Americká ústava začíná slovy: „My lid…“ Scruton k tomu podotýká: „Který lid? No ovšem, my; my, kteří již patříme k sobě a jejichž historická pouta budou nyní přepsána do zákona. Společenské smlouvě můžeme dát smysl jen za předpokladu nějakého takového předsmluvního my.“

Můžeme se na to podívat také tak, že podmínkou existence společnosti a tím i státu je sdílená loajalita. Ta se napájí emocionálními vazbami a vědomím trvalosti závazku, který se týká nejen nás, ale i minulých a budoucích pokolení. Nejednou se objevil názor, že příklon k národu dal sekularizovanému Evropanu náhradní koncept nesmrtelnosti. Jde však hlavně o to, že zodpovědnost za společný prostor souvisí s vizí pokračování a budoucnosti v podobě dalších generací.

Multikulturalismus proti této zděděné loajalitě staví zčásti implicitně a zčásti vědomě ideál svobodně uzavíraných kolektivních identit. Nejenže se mohu kdykoliv rozhodnout změnit občanství, ale zároveň mám právo se hlásit ke kterékoliv etnické či náboženské identitě a brát si z nich, co se mi zlíbí.

Multikulturalismus v tomto ohledu není přítelem kultur, ale mnohem spíše jejich nepřítelem. Kulturní rozrůzněnost, která je podmíněna prostorově, historicky a je výsledkem dlouho trvající evoluce, tato rozrůzněnost je vnímána jako cosi nahodilého, s čím je možné volně experimentovat.

Zděděné kulturní identity jsou v pojetí liberálního multikulturalismu pouta, která je třeba permanentně zpřetrhávat v zájmu emancipace a univerzální svobody. Trochu to připomíná Trockého vizi permanentní revoluce. Multikulturalisté ovšem nečerpají své ideje z trockismu nýbrž z Michela Foucaulta.

Multikulturalismus je bytostně univerzalistickým konceptem, kterému se mají všechny kultury podřídit tím, že zruší hranice prostoru, který považují za svůj a který si chtějí chránit. Obrozenecká národní myšlenka byla přesně opačná: Diverzita kultur je hodnotou. Každý národ má právo ba dokonce povinnost uskutečnit svou specifickou cestu k univerzálnímu lidství, neboť v tom spočívá jeho příspěvek lidskému rodu.

Celý tento spor odkazuje na obecnější nevyslovenou otázku: Byla dřív kultura, nebo člověk? Podle multikulturalismu člověk předchází kulturu, proto její dekonstrukce může člověka osvobodit. Pokud konzervativní myslitelé tvrdí, že multikulturalisté nenávidí svou vlastní kulturu a milují všechny ostatní, pak v prvním bodě nejsou daleko od pravdy, ve druhém se ovšem mýlí.

Jestliže člověk předchází kulturu, pak dává smysl teze, že autentické lidství lze realizovat navzdory kultuře či proti kultuře, ta je totiž jen nástrojem zotročení. Pokud je ovšem kultura podstatou člověka, pak je třeba autentické lidství realizovat skrze kulturu a jiná možnost tu není.

VI.
Důrazem na propustnost hranic, ať už mezi státy či identitami, se multikulturalismus v jistém ohledu podobá ideologii volného trhu. Hranice jsou jen překážkami v uskutečnění svobody. To, že se nástup multikulturalismu časově shoduje s nástupem neoliberalismu, má zřejmě své sociální příčiny, byť jde o myšlenkové směry z opačné části politického spektra.

Krajní podobu volnotržní ideologie představuje libertariánství s jeho požadavkem na úplné zrušení státu. M. Rothbard ke zrušení státu říká zhruba toto: „Zkusme to. Co se může stát? V nejhorším stát vznikne znovu.“

Co se může stát, je zřejmé. Odstraní se překážky násilí, neboť stát si na svém území vyhrazuje na násilí monopol. Uvolněný prostor zaujmou soupeřící mafiánské kliky, z nichž některá zvítězí a vytvoří něco velmi podobného státu. Je to bolestivý proces s nulovými výsledky.

Experiment s dekonstrukcí identit představuje podobně radikální koncept, ač možná na první pohled tak nepůsobí. Otázka po etickém rozměru takového experimentu je dosti závažná. Pro ilustraci se nabízí paralela k jistým psychiatrickým léčebným pokusům, v nichž se měly problémy pacientů odstranit vymazáním dospělé mysli, návratem do infantilního stádia ke stavu tabula rasa lidské duše, která pak měla být přepsána něčím lepším. Chtít vymazat naučené identity je koneckonců podobné jako chtít vymazat socializaci.

V současnosti dochází k tomu, že potomci muslimských přistěhovalců v západní Evropě se nezřídka identifikují s mezinárodním islamismem, jehož konečným cílem je destrukce západního typu státu.

Lze se setkat s názorem, že multikulturalismus měl odpověď na začlenění jejich rodičů při zachování specifické etnicity, identita těchto potomků je však něčím jiným, tady jde o univerzální ideologický koncept přináležitosti ke světové islámské umně, ke které se mohou přiklonit i lidé nemuslimského původu. Tento názor jako by říkal, že jde jen o jakýsi omyl dějin, který se vlastně nedal ani předpokládat.

Domnívám se, že jde ve skutečnosti o jev zákonitý. Pokojné soužití etnických menšin s majoritní společností je možné, dokud mají menšiny důvod respektovat dominanci majoritní kultury. Tento důvod zpravidla zmizí, pokud je skupina natolik silná, aby mohla aspirovat na to stát se politickým subjektem nahrazujícím roli státu.

Nutnost učit se většinový jazyk se v takovou chvíli může stát jařmem, vlastní jurisdikce oprávněným nárokem atd. To, že v takovém případě každý eventuální pokus o restauraci tradičního světa přerůstá v něco jiného, než čím chce být, tj. v moderní politický program a ideologii, to už vyplývá z podstaty věci.

Kromě toho v muslimském světě hraje příslušnost k univerzálnímu společenství věřících dominantní roli, proto se tam nikdy nedařilo prosadit národní myšlenku, byť by mohla přispět ke stabilitě v regionu. Ostatně ani slovanské muslimské obyvatelstvo na Balkáně se nepodařilo přesvědčit, že jsou příslušníky stejného národa jako jejich okolí, s nímž sdílí jazyk.

Představu o tom, že hranice znamenají nesvobodu, je třeba odmítnout. Hranice mezi „my“ a „oni“ nejsou nástrojem útlaku. Národní stát není sice ve všem ideální, ale má jednu přednost. Je to instituce, která dokázala zajistit dlouhodobý mír.

Říká se, že dobré sousedy dělá dobrý plot. Tuto lidovou moudrost by si mohli připomenout ti, kteří chtějí hranice zrušit. Nejsou-li hranice, pak nevím, kde je můj prostor, ať už jako bytosti individuální či společenské. Mohu si sice prostor kdekoliv nárokovat, ale také jsem kdekoliv ohrožen ve své jistotě nároky druhých.

Logickým vyústěním je agresivita, která v ideálním případně vede k nastolení nových hranic, ovšem nikoliv bez újmy. Stanovovat hranice je ostatně biologický princip agresivity. To platí pro vztahy mezi jedinci i mezi skupinami. Lakonicky řečeno: Kdo chce udržet mír, měl by pečovat o respektování hranic.

A co si myslíte vy? Diskuse (53 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Tomáš Tožička - Praha

Zajímavé, ale... Čtvrtek, 5.Února 2015, 10:38:20

Multikulturalismus má více významů, než písmen. Zásadní otázkou je, zda jsme v rámci hranic skutečně monolitní / majoritní kulturou. Samozřejmě že ne. Pražská kultura je jiná, než severočeská a obě jsou jiné než moravská či slezská. Dříve jsme ani nemluvili stejným jazykem, a kdyby nedošlo k jeho glajchšaltizaci tzv. spisovnou češtinou, bylo by tomu tak dodnes. Jenže establishment potřebuje jednotný jazyk - newspeak, který navíc ukazuje, kdo mluví správně a kdo ne,a je dalším třídícím sociálním prvkem.
Tak může třídit i různé národy, náboženství a zvyky. Rozmanitost kultur (multikulturalita) je tím, co vede k rozvoji společnosti, zajišťuje společenskou zpětnou vazbu a zamezuje otupělosti. Nic na tom nemění ani to, že že může docházet ke konfliktům. Současný příklad s tzv. Islamismem je klasický příklad hysterie, který jsme viděli v případě židů, německých osídlenců před druhou světovou válkou, násilné konflikty mezi katolíky a protestanty ve Spojeném království, či separatistická hnutí na Iberském poloostrově a ve středomoří.
Mutlikulturalismus, alespoň v komunitaristickém prostředí, poukazuje na nesmyslnost levicového i pravicového individualismu, z jehož pozic vychází i článek. Společnost chápe jako společenství mnoha společenství, která se navzájem obohacují i přou.
Uznání kolektivních práv je ovšem nezbytností, pokud nechceme establishmentu dovolit, aby mohl naše komunity rozbíjet, kdykoli to uzná za vhodné (o tom už mluvil E.Rádl).
Pokud jde o námitku potřeby společného jednotného jazyka, ta se historicky ukázala jako nesmyslná. USA dosud nemají federálně zaveden úřední jazyk a pokusy pravice o zavedení angličtiny (English-Only Act) jsou pravidelně smetány ze stolu. Oficiálně multijazykové národy jako Švýcarsko či Zambie ukazují, že to funguje, a že na rozdíl od svých sousedů dokážou žít v míru.

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Není pouze usedlý způsob života Čtvrtek, 5.Února 2015, 21:21:59

K tomu, co píše autor: "Pokud vezmeme za základ našich úvah tezi, že je nepřípustné vyhánět lidi z jejich domovů, pokud si řekneme, že všechny dříve usedlé etnické menšiny jsou u nás doma a mají tu své domovské právo, o to větší zodpovědnost pak leží na rozhodnutí, komu dalšímu je možné poskytnout na tomto území domov."

Co však s těmi, co nežijí usedlým způsobem života? Jak jsou do tohoto konceptu začleněni nomádi?

Právě s tímto usedlým, většinovým pohledem jsem tu před pár dny polemizoval: http://denikreferendum.cz/clanek/19673-nastal-vek-mensin

Čili: "dobré sousedy dělá dobrý plot" platí pouze pro vztahy mezi teritoriálními entitami a způsoby života, například mezi státy, mezi usedlými zemědělci, mezi vlastníky nemovitostí. Problém je ale v tom, že zde není místo pro entity deteritorializované, neusedlé, nomádské. Což je ale odlišná dimenze diskutované problematiky, která jde jaksi napříč ... nomádi jsou totiž ti, kteří se neopírají o teritorium, ale o kulturu.

Multikulturalismus, jakkoli za jeho problém považuji jeho "západní" univerzalismus, však existenci nomádů alespoň připouští, čímž alespoň trochu zmírňuje jednu dost velkou slepou skvrnu státně-teritoriálního uvažování a vztahování se k prostoru.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Synchronicita Čtvrtek, 5.Února 2015, 23:48:9

Je inkluze spíše nepřítelem postižených a Adam Votruba spíše nepřítelem Karla Chlouby? http://denikreferendum.cz/clanek/19681-myslet-inkluzivne

Mezi vydáním článku Karla Chlouby a článku Adama Votruby vysílal Český rozhlas Kontakt Dvojky http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3308684 s poslancem Jenem Bartoškem, místopředsedou sněmovny, o syrských uprchlících. Když tam tak rozebírali obvyklé otázky, jakou že kulturu si uprchlíci nesou nebo nenesou a přijmou nebo nepřijmou a jak bychom nejlépe měli přistěhovalectví redukovat, náhle jsem prohlédl a uvědomil jsem si: Vždyť oni tu mluví o lidech jako o dobytku.

Copak jsou lidé stáda krav, o kterých je třeba rozhodnout, kudy které poženeme po prérii a kde která obeženeme ostnatým drátem?

Pokud jde o multikulturalismus, mám dojem, že Adam Votruba hrubě zanedbal jeho definici. Údajná definice politologa Pavla Barši neobsahuje ani slovo multikulturalismus ani kultura, vypadá spíše jako právní názor na postoj státu k přistěhovalcům založený na Všeobecné deklaraci lidských práv. Naprosto mi v této úvaze schází historický pohled, Adam Votruba se vůbec nezabýval tím, kdo kdy s pojmem multikulturalismu přišel a co kdy kdo a kde pod multikulturalismem myslel, zda o významu toho slova panuje shoda, nebo naopak spory, a jestli je stále stejný, nebo se nějak vyvíjí.

Zdá se mi, že Adam Votruba směšuje multikulturalismus s universalismem a kulturním nihilismem. Historii příliš neznaje, nevím, nakolik jsou takové zmatené představy v obecném povědomí a praktické politice běžné, případně nakolik se podílely na údajném selhání multikulturalismu, jak je nedávno vyhlásila Angela Merkelová a mnozí jiní. Zaznamenal jsem pouze, že Angela Merkelová mluví o selhání multikulturalismu ve chvíli, kdy už i v Německu začíná být zřejmé selhání kapitalismu.

Konec konců z německé kolonizace českého pohraniči za Přemysla Otakara II. nevzešly žádné zásadní problémy asi tak šest set let, Palacký psal o dějinách českého národa jako o neustálém stýkání a potýkání se s národem německým, a vůbec tím nechtěl říct, že pro přežití českého národa by mělo být potřeba Němce vyhladit nebo aspoň vystěhovat. Najednou začalo soužití našich národů vypadat nemožné, najednou „multikulturalismus selhal,‟ když hospodářská krize a strach kapitalistů z dělnické revoluce vynesly v Německu k moci Hitlera.

Národní obrozenci nepečovali o blaho národa vyháněním Němců (a Cikánů a Židů), nýbrž rozvíjením českého jazyka, psaním české literatury, skládáním české hudby, a vůbec tvorbou českého umění. Vlastenectví nikdy nebylo totéž co nacionalismus, nebylo spojováno s etnickým čištěním vlasti. Vlastenectví neboli patriotismus má silnější vazbu k zemi než k národu, a je tradičně vnímáno kladně, zatímco nacionalismus neboli národovectví mají tradičně záporné citové zabarvení, působí dojmem, ne-li vysloveně zlým, tedy aspoň poněkud směšným, malým, omezeným. Láska k národu je ušlechtilý cit, ale musí být spojena s trochou velkorysosti, protože malicherní národovci národ hyzdí, dělají mu ostudu. Žádoucí je též láska k vlasti, která zahrnuje i lásku k sousedům.

Sám za sebe se k multikulturalismu hlásím, a to, k čemu přesně se hlásím, si sám pro sebe definuji především jako opozici proti monokulturalismu. Chápu multikulturalismus jako přátelské soužití různých kultur, mírové stýkání a potýkání se s druhými. Samozřejmě se to stýkání neobejde bez potýkání, vždycky budou mezi různými lidmi vznikat spory, ledaže bychom z těch druhých nadělali denaturované Druhé, jak říká Slavoj Žižek. Alternativami ke sporům s druhými jsou pouze samota anebo lobotomie. Důležité je přijmout jako základní východisko, že ten Druhý je stejně hodnotný člověk jako já, se stejnými právy, a že mým cílem je přátelské soužití, společné úsilí o vyřešení všech problémů, včetně vzájemných střetů, mírovou cestou. Odmítnout války, vyhánění a vyhlazování.

Nedomnívám se, že jakékoliv násilí na druhých lidech, uzavírání hranic a deportace ani vynucenou asimilaci nevyjímaje, je vhodným způsobem obrany naší kultury. Ona se mi kultura vůbec nezdá jako něco určeného k obraně, kultura, zdá se mi, je určena k tomu, abychom ji rozvíjeli.

Všem obráncům kultury budiž varováním scéna z Filmu jako Brno https://www.facebook.com/filmjakobrno s nacistou, který se neustále ohání nutností bránit naši kulturu. Dokumentaristé se ho ptají, co to je ta naše kultura, kterou chce bránit, co z ní zná. Spisovatele? Malíře? Třeba aspoň nějakou písničku? A on nic. Dokonce ho ani nenapadlo jmenovat jako zástupce české kultury Daniela Landu. Tolik se upjal na obranu své kultury, až úplně přehlédl, že žádnou kulturu nemá.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Soused za plotem Pátek, 6.Února 2015, 05:45:9

je bezpochyby lepší než soused v naší kuchyni. Snadněji se s ním vychází. Nicméně existují životní situace (povodeň, požár a j.), kdy i souseda v kuchyni je nutno dočasně snést. Vyžaduje to pochopitelně mobilizaci těch nejlepších vlastností v člověku. Je to především zkouška jeho odvahy, trpělivosti, pochopení pro druhé, ochoty pomáhat atd. Prostě morální zkouška, při které každý neobstojí.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 6.Února 2015, 07:03:36

Pavel Holubec píše: "nomádi jsou totiž ti, kteří se neopírají o teritorium, ale o kulturu..."

A kdo jsou potom ti, kteří se neopírají ani o teritorium ani o kulturu?

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Pátek, 6.Února 2015, 09:13:24

Volní radikálové?

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Máte na mysli chemii, pane Holubče? Pátek, 6.Února 2015, 09:37:36

:-)
Radikál je v chemii vysoce reaktivní částice. Vysoká a poměrně nespecifická chemická reaktivita činí volné radikály nebezpečné pro všechny živé struktury. Volné radikály jsou z toho důvodu nespecifickou ale ÚČINNOU ZBRANÍ IMUNITNÍHO SYSTÉMU. Volné radikály mohou v organismu vznikat v důsledku fyziologických (normálních) i patologických procesů (např. v důsledku působení záření) a mohou se podílet jak na fyziologických, tak i na patologických dějích. Dokonce podle typu může být jejich zásah do patologie pro organismus POZITIVNÍ nebo naopak ŠKODLIVÝ.

Luděk Ševčík - OSVČ

Já s panem Votrubou souhlasím. Pátek, 6.Února 2015, 11:42:21

"Domnívám se, že jde ve skutečnosti o jev zákonitý. Pokojné soužití etnických menšin s majoritní společností je možné, dokud mají menšiny důvod respektovat dominanci majoritní kultury. Tento důvod zpravidla zmizí, pokud je skupina natolik silná, aby mohla aspirovat na to stát se politickým subjektem nahrazujícím roli státu. "
V tom je velká pravda. A koresponduje to s mým názorem na toleranci. Opakuji: pokud není vzájemná, není žádná.
Další pro vidím v tom, že vznik států, hranic atd. nebyl nějakým rozmarem, ale politickou nutností, která se osvědčila. Bourat je je možno pouze v případě, že bude na stole lepší, kvalitnější a hlavně prověřená varianta soužití. Experimenty s bouráním zřízení /Afganistán. Irák, Libye/ teď tvrdě platíme. Rovněž byly provázeny krásnými a vznosnými hesly.
V neposlední řadě je též třeba, aby si ti, kteří si růžově malují multikulturalismus, uvědomili, že všechno něco stojí. Nejen finančně. A že tedy pokud chci asimilivovat, či jen na nějakou dobu do ČR navézt nějaké uprchlíky dosti jiné kultury, tak tím vystavím své spoluobčany zatížení. Zhorším tak kvalitu jejich života a to i přes to, že oni na situaci běženců nenesou žádnou vinu. A tady by měli všichni aktivisté prokázat svou demokratičnost. Tedy buď přesvědčit většinu obyvatel o tom, že multikulturalismus je pro ně výhodný /neboť proč by někdo prosazoval pro spoluobčany nevýhodnou politiku/ a pokud by se to nepovedlo, tak se demokraticky smířit s přáním většiny. Ne po ní poštěkávat, že je fašistická, xenofobní atd.

Jan Kovařík - Praha

Poslední dva odstavce pana Ševčíka... Pátek, 6.Února 2015, 12:41:11

... by se daly přeložit jako "Nechme trosečníky utonout, protože pokud je budeme tahat k nám na palubu, nebude na té palubě možno tančit, a to by nám zhoršilo kvalitu života." Snadno se říká těm, kdo nemají díru v lodi.

Jinak - primárním důvodem konfliktu je vždy zájem jedné společnosti (elity jedné společnosti) ovládnout zdroje na úkor jiné společnosti. Nacionalismus, náboženská nesnášenlivost a jiná splašení davu (tak pěkně zmíněná v článku v odstavci IV.) jsou jen důvody sekundární - jakési mýtické nátěry, jež mají zastřít pochyby o tom, že to ty naše elity myslí dobře. Pohádky, jež mají běžné členy společnosti odnaučit přemýšlet o skutečných záměrech elit.
Z tohohle hlediska - zkoumat užitečnost či škodlivost multikulturalismu je jen zkoumat další takové vypravování pro masy.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Cizí kultura? Pátek, 6.Února 2015, 13:51:1

Především bych se pozastavil nad autorovým - zřejmě klíčovým - postulátem, že prý multikulturalismus znamená jakési zglajchšaltování, vzdání se vlastní tradiční (etnické) kultury, ve prospěch jakéhosi liberalistického pluralismu.

V zásadě je multikulturalismus chápán přesně opačně: totiž jako možnost (a právo) přistěhovalců si i ve státech (a národních prostředích), které je přijaly, si uchovat svou kulturní identitu. V tomto smyslu je skutečně sotva možno přijmout autorovu centrální tézi (vyslovenou už v názvu textu), že "multikulturalismus je nepřítelem kultur".

Na straně druhé nelze popírat, že autor vyslovil mnoho myšlenek, které mají svou značnou závažnost. A je bezpochyby skutečností, že jenom jakýmsi mechanickým, liberalistickým prosazováním či propagováním principu "multikulturalismu" se celý ten komplex problémů vznikajících kolem střetávání různých kultur nijak neřeší.

Vůbec, celý problém je dosti špatně postaven. Celá otázka se projednává v čistě abstraktní rovině: do jaké míry má dominantní národní kultura akceptovat či tolerovat c i z í kultury (kultury). Čili, ta jiná kultura se tu nenazírá, neposuzuje z hlediska její vlastní kvality, jejího vlastního obsahu - nýbrž právě jenom z hlediska aspektu její j i n a k o s t i.

A to je právě to, o co se jedná (respektive by se jednat mělo): neustálé zkoumání a poměřování toho, co je z dané kultury hodnotné, přínosné - a co je přízemní, obhroublé, zaostalé, co nelze v žádném případě tolerovat.

Jenže, kdyby ona - národně dominantní - kultura začala tímto způsobem poměřovat kultury jiné, pak by se nemohla vyhnout tomu, tím samým způsobem poměřovat - a kritizovat - i sebe samu. Což by byl nakonec ten zcela ideální stav; jenže právě do této - skutečně kulturní - práce se nikomu nechce. A tak se nakonec zůstane stát právě jenom u toho zcela abstraktního kritéria: vlastní - cizí...

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Jen poznámky - Pátek, 6.Února 2015, 14:00:22

- nomádi nepřísluší teritoriu, ale kultuře -
pokud se tak definuje termím nomád, je to v pořádku. Ale na druhé straně, protože povrch Země je jen konečně velký, i nomádi zaujímají určité teritorium, protože se vrací po čase tam, kde už byli. V tomto smyslu jsou i oni na teritorium vázaní. Ta vazba na teritorium je ovšem slabší a jiná než u osadníků.

- S multikulturalismem jsem se setkala poprvé v 90. letech v rámci postmodernismu, který relativizuje hodnoty jako pravda a morálka až k jejich popírání, což je krajní ideologie dlouhodobě neudržitelná. A vida, netrvalo dlouho a ukazuje se neudržitelnost i v praxi,viz prohlášení významných politiků, jako Merkelové, že strategie multikulturalizmu selhala.

- Prudce souhlasím s tím, co říká Jan Kovařík závěrem svého vstupu:
"zkoumat užitečnost či škodlivost multikulturalismu je jen zkoumat další vypravování pro masy."
Díky za tento realistický nadhled!
Jenže pane Kovaříku, co s tím chcete v praxi udělat než co nejrychleji věci promyslet, porozumět a zaujmout k takovým vypravováním kritický postoj? Jinak nám vzedmutá vlna mediální masáže vymyje hlavy.
Článek Adama Votruby nás výrazně obohacuje v tomto porozumění. Díky.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pátek, 6.Února 2015, 14:16:44

Každé přirovnání kulhá, pane Kovaříku, ale to ten váš překlad je úplně mimo. Řekněte běžnému občanu, že někde tančí a proto nechce pomoci tonoucímu. Ten by vás hnal! Jednak je sám téměř po krk pod vodou, jednak to, že si na své bedra vezme další břemeno, mu ničím nepomůže. Bude to vidět tak, jako každý normální člověk. Místo péče o své blízké, snahy jejich zabezpečení do budoucna, se jím těžce vydělané prostředky /píši o většinové společnosti, ne o elitách/ uložené na společný účet státu budou čerpat na běžence jiné kultury, jehož situaci nezavinil. Proč by tohle měl chtít?
Vy zde, a nejste zdaleka sám, pořád po této středné a nížší třídě požadujete oběti. Naplníte tak zřejmě své altruistické tužby a vaše dušičky budou spokojeny. Jenže to je z vaší strany sobecká vypočítavost. Aby vy jste měli dobré pocity, ostatní si mají utahovat opasky. Jakou odměnu nabídnete jim? A věřte, že na systému odměn je vše postaveno. Dodržujte desatero-dostane se vám nebe. socialismus-životní jistoty, volný trh-konzumní ráj. A tak by se dalo pokračovat. Ale co nabízíte lidem vy? Utrhujte si od huby, nechte si líbit zvůli nepřizpůsobivých, či "mohamedánů" jen tak, pro nic za nic. No kdo by do toho radostně nešel?
Že zdrojem problémů je chování elit není pochyb. Ovšem proč pak chcete, aby občan, bez reptání, nesl jejich břímě, ztrácí naprosto smysl.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Daniel Veselý o utrpení obyvatel islámských zemích Pátek, 6.Února 2015, 15:41:49

Milý pane Ševčíku, máte jistě pravdu, ale jen dílčí, jsme jen lidé a pravdu hledáme, nejsme její vlastníci! Podle mého soudu pan Kovařík jen poukázal na naši tristní situaci, do které nás zavlekla politika mocných. Jak Vás tu čtu na DR vím, že souhlasíte, že je naší morální povinností pomoci trpícím a neodehnat potřebné od svého prahu a že se tím i běžně řídíte. Na druhé straně je ale najednou potřebných tolik, že naše pomoc může jen částečně zmírnit jejich utrpení. Tu je na místě se ptát, kdo to utrpení způsobil či zda dokonce i nadále nová utrpení způsobuje a hodlá působit?

Odpověď by byla dlouhá. Pro začátek doporučuji k pročtení článek Daniela Veselého, zejména jeho druhou část
http://www.blisty.cz/art/76351.html

Luděk Ševčík - OSVČ

Paní Švandová, Pátek, 6.Února 2015, 16:53:55

nemluvme o mě. Mluvme o většinovém občanu. Za něho kladu otázky. Snažím se, aby se tato, do sebe uzavřená komunita, snažila pochopit jeho situaci. Altruismus není věc každému vrozená. Stejně jako poctivost, pracovitost atd. Proto se na ně společnost spoléhat automaticky nemůže a byly vytvořeny mechanismy, které tato chování odměňují. Mě stačí dobrý pocit, když někomu pomohu. Ale každý jej nemá a já ho za to nemohu pranýřovat. Navíc jsem se, zaplať pánbůh, nedostal do situace, kdy pomoc druhým by pro mě mohla znamenat velkou existenční újmu, což se možná některým spoluobčanům děje. Takže je nesoudím, nejsou pro mě kryptofašisti, nácci, rasisté a xenofobové /ostatně xenofobie je obraným mechanismem, který našim předkům mnohokrát zachránil život/.
Nesoudím je a domnívám se, že aby konali dobro, musí za něj být odměněni. Proto se ptám, zde už po několikáté, jaká odměna je těm lidem nabízena? Pokud žádná, tak chápu, že se na všechny tyto dobročinnosti vykašlou. Je to logické.
Co se týká otázek ohledně původců současných lidských utrpení, to je věc, která, bohužel, zůstává stále jen v rovině těch otázek. Konkretních odpovědí pomálu a reakce na ně už vůbec žádné. Několik aktivistů příjde protestovat proti tomu, že ČR nechce příjmout uprchlíky, ale pro to, aby se zpovídali ti, kteří jejich situaci zavinili, žádný. A vo tom to je. Hasit požáry nezodpovědných elit, to je řešení? Tímto je odradíme od dalších příštích požárů? Věříte tomu?

Martin Profant - Praha 7

Luďkovi Ševčíkovi Pátek, 6.Února 2015, 17:53:32

A proč si myslíte, že je ten Váš většinový občan xenofobní hovado? A kdy Vás pověřil, abyste za něj mluvil?

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Ševčíku, Pátek, 6.Února 2015, 17:59:18

já Vám rozumím a myslím, že Váš hlas je tu moc potřebný! Dík za Vaše názory, které většinou vyjadřují i moje.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pátek, 6.Února 2015, 18:55:56

Máte pravdu pane Profante. Měl jsem spíše psát, že se domnívám, že tuším, jaký názor má většinový občan. Vycházím ze svých každodenních setkání se svými klienty a dále s občany, pro které pracuji. Domnívám se, že je to takový malý vzoreček, který reprezentuje většinovou společnost, protože se v něm nachází jak podnikatelé, kteří jsou trochu "ve vatě", tak zaměstnanci i nezaměstnaní a i lidé, kteří jsou na dně. Z nich snad 100 % pokládá otázku, proč by měli být tolerantní k netolerantním. Ta není mým výmyslem.
Já jsem si vždy vážil vašich názorů, pane Profante. Byly pro mne často poučné. Dozvěděl jsem se od vás fakta, která změnila můj pohled na různé problémy. Proto mě trochu mrzí váš útočný pohled na mé názory. Také nešťastně volený výraz xenofobní hovado. Xenofobie je fobie a když má někdo strach, tak jej proto nebudu nazývat hovadem. Pokud vím, že jeho strach je zbytečný, tak jej o tom přesvědčím.
Když to nedokážu, nemohu se za to na něj zlobit. Je to můj problém.

Princip rovnovahy p. Profant, jeden ze zakladnich v prirode. Pátek, 6.Února 2015, 19:52:56

Domnivam se, ze xenofobni hovada vznikla jako reakce na existenci multikulturnich hovad uz v davne minulosti. Vysvetluji si to tak, ze ze skupina jedincu se primultikovala k jine skupine a proste ji vyzrala. Ostatni skupiny, ktere to sledovaly, se pak na zaklade teto zkusenosti zxenofofaly (uf) aby se ochranily. Tato teorie ma stejne pravo na existenci, jako teorie panspermie.

Martin Profant - Praha 7

Luďkovi Ševčíkovi Pátek, 6.Února 2015, 20:52:7

Neútočím na Vaše názory, ale na rétorickou figuru. Mluvit jménem většiny či mytické figury "většinový občan", to opravdu není vkusně. Rád s Vámi budu diskutovat, když mluvíte za sebe.

Jan Dospiva - Orlová

Pátek, 6.Února 2015, 22:11:15

Jistě lze demonstrovat proti všem, kdo situaci na Blízkém východě způsobili, ale uprchlíkům to tady a teď nijak nepomůže.

Dále nelze srovnávat jejich situaci se situací našich občanů, ani těch, kteří jsou na tom sociálně špatně. Nám tady nikdo hlavy neřeže. Za této situace se rozčilovat, že těch 70 azylantů nám ují z chleba, je poněkud chucpe.

Jan Dospiva - Orlová

Pátek, 6.Února 2015, 22:39:14

Já bych spíš poukázal na jiné podnětné, ale zároveň velmi diskutabilní části textu:

"Zákony jsou špičkou ledovce, jen menší částí toho, co reguluje chování lidí v rámci jedné kultury. Právní systém není přenositelný z jedné země do druhé bez ohledu na její tradice právě z toho důvodu, že zákony jsou navázány na kulturní zvyklosti a nepsané normy."

Hluboká pravda. Ale autor pokračuje:

"Pokud naopak uznáme, že je v pořádku uchazeče o pobyt či občanství odmítat, pak je možné přijetí občanství podmínit víceméně čímkoliv, co není lidsky ponižující – tedy i tím, aby příchozí přijali národní identitu hostitelské země."

Jenže co to je ta národní nebo kulturní identita země? Jakože přijmeme jenom křesťany nebo ateisty? Jenže tady máme sekulární stát, který neupřednostňuje určitý světonázor. Multikulturalita je tak důsledkem sekulárního a liberálního státu. Chceme jej snad nahradit něčím jiným?

Takže kromě toho, že tato podmínka by byla z hlediska principů sekulárního a liberálního státu jasně diskriminační, jak by se to mělo zjišťovat? Nějakým prohlášením? Nebo - když to trochu zlehčím - že uchazeč o pobyt bude muset sníst vepřo-knedlo-zelo a zapít ho pivem?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

universalismus není homogenn Pátek, 6.Února 2015, 23:27:17

pokud voláte po obnově plotů tak to asi stejně bude marné - strach ze ztráty identity to nevyřeší.
Otázka co s ploty které jsou uvnitř nás. Abychom rozdíly v kultuře smiřovali a ne eskalovali do konfliktů.

Jan Kovařík - Praha

Panu Ševčíkovi: Sobota, 7.Února 2015, 05:04:58

"Hasit požáry nezodpovědných elit, to je řešení? Tímto je odradíme od dalších příštích požárů?" To je krásná otázka, míří přímo k jádru problému. Ale pokud si na ni Váš běžný člověk odpovídá, že běženec je jen další břemeno, je to smutné.

První pozastavení je už nad tím pojmem břemene. Představme si, že si položíme na jednu misku vah peníze, které nás imigranti stojí - od lékařské péče pro těch pár jedinců, které přijmeme z válečných zón, přes provoz zařízení pro záchyt nelegálních imigrantů pro dobu mezi zachycením a udělením/zamítnutím práva pobytu, až po sociální dávky těm, kdo zde pobyt získali, a pak, po letech placení sociálního pojištění ztratili práci. Na druhou misku vah položíme peníze, které tu imigranti (po získání pobytu, poté co si seženou práci) zaplatí na daních, zdravotním a sociálním pojištění... .
Jsou ekonomické práce, jež říkají, že celková bilance je kladná.(Samozřejmě vždycky se dá najít něco, co se mohlo v bilanci opomenout - takže můžete nevěřit.)

Myslím, že si toho jste vědom - soudím tak z toho, že jste k pojmu "běženec" rychle přilepil i slovo "nepřizpůsobivý" . Ano, tím, že k utečenci z válečné zóny přišpendlím ještě archetypálního cikána kradoucího dekly od kanálů, a bílou smažku... tím se miska nákladů hezky zatíží. To vše Váš chudák tonoucí ze střední třídy táhne na bedrech. (A chápu i to, že se necítí příslušet ke stejné kultuře jako subkultura smažek.)

Ale pokud budete problém stavět ve stylu "my dobří, přizpůsobení, zde platící daně" versus "oni zlí, imigranti a nepřizpůsobiví", věci se snadno mohou zvrtnout v nějakou formu fašismu. Co pak budete dělat, až i vás někdo, z důvodu libovolné populistiské potřeby, zahrne do pojmu "nepřizpůsobivý"?
(Píšete o sobě OSVČ. Jak to říkal pan ministr Mládek? Paraziti, kteří při stejných příjmech platí výrazně nižší sociální a zdravotní než zaměstnanci... ?)

Jinak - já vlastně ani nechci po příslušnících střední třídy, aby přinášeli další oběti. Jen snad aby před rychlým odsudkem o věcech napřed trochu přemýšleli. Aby se uměli zeptat, kolik je stojí nezodpovědnost elit,... a zda ti imigranti proti tomu nepředstavují jen pakatel.

Podobná polemika by se dala vést i o představě příslušníka střední třídy po krk pod vodou (ve směru který naznačil pan Dospiva). A vlastně i o tom, jak jsme běžencovy problémy nezavinili. (Aneb co naše armáda dělá v Iráku? Nevznikl chaos i naším jménem?)

Luděk Ševčík - OSVČ

Motáme se v kruhu. Sobota, 7.Února 2015, 09:22:40

Vy mi zde předkládáte ideologické floskule, já ale chci slyšet, jakou odměnu občané za svou vstřícnost vůči nepřizpůsobivým, či běžencům odlišných kultur, dostanou.
Pane Dolejší, to jsme zase u té tolerance. Můžete smiřovat rozdíly v kultuře, jak chcete, když to ovšem neudělá protistrana, ztrácí to absolutně smysl.
Pane Kovaříku, vy asi nemáte praktickou zkušenost s tím, jak to dopadá, když stát nemá finance na kvalitní lékařskou péči.Já vám to tedy napíši. Například v nemocnicích se po dobu státních svátků a víkendů neposkytuje intenzivní péče všem pacientům, což nejeden z nich zaplatí i životem. Jeden lékař na tři oddělení, to je běžná praxe. A teď vysvětlete někomu, že z jeho odvodů je třeba financovat nepřizpůsobivé, kteří mu dělají ze života peklo a emigranty, kteří jej jako ateistu mají v nejhlubším opovržení, ne-li nenávisti, když ten někdo ví, že díky podfinacovanému zdravotnictví zemřela třeba jeho máma, která celý život tvrdě pracovala a do systému přispívala. Přispívá on, příspívala jeho máma a přesto peníze na záchranu jejího života nebyly. Zato na nepřizpůsobivé jsou. A navíc je vše nastaveno tak paradoxně, že čím méně se nepřizpůsobivý snaží /čím méně má/, tím více dostane. Na emigranty také jsou.
Takže vysvětlete tomuto člověku, že životní standart často líného nepřizpůsobivého, či uprchlíka má přednost před životem jeho mámy.
A pokud chtějí levicoví aktivisté po občanovi, aby pochopil, že vše je dílem elit, měli by jej o tom přesvědčit. Měli by nabídnout zároveň životaschopnou alternativu vůči elitářskému systému. Dosud po něm chtějí jen oběti. Bez náznaku odměny, bez vidiny lepšího. Proto jsou sami. Je to jejich vina.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nepolepšitelní cizáci ? Sobota, 7.Února 2015, 10:09:43

když bych vyšel z toho že si za to muslimové (cikáni, židi atp) mohou sami že se nechtějí asimilovat tak nevím kdo je tu nesmiřitelný.
Arogantní neznalost a apriorní odpor - to je charakteristika platforem jako Islám tady nechceme. To přeci není vklad do dialogu.
navíc - ten kdo si myslí že je vyspělejší, měl by taky mít i větší odpovědnost za takový dialog, ne ? Návrat do 19. století fakt nepomůže.,

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Dolejši, Sobota, 7.Února 2015, 11:09:4

k dialogu musí být dva. Zatím je to monolog. Už dlouho. Navíc principy, které jsou aplikovány se mi nezdají úspěšné. Není už načase zkusit jiné?
Mimochodem, právě dnes v Právu píše František Mrázek : "Neboť teze "islám je kompaktibilní s demokracii" /francouzský prezident Francois Holande) zní sice hezky, ale vzhledem k nynější situaci se jeví s ohledem na akce islamistů víc jako zbožné přání."
Takže znovu. Pokud jsem k někomu tolerantní a on odmítne tolerovat mě, nemá smysl dále jej tolerovat. To nemá nic společného s arogantní neznalostí a apriorním odporem. To je realistická reakce. Může být mnohem účinnější, než neustále neopětovaná vstřícnoust.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sobota, 7.Února 2015, 12:12:30

Je v každém případě neobyčejně půvabné sledovat, jak pan Ševčík, který se zde trvale prezentuje jako radikální levičák (a tedy: bojovník za práva sociálně znevýhodněných) se tu projevuje jako čirý sociální egoista.

Není to ale zase nijak tak velké překvapení; takovéto radikální levičáctví je (na rozdíl od skutečně levicového smýšlení) často jenom vnějškovou pózou, za kterou se skrývá jenom vlastní frustrace a slepá nenávist vůči "těm nahoře".

Jan Dospiva - Orlová

Sobota, 7.Února 2015, 12:54:16

Kdybychom se bavili o přijetí desetitisíců či statisíců uprchlíků, pak by námitka, že to náš sociální systém neunese a že by to znamenalo šetřit na úkor našich nejpotřebnějších občanů, byla jistě relevantní. Ale pokud se bavíme o stovkách či dokonce jen o desítkách azylantů, pak se jedná o zcela zástupný argument a mrzí mě, že se k němu snížil i Jan Keller.

Pane Ševčíku, neboť jste nepochybně inteligentní člověk a umíte počítat, nevěřím, že tento argument myslíte vážně. Férovější by bylo přiznat, že tady ty "ručníkáře" prostě nechcete.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ĎSevčík Sobota, 7.Února 2015, 14:59:48

dovídáme se jen že váš antiislamisus je apriorní a netřeba ho zdůvodnóvat.
Ten je ale založen na fobii a principu kolektivní viny. Asi jako že za všechno můžou trpaslíci (cyklisti).
Jenže ten plot k sousedům co tahle vesele pořád natíráte je užitečný asi jako stěrače na ponorce.
Svět si půjde stejně po svém ale bylo by dobré místo animozit řešit skutečné problémy jako např. regulace migrace.
Pokud se z dialogu kultur takto vyčleníte vaše volba, ale tím nehájíte identitu, tím srkáte hlavu do písku.

Luděk Ševčík - OSVČ

Sobota, 7.Února 2015, 16:03:49

Chtěl bych vědět, co je dle vás, pane Poláčku, čistý sociální egoismus. Ovšem mám obavy, že odpovíte opět nekonečnou tirádou, takže se neptám.
Já se, na rozdíl od vás, nedomnívám, že to, že bych chtěl, aby byla pomoc poskytnuta nejprve našim občanům, kteří ji nutně potřebují a až poté běžencům, byla nějakým sociálním egoismem. Když z vámi hrazeného pojistného dostane finance na opravu auta váš soused, který si pojistné neplatil a vám nedá nikdo nic, není protest proti tomu egoistický.
Pane Dospivo, mě si lichotkou nekoupíte. Nejde o počet emigrantů, ale o princip. O princip spočívající v tom, že pokud kvůli nedostatku financí umírají naši občané, je proti zdravému rozumu pouštět žilou státnímu rozpočtu ještě víc. Levicoví aktivisté jsou štědří. Tu uprchlíci, tam sociálně nepřizpůsobiví. Jenže rozdávat se musí z něčeho. Aby bylo, musí se státní kasa naplnit, případně donutit vládu k lepšímu hospodaření. Levicoví aktivisté by měli začít tím, že vyvinou tlak, který kupříkladu zajistí výběr daní, či zajistí transparentnost a hospodárnost státní kasy. Bez těchto kroků jsou pouzí hochštapleři, kteří, pro své zviditelnění, berou skutečně potřebným.
Běženci jsou jistě také potřební. Když už jim tedy máme poskytnout pomoc, tak alespoň musíme vědět, že se nám za to dostane odměny. Odměny minimálně ve formě tolerance.
Četlo jsem nedávno, jak farař Kuffa pečuje o sociálně slabé. On těm lidem ohromně pomáhá. Ale kdo od něj požaduje pomoc, musí splnit jeho podmínky. Podmínky toho, kdo pomáhá, rozumíte? Pomáhá těm lidem tak vlastně dvakrát, protože jedna z jeho podmínek je alkoholová abstinence.
Co po sociálně nepřizpůsobivých požaduje, za poskytovanou péči, náš stát? Naučit se chodit na sociálku? Co požaduje po uprchlících z jiných zemí?
Přitom má, stejně jako Kuffa, jedinečnou možnost využít sociální dávky pro další dobrou věc. Může je dávat motivačně, čímž pomůže nastartovat příjemce k lepšímu životu. Může běžence naučit, že pokud čerpá něčí pomoc, musí přistoupit na jeho pravidla hry. Jak je běžné v civilizovaném světě. Naučit jej respektu k jiné kultuře a zvykům. Což pro běžence bude přínosem.
Bonus navíc k tomu je, že takovémto případě nebudou mít zřejmě občané pocit, že za svou zhoršenou kvalitu života nic nedostávají.
Svět půjde po svém, pane Dolejši. Nechápu pak ovšem, proč bychom měli finacovat politiky, kteří nám toto sdělují. Nejsou nám k ničemu. Svět přece půjde po svém.

Jan Dospiva - Orlová

Pane Ševčíku, Sobota, 7.Února 2015, 17:08:49

očekával jsem, že se odvoláte na prinicip. Když ale spravedlnost nespočívá v tom, který ze vzájemně protichůdných principů na sto procent vyhraje, ale v jejich poměřování a vážení v konkrétním případě. Na druhé misce vah je základní humanitární hledisko, a pokud hovoříme o zanedbatelném množství azylantů, tak má podle mě navrch.

Myslím, že diskuzi pomůže, pokud se nebudeme schovávat za zástupné důvody. Z Vašich posledních příspěvků je zřejmé, že hlavním důvodem, proč Vám není přijetí uprchlíků po chuti, je obava, že nebudou mít respekt k naší kultuře a zvykům. A to je přesně to, o čem píše Adam Votruba. Nepopírám, že otázky, které nastoluje a které donedávna byly skoro tabu, jsou vážné. Ale kladu protiotázky, které se nabízejí samy - jak tu naši kulturu vlastně právně definovat a jak objektivně změřit míru ochoty ji respektovat ještě před umožněním pobytu? Když kultura a většina norem z ní vyplývajících jsou nepsané, zatímco stát se tváří do značné míry kulturně neutrálně, lze se vyhnout diskriminaci, když nad rámec zákona stanovíme určité podmínky pro přijetí typu (ne)náboženské příslušnosti? Navíc naše společnost už dnes nemá jakousi monolitní kulturu, je kulturně i světonázorově pluralitní. Měli bychom si dát do ústavy křesťanství či jiný konkrétní názor na svět? Nebo bychom měli zakázat islám jako neslučitelný s naším právním řádem, jak navrhuje výkvět naší žurnalistiky Jiří X. Doležal?

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Sobota, 7.Února 2015, 18:09:26

Pane Ševčíku a další,
dovoluji si po několikáte upozornit na to, že mezinárodním právem chránění uprchlíci mají na azyl nárok. Ze strany ČR se jedná o naprosto nezvládnutou komunikaci směrem ke svým občanům, kterým by bylo záhodno vysvětlit, že ČR uprchlíky chráněné mezinárodním právem MUSÍ přijmout.
Je k tomu vázána mezinárodními smlouvami a také tím, že ČR bezostyšně profituje z toho, co za ni řeší jiní - a teď když má (v podstatě symbolicky!) podílet se na zátěži, tak se bezostyšně cuká.
A co se týká nelegálních přistěhovalců, ti ze štědrých českých sociálních dávek nežijí - pro systém neexistují. "Jen" jsou častou a snadnou obětí vydírání, otrocké práce a obchodu s lidmi.

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Sobota, 7.Února 2015, 18:15:11

http://www.blisty.cz/art/76192.html

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ještě jednou LŠ Sobota, 7.Února 2015, 19:37:40

chci-li něco udělat pro svět, tak určitě ne způsobem která nevychází z jeho poznání.
když chcete naučit třeba prase létat, tak je to přinejmenším mrhání energií
A když chcete obracet tok času k méně civilizované minulosti tak to může i ublížit.
Já myslím že politici a jiní lidé s jistým vlivem na mínění by tohle mohli sdělovat a vysvětlovat

Jan Dospiva - Orlová

Sobota, 7.Února 2015, 19:47:35

No, asi tak. Přesto by mě zajímaly odpovědi na otázky, které jsem se snažil formulovat, přímo od autora článku.

Nejake ty hranice by se nasli p. Dospiva. Sobota, 7.Února 2015, 23:59:2

"Nejsou-li hranice, pak nevím, kde je můj prostor, ať už jako bytosti individuální či společenské. Mohu si sice prostor kdekoliv nárokovat, ale také jsem kdekoliv ohrožen ve své jistotě nároky druhých. "

Praktickou ukazkou, jsou naroky muslimu ve skolstvi. Pokud bych pominul satky jako prkotinu, nelze uz pominout odmitani telesne vychovy, kresleni zpevu ci biologie. To jsou ony hranicni milniky nasi (moji) kultury. A pokud se multikulturaliste ohaneji pravem pristehovalcu na respektovani jejich zvyklosti, je to opet na namet k diskuzi. Tezko bychom v kontinentalni Evrope obhajovali pravo pristehovalce (Anglicana), na jizdu v protismeru. Trvani na takovem zvyku by ho mohl privest pouze do marnice nebo do cvokarny.

Jiste si pane Dospiva muzete domyslet i dalsi milniky nasi kultury. Pokud ne, tak treba vrazda ze cti je v nasi spolecnosti uz davno neakceptovatelna, stejne jako povazovani zeny nerovnopravnou bytost.

Islam je samozrejme neslucitely s nasim pravnim radem, pokud prosazuje shariu na ukor tohoto pravniho radu. Vy byste souhlasil s kamenovanim cizoloznic ? Pokud by jste si chtel hodit prvni kamenem, pak vezte, ze v nasi kulture to zapovida to vami opovrhovane krestanstvi.
















Luděk Ševčík - OSVČ

Pena Dolejši, Neděle, 8.Února 2015, 08:43:6

pan Profant mě tu "utřel", když jsem se zde pokoušel psát jménem většinového občana. Vy se pokoušíte své názory protlačovat jako "civilizované". Kde jste k tomu získal opravnění, jste ale nedoložil.
Nemyslím si, že by nás mé návrhy měly dovést k méně civilizované společnosti. Jsou spíše korekcí nápadů, které se zjevně neosvědčily a jejichž stále, bezsoudné protlačování nás k té méně civilizované společnosti dovádí.
Ano, jsou zde jakási dogmata, která levicoví aktivisté prosazují, aniž by se pokusili o zkoumání jejich praktické užitečnosti. Tato dogmata jsou posvátná, takže se o nich nepřipouští vážná a hluboká debata.
Co to znamená? Domnívám se, že prosazováním těch dogmat se levicoví aktivisté stávají úzkou sektou. Jejich další, i když sebelepší nápady pak nejsou brány v potaz. A oni nejsou bráni jako soudní. Ke své škodě, ale především ke škodě zbytku společnosti. Ten za to všem nemůže. Vini jsou dogmatici.
O přínosu dogmatiků k rozvoji civilizace jsem toho pozitivního moc nenašel.....
Zásadní dogma levice zde vypisovat asi nemusím.Jen si neodpustím alespoň k jednomu komentář. Levice, alespoň slovně, napadá ty, kteří zneužívají systém. Bohužel jen ty nahoře. Ty dole chrání, bojuje za ně a "pomáhá" jim. Ohromně si tak zvyšuje reputaci.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Neděle, 8.Února 2015, 10:22:56

Máte pravdu že pokud někdo věnuje více pozornosti těm pár co tzv. zneužívají sociální systém než onomu systému samotnému tak opravdu asi není levice.
Tomu se říká pro stromy nevidět les - on problém tzv. parazitování se totiž zveličuje jako argument proti sociálnímu státu jako takovému.
Ta míra zneužití je ale ve skutečnosti marginální -a fašizující pravice to ještě dává do souvislosti s menšinami s kterých si dělá hromosvod .svých fóbií.
Takže zaslepenost vykazují spíše tahle skupinka, která si ještě osobuje mluvit za všechny ostatní aniž by jí docházelo že je sama proti sobě.
Hluboká debata by tedy měla být o něčem jiném. Pokud někdo má nápad jak nějaký detail zlepšit proč ne -. ale ne jako klacek proti sociálnímu státu a sociálně vyloučeným.

Jan Dospiva - Orlová

Pane Kuchejdo, Neděle, 8.Února 2015, 11:52:7

Nevím, na základě čeho usuzujete, že opovrhuji křesťanstvím. Málo mě znáte.

Pokud jde o školství, pak vězte, že zde existuje napětí i mezi křesťanstvím (či některými jeho směry) a sekulárním státem, například ve výuce evoluce, sexuální výchovy nebo v pohledu na homosexualitu. Zbavíme křesťany občanství, pokud chtějí pro své děti dosáhnout výjimky?

Ostatní příklady, které uvádíte, se týkají prostého respektu k našemu právnímu řádu, tedy podmínky, kterou klade i multikulturalismus v citované definici Pavla Barši. Článek Adama Votruby ale jde dál a tam směřovaly moje otázky.

Souhlasím, že islám je neslučitelný s naším právním řádem tehdy, když prosazuje šaríu na úkor tohoto právního řádu. Pokud někdo hlásá kamenování cizoložnic nebo vraždu ze cti, pak ať si nese trestní následky. Ozývají se však hlasy, že to nestačí, že by se měl zakázat islám jako celek, protože islám rovná se šaría. Pominu teď polemiku, do jaké míry je to pravda, jen uvedu, co by takový zákaz znamenal v praxi: Kdyby jej zavedla jen Česká republika, porušila by své závazky na poli lidských práv a na celé čáře by projela mnoho soudních sporů u ESLP. Pokud by se k tomu odhodlala EU jako celek, dokážete si představit, jaké praktické dopady by to mělo třeba ve Francii, kde žije nějakých 6 milionů muslimů? A co by tomu řeklo Turecko jako klíčový spojenec proti islamismu v NATO? Ve svých důsledcích je ten nápad vyloženě šílený.

Marek Franěk - Praha 3

Šaria je pro Zelená přijatelná Neděle, 8.Února 2015, 14:48:55

Slova, které dnes napsal do Parlamentních listů zelený Škabrada, mi připomínají úvahy z doby 2. republiky, nedávno hodně přetřásené v souvislosti s Peroutkou, o tom, jak se máme naučít soužití s nacistickým Německem:

"Šaría je podle mne v omezené míře akceptovatelná. Určitě bychom nemohli připustit pronikání šaríi do trestního řádu, navzdory tomu, že by samozřejmě platila jen pro muslimy. Umím si ale představit, že by příslušníci muslimských komunit mohli mít oficiálně možnost, aby je v některých oblastech občanského práva soudil místo světského soudu soud muslimský, jehož rozhodnutí by pak bylo stejně platné jako u běžného soudu. Týkalo by se to záležitostí jako manželství, rozvod či dědictví. Na celkově sekulárním charakteru státu by se nic nezměnilo, takže by to nebyl ústupek islamistům, a současně by to bylo vstřícné vůči muslimům, což by mohlo posílit jejich loajalitu k liberální demokracii."

A ještě takováto perla myšlenková:
"Podmínkou ovšem je schopnost společnosti integrovat se. A pokud máme problémy s integrací etnické menšiny, která s námi žije po staletí, tak je budeme mít i s přistěhovalci. Ale za to nemůžou ti přistěhovalci."

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

respekt k právu nevylučuje specifika Neděle, 8.Února 2015, 15:16:20

Dost podstatná nuance je neplést si asimilaci s integrací. To je jako bych ve většinově ateistické ČR zakazoval světit šábes, nosit na krku křížek nebo firmám mít financování na základě islámského bankovnictví. Problémy v zdravotnictví, školství atp. lze řešit v souladu s liberálněji nastaveným právem. Co není zakázáno je povoleno - včetně určité samosprávy církví.
Tolik pokud jde o selektivní přístup k šarii u Škabrahy. Chtělo by ten prostor v rámci daných regulí konkretizovat (i jiné církve mají nějaký ten problém) ale obecně stojí za úvahu. Už rovnítko islám a nacismus člověka ale docela zařazuje. prostě si náckové našli prozatimní náhradu za antisemitismus a to antiislamismus.

Jan Kovařík - Praha

Pane Ševčíku Neděle, 8.Února 2015, 16:03:11

Nechci drásat vaši duši - ale když už jste tak osobní... . I má matka zemřela ve špitále, v neděli večer, po třítýdenní hospitalizaci. A hospitalizována byla kvůli něčemu, na co se zrovna dvakrát neumírá. Ale to bylo před deseti lety, tedy v době, kdy dle vás zřejmě stát prachy ještě měl. Takže ano, máte pravdu, nemám osobní zkušenost s tím, jaké to je, když státu prachy dojdou.

Co bych takovému člověku řekl? Jednoduchou otázku: odkud berete své přesvědčení, že "kdyby stát nemrhal penězi na imigranty a nepřizpůsobivé, dostalo by se peněz na mne a mé blízké"? Stát má přece spoustu jiných veselých možností, jak peníze utratit. Kyrysy a pozamenty do zahraničních misí, prodloužení metra za Motol či za Letňany, ... a nebo nakonec může nabráním dalších úředníků posilovat orgány kontrolující provoz nemocnic a péči v nich... .
Kdo vám dávkuje vaše nejistoty, nad tím neuvažujete. Ale ti běženci a nepřizpůsobiví, ti vám leží v žaludku.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Dolejšovo Neděle, 8.Února 2015, 17:05:14

Ten obskurní návrh nemá nic společného ani s asimilací, ani s integrací. Pokud stát musí něco upravovat zákonem, pak pro všechny stejně. Pro stát jsem osoba práva, ne muslim, katolík či ateista. Pokud by šárija byla v konkrétním případě volnější než občanský zákoník, znamenalo by to nepřijatelnou výhodu, pokud naopak zužuje šárija v konkrétním případě prostor oproti občanskému zákoníku, pak nemůže a nesmí stát to, co jde na právní úpravu vynucovat. Zcela banální a obvyklou analogii máme v církevním sňatku -- stát může akceptovat oddavky v kostele jako rovnocenné s občanským sňatkem, ale nemůže přijmout, že by z těch církevních vyplývala nemožnost rozvodu před právem.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

M.Profant Neděle, 8.Února 2015, 19:01:52

to mám za samozřejmé. Ale třeba výuka náboženství je dobrovolná, otázkou je zda má být dobrovolná sexuální výchova či oblékání studentů. Abych uvedl nějaký příklad.
A pokud by náboženská tradice nutila věřící k něčemu navíc a není to v rozporu se zákonem tak to vynucení souvisí s jejich vírou nikoliv se světskou mocí.
Takže v téhle oblasti by to nemusel být problém - ono to už nejspíš tak v řadě případů je. Ale je dobré to připomenout aby debata o ZLU s jménem šaríja byla poněkud méně paušální. Vnitřní tolerance uvnitř náboženské komunity je pak věc další, ta ale nejde nadekretovat. Ale těm ohroženým exkomunikací pomáhat.

Luděk Ševčík - OSVČ

Vidíte pane Kováříku, to je to zásadní nepochopení. Neděle, 8.Února 2015, 19:25:47

Vy, a jistě zde nejste sám, se stále domníváte, že mi v žaludku leží běženci a nepřizpůsobiví. To je dosti zjednodušující pohled. Mě v žaludku leží především špatný systém, který umožňuje ožebračovat lidi. Ten za všeho nejvíc. V žaludku mi leží všichni příživníci, od těch největších, po ty nejmenší. Všechny šmejdovsky hyeny, které škoubou staré a bezmocné, stejně jako hyeny, které mají ve větších městech své rajony a navštěvují osamocené důchodce, kterým nechají jen pár kaček, aby jim, jako zdroje příjmu, neumřely hlady. Ale tohle dávám za vinu systému.
Vadí mi politikové, kteří vzbudí dojem, že dokáží lidem pomoci, aby jim pak po volbách sdělovali, že jim pomoci z různých důvodů nemohou. Vadí mi ti, kteří se nechají honorovat za "pomoc" sociálně slabým, aniž by jim ji ve skutečnosti dokázali poskytnout. I zde je ale na vině systém.
Vadí mi aktivisté, kteří nemajíce vyšší kvalifikaci v oboru, ani relevantní zkušenosti a přesto nezodpovědně, jen na základě naivních představ, chtějí rozbít ověřené postupy, jež byly sestaveny po mnoha letech výzkumů obrovského množství odborníků.
Vadí mi aktivisté, kteří podporují běžence a nepřizpůsobivé, aniž by je touto podporou motivovaly. Jedny ke změně životního stylu k lepšímu, druhé k toleranci k jiným kulturám.
Běženci a nepřizpůsobiví se mohou zatím chovat je tak, jak je jim to dovoleno. Tak proč mě měli ležet v žaludku oni?










Jan Dospiva - Orlová

Neděle, 8.Února 2015, 22:49:50

Omlouvám se za jisté znevážení diskuze následujícím odkazem, ale ono už se stejně stalo...

http://blog.aktualne.cz/blogy/jiri-boudal.php?itemid=24660

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Dospivo, Pondělí, 9.Února 2015, 09:48:53

zřejmě zde nikdo nezpochybňuje, že mezi muslimy jsou takoví, kteří vzbudí naši úctu.
Jen existují obavy, že se jedná o vyjímku, která jak známo,pravidlo nevyvrací, jen upozorní, že se skutečně o pravidlo jedná.
Dále se domnívám, že tito vypsaní muslimové jsou velmi marginální skupinou, která nemá žádný vliv na drtivou většinu. Bohužel.

Petrasek Milan - penzista

Občanská schopnost demokratického režimu Pondělí, 9.Února 2015, 13:09:46

O významu demokratického režimu v pluralitní a tudíž i v multikulturní společnosti se autor zmiňuje následujícně..... Demokratický západní model státu se odvolává na koncept společenské smlouvy........kdy odpovědnost za společný prostor souvisí s vizí pokračování a budoucnosti v podobě dalších generací...........Multikulturalismus je bytostně universalistickým konceptem, kterému se mají všechny kultury podřídit tím, že zruší hranice prostoru, který považují za svůj a který si chtějí chránit.......aby uzavřel tvrzením, že epocha osvícenství a vznik moderní demokracie byl naplněn obrozeneckou národní myšlenkou, která je protikladem pluralismu/multikulturalismu - každý národ má právo ba dokonce povinnost uskutečnit svou specifickou cestu k univerzálnímu lidství, neboť v tom spočívá jeho příspěvek lidskému rodu.
Kritika multikulturalismu tu koliduje s akceptací otevřené společnosti v národnostním rouchu......bych mínil.

Petrasek Milan - penzista

Osvícenství a moderní demokracie je tu také k tomu, aby zprostředkovala Pondělí, 9.Února 2015, 14:27:15

občanovi schopnost akceptace multikulturalismu - otevřené společnosti a brání zúžení/zneužití nesuverénního občana do posvátné národnostní role.......a nejen té bych dodal.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 9.Února 2015, 16:34:12

Domnívám se, že multikulturalismus není v současném společenském systému možno kvalitně a účelně provozovat. Ať se levicoví aktivisté zabývají změnou systému a neroubují na ten neoliberální směry, které v něm zákonitě okamžitě zmutují a ponesou jen zlé ovoce.

Jan Dospiva - Orlová

Pane Ševčíku, Pondělí, 9.Února 2015, 22:23:43

ten dosti ironický článek, aspoň jak ho vnímám, není o tom, jací jsou muslimové, ale že myšlení islamistů a mnoha odpůrců islámu jako takového je si v něčem podobné - obě skupiny spojuje odpor k principům liberálního státu, ke kterým se hlásí i Česká republika. Neměli bychom je také poslat do péče nějakých neziskovek, aby je motivovaly k respektu k těmto principům?

Ale abych byl věcný. Uvědomuji si všechny problémy spjaté s přistěhovalectví z muslimských zemí do Evropy (České republiky se to tolik nedotýká, ta není pro muslimy většinou příliš zajímavá). Jenže pro získání pobytu nelze podmínky stanovit nějak zásadně jinak než teď, pokud přímo islám nezakážeme (což opravdu není dobrý nápad), nebo náš právní řád nepostavíme na konkrétně vymezené ideologii (což znamená konec liberální demokracie).

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nemlátit prázdnou slámu Úterý, 10.Února 2015, 09:38:27

slovo multikulturalismus jistě odmítnout lez - tím ale neřeším objektivní realitu koexistence kultur.A pak mohu buď tyto kultury smiřovat a nebo je hnát do konfliktu. Tak co si vybereme ?
Jestli tomu budu říkat transkulturní či interkulturní pravidla je mi docela "egal" - návrat ke kulturně homogenním komunitám dobře oploceným před ostatním světem není možný. I kdyby se džihádisté a jejich zrcadlový obraz antiislamisté přetrhli.

Petrasek Milan - penzista

mlátit fundamentalismus jakéhokoliv okrajový Úterý, 10.Února 2015, 10:41:29

také nelze - bez okraje není středu - a střed je stále ještě plně závislý na efektu neoliberální pohádky o spravedlivém trhu, který zajistí blaženost v růstu růstu zisků pro zdatné a oportunní občany.
A tak abych i já byl věcný. Nezbývá než doufat, že postprotosocialistům, žižekovákům, pobožným demokratům, bezbožným liberálům a jiným osvícencům vespolek dojde poznání, že násilí ze světa násilí neodstranilo a neodstraní. A vespolek dojdou poznání nutnosti radikálního úsilí o konsenzus.
Se světem lidského násilí lze i správně nakládat........bych coby zažraný demokrat tvrdil.....odvolávaje se na Buddhu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.